Netušené krásy Teheránu

Teherán nepatří právě k hitům cestovních kanceláří a autoři cestopisů se při zmínce o něm často spokojí jen s (rádobyvtipným) konstatováním, že je to „hlavní město smogu“. Není divu, že jen málokdo tuší, jaké krásy tato největší metropole Středního Východu skrývá.

Symbolem Teheránu je 45 metrů vysoký památník Borj-é Azadi. Stavbou tohoto monumentu chtěl poslední perský šáh navázat na megalomanské projekty svých mnohem slavnějších a schopnějších předchůdců. Krátce po jeho dostavění se přímo pod ním shromáždil nespokojený dav a vzplála „islámská revoluce“ Černý turban, jaký nosil také Chomejní, není známkou fundamentalismu, ale nosí jej všichni mullahové (duchovní), po absolvování náboženské univerzity. Palác Golestán je místem, kde se tradičně odehrávala korunovace perských šáhů. Mozaiky s obrázky, jenž pokrývající stěny paláce Golestán, jsou typické pro architekturu dynastie  Kadžárovců. Dosud ne zcela dostavěná hrobka ajatolláha Chomejního patří k největším muslimským svatostánkům světa. Chomejního sarkofág leží uprostřed mauzolea ve velké zdobené kleci. Sjezdovka na Tochalu – scenérie a nadmořská výška jako v Alpách, jen ceny vleků jsou asijské. Ke každodenním dopravním zácpám přispívají také venkované, přivážející na trh své zboží na koňských potazích. Lanovka na zasněženou horu Tochal je atrakcí, kterou byste asi v Íránu vůbec nečekali.

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Teherán leží v poušti na úpatí pohoří Elborz, jehož nejvyšší vrcholy ani v létě nesundávají bílou čepici. Není to na první pohled město příliš malebné. Najdete tu však monumenty, paláce a muzea patřící k nejokázalejším na celém světě. Nečekejte však žádné starověké ani středověké památky, jež jsou typickou kulisou většiny ostatních velkoměst někdejší Persie. Dějiny teheránu se začaly psát teprve až koncem 18. století. Do té doby to byla jen bezvýznamná osada a předsunutá pevnost nedalekého starobylého města Rey (dnes součást předměstí Teheránu).Teprve když přišla v roce 1794 k moci roku 1794 dynastie Kadžárovců stal se Tehrán hlavním městem. V jedno z nejlidnatějších měst muslimského světa se však proměnil až v 20. století.

Odhaduje se, že v Teheránu a na jeho předměstí žije dnes asi 12 - 15 miliónů lidí. Přesné číslo není známo a těžko někdy bude, neboť do města stále proudí noví přistěhovalci, a to jak s chudého íránského venkova, tak z okolních zemí, hlavně dlouholetými nepokoji zmítaného Afghánistánu.

Ačkoli to není příliš známou skutečností, nežijí v Teheránu pouze muslimové. Přímo v centru se mezi minarety tyčí i několik honosných arménských kostelů a funguje zde i relativně početná židovská komunita, která provozuje i vlastní školu. Íránská islámská republika není evidentně k jinověrcům zas tak nepřátelská, jak to občas líčí některá média. Jeden novinář dokonce nedávno s podivem konstatoval, že jediným místem na světě, kde dnes nejsou synagogy střeženy ochrankou, je někdejší Persie.

Název Teherán je prý odvozen ze staroperského slova teh, což znamená horký, a ran - místo. Je to jméno více než výstižné. Vždyť v létě tu teplota dosahuje často i 45 °C. Bohatí Íránci si proto staví své vily v severní části města, kterou tvoří svahy pohoří Elborz. Tady je také mnohem lepší ovzduší než-li ve smogem zakrytém centru.

Vystrašený astronaut

Nevšedním zážitkem je pro každého turistu v Teheránu doprava, neboť apokalyptický zmatek, který vládne v jeho ulicích, je skutečně nepředstavitelný. Íránci jsou ti nejpřátelštější a nejpohostinnější lidé, ale za volantem se z nich stávají nebezpeční cvoci. Říká se, že když přijel do Teheránu americký kosmonaut Walter Schirra, dostal od luxusního hotelu, ve kterém pobýval, k dispozici automobil, aby se sám mohl pohybovat po městě. Když se ale Schirra podíval z okna a spatřil provoz na hlavní třídě, poděkoval za laskavost a klíčky od vozu hotelovému personálu vrátil. Do vesmíru klidně poletí znovu, ale řídit auto v Teheránu, na to odvahu nemá. Historka pochází ze sedmdesátých let. Od té doby tu provoz několikanásobně zhoustl. Každá jízda po městě znamená silnou dávku adrenalinu. A jak píše jeden český cestovatel na svých webových stránkách: „Pokud se nudíte a život vás omrzel, sedněte v Teheránu do taxíku a řekněte, že spěcháte.“

