Trůn bohů

Úplně na vrcholu 2150 m vysoké hory v Malatském pohoří na horním Eufratu leží gigantický chrám - pomník nehorázné domýšlivosti jednoho bezvýznamného krále, který se sám počítal k nesmrtelným. Ironií osudu však tato megalomanská stavba neměla nikdy žádný kulturní ani historický význam a úplně se na ni zapomnělo. Až v roce 1881 ji náhodně objevil německý geolog Karl Sester. Dnes je toto fascinující místo jednou z největších turistických atrakcí východního Turecka.

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

Východní Turecko není rozhodně oblastí, do které by se právě hrnuly davy zahraničních turistů. Do nebe volající chudoba, drastická zemětřesení, extrémní vedra v létě a třeskuté mrazy v zimě, tvrdí ovčáčtí psi, obrovské stonožky a mraky prachu - to není nic co by zrovna lákalo. Navíc je téměř celé toto území částí tak zvaného Kurdistánu, tedy území obydleného převážně Kurdy, nešťastným utlačovaným národem, který od počátku století marně usiluje o autonomii a jehož existenci ještě donedávna turecká vláda popírala - Kurdové byly podle ní pouze „horští Turci“. Poslední velká vlna násilí vzplála v roce 1984 a od té doby zde v krvavých potyčkách mezi separatisty (zejména z PKK-Kurdské strany práce) a tureckou armádou zahynulo nejméně 35 000 lidí. Jistě jste již o tomto vleklém konfliktu mnohokrát četli a slyšeli.

Klenot divokého Kurdistánu

Na druhé straně je třeba podotknout, že neklidné východní Turecko je vzdáleno od uspěchaného moderního světa, zachovává si svůj původní svérázný charakter, tomu kdo se do něj odváží má co nabídnout a pro toho, kdo má raději dobrodružství a romantiku, než pohodlí a bezpečí, je pak úplným rájem. Čekají tu na něj neschůdné cesty klikatící se liduprázdnými horami, vysoko nad rozeklanými skalami kroužící supi, od světa odtržené dodnes činné kláštery, malebná a jako sklo průzračná horská jezera, zapadlé maličké vesničky z vepřovic, ve kterých se zastavil čas, a také mnoho památných a díky bibli světoznámých míst, jako třeba Ararat a Charrán. Co se Kurdů týče, ti jsou i přes svou pověst divokých horalů věrolomné povahy ve skutečnosti v naprosté většině mírumilovnými venkovany a cizímu návštěvníkovi, který respektuje místní bonton, hrozí z jejich strany jen pozvání na čaj - taková je alespoň má zkušenost. Co každého, kdo zavítá do těchto končin, jistě nejvíce potěší, je skutečnost, že ceny v obchodech jsou zde nesrovnatelně nižší, než v západní, turisty se jen hemžící části země.

Klenotem východního Turecka je nadevší pochybnost chrám s velkými kamennými sochami na hoře Nemrut Dag (Nepleťte si tento vrchol s vrcholem stejného jména u jezera Van, který je známý svými jezírky a horkými prameny v 7 km širokém vulkanickém kráteru). Návštěva této vysoko položené antické svatyně je pro milovníky památek zlatým hřebem každé výpravy do „země obráceného půlměsíce“. Mimo nejteplejší letní měsíce lze na přilehlých horských svazích podniknout i zajímavé pěší túry, jež vás zavedou do svérázných kurských vesniček a také k několika méně významným historickým objektům.

Pantheon kamenných bohů

Impozantní monument na vrcholu hory Nemrut Dag, skládající se z osm až devět metrů vysokých soch, oltáře a obrovské mohyly na sebe naházených kamenů, vysoké 50 metrů a zaujímající plochu 1150 metrů čtverečních, je znám pod jménem Hierotheseion. Postavit jej nechal král Antiochos I, který pokud je známo, kromě toho, že si dal zbudovat tento okázalý hrob, nikdy nic jiného významného během svého panování neučinil.

