Na trhu v Jemenu

Téměř v každém jemenském městečku se pravidelně jednou týdně koná velký trh. Návštěva těchto orientálních jarmarků je úžasným zážitkem. Na turistu ze Západu tu dýchne fantastická středověká atmosféra, jež už se díky globalizaci téměř vytratila z tržišť v ostatních částech arabského světa.

Každý pátek se koná v Bayt al-Faqihu největší dobytčí trh v Jemenu, který má tradici dlouhou několik století.
Na Solný trh v Saná se vchází starobylou branou Bab al-Yaman. Několik uliček bazaru v Saná tvoří krámky nožířů. Zahnuté dýky džambíje jsou v Jemenu i na počátku 21. století stále in. Zboží vám obchodníci vždy ochotně předvedou, i když se jedná třeba jen o kuře. Prodavačky chleba, který má v Jemenu podobu velkých, sezamem posypaných placek. Kalašnikov nosí v některých oblastech Jemenu i desetiletí kluci. Na jemeských bazarech se kromě exotického koření dodnes prodává i vzácné kadidlo. Dýky a samopaly tvoří podstatnou část nabízeného zboží na mnoha jemenských trzích.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Hýkání oslů, hlasité volání trhovců a zpěv muezzina z nedalekého minaretu. Tak si asi většina z nás představuje pravý orientální trh. V mnoha muslimských zemích už je dnes však realita zcela jiná a zdejší bazary nápadně připomínají vietnamskou tržnici. O Jemenu to ovšem rozhodně neplatí. Tady na vás dýchne kouzlo staré Arábie, jak ji znáte z pohádek Tisíce a jedné noci.

Solný trh

Nevšedním zážitkem je návštěva trhu dokonce i v hlavním městě San’á. Bazar tu zabírá značnou část staré medíny a jeho centrem je Suq al-Milh (Solný trh). Dodnes se tu obchoduje ze solí, ale název místa pochází patrně z dávných dob, kdy sůl byla nejen zbožím ale i hlavním platidlem. Trh tvoří nekonečná řada obchůdků, které nejsou často o moc větší než-li skříň Mezi nimi tlačí vozíky plné zboží pouliční prodavači a na své si snaží přijít i žebráci. Kromě soli se tu obchoduje převážně s kořením. Nejžádanějším artiklem je kardamon, který nesmí scházet v žádném jemenském čaji. Dodnes se zde také prodává pravé arabské kadidlo – smůla ze vzácného druhu myrhovníku, který roste v poušti poblíž jemensko-ománské hranice.

Na Suq al-Milh navazuje asi tucet menších tržišť, z nichž každé se specializuje na jiný sortiment zboží. Pro Evropana jsou asi nejatraktivnější uličky kovotepců. Zajímavé jsou také obchůdky nožířů. Většina Jemenců nosí dodnes za pasem velkou zahnutou dýku džambíji, a tak tu tato živnost jen kvete. Můžete vybírat ze stovek zbraní různé kvality. Ty nejdražší dýky jsou z dobře kalené oceli a mají rukojeť vyrobenou z rohů vzácných arabských kozorožců, některé dokonce prý i z pašované slonoviny. Uměleckým dílem jsou často i jejich kožená pouzdra a vyšívané opasky.

Kalašnikov pro každého

Úplně jinou atmosféru má divoký trh ze zbraněmi v Jihaně. Přestože leží toto městečko jen 39 kilometrů od San’á, se zákony si tu nikdo hlavu příliš neláme. Tady už začínají pouštní hory, kraj divokých beduínů, kteří nikdy v historii nerespektovali centrální vládu a evidentně na tomto postoji nehodlají nic měnit ani dnes. Zakoupit je zde možné nejen pistoli či revolver, ale i lehký kulomet s mnoha rezervními pásy nábojů nebo výkonný škorpión. Granáty a pušky se zaměřovačem jsou prý na skladě jen občas.

Nejprodávanější zbraní je však poloautomat Ak-47, známý jako Kalašnikov, který je pro svou snadnou obsluhu i údržbu mezi Jemenci nejpopulárnější. Odhaduje se, že ho má doma každý druhý domorodec. Jemenci jsou pravděpodobně nejlépe vyzbrojenými civilisty na světě. Během občanských válek, které v zemi probíhaly prakticky celé 20. století, se dostalo mezi obyvatelstvo podle různých odhadů 50 – 60 miliónů kusů střelných zbraní. To znamená tři až čtyři kusy na jednoho Jemence, včetně žen a nemluvňat. Dnešní prezident země už deset let mluví o programu na odzbrojení, ale jedná se o výroky mířené hlavně do zahraničí. Jemenci si na zbraně zvykli a dobrovolně se jich nevzdají.

Trh v Jihaně je nebezpečným místem, kam se v žádném případě nedoporučuje turistům cestovat. Zdejší kraj je neblaze proslulí únosy cizinců. Pokud vás láká vůně střelného prachu, vydejte se raději na méně drsný Suq at-Talh severně od města Sa’da. Aby jste dostali od úřadů povolení k návštěvě tohoto místa, budete si muset nejdříve najmout průvodce a zaplatit ozbrojený vojenský doprovod. Ani tak se však asi nebudete v oblasti, kde má samopal na zádech občas i sotva třináctiletý teenager, cítit příliš bezpečně.

