Úvodem

Prvně byl určen termín, konec září a začátek října 96. Lidi si různě rozdělili úkoly a začaly přípravy. To vše mimo soukromého tréninku jak to každému vycházelo, vyhovovalo a podle stavu zbouranosti jeho tělesne schránky. Původní plán byl obejít hlavní hřeben Annapurny, s přechodem jednoho průsmyku 5500 m n.m. vysoko. Problémy začaly brzo. Ne každý mohl odjet na 4 týdny. Proto jsme osmičlennou skupinu rozdělili na 2 části. Ti šťastnější co mohli odjet na 4 týdny zůstali tři - Dan, Wanita a Jane. Ti méně šťastní co mohli odjet na 3 týdny zůstali dva - moje maličkost a Martin. A tři nešťastní, Ivan, Hanka a Dušan nemohli opustit svůj dobře prosperující podnik na déle než 14 dnů.

Jako spousta věcí, tak i toto začlo nevinným telefonem. Někdy po velikonocích 96 mě zavolal Ivan, že se chystají na výšlap do Himalájí a jestli bych se chtěl přidat. Pochopitelně že moje reakce byla víc jak pozitivní. Celej život jsem se těšil, že se jednou vydám do země mých předků a nebo příbuzných. Vždyť Yetti a Himaláje to jaxi patří k sobě. A což teprve potkat female Yetti... No fantazie začla pracovat na plné obrátky. To je to jediné co mě ještě slušně funguje. V tu ránu jsem omládl skoro o 20 let, začal se cítit jako čtyřicetiletý jinoch a začal spřádat plány co kdy kde a jak. Taky jsem se o tom zmínil mladšímu synovi Martinovi (24 let) a ten hned že by se přidal. Zavolal jsem teda Ivanovi, jestli by to šlo. Ten to předhodil zbytku lidí co měli jet, ti nic nenamítali a tak jsme se začali chystat dva.

Prvně byl určen termín, konec září a začátek října 96. Lidi si různě rozdělili úkoly a začaly přípravy. To vše mimo soukromého tréninku jak to každému vycházelo, vyhovovalo a podle stavu zbouranosti jeho tělesne schránky. Původní plán byl obejít hlavní hřeben Annapurny, s přechodem jednoho průsmyku 5500 m n.m. vysoko. Problémy začaly brzo. Ne každý mohl odjet na 4 týdny. Proto jsme osmičlennou skupinu rozdělili na 2 části. Ti šťastnější co mohli odjet na 4 týdny zůstali tři - Dan, Wanita a Jane. Ti méně šťastní co mohli odjet na 3 týdny zůstali dva - moje maličkost a Martin. A tři nešťastní, Ivan, Hanka a Dušan nemohli opustit svůj dobře prosperující podnik na déle než 14 dnů. Taky se ovšem musela změnit trasa. Čtyřtýdenní parta to měla v pohodě a zůstala u původního plánu. Tří a dvoutýdenní si vybrala náhradní trasu do svatyně Annapurny, časově méně náročnou, s variantou v druhém týdnu pro dvoutýdeňáky na rychlý ústup do předem připravených pozic v civilizaci. Všecko jsme to plánovali z dostupné literatury (Trekking in the Nepal, Himalaya vydanou Lonely Planet) a pak hlavně z údajů na internetu (http://www.vic.com/nepal/) kde je nejvíce nejčerstvějších zpráv a z map.

Jakožto páprda nedaleko od šedesátky jsem byl pověřen vypracováním podrobného itinerary, jako teda popisu cesty. To bylo pro Yettiho hračkou, neboť se už dlouhá léta po Himaláji toulal, byť jen mentálně a prstem po mapě. Topografie mě byla tak blízká, že jsem si připadal že se jede do Tater a nebo na Jihlavku. Všem třem skupinám byl předložen plán kde kdy a jak by měli v který den být. Dokonce i hotely ve městech a tel. čísla. Tuším ale, že stejně to měl dělat někdo jiný. Jakmile jsme začali jít po svých, tak to byl spíš průvodce od hospody k hospodě. Nepálské osady se vyskytují i na těch nejnemožnějších místech a strmých svazích do výšky kolem 3000 m a i ta osada o třech domcích má občestvovnu pro pocestné. Patří to tam k dobrým mravům.

Dan vypátral nejlevnější letenky ze Sydney do Kathmandu a také zavolal do doporučených hotelů v Nepálu a zajistil ubytování a jiné nezbytnosti. Pak jsme si mezi sebou rozdělili takové blbůstky jako lékárnu, stany, vařiče a podobně. Měli jsme se po těch kopcích potloukat v době když tam je dost lidí a tak jsme chtěli mít jistotu a být soběstační ohledně ubytování. Společné a osobní seznamy věcí narostly do nepříjemných rozměrů. Zvlášť foťáky a filmy. Každý aspoň 2 (jeden na diáky a jeden na fotky) a ke každému 16 filmů po 36 snímcích. Další změna vypukla asi měsíc před odletem, kdy to Ivanova parta vzdala pro nedostatek volného času. Podnik by jim šel hospodářsky na hubu, takže až příště. Zatracení podnikatelé. Výprava se smrskla na 5 lidí a 2 skupiny. Ta menší, Martin a já jsme si museli vzít všecko co bylo společné pro pět. Jen stan jsme vzali menší, pro dva. Dokoupili jsme nějakou výbavu, hlavně lehké a teplé oblečení a něco do blbého deštivého a větrného počasí, Goretexové větrovky a kalhoty. Krosny jsme měli, my s Martinem z Česka od Dernera. Tři týdny před odletem jsme zaplatili letenky a letištní poplatek - každý A$ 1220.- a pak jen netrpělivě čekali na den D.

Tento článek je součástí seriálu Nepál 96. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017