Antiochos I, v letech 68 až 34 př. n. l. král Kommageny (oblasti nazývané Chetity "Kummuhu" a rozkládající se dnes v tureckých provinciích Adyaman, Maraş a Gaziantep) byl persko-řeckého původu a viděl sám sebe jako velkého panovníka a nástupce Dariea Perského a Alexandra Velikého - od obou také odvozoval svůj původ. Nepochyboval vůbec o tom, že je nesmrtelný a rovný všem bohům. Kolem svého titánského hrobu vztyčil monstrózní sochy velkých bohů a sebe směle zařadil mezi ně. O tom co jej k tomu vedlo promlouvá naprosto jasně nápis na skále za sochami, kde "Velkokrál Antiochos, Bůh Spravedlivý, Zjevený..." vysvětluje, že se rozhodl vybudovat přímo pod oblohou tento chrám, "který nezdolá čas, aby v něm, až uletí duše milá bohům k nebeskému trůnu Diovu, spočinulo navěky to, co až do šťastného stáří bylo mým tělem."

Sochy jsou umístěny na západní a východní straně mohyly, složeny z několika dílů a dobře identifikovatelné podle starobylých nápisů. Představují Herkula, Dia (Zeus), Oromadese (ten souvisí s perským bohem Ahurou Mazdou), Tyché, Apollóna a konečně Antiochona samotného. Figury jsou spodobněny vsedě a po obou stranách je střeží obrovští lvi a orlové.

Úžasné mauzoleum slavných však nebylo samozřejmě ušetřeno vlivů počasí a zemětřesení, a tak všem majestátním sochám v průběhu staletí postupně upadaly hlavy. Poslední přišla potupně o hlavu Tyché (bohyně štěstí a náhody), při bouřce v roce 1926. Dnes jsou popadané hlavy na obou terasách naaranžovány tak, jako by vyrůstaly přímo ze země.

Terasy zdobí také několik stél z nazelenalého pískovce, na nichž je domýšlivý Antiochos zobrazený v okamžiku, kdy si důvěrně potřásá rukou s Nesmrtelnými, a mnoho reliéfů a nápisů. Nejdelší nápis je vytesán v deseti sloupcích za zády pompézních soch, opakuje se bez jakýchkoliv změn na obou terasách a mimo jiné v něm „Velkokrál Antiochos,...,“ poukazuje na svou příkladnou zbožnost: „Přesvědčen, že veškerých statků nepochybné nabytí a velepříjemné jejich užívání zajišťuje lidem pouze zbožnost, uznal jsem právě tuto zásadu za základ stejně šťastného panování, jakož i dobré činnosti. Všichni viděli, že zbožnost byla pro mne po celý život nejvěrnějším strážcem mého království a pramenem nesrovnatelné radosti. Díky ní jsem zázračně unikl i velkým nebezpečenstvím a zařídil jsem obtížné věci dobře i neočekávaně a mnoho let jsem prožil ve štěstí“

Nejstarší horoskop světa

Největší zajímavostí celého komplexu ruin je údajně nejstarší horoskop světa, na velké kamenné desce u východní terasy. Je na ní zachycen lev nesoucí na krku srpek měsíce. Zbytek pískovcové desky o rozměrech 240x175 cm pokrývá noční obloha, kterou tvoří celkem 19 jasně zobrazených hvězd. Od menších s osmi cípy se odlišují tři velké s šestnácti paprsky, seřazené vedle sebe nad hřbetem šelmy. Podle mínění odborníků jde o uspořádání planet Merkura, Jupitera a Marsu, které ukazuje zvláštní astronomickou konstelaci, jíž bylo možno pozorovat 7.července 62 př. n. l. Význam tohoto data není přesně znám, ale pravděpodobně se jedná o zahájení prací na vrcholu Nemrut Dagu. Antiochos nechal patrně horoskop vytesat, aby dokázal náklonnost nebes a pozitivní vliv samotných hvězd na svůj příznivý osud a zdárný rozvoj říše. Žil totiž nejspíš stejně jako staří Řekové přesvědčení, že nejšťastnějším završením života je pro každého spravedlivé smrtelníka cesta do nebes a proměna na jasně zářící hvězdu. Antiochovou královskou hvězdou byla údajně Alfa Leonis – Regulus, která spolu se Spicou a Arcturem tvoří tzv. Jarní trojúhelník, patřící k nejjasnějším hvězdám oblohy.

