Nairobi

Nairobi nemá moc dobrou pověst. Pokud ale chcete procestovat celou Keňu, těžko se mu můžete vyhnout. A když už tam jste, pravděpodobně zjistíte, že Nairobi je docela zajímavé město. Je rozhodně hezčí než drtivá většina jiných afrických měst a určitě stojí za to se tu alespoň zastavit.

Nejvyšší budova s létajícím talířem nahoře je Konferenční centrum Kenyatta. Vlevo je sedící socha Jomo Kenyatty, prvního prezidenta nezávislé Keni. Centrum Nairobi je velmi moderní. I na výškových budovách je potřeba občas umýt okna! Tohle konkrétně je hotel Hilton. Socha bývalého prezidenta Jomo Kenyatty s mrakodrapy v pozadí. Pamětní zahrada amerického velvyslanectví. Budova ambasády, kterou srovnal se zemí teroristický útok v roce 1998, je zobrazena na fotografii na informačním panelu (velká bílá čtyřpatrová budova). Z ulic Nairobi Baťa je snad nejrozšířenější firma v Keni vůbec. Jeho obchody najdete na každém rohu. Smysl pro humor Keňanům nechybí Ulice v centru jsou velmi dobře značené směrovými ukazateli. Dokud je tahle papírová vlaječka v restauraci Carnivore na stole, může jíst a jíst a jíst...

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Z historie

Nairobi je hlavní město Keni a má přibližně 3 miliony obyvatel. Je to město dosti živé a poměrně nové. Všude dominuje nová zástavba, v centru Nairobi to někde díky mrakodrapům malinko připomíná New York a budov z koloniálního období tu naleznete pomálu. Není divu - Nairobi vzniklo zhruba před 100 lety a je to tedy město hodně mladé i na africké poměry.

Původně se tu rozprostírala bažina. Na konci 19. století se však Britové rozhodli postavit železnici z Mombasy (pobřeží Keni) do Ugandy. A při stavbě železnice vzniklo zhruba uprostřed trati nádražní depo, které bylo pojmenováno podle nedalekého potůčku Nairobi (místní Masajové totiž potůčku říkali waso nairobi neboli „chladná voda“). Z nově vzniklého městečka se stalo díky své centrální poloze hlavní správní centrum ugandské železnice. V roce 1901 se sem pak z Mombasy přestěhovaly i britské koloniální úřady, aby upevnily britskou nadvládu v této oblasti. Po dokončení železnice se začalo do Nairobi stěhovat stále více lidí a když v roce 1963 (12. prosince) vyhlásila Keňa nezávislost, stalo se Nairobi i hlavním městem Keni. Téměř všechny britské koloniální budovy byly zbourány a nahrazeny moderní architekturou.

Dnes je Nairobi největším městem východní Afriky. Často se tu konají mezinárodní konference. Nairobi je také jedním ze sídel OSN. Kromě hlavního sídla v New Yorku má OSN úřady i ve Vídní, v Ženevě a v Nairobi. Úřad OSN v Nairobi (oficiální zkratka UNON) se zaměřuje především na problematiku životního prostředí a lidských sídel.

O Nairobi bylo naposledy hodně slyšet před 10 lety. 7. srpna 1998 zaútočili teroristé, spolupracující s Usámou bin Ládinem, na americká velvyslanectví v Dar es Salaamu a v Nairobi. Při útoku na americkou ambasádu v Nairobi tehdy zahynulo přes 200 lidí.

Naše dojmy z Nairobi

Nairobi je město dosti nebezpečné. Podle průvodce Lonely Planet je Nairobi nejnebezpečnějším městem Afriky vůbec a předběhlo v tomto ohledu dokonce i Johannesburg či Lagos. Město proto získalo nezáviděníhodnou přezdívku „Nairobbery“, čili město lupičů. Při četbě těchto údajů jsme pociťovali lehké obavy. Když se v Johannesburgu údajně večer bojí běloši vycházet ven na ulici, co nás čeká v Nairobi?

Aniž bych chtěl zlehčovat problém kriminality v keňském hlavním městě, i zde platí, že pokud se budete chovat rozumně, nic se Vám s nejvyšší pravděpodobností nestane. Největší kriminalita je v chudinských čtvrtích, takže pokud se nebudete potloukat v noci po zdejších slumech, pravděpodobnost přepadení či krádeže tím výrazně zmenšíte. Úplně nejlepší je zůstat po setmění na hotelu. Ulice ve městě se večer velmi rychle vylidní a začínají se zde potloukat různé podivné existence. My jsme večer občas zašli na pivko asi 200 metrů od hotelu a nic se nám nestalo, ale důkladnější noční průzkum města jsme raději oželeli. A ve dne to vypadá v centru Nairobi jako v jakémkoliv jiném velkoměstě. Všude je plno lidí a v davu je lepší hlídat si kapsy před místními zlodějíčky, ale že by Vás někdo za bílého dne přepadl uprostřed Nairobi, to je téměř vyloučeno. V centru se lze prostě během dne pohybovat naprosto normálně.

