Praktické informace

pár dobrých rad závěrem - zdravotní problémy, vybavení, doklady, obecné informace…

Zdravotní rady

před odletem

  • preventivně k zubaři
  • očkování tetanus – zkontrolujte si, jestli vám uplynulo méně než 10 let od posledního očkování
  • očkování cholera a tyfus – dává se současně (= 2 injekce v jeden den), to vše dvakrát v odstupu 14 dní, pozor na reakci po očkování (teploty), nelze očkovat, berete-li antibiotika
  • očkování žloutenka
  • očkování encefalitida – 2 dávky v odstupu 4 týdny, působí až za 4 týdny po 2. dávce

Před očkováním si zajděte ke svému obvodnímu lékaři pro doporučení, že jste zdraví. Očkování provádějí na krajských hygienických stanicích (v Praze v Rytířské ulici), je třeba se předem objednat, platí se za každou dávku dost peněz, proto se domluvte, co je pro ten konkrétní rok, kdy jedete, doporučeno. Očkování do Nepálu není povinné, je jen doporučené, nikdo po vás na hranicích nebude chtít potvrzení, že jste očkováni a pustí vás do země. My jsme měli jen očkování proti choleře a tyfu (v roce 1997 stálo asi 400 Kč) a stačilo nám to. Nechejte se naočkovat 2 měsíce před odjezdem, aby mělo vaše tělo dost času na regeneraci

antimalarika – pokud plánujete jet i do nepálských nížin či do Indie, hrozí vám nebezpečí, že se setkáte s komáry přenášejícími malárii. Proto se velmi doporučuje brát antimalarika. Jsou to léky, které se začínají brát několik týdnů před odletem a berou se ještě asi 6 týdnů po návratu. Je jich mnoho druhů podle oblasti, do které jedete. Více o tom vědí na krajské hygienické stanici, kde vám poradí. Do hor tyto léky nepotřebujete.

po návratu

  • dobrat antimalarika
  • v případě břišních problémů se nechat vyšetřit ve Vinohradské nemocnici, oddělení výjezdů do zahraničí (žloutenka, červíci, améby). Neodkládejte to, protože jen při rychlém léčení je léčba účinná (to platí zvláště pro améby).

osobní lékárna - měl by ji mít každý u sebe, nevíte, kdy se rozdělíte (i nechtěně)

  • 5 až 10 iontových nápojů (pomáhá snižovat reakci na vysokou nadmořskou výšku)
  • 2 sterilní obvazy, 1 pružné obinadlo, pás náplasti s polštářkem
  • 2 jednorázové injekční stříkačky (1 do svalu a 1 do žíly) pro případ, že by vás tamní lékaři chtěli léčit injekcí a vy chtěli mít jistotu, že máte svou čistou.
  • 1 paralen (kromě snižování horečky působí na 2 hodiny jako „doping", takže v krizi dojdete do nejbližší vesnice)
  • 1 Superpyrin (tlumí bolesti hlavy při problémech s výškou)
  • 2 acylpyrin, anopyrin
  • 1 bromhexin či něco podobného tlumící kašel vzniklý ve výškách
  • 2 endiform či endiaron proti průjmu, živočišné uhlí
  • 1 reasec uklidňuje podrážděná střeva při infekčním průjmu
  • krém proti slunci s vysokých faktorem UV
  • mast na rty do výšek (ochrana proti UV !)
  • antimalarika
  • na každodenní použití jelení lůj, B komplex a Celaskon, obojí 300 mg na den
  • osobní léky

společná lékárna - seznam je pro 5 lidí na 7 týdnů

  • malá vata, gázové polštářky na tlakový obvaz
  • septonex, jodisol, Framykoin zásyp
  • 1 balení náplasti s polštářkem, 2 balení náplasti bez polštářku
  • 1 tabule náplasti 30 x 30 cm bez polštářku
  • octan hlinitý, pružné obinadlo
  • nůžky
  • dalších 5 injekcí na jedno použití, různé průměry jehel
  • antibiotika – Biseptol (těžké „chřipky"), Chloramfenikol (břišní potíže), Sumetrolim (angína), Ampicilín (záněty), Deoxymykoin (širokospektrální, léčí téměř vše)
  • B komplex přidávaný k antibiotikům
  • analgetika pro případ úrazu (Algifen)
  • 1 – 2 Valetol (bolesti zubů, hlavy ve výšce)
  • 3 acylpyrin, 3 superpyrin
  • 3 korylan, 3 codein (kašel)
  • oční masti (oftalmoseptonex, oftalmoframykoin – při sněžné slepotě)
  • čípky pro případ, že poraněný není schopen přijmout léky ústy (spasmoveralgin (břišní křeče), paralen (vysoké teploty), theadryl (alergická reakce), torecan (proti zvracení))
  • 1 spasmoveralgin v tabletách
  • 1 dithiaden (potlačí alergie na slunce, bodnutí hmyzem)
  • Panthenol sprej na spáleniny (od slunce)
  • Orthosan – šampón proti blechám a vším

všeobecné rady: V Nepálu sice existují lékaři, ale...