Legální droga

Mnohem přátelštějším dojmem působí páteční trh v Šibámu, který leží asi 30 km severně od San’á. Najdete tu sice také několik pololegálních obchůdků se zbraněmi, ale nemusíte se bát. Místní horalé jsou velmi přátelští, samopaly mají doma pod postelí a na veřejnosti se pohybují jen s nezbytnou zahnutou dýkou. Ta je však spíše ozdobou než-li skutečnou zbraní.

V Šibámu se obchoduje především se zemědělskými produkty. Kromě běžných druhů zeleniny a ovoce tu také všude narazíte na listy kátu. To je plodina, jež doslova hýbe jemenskou ekonomikou. Jedná se o lehkou drogu, kterou pravidelně žvýká většina dospělé populace – ženy nevyjímaje. Listy kátu se sežvýkají a hromadí v jedné tváři, takže konzument vypadá trochu jako křeček. Účinek není nijak výrazný, člověk nad sebou neztrácí kontrolu, tak jako při nadměrném pití alkoholu či užívání známých drog. Brzy však vzniká na kát závislost, což vzhledem k jeho relativně vysoké ceně, značně nabourává rodinný rozpočet běžného Jemence. Podle mnohých západních odborníků by měla vláda tuto drogu zakázat. Vzhledem k tomu, že pěstování kátových keřů živí značnou část venkovské populace, není však vůbec jisté, zda by zemi toto opatření skutečně prospělo.

Žluté tváře

Většina jemenských trhů je doménou mužů. Výjimkou je Ta’izz na jihozápadě země. V tomto městě a jeho okolí je část obchodu v rukou místních žen. Ty se od ostatních Jemenek liší nejen sebevědomým vystupováním, ale i oděvem. Nezahalují si totiž obličej černou rouškou, jak je v celé zemi běžné, ale nosí pouze šátek. Také často preferují pestré barvy oblečení.

Díky své liberálnosti se stala oblast kolem města Ta’izz v posledních letech vyhledávaným cílem turistů. Ti nejčastěji míří na Suq adh-Dhabab, který se koná každou neděli v půvabném zeleném údolí kousek za městem. Koupit tu lze prakticky vše, co se pěstuje či vyrábí na jemenském venkově. Mnohem zajímavější než-li zboží jsou však některé prodavačky. Na trhu prodávají ženy z odlehlých vesnic, které jsou často oděny do nejrůznějších barevných krojů a vyzdobené masivními stříbrnými šperky. Některé mají obličej natřený zvláštní výrazně žlutou hmotou, která jim dodává skutečně bizarní vzhled. Jde o místní raritu, se kterou se nelze v jiných částech země setkat. Žlutá „pleťová maska“, které se říká horit, pravděpodobně chrání pleť před sluncem a udržuje ji tak světlou – tedy podle arabských měřítek krásnou.

Dobytčí trh

Pravidelný trh se koná jednou týdně v každém jemenském městě či vesnici. Během putování po této zemi na nějaký určitě narazíte, aniž by jste to dopředu plánovali – vždyť západní etnografové tu napočítali na 300 týdenních a na 500 nepravidelných akcí! Vyplatí se však přizpůsobit návštěvě některé této události dopředu svůj itinerář. A pokud budete váhat, který trh zvolit, tak se určitě rozhodněte pro slavný páteční trh ve městečku Bayt al-Faqih, který má mnohasetletou tradici a ohromen jím byl v 18. století i slavný dánský cestovatel Carsten Niebuhr, který jej popsal jako místo, kde lze potkat obchodníky z celého islámského světa.

Bayt al-Faqih leží v Tihámě, horké nížině na západě země, kudy kdysi dopravovali karavany slavnou jemenskou kávu z hor do přístavu Al-Mokka. Městečko bylo založeno v 13. století a rychle se stalo významnou obchodní stanicí. Zdejší trh je pozoruhodný především svou velikostí. Odehrává se pod širým nebem na ploše mnoha hektarů. Prodejci tu nabízí úžasný výběr látek, hrnčířského zboží a výrobků pletených z palmového listí. Podstatnou část obchodních ploch zabírá trh z dobytkem, patrně největší v celé zemi. Vybírat tu můžete z mnoha druhů ovcí a koz. Také oslů a telátek je široký výběr. Dodnes se tu dokonce obchoduje i s velbloudy.