Lepší je vyhýbat se i různým „přítelíčkům“, kteří se na Vás jistě nalepí a nabízejí Vám rozličné služby. Komu se ovšem prakticky nelze vyhnout, to jsou dohazovači safari. Dohazovači pracují pro různé cestovky a agentury, které pořádají safari do keňských národních parků. Nejspolehlivější způsob, jak je setřást, je upozornit je, že už máte rezervaci na nějaké safari zaplacenou a zítra odjíždíte. Jakmile ale dáte najevo, že jste ještě na safari nebyli, začnou Vás ihned přesvědčovat, že zrovna ta jejich společnost je ze všech keňských agentur ta nejlepší. Dohazovači nejsou většinou podvodníci a pokud budete chtít jet na safari (a nejet na safari, to je při návštěvě Keni neodpustitelný hřích), stejně jejich služeb asi využijete. Ale zbavit se jich, když jejich služby nehodláte využít, to dá někdy zabrat. Stejně tak jsou občas otravní taxikáři. Nejlepší je nevšímat si jich, případně říct důrazné „no!“ a nezaplést se s nimi do diskuse.

V Nairobi nenajdete žádné historické památky, které by stály za řeč. Centrum města je moderní, jsou tu mrakodrapy a další kancelářské a komerční budovy. Architektura není nijak zvlášť nápaditá a v ulicích panuje běžný denní shon. S tím, že prodrat se přeplněnými chodníky a ulicemi je v Nairobi přece jenom obtížnější výkon než třeba v Praze. Ale celkově musím říct, že mě Nairobi mile překvapilo. V nejužším centru je čisto a nejsou tu žádní bezdomovci a další podivné existence. Nevím jak to v Nairobi dělají, ale nějakým způsobem se jim podařilo dostat lůzu z centra města. Možná by se v této rozvojové zemi mohly poučit pražské úřady - na takovou verbež, jako se v Praze potuluje i během dne na Andělu nebo u metra na Národní třídě, v Nairobi nenarazíte. Všude samí kravaťáci a dobře oblečení lidé, zkrátka jsme tu asi nejhorší hadry na sobě měli my („vemte si do té Afriky něco starého a obnošeného, čeho nebude taková škoda…“). V centru je také dost restaurací a rychlých občerstvení, kde se dá dobře a levně najíst a mnoho hypermarketů, přetékající zbožím. Jako u nás doma. Jen ta doprava je ve špičkách všedního dne mnohem méně plynulá než u nás. A při přechodu rušných ulic to chce dávat pozor. Zvláště když právě přijedete z letiště a ještě jste si nestačili pořádně uvědomit, že v Keni se jezdí vlevo.

Nairobi jsme navštívili celkem čtyřikrát. První den jsme se zde ani nezdržovali a rovnou odjeli do dalšího města. Pak jsme sem zavítali ještě třikrát a shlédli mnoho míst. Nechci zde popisovat všechny, ale omezím se na popis tří nejzajímavějších lokalit.

Konferenční centrum Kenyatta

Konferenční centrum je pojmenováno podle Jomo Kenyatty, prvního prezidenta nezávislé Keni, který setrval v nejvyšším úřadě 15 let. Jedná se o menší mrakodrap, na jehož vrcholu je kulatá střecha, tvarem poněkud připomínající UFO. Budova je svým významem srovnatelná třeba s naším Kongresovým centrem. Konají se zde různé mezinárodní konference a kongresy.

Konferenční centrum byla první pamětihodnost, kterou jsme se v Nairobi vydali navštívit. Nejdříve jsme budovu fotili zvenku, načež nás zadržela místní policie. Budova se sice fotit smí, ale policejné ředitelství za našimi zády ne. Naštěstí nás policisté jen legitimovali a nechali si vysvětlit, že nefotíme jejich ústřednu, nýbrž mrakodrap. Pak jsme se vydali dovnitř konferenčního centra. Budova není přímo volně přístupná, ale na cizí návštěvníky jsou zde zařízeni. Nás se ujal nějaký místní úředník, který prohlásil, že jsme jeho hosty a protáhl nás přes několik bezpečnostních kontrol až k recepci. Z recepční se vyklubala i průvodkyně, která s námi vyjela výtahem na střechu. Na střeše je helioport, kde občas přistávají vrtulníky s významnými hosty. Hlavně je ale odsud skvělý výhled na město. A k tomu všemu nám ještě naše milá průvodkyně podala podrobný výklad, co je kde vidět. Návštěvu konferenčního centra, i když není zadarmo, vřele doporučuji.