  • neexistuje žádné zdravotní pojištění, proto i když se doma pojistíte na úhradu léčebných výloh, neuznají vám to a musíte platit hotově a v dolarech
  • jsou jen ve velkých městech = z hor téměř nedosažitelní = buď se necháte někým odnést na zádech nebo zaplatíte vrtulník (a ten je ochoten vystartovat jen tehdy, když za vás někdo v Káthmandú zaplatí hotově 3000 dolarů zálohy)

Proto se vybavte a chovejte tak, abyste se léčit nepotřebovali, případně abyste byli schopni si pomoci sami z vlastních zdrojů. Mnohem více než doma věnujte pozornost tomu, co jíte, jak a kam šlapete, kam si sedáte, odkud na vás může co spadnout. A dbejte na prevenci = celaskon a B komplex denně, včas se mazat krémem proti slunci apod. Nepodceňujte lehké příznaky a dovolte svému tělu si odpočinout (při problémech s výškou často stačí přespat o jednu noc déle na tomtéž místě).

Peníze a doklady, domluva

Měna

  • v Nepálu platí nepálské rupie, kurs v roce 1991 byl 42,60 rupie za US dolar v roce 1997 byl 57,- rupií za US dolar, na konci roku 2006 pak 73 rupií za US dolar
  • rupie lze vyměnit ve městech v bance, na letišti, na hranicích
  • máte-li dolary v hotovosti, lze měnit i na černém trhu. Když na to přijde policie, prý následují vysoké tresty. V roce 1991 se dostalo 54 rupií za 1 dolar, v roce 1997 to bylo 62 rupií, nejlepší kurs je za bankovky 50 či 100 US dolarů.
  • z cizích měn jednoznačně převládá americký dolar v hotovosti, v bance znají ještě švýcarské franky, německé marky a některé další měny, vyměňují i cestovní šeky.
  • v horách se měnit nedá, musíte mít rupie s sebou z nížiny (to ale neplatí o velkých horských centrech, kde jsou letiště = Pokhara, Lukla apod.)

Vízum

  • vízum dostanete při vstupu do země buď na hranicích s Indií nebo na letišti
  • vízum platí na 30 dní a stojí 25dolarů. Každé prodloužení o týden stojí navíc 10 dolarů.
  • prodloužení víza si udělejte včas, protože úředníci úřadují jen občas a za překročení víza (i když třeba jen z důvodu, že zrovna neúřadovali) chtějí pokuty 10 a více dolarů.

Trekking permit

  • bez tohoto „povolení ke vstupu do hor" nesmíte nikam do kopců
  • vyřizuje se v Kathmadú ve čtvrti Thamel v Immigration office
  • cena je podle oblasti (v roce 1997 byla oblast Everestu za 600 Rp a Annapúrna za 450 Rp)
  • na cestě v horách musíte vždy po několika dnech chůze tento permit ukázat místním kontrolorům a zapsat se do jejich knihy, že jste prošli (prý je to kvůli případné záchraně vaší osoby, ale ve skutečnosti je to asi jen kontrola, jestli jste pana krále neošidili o peníze na jeho náročný luxusní život)

Řeč

  • úředním jazykem je Nepali, kterou se učí všechny zdejší děti při své povinné tříleté školní docházce (v každém údolí je jiná rodná řeč, žijí zde šerpové, gurungové, tamangové, newarové a další národy s velice odlišnou řečí)
  • angličtina je jediným z cizích jazyků, se kterým zde uspějete, stačí jen její základy (číslovky, přítomný čas a infinitivy)

Ceny

  • noclehy – ve městě jsme za pokoj, kde byly 2 postele (záchod a sprcha na chodbě), zaplatili v roce 1991 celkem 3 dolary, v roce 1997 už noclehy v Káthmandú stály 2-8 USD na 1 osobu a noc.
  • hory – záleží na tom, kolik je v dané oblasti turistů – u Everestu 20 Rp, u Annapúrny 15 Rp
  • jídlo - uvádím ceny z nižších částí údolí, v nejvýše osídlených vesnicích mohou být až dvakrát vyšší
  • večeře se snídaní vyjde pro středního hladovce na 100 Rp (oblast Annapúrny v roce 1991) či 200 Rp (oblast Everestu v roce 1997)
  • ve městě dostanete i evropské jídlo, ale stojí 150 až 250 Rp
  • ceny stále poměrně rychle rostou

