Kráter Nemrut Dag

K největším přírodním zajímavostem východního Turecka patří bezpochyby obrovská vyhaslá sopka Nemrut Dag. Když koncem devadesátých let dozněla partyzánská válka mezi tureckou armádou a kurdskými separatisty, vrátil se výlet na tuto pozoruhodnou horu opět do itinerářů dobrodružně založených cestovatelů. Ty sem láká především gigantický kráter na vrcholu vulkánu, jenž je vyplněn mnoha unikátními jezírky a horkými prameny.

Dnešní Nemrut Dag je vlastně jen torzem kdysi mnohem vyšší sopky, při jejímž výbuchu vzniklo největší turecké jezero - Van. Jezírka uvnitř kráteru Nemrut Dag slouží v létě jako napajedla pro skot horalů z okolních vesnic. Původně zalesněné svahy hory Nemrut Dag proměnili během staletí kurdští pastevci v pustinu.  Jižní vrchol Nemrut Dagu dosahuje výšky 2950 metrů. Pohled z jižního vrcholu směrem k jezeru Van. Při výstupu na Nemrut Dag člověk zakopává na každém kroku o suchozemské želvy. Zdálky vypadají svahy Nemrut Dagu poměrně fádně a nezajímavě. Kráter sopky Nemrut Dag je tak rozlehlý, že se celý nevejde ani do širokoúhlého objektivu. V kráteru bývalé sopky se dnes třpytí několik jezer z různě teplou vodou.

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Nemrut Dag nepatří k nejvyšším kótám Arménské vysočiny, ale nabízí skutečně nevšední scenerie. Po legendárním babylónském králi pojmenovaný vulkán se týčí do výšky 3050 m nad městečkem Tatvan na západním břehu jezera Van, o jehož vznik se mimo jiné zasloužil. Původně měřil asi 4450 m, ale při jednom ze svých největších výbuchů zcela změnil původní podobu a zhroutil se sám do sebe, poté co vychrlil veškerý svůj obsah do okolí.

K poslední erupci Nemrut Dagu došlo teprve v roce 1441 př. n. l. Nyní je už tato hora považována za vyhaslou sopku. Její dávnou sílu ovšem dodnes připomínají v regionu poměrně častá zemětřesení.

Na dně kaldery

Na první pohled není Nemrut Dag příliš zajímavý neboť nemá nijak výrazně kuželovitý tvar, jak je to u sopek obvyklé, a navíc leží v jeho okolí několik mnohem vyšších neaktivních vulkánů. Skutečný přírodní div však z něj dělá gigantický kráter o průměru 7 km, který tvoří jeho vrchol. Úžasná kaldera o rozloze 36 km2 patří k největším na naší planetě. Její strmé stěny jsou uvnitř 400 - 600 metrů vysoké. Dno má průměrnou nadmořskou výšku 2250 m a je pokryto pestrým kobercem vysokohorské květeny, z pod kterého místy vykukují rozpraskané ztuhlé lávové proudy, bizarní tufové útvary, kopečky žluté pemzy a další důkazy sopečné činnosti.

Neskutečnou scenérii dotváří několik třpytivých jezer. Největším z nich je křišťálově čisté Studené jezero (Sogukgöl), které má tvar půlměsíce a vyplňuje západní okraj kaldery. Jeho rozloha činí 13 km2 a největší zjištěná hloubka je 155 m. Temně modrou hladinu čeří hejna drobných rybek. Dá-li se věřit kurdským pastevcům, kteří sem přivádějí pít svá stáda ovcí, lze ve Studeném jezeře ulovit i několikakilogramového kapra, kterému se zde říká sazan.

Přírodní lázně

Voda v ostatních jezer není vhodná k pití, neboť má nahořklou chuť nebo páchne sírou. Koupat se lze ve všech, ale věřte, že Studené jezero nedostalo svůj název náhodou.

Naštěstí se na severním okraji kráteru poblíž termálních pramenů nachází Horké jezero (Sicakgöl), jehož tyrkysově zbarvená voda má po celý rok konstantní teplotu 60 °C. Nedaleko leží pozoruhodná jeskyně, z jejíž země stříká teplá voda - dokonalé přírodní lázně.

Nemrut Dag byl před lety prohlášen za národní park také proto, aby byla chráněna místní bohatá fauna. Kromě mnoha druhů ještěrek se to zde přímo hemží suchozemskými želvami a horskými svišti. Divoké ptactvo je značně zdecimováno stejně jako všechna větší zvěř, neboť chudí venkované si často přilepšují lovem, o čemž svědčí všude se povalující prázdné patrony. Potkáte-li zde proto Kurda s puškou, nepropadejte panice, nejedná se s největší pravděpodobností o militantního separatistu, ale pouze o neškodného pytláka.

Uvnitř kráteru nikdo trvale nežije, během teplých letních měsíců tu však pravidelně táboří rodinky kurdských pastevců z okolních vesnic. Jejich děti jsou již turisty natolik zkažené, že si občas sami říkají o čokoládu a bonbóny, což je jev jinde ve východním Turecku naprosto nevídaný.

Cesta na vrchol

Do kráteru vedou dvě sjízdné cesty. Jedna z jihu přes vesničku Şentepe a druhá ze západu kolem obce Serinbayir. Pokud necestujete vlastním autem a nechcete utrácet za taxi, můžete horu snadno zdolat pěšky. Stačí jen stoupat z Tatvanu stále po svahu nahoru.