Existují však i jiné hypotézy a domněnky spekulativního charakteru. Těm nahrává především neobvyklé uspořádání hvězd a planet na reliéfu. Podle astronomů dochází k podobné situaci na hvězdné obloze pouze jednou za 25000 let. Navíc datum odpovídá šestému výročí korunovace krále Antiocha I. Z mnoha náznaků na textech, které se zachovaly na zdech chrámu a v jeho okolí je také známo, že při jedné z velkolepých oslav panovníkovi korunovace došlo k jakési mimořádné události, jež byla přihlížejícími považována za zjevení bohů a manifestaci jejich síly. Šlo snad o zemětřesení? Nebo přelud způsobený požitím omamných nápojů a davovou hysterií? Došlo k této události právě onoho 7. července 62 př.n.l.? Vše nasvědčuje tomu, že ano. Ale co se tehdy přesně stalo, to zůstane asi navždy tajemstvím.

Není ovšem také vyloučeno, že tajemný kamenný lev ukrývá klíč k oněm "nesmrtelným poselstvím", ke kterým se vztahuje jeden šestimetrový Antiochův nápis. Ten mimo jiné praví: "Velkokrál Antiochos,..., kterému rozhodnutí bohů propůjčilo vážnosti, zanechal po sobě na věčnou paměť nezměnitelný zákon času tím, že svěřil svá nesmrtelná poselství nedotknutelnému monumentu". Dodnes nebyla totiž žádná „nesmrtelná poselství“ na Nemrut Dagu objevena. Doposud se také nepodařilo v kolosální mohyle objevit Antiochův mistrně utajený hrob a to i přesto, že byla nasazena veškerá moderní technika.

Záhady a hypotézy

Ale záhad kolem kyklopského chrámu na hoře Nemrut Dag je mnohem víc. Není divu, že toto místo velmi zaujalo i známého pseudovědce a fantastu E. Danikena, který samozřejmě spojuje tento chrám s působením mimozemských civilizací, jak je jeho neblahým zvykem. Archeologům, kteří na výzkumu Nemrut Dagu dlouhodobě systematicky pracují a marně si často lámou hlavu nad hádankami minulosti, nabízí také pohotově odpověď na většinu sporných otázek a nevysvětlitelných skutečností.

V jedné ze svých populárních knih například tvrdí, že Antiochos „měl během svého panování potíže, které mohl vyřešit jenom s pomocí bohů“. Chrám pak postavil z vděčnosti jako poděkování a památku na podporu z nebes, tj. od mimozemských civilizací.

Jiní záhadologové jdou ve svých teoriích ještě více do detailů. Podle některých došlo na Nemrut Dagu k přistání mimozemské posádky a díky „Lvímu horoskopu“ známe i přesné datum této události.

K dalším spekulacím vede některé autory rozbor Antiochova do skály vytesaného testamentu i jiných nápisů v okolí hrobky. Z některých vět lze údajně usuzovat, že v tajné kryptě pod mohylou spočívají v obrovských sarkofázích nejen mumifikovaná těla krále Antiocha I. a jeho otce Mithridata Kallikose, ale i ostatky jakéhosi neznámého světce či velkého náboženského vůdce. Tuto „umělou“ záhadu lze však poměrně snadno vysvětlit chybnou interpretací starověkých textů. Ty totiž střídavě vychvalují Antiocha jako moudrého krále i velmi zbožného muže.