Další zajímavé trhy

Vyjmenovat všechny významné jemenské trhy je nemožné. Možná se vám však bude hodit následujících pár praktických tipů. Propásnete-li velkolepý bazar v městečku Bayt al-Faqih, navštivte čtvrteční Suq al- Khamis, který leží na severu Tihámy a je v podstatě jeho zmenšenou verzí. Za návštěvu také rozhodně stojí nedělní trh v horském městečku Manacha, kde se stále pěstuje vyhlášená jemenská káva. Zcela jiný ráz mají tržiště ve wádí Hadramaut na východě země, kde muži nosí pestré sukně a ženy vysoké slaměné klobouky. Exotickým zážitkem je procházka po rybím trhu v přístavu Hodeida, kde můžete vidět i třímetrové žraloky. Dobrodružné povahy nezklame beduínské městečko Marib, kde se obchoduje se zbraněmi, jako by to bylo běžné domácí zboží.

Tolary Marie Terezie

Až do 60. let 20. století se na jemenských trzích platilo pouze stříbrnými rijály. Byly to stejné mince, jež kdysi obíhaly v Rakousko- Uhersku, tedy slavné tereziánské tolary. Když byly v středoevropské monarchii staženy z oběhu, koupil je etiopský císař a od něho později jemenský imám. Muslimský vládce se nemohl z náboženských důvodů na penězích nechat zobrazit a tak ho paradoxně zastoupila odhalená tvář ženy! Není bez zajímavostí, že za platné byly v Jemenu považovány pouze tolary s vyraženým letopočtem 1780. Při nedostatku oběživa se proto později v Evropě razily pro Jemen i nové mince s tímto datem.

Pokud si budete chtít z Jemenu odvézt nějaký starý tolar jako suvenýr, tak pozor na zdařilé atrapy. Téměř všechny „tereziánské tolary“ nabízené na bazaru v San’á jsou dokonalé padělky.

Praktické informace

Doprava

Do Jemenu se z Prahy nejlevněji dostanete se společností Turkish Airways (18000 Kč). Do této arabské země pravidelně létá také Qatar Air., Emirates a Yemenia.

V Jemenu není žádná železniční trať. Autobusy spojují jen tři největší města v zemi: San’á, Aden a Hodeidu. Jako veřejná doprava slouží především hromadné taxíky, které jezdí po pravidelných trasách a vyjíždí vždy, když se sejde dostatek zájemců. Pro turistu nemluvícího arabsky je za těchto okolností individuální cestování poměrně obtížné. Většina cizinců se proto po někdejší Šťastné Arábii pohybuje v pronajatém terénním automobilu s místním řidičem, který plní zároveň funkci průvodce. Za starou toyotu s náhonem na čtyři kola zaplatíte asi 50 – 60 EUR na den. V ceně jsou pohonné látky i odměna pro řidiče. Novější vozy s klimatizací bývají výrazně dražší. Do většiny měst a vesnic lze však dojet i běžným osobákem.

Pro jednodenní výlety v okolí hlavního města se tedy hodí i obyčejné taxi, které je mnohem levnější nežli velký terénní automobil. Nezapomeňte, že pro téměř každou cestu mimo San’á potřebují cizinci dodnes zvláštní povolení. Do méně bezpečných oblastí (Marib, Sadda) je navíc povinný vojenský doprovod. Na delší vzdálenosti můžete využít levných vnitrostátních letů (okolo 2000 Kč).

Ubytování

Sehnat ubytování není problém. Záleží jen na vás, zda zvolíte hvězdičkový podnik nebo obyčejný funduk. Opravdu stylové ubytování najdete ve staré části San’á. Několik paláců v tradičním jemenském slohu zde bylo nedávno přeměněno na hotely. Budovy svým vzhledem připomínají nazdobený pardubický perník a pokoj v nich stojí jen o málo více než-li lůžko ve standardním evropském hostelu.

Mezi západními turisty je nesmírně populární zejména hotel s poetickým názvem Arabia Felix (od 20 EUR), z jehož střechy je úžasný výhled na celé staré město. Tento historický palác patří k nejvýstavnějším stavbám v celém San’á, má pět pater, malý dvůr se zahradou a bezpočet barevnou mozaikou zdobených okýnek z alabastru, který propouští světlo, ale není přes něj vidět. Dveře pokojů mají předpotopní zámky, které se odemykají klíči tak velkými, že se nevejdou do kapsy. Dovnitř se stále vchází, nebo spíše leze, ani ne metr vysokým kamenným vchodem. Ten je typický pro tradiční jemenskou architekturu. Dům bylo díky němu snadné bránit, když do města přitáhly divoké pouštní kmeny, což se stávalo ještě v polovině minulého století. Strčil-li dovnitř sehnutou hlavu nezvaný host, useknul mu ji pan domácí jedinou ranou meče.

V oáze Bayt al-Faqih, kde se koná asi nejbarevnější trh v celém Jemenu, žádné dobré ubytování není. Nejlépe je spojit návštěvu tohoto místa s pobytem ve 20 km vzdáleném Zabídu (Unesco). Zde funguje jeden prostý funduk s honosným názvem Shibam Tourist Gest House. Mezi cestovateli se tomuto podniku říká U Usámy, neboť jej provozuje sympatický mužík tohoto dnes tak slavného jména. Jeho stále zahalená manželka mluví dobře anglicky a je vynikající kuchařkou.

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017