Při první výpravě na Nemrut Dag v roce 1999 jsme to udělali právě tak. Od silnice Ahalat-Bitlis, jenž míjí severní konec tohoto města, je to na vrchol asi 13 kilometrů. My jsme si cestu trochu zkrátili tím, že se nám podařilo stopnout náklaďák k nedalekému pemzovému lomu. Při dalším postupu již jsme se nedrželi klikatící se cesty, ale stoupali přímo po svahu, abychom rychleji nabírali výšku. Minuli jsme proto úplně vesničku Şentepe, dokonce jsme ji ani nezahlédli. Terén nebyl nijak náročný, jen občas jsme se trochu popíchali o trnitou stepní vegetaci nebo zakopli o želvu, kterými se to tu přímo hemžilo.

Výstup nám zpestřilo setkání se stádem ovcí doprovázeným dvěma svéráznými domorodými pastevci na oslech. Ti nás pohostili jogurtem a chlebovými plackami. Také nám potvrdili, že jdeme správně a za několik hodin určitě dosáhneme okraje kaldery.

Svahy Nemrut Dagu jsou zcela holé, beze stromů a skalních útvarů. Rozhled do okolí však není fádní ani trochu. Vždyť přímo pod horou leží Van Gölü, největší turecké jezero, jehož alkalická voda má mírně mýdlovou příchuť a prádlo si v ní proto můžete snadno vyprat bez použití saponátu. Po celou cestu jsme nemohli nabažit pohledu na tento přírodní zázrak. Třítisícovky na opačném břehu byly bohužel přes letní opar vidět jen jako siluety. Také ze sousední čtyřtisícovky Süphan Dag se nám jevila pouze neostrá silueta.

Na okraji kráteru, kam jsme dorazili asi po 4 hodinové túře, jsme znovu objevili cestu vedoucí z Şentepe a po ní pokračovali do nitra kráteru. Ten jsme však kvůli nedostatku času nestihli prozkoumat úplně celý. Přešli jsme dno kaldery pouze napříč a opustili ji cestou vedoucí k primitivní vesnici Srinbayir. Odtud nás přátelský kurdský sedlák odvezl na valníku svého traktoru dolů na silnici vedoucí k přístavu Tatvan, kde jsme stopli hned první projíždějící náklaďák.

Okružní trek

Nemrut Dag na mne udělal velký dojem a byl jsem pevně rozhodnut se sem ještě někdy v budoucnu vrátit. To se mi však zatím nepodařilo. Loni na jaře jsem stál sice znovu na úbočí tohoto majestátního vulkánu, ale kvůli počasí a časové tísni s plánovaného výstupu sešlo. Stále však věřím, že se mi splní můj sen, totiž navštívit kalderu Nemrut Dagu někdy koncem jara, kdy je nejpůsobivější, neboť ji kromě tyrkysových jezírek zdobí navíc četné ostrůvky třpytícího se sněhu.

Rovněž bych rád podniknul okružní túru po celé hraně kráteru. Myslím, že by to mohl být docela originální trek, jaký nelze v podobné délce uskutečnit téměř nikde na světě.

V úmyslu mám samozřejmě také vystoupit na nejvyšší z vrcholů tohoto prstence. Ten se vypíná na severní straně vulkánu, přímo nad Horkým jezírkem. Právě odtud jsou pořízeny nádherné panoramatické pohlednice, které si turisté kupují v Tatvanu.

Nemrut Dag je unikátní horou, která má své zvláštní kouzlo a atmosféru. Není pochyb, že se v budoucnu stane vyhledávanou turistickou atrakcí. U jezera Van se však tyčí ještě několik dalších zajímavých hor, proto se na jeho břehy v našem seriálu určitě ještě vrátíme.

Rady na cestu

Doprava: Výchozím bodem k návštěvě kráteru je městečko Tatvan na úpatí hory, kam lze dojet autobusem z Ankary (30 EUR) a všech velkých měst ve východním Turecku. Čtyři hodiny jízdy vzdálené město Van má denně letecké spojení s Istanbulem i Ankarou.

Ubytování: V Tatvanu je několik hotelů nižší a střední kategorie. Dvojlůžkový pokoj pořídíte za 20-40 EUR. Nejlevnější je dělnická ubytovna Golha (5 EUR), kde bývá problém s teplou vodou. V současné době už lze také bezpečně stanovat uvnitř kráteru.

Výstup: Do kráteru se lze dostat od května do října a to najatým taxi (20 EUR) nebo pěšky z městečka Tatvan na úpatí hory. Výstup na vrchol trvá asi 4-5 hodin. Cesta začíná u benzínové pumpy při silnici směrem na Ahlat, vede kolem pemzového lomu a přes malou kurdskou vesničku Šentepe, kde je možné shlédnout starý arménský kostelík, který dnes slouží jako mešita. Jiný vstup do kráteru leží asi 2 km nad vesničkou Serinbair, kam jezdí obvykle jednou denně z Tatvanu omlácený minibus. Návštěva kráteru je součástí poznávacích zájezdů několik českých CK.

Pozor: Nepleťte si sopku Nemrut Dag s turisticky atraktivním vrcholem stejného jména u města Adiyaman, na němž stojí obří kamenné hlavy a další trosky antických soch.

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017