Tajemní albíni

Za skutečnou záhadu lze naopak považovat prastaré legendy, jež hovoří o zvláštních bílých cizincích, kteří obývali ve starověku některé zapadlé kouty východní Anatólie. Zmiňuje se o nich i historik Maurice Crijns ve své knize Zapomenuté království Kommagéné a tvrdí, že žili převážně na území této malé říše a běžně se stýkali s ostatními domorodci. Údajně měli zcela neobvyklou zářivě bílou barvu vlasů a jejich oči jakoby svítily. Byli velmi mírumilovní a žili podzemních městech v odlehlých krajích. Z některých jejich sídel vedli údajně dlouhé podzemní tunely, jenž ústily v okolí Nemrut Dagu.

Vyprávění o národě „albínů“ se zachovala na Blízkém Východě v mnoha starověkých spisech a pověstech. Zkazky na toto téma kolují dokonce na tureckém venkově dodnes. Některá posvátná místa jsou také stále spojována s existencí záhadných bělovlasých bytostí.

Archeologové pracující na průzkumu Nemrut Dagu vyslechli například v roce 1987 od jedné ze starých vesničanek z okolí tento příběh: „Dávno před příchodem proroka Mohameda pochodovala přes hory do města Malatya skupina vojáků. Po setmění spatřili zbrojnoši v dálce světlo a to je dovedlo do domu, kde byli pohoštěni bělovlasým mužem, který tu žil se svou rodinou. Později se zde zastavili znovu na cestě zpáteční cestě z města. Velitel zatoužil po dceři hostitele a požádal o její ruku. Odmítnout nebylo možné, a tak mu ji otec dal, aby předešel konfliktu. Když vojáci došly k vesničce Eski Kahta na úpatí Nemrut Dagu, kde dnes stojí muslimská svatyně, poprosila dívka o pauzu. Sešla do vyschlého koryta potoka, sehnula se ke kamenitému dnu a pod jejíma rukama náhle zázračně vytryskla voda. Po osvěžení děvče požádalo zemi, aby se otevřela a pohltila ji.“

Pramen dodnes existuje a je považován za posvátné místo, u kterého se prý bílá dívka občas zjevuje ve společnosti dalších albínů. Horalka dále archeologům sdělila, že když byla ještě dítě, přicházeli venkované během jara každou středu a pátek ke svatyni, aby se zde za soumraku pomodlili. Po setmění se zde však nikdo nikdy neodvážil zůstat. Její rodiče to jednou prý udělali a tajemnou dívku i několik dalších „bílých bytostí“ spatřili na vlastní oči. Všichni albíni byli menší postavy, než je běžné a měli neobvykle světlé vlasy.

Národ tunelářů

Podobné historky se vážou také k dalším studánkám a muslimským svatyním v okolí Nemrut Dagu. Jak si je vysvětlit? Lidový folklór se vždy opírá o reálné skutečnosti. Podivné báchorky o „bílých bytostech“, zázračných pramenech a únicích do podzemí mohou být do jisté míry pravdivou vzpomínkou na nevysvětlitelné události, ke kterým v kraji došlo. Vše nasvědčuje tomu, že zde svého času skutečně existovala jakási skupina lidí, kteří vynikali bílou pletí, nezvykle světlými vlasy a podivnými dovednostmi. Přenechejme odborníkům, kde se vzali a ke kterému etniku je zařadit. Podívejme se spíše, zda vůbec existují nějaké důkazy podporující tvrzení prastarých lidových zkazek.

Bělovlasí lidé měli údajně obývat podzemní či skalní města. Takováto sídliště jsou poměrně hojná v turecké Kapadokii (střední Turecko), ale v okolí Nemrut Dagu je nenajdeme. Výjimkou je snad jen lokalita u vesnice Gümuşkaya (Stříbrná skála), kde se ve skalách nachází řada uměle vyhloubených jeskyní, vysokých asi 170 cm. Většina je vzájemně pospojována, takže celek budí dojem labyrintu. Archeologové zde nalezli i několik šachet, kterými bylo možno čerpat vodu z Eufratu, který teče pod asi stometrovým srázem přímo vedle vesnice. Předpokládá se, že sídliště vzniklo jako úkryt v době Římanů. Bylo tedy patrně obydleno i za krále Antiocha.