Pamětní budova amerického velvyslanectví

V místech, kde došlo před 10 lety k útoku na americkou ambasádu, je dnes pamětní zahrada. Jedná se o pietní místo, které často navštěvují i keňští školáci. Při teroristickém útoku 7.srpna 1998 využili sebevražední teroristé dodávek naplněných výbušninou, prorazili plot a najeli do budovy. Exploze srovnala se zemí celý velký čtyřpatrový objekt a zabila 218 lidí. Jména všech obětí si můžete přečíst na místním památníku. Ten mi velmi připomněl jiný památník obětem teroristického útoku na Bali z roku 2001, který jsem navštívil předloni.

Obětí na Bali bylo také kolem 200. Součástí zahrady je i malé muzeum, kde se můžete například dozvědět, že kromě mrtvých zde bylo i několik tisíc zraněných. Šokující je zejména výstavka předmětů, které chirurgové vyoperovali z těl zraněných (kusy skla, šrouby, kusy kovu…). Na informačních tabulích v zahradě pak visí fotografie budovy, ze které po výbuchu nezůstalo vůbec nic. Místo působí dost tísnivým dojmem, ale jsem rád, že jsme ho navštívili.

Restaurace Carnivore

Místo, které naopak vůbec nepůsobí tísnivým dojmem, to je slavná keňská restaurace Carnivore. Tísnivý pocit ovšem možná budete mít na odchodu, protože kalhoty Vám budou pravděpodobně hodně těsné.

Restaurace Carnivore je totiž jednou z nejslavnějších restaurací v Africe vůbec. Jak už název napovídá, nejedná se zrovna o podnik vegetariánský, i když i vegetariánskou stravu zde můžete ochutnat také. Hlavně si zde však užijí všichni masožravci, ke kterým se také hrdě hlásím. Carnivore se specializuje na grilované maso. Funguje to tu stylem, že za paušální cenu můžete sníst masa, kolik se ho do Vás vejde. Dokud máte před sebou na stole vlaječku s logem restaurace, okolojdoucí obsluha Vám pořád nandavá a nandavá další porce, které odkrajuje velkým nožem přímo z rožně. A to trvá tak dlouho, dokud neprasknete, nebo dokud nekapitulujete a nesundáte vlaječku ze stojanu, který leží na stole přímo před Vámi. Na stojanu se kromě vlaječky nachází i řada mističek s různými omáčkami, vhodnými k různým druhům mas. A jaké maso si můžete dát? Třeba kuřecí křidýlka, vepřové párečky, hovězí, jehněčí, krůtí, z exotických mas pak krokodýlí a pštrosí. Tohle všechno bylo na skladě v době naší návštěvy. Ochutnal jsem všechno kromě párečků. Ty vypadaly také velmi dobře, ale už se do mě prostě nevešly, stejně jako příloha (aneb držel jsem se známého pravidla všech jedlíků - nepřecpat se přílohou!). Krokodýlí maso mě tedy moc nenadchlo, bylo takové lehce nasládlé a trochu tuhé. Naopak asi nejlepší ze všeho bylo maso pštrosí. Jako jediné z mas nebylo odkrajováno z grilovacích tyčí, nýbrž bylo mleté a podávané ve formě kuliček s vynikajícím kořením. Jediný druh masa, který zrovna neměli, ale které zde rovněž podávají, bylo maso velbloudí. Naopak maso ze zeber, pakoňů a antilop, které restauraci celosvětově proslavilo, se zde již z ochranářských důvodů podávat nesmí.

No co Vám mám povídat - pral jsem se s tím přísunem masa statečně, ale jelikož jsem prasknout nechtěl, musel jsem nakonec také kapitulovat a sundat vlaječku. Což je pokyn pro obsluhu, že už toho máte dost. Malinkaté místečko v žaludku by Vám ovšem ještě mělo zbýt i po sundání vlaječky, protože na závěr se podává káva a dezert. Z restaurace jsme odcházeli plni dojmů a naprosto plní.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-nairobi.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-nairobi.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Afrika 2008. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017