Doprava

  • autobusy – pro cizince – 5 x dražší než pro místní, ale jezdí podstatně častěji jízdenky se kupují v cestovních kancelářích. Pro domácí – jízdenky pouze na autobusovém nádraží, kde málokdo zná anglicky, jsou popsané nepálsky a užívají nepálský kalendář (Nový rok je v polovině dubna, letos mají letopočet 2055), sedí se i na střeše, … ale je to perfektní zážitek
  • lze si půjčit kolo (po Káthmandú či Pokhaře) nebo motorku (výlety po prašných silnicích s hustým provozem smrdících náklaďáků a autobusů jsou rovněž silným zážitkem). Půjčení kola na celý den stálo v roce 1991 50 Rp, motorku si nikdo z nás nepůjčoval, takže cenu neznám.
  • letadlo je dobré pro cestu do Nepálu, bohatí turisté létají i po Nepálu (nejznámější letiště v horách jsou v Lukle a v Pokhaře), letadla v horských podmínkách občas dost často padají a jsou nehorázně drahá (let Káthmadú-Lukla stojí 75 dolarů)

Jídlo

  • v podstatě vegetariánská strava
  • dal-bhát (nepálské národní jídlo = rýže s čočkou v pálivé omáčce)
  • chapátí (placky z celozrnné ječmenné mouky)
  • rýže a vejce na tisíc způsobů
  • brambory na loupačku
  • tibetský chléb (podobné jako maďarské langoše)
  • maso jen velice výjimečně v době svátků, kdy se obětují domácí zvířata bohům (a neumějí ho dobře uvařit, protože nemají praxi)

Pití

  • čaj – silný, černý, hodně sladký, může být i s mlékem (nížiny) či máslem a solí (jen na přání, jen v oblasti Everestu)
  • coca-cola, lahvová voda, pivo – to vše v libovolné nadmořské výšce donesené na zádech nosičů
  • NIKDY NEPIJTE NEPŘEVAŘENOU VODU Z POTOKA !!!!!

Možnosti trekkingu

existují 4 základní trekkingové trasy, které vedou obydlenými údolími a přes sedla schůdná pro běžného turistu bez horolezeckého vybavení (pouze v jarní sezóně může být v sedlech potíž se sněhem a doporučují se místy mačky a cepín). Bydlí zde lidé, proto s noclehem a jídlem nejsou žádné starosti.

trasy:

  • oblast Everestu asi 20 dní
  • okolo Annapúrny asi 20 dní
  • do base campu Annapúrny asi 8 dní
  • oblast Langtangu a Helambu asi 10 dní

Se svolením pana krále a jeho úředníků můžete jít i do odlehlejších oblastí, ale musíte mít s sebou stan, spacák, vařič a jídlo, a počítejte s tím, že se budete muset domluvit nepálsky. Cesty většinou vedou do základních táborů pod osmitisícovky (Dhaulagíri, Makalu, Manaslu a další), případně do oblastí hraničících s Tibetem (oblast Mustang).

Problémy s nadmořskou výškou

  • mohou se začít projevovat už od 2500 metrů nad mořem, při špatné souhře náhod lze zemřít na výškovou nemoc už ve výšce 3500 m nad mořem
  • záleží z 80 % na genetické dispozici člověka a jen z 20% na trénovanosti
  • většina lidí začíná cítit první potíže ve výšce 3500 m n.m.
  • prvních několik hodin ve větší výšce, než na jakou jste aklimatizováni, tělo pracuje na „kyslíkový dluh" a obvykle si nevšimnete žádných větších problémů. Potíže se objeví při zastávce nebo večer, když je člověk v klidu
  • pro aklimatizaci je podstatná výška, ve které spíte, ne maximální výška, kterou jste v daném dni dosáhli
  • stupeň své aklimatizace poznáte podle tepu, který si změříte ihned po probuzení, když ještě ležíte ve spacáku. neaklimatizovanému člověku srdce i v tomto klidovém stavu těla bije jako při zátěži 100 a více tepů za minutu.
  • základní potíže jsou – bolesti a točení hlavy a nechutenství (zvláště při námaze). Vážnější příznaky jsou zvracení a natékání obličeje a končetin.
  • příznaky podstatně zmírní nadměrné pití tekutin (4 až 5 litrů čehokoliv denně)
  • nejlepší léčbou je zůstat den a noc na téže nadmořské výšce, tělo se adaptuje a potíže ustoupí
  • nepodceňujte přetrvávající potíže (úporné bolesti hlavy mohou znamenat otok mozku, kašel zase otok plic), tady pomůže jen rychlý transport do nižších výšek. Jinak hrozí smrt během 24 hodin.

Rafting

  • v Nepálu je řada nádherných divokých řek, po kterých se jezdí na raftu (Trisuli, Sun Kosi, Kali Gandaki, Karnali, Bheri, … )
  • cestovní kanceláře vás provezou na raftu po řece, která teče pěkně z kopce, a kamarádi, kteří si místní rafting vyzkoušeli, byli většinou nadšeni.
  • s vlastním raftem můžete na řeku jen s povolením (za peníze) pana krále, které se vydává podobně jako expedicím na osmitisícovky na předem určený termín.

Tento článek je součástí seriálu Nepál 91. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017