Králové Kommageny udržovali podle tradice s „býlími cizinci“ dobré vztahy a čerpali od nich i vědomosti, které jim sloužili k upevnění moci. Letní rodinné sídlo vládnoucí dynastie leželo pod Nemrut Dagem na místě zvaném Arsamelia. Kromě mnoha unikátních reliéfů a pohřebních mohyl zde najdeme i podivný tunel klesající do hloubky 158 metrů. K čemu toto na svou dobu velmi odvážné stavební dílo sloužilo, není jasné. Původně se předpokládalo, že tudy vedla tajná cesta pro vodu či únikový východ pro případ obležení. Teorie má však jednu vadu. Chodba nikde neústí ven, ale vede stále hlouběji do podzemí. Buď nebyla zcela dokončena nebo její původní podobu zakryl zával. V každém případě nebyla projektována tak, aby vyšla na povrch někde poblíž. Míří strmě do nitra země… (a možná, popusťme teď uzdu fantazii, navazovala kdesi v hloubce na přírodní jeskyni táhnoucí se až sem z mnohakilometrové dálky).

V oblasti horního Eufratu se vyskytují i další starověké tunely, některé byly určeny k zavlažování, účel jiných je nejasný. Právě tyto stavby bývají nejčastěji spojovány s podivným bělovlasým národem. Vysvětlují, proč tajemní albíni dokázali zázračně mizet v zemi i přivést vodu na dosud suchá místa. Zbytek je jen lidová fantazie, vydávající jejich nezvyklé činy a schopnosti za zázrak.

Po stopách historie

Návštěva Nemrut Dagu určitě nadchne každého milovníka historie. Okolní ponuré hory se však příliš nehodí pro pěší turistiku, neboť přírodních krás nabízejí pomálu. Původně pokrývaly říši Kommagene husté lesy. Ty však vykáceli již před dvěma tisíci let Římané, kteří zde těžily železo. Následná eroze proměnila svahy hor v kamenitou pustinu téměř bez vegetace. Malebné údolí Eufratu, které pohoří míjí, zas zmizelo pod hladinou největší turecké přehrady Atatürk Baraji.

Nejlepším východiskem k výletu za památkami na říši Kommagene je městečko Kahta. Odtud se klikatí horami úzká silnička až těsně pod vrchol Nemrut Dagu. Celá trasa měří asi 60 kilometrů a míjí nejen nejvýznamnější stavby krále Antiocha, ale i několik dalších monumentů, jenž stojí za pozornost. Pokud si chcete všechna místa v klidu prohlédnout, pak je dobrým řešením najmutí taxi. Přijatelnou a finančně méně náročnou alternativou je i celodenní výlet mikrobusem, který občas pořádají během sezóny některé hotely a cestovní agentury v Kahtě i okolních městech Urfa, Adiyaman a Malatya.

První významnou zastávkou na cestě je vesnička Karakuş (Černý pták), které daly název mohutné kamenné sloupy se sochali ptáků na vrcholu. Ty lemují mohutné mohyly, kde údajně odpočívají královny a princezny někdejších vládců Kommageny.

Asi po deseti kilometrech dále silnice přetíná horskou říčku po mostě Cendere, který postavily římští vojáci za vlády Septima Severa převážně z kvádrů uloupených na stavbách krále Antiocha. Z mostu je pěkný výhled na obě strany kaňonu. Z původních čtyřech sloupů, které ohraničovaly jeho konce, zbyly již jen tři. Poblíž mostu bývá přes léto v provozu několik jednoduchých stánků s občerstvením a suvenýry.

Dalším památkou na cestě k Nemrut Dagu je starobylá vesnice Eski Kahta (Stará Kahta), které dominuje mamelucká pevnost Yeni Kale. Na dohled od této působivé zříceniny leží Arsamelia, letní sídlo králů Kommageny. Na toto místo vede jen nedlážděná odbočka.

Prohlídková trasa začíná na schodech vedoucích k dosti poničenému pamětnímu kamenu s reliéfy boha Mithase. O něco dále leží jeskyně se záhadnou podzemní chodbou. Přímo pod ní se nachází další otlučený kamenný monument, který patrně představuje Antiochova otce Mithridatese Kallinikuse, jak si potřásá rukou se samotným Apollónem. Odtud cesta stoupá vzhůru po úbočí kopce k perfektně zachovalému reliéfu, na kterém je vyobrazen první kommagenský král Kallinikus ve společnosti bájného Herkula. Jedná o jeden z největších starověkých reliéfů v celém východním Turecku.

Přímo za reliéfem se nachází stále dobře znatelná plošina, kde podle všeho v minulosti stávala nejvýznamnější stavba celého areálu. Kolem roztroušené fragmenty ukazují, že šlo patrně o svatyni, nad kterou se tyčila kamenná socha nezvykle mohutných rozměrů. Jediným jejím zbytkem je balvan připomínající kus nohy obuté do střevíce, který se valí opodál v trávě. Nepochybně stávala v Arsamelii podobná stavební díla jako na Nemrut Dagu. Kdo je odstranil a proč, to není známo.

Nápis na skále poblíž záhadného podzemního tunelu říká, že v blízkosti je pohřben Antiochův otec Kallinikus. Z toho lze soudit, že Antochův chrám na vrcholu hory Nemrut Dag není zas tak originálním dílem, jak by se mohlo zdát. Antiochos se vlastně jen inspiroval u svého otce, kterého se rozhodl trumfnout velikostí a umístěním svého pohřebního komplexu. Možná také nechal nakonec přestěhovat do nové rodinné hrobky i sarkofág s tělem svého zesnulého otce.

Mezi bohy

Nejkrásnější je vrchol Nemrut Dagu při západu slunce, kdy okolní hory dostanou indigově namodralý nádech a poslední paprsky umírajícího dne zabarví rozpraskané sochy bohů dozlatova. V dávných dobách se u této nezvyklé svatyně pořádaly obřady podle Antiochem přesně předepsaných postupů. Musela to být velkolepá podívaná… I po mnoha staletích má toto okolní hory značně převyšující místo zvláštní duchovní náboj. Pokud chtěl být Antiochos po své smrti blízko bohů, pak si nemohl vybrat lépe.

Od provizorního parkoviště trvá výstup k mohyle asi 10 minut. Sochy stojí ve skupinkách na dvou navzájem vzdálených terasách. Lépe zachované, nebo možná zdařileji zrestaurované, je sousoší na západní straně terasy. To lemuje také větší počet stél a reliéfů z černého kamene. Mohyla, ve které odpočívá tělo domýšlivého krále Antiocha, ohromuje svou velikostí i jednoduchostí. Na rozdíl od egyptských pyramid, ji dodnes nikdo nevyloupil. Byla totiž postavena z volně na sebe navrstvených kamenů stejné velkosti, takže je nemožné prokopat do jejího nitra tunel. Každý pokus archeologů o proniknutí do nitra hrobky ukončilo zatím nezadržitelně se sesouvající kamení. Byl to záměr stavitelů? Nepochybně ano. Dělníci krále Antiocha měli zcela určitě s obtížnou ražbou tunelů v kamenitém terénu vlastní zkušeností. Ale možná jim také při stavbě nedobytné hrobky radili tajemní „bílí cizinci“.

Informace na cestu

Taxi: Najmutí taxi je nejlepším způsobem, jak poznat všechny zajímavosti ležící podél cesty z Kahty na Nemrut Dag. Pokud cestujete ve třech či ve čtveřici, pak přijde navíc tato možnost asi i levněji než-li organizovaný výlet mikrobusem. Ideální je vyjet dopoledne nebo krátce po obědě. Stihnete tak důkladnou prohlídku všech památek a na vrchol Nemrut Dagu dorazíte v podvečer. Tam přespíte (hotel, penzion, stan) a zpět se vrátíte druhý den běžným minibusem. Cena, kterou za taxi zaplatíte, závisí na vašem umění smlouvat, typu vozu a celkové délce výletu. (okolo 100 EUR) Pozor! Je třeba zdůraznit, že najmutí taxi má cenu pouze pokud cestujete na Nemrut Dag z Kahty (tj. z jihu). Na vrchol vede totiž ještě jedna sjízdná silnička a to z Malatye (tj. ze severu). Podél ní se však nenacházejí žádné pozoruhodnosti! Můžete ji ovšem využít při návratu z Nemrut Dagu, zvláště pokud máte v úmyslu cestovat tímto směrem.

Minibus: Výlety minibusem pořádají některé hotely a cestovní agentury v Urfě, Kahtě a dalších městech pouze během letní sezóny. O ceně rozhoduje obsazenost vozu a délka akce (15-40 EUR)

Na vlastní pěst: Minibus do vesničky Karadüt těsně pod vrcholem Nemrut Dagu jezdí obvykle z Kahty každé odpoledně od restaurace Kent. Raději se však informujte na místě o aktuální situaci. Zpět do Kahty jede minibus až následující den brzy ráno (3-5 EUR). Z Malatye jezdí minibusy do vesniček na opačné straně hory.

Treking: Hory kolem Nemrut Dagu se pro pěší turistiku příliš nehodí. V létě je zde nesnesitelné horko a na jaře zas přes noc třeskutá zima. Cest je málo, tam kde jsou hory průchozí vede dnešní silnice. Vyrazit na Nemrut Dag pěšky přímo z Kahty lze snad jen v případě, že hodláte cestou stopovat a máte spoustu času. Pro kratší výlety do hor lze doporučit malebné okolí Arsamelie, kde lze putovat od památky k památce a následně sejít přes starý římský most dolů k mohyle Karakuş. Pokud by jste se rozhodli vyrazit z Arsamelie opačným směrem, tedy k vrcholu Nemrut Dagu, potom nepokračujte podél silnice užívané minibusy, která se vine přes kurdské vesnice Tütünocak a Narince, ale vezměte to zkratkou po staré horské stezce vedoucí z Eski Kahty do obce Büyüköz. Na Nemrut Dag takto přijdete od severu, jako by jste jeli z Malatye, a cestu si zkrátíte přibližně o polovinu.

Kahta: Nejlepší výchozí bod pro cestu na Nemrut Dag, ale jinak celkem nezajímavé provinční městečko. Není důvod, proč zde zůstávat přes noc. Levných hotelů zde však funguje dostatek. Místní turistický průmysl stojí a padá s pořádáním výletů na Nemrut Dag.

Urfa: Nejkrásnější městečko celého regionu, kde žijí kromě Turků a Kudů také Arabové. Přestože odtud leží Nemrut Dag poněkud z ruky, tak právě zde startuje nejvíce výletních minibusů. Ptejte se na agenturu Haran Dolmuş. Dříve než ji najdete, osloví vás však nejspíše její agenti sami. Výlety z Urfy na Nemrut Dag bývají většinou dvoudenní a tomu odpovídá i cena.

Malatya: Levné ubytování: Mimar Sinan Otel na ulici Kartay Caddesi. Na zájezdy na Nemrut Dag se ptejte v turistické informační kanceláři v budově Vilayet na hlavním náměstí, rozhraní ulic Inönu Cad. a Atatatürk Cad. (Po-So 8.30-12.00 a 13-17 hod. tel: 0422 – 3233025)

Nemrut Dag: Přímo na vrcholu Nemrut Dagu stojí několik předražených hotelů. Levně (10 EUR) se lze ubytovat v penzionu na konci přilehlé vesničky Karadüt . Karadüt Motel Pansiyon (tel: 0416-7372169) je i poslední zastávkou mikrobusu jezdícího každodenně z Kahty. Přímo pod vrcholem lze i bezpečně stanovat.

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] santhi (2010-06-19 14:14:22 | 80.188.252.56)
Ahoj, je to moc zajimavy clanek! Letos se chystame navstivit Nemrut Dagi a nejsme zrovna priznicci organizovanych vyletu, tak jsme se chtela zepata jak byste doporucoval navstivit Nemrut Dagi na vlastni pest? Dekuji mnohokrat

Diashow Aljaska 2017