V Teheránu naštěstí funguje také velmi moderní metro a trolejbusy značky Škoda. Turista přesto musí občas použít i vlastních nohou. Každá taková procházka je dobrodružným zážitkem, zejména pokud je nutné přejít přes silnici. Hledat přechod nemá cenu, semaforům zde stejně perští řidiči nevěnují žádnou pozornost. Přechází se všude a bez čekání, až bude silnice prázdná. Takový moment totiž v teheránských ulicích nikdy nenastává. Chce to jen spoléhat na dobrotivého Alláha a vykročit mezi šňůry přískoky se pohybujících vozidel. Řidiči reagují pohotově, ale vždy až na poslední chvíli. Je třeba se jim vrhnout přímo před kapotu a bláhově nečekat, že předem sami ohleduplně zastaví. Časem se člověk otrká a zjistí, že to není zas tak nebezpečné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Riziko spočívá jinde: nesmíte ze zvyku přecházet „po íránsku“ i po návratu domů! To by asi špatně dopadlo…

Císařský monument

Na rozdíl od ostatních íránských měst schází Teheránu historické centrum a všechny turisticky zajímavé objekty jsou zde proto roztroušeny jednotlivě mezi moderní betonovou zástavbou. V samotném středu Teheránu stojí za pozornost hlavně rozlehlý krytý bazar. Za většinou ostatních atrakcí je třeba se vydat do okrajových částí města. Výjimkou je snad jen málo známá madrasa a mešita Sepahsálar, jež na první pohled okouzlí svými barevně zdobenými minarety stalaktitovou výzdobou portálů.

Pokud do Teheránu přijedete autobusem, bude patrně první pozoruhodnou stavbou, kterou zde spatříte Azadi monument, jenž se tyčí nedaleko hlavního autobusového nádraží. Tento 45 m vysoký pomník ve tvaru brány nechal postavit poslední íránský šáh Réza Pahlaví v roce 1971, aby připomínal 2500 výročí trvání Perské říše. Nejprve neslo toto monumentální dílo jméno Borj-é Šahjád - Císařský monument. Po islámské revoluci v roce 1979 bylo přejmenováno na Borj-é Azadi - Monument svobody. Z horní části Azadi monumentu, kde je malé muzeum, se nabízí pěkný výhled na město. Velkolepá stavba stojí uprostřed pečlivě udržovaného parku. Kolem však bohužel vede kruhový objezd, takže to není právě ideální místo pro relaxaci. Okolní pláň slouží navíc často k různým masovým akcím, shromážděním a demonstracím, což jsou věci, kterým je lépe se v každé zemi raději vyhnout.

Růžová zahrada

Teherán se může pochlubit řadou zajímavých muzeí, kde jsou uloženy skutečně nevšední historické poklady. Kromě archeologického muzea stojí za návštěvu především mohutný palácový komplex Golestán (Růžová zahrada). Ten vystavěla na počátku 19. století dynastie Kadžárovců. Okázalá rezidence v orientálním stylu dostala svůj poetický název podle nádherné zahrady, v níž leží. Hlavní budově dal její dnešní podobu šáhišáh (šáh šáhů) Nasser Al-Din (1848 – 96), který se nechal při stavebních úpravách výrazně inspirovat honosnými dvory tehdejších evropských panovníků. Nicméně neopomněl obložit většinu venkovních zdí typickými perskými mozaikami s kúfickými nápisy a naivními obrázky, jenž jsou příznačným rysem kadžárského období.

Také poslední vládnoucí šáh Réza Pahlaví palác upravoval podle západní módy. Některé komnaty jsou vyzdobeny francouzským nábytkem a visí v nich křišťálové lustry vyrobené v bývalém Československu. Když průvodce zjistí odkud jste, určitě se vám o tom nezapomene zmínit a patrně také přidá informaci, že bývalý šáh používal i české zápalky ze Sušice.

Poklad perských šáhů

Snad žádný turista si v Teheránu nenechá ujít návštěvu suterénu Íránské Národní Banky, kde se za silnými trezorovými dveřmi skrývají klenoty jako vystřižené z Pohádek tisíce a jedné noci. Obdivovat je zde možné například největší nebroušený diamant na světě - Darjá-i-núr (Moře světla), ale také korunu dynastie Pahlaví, v níž je vsazeno 3385 diamantů, 369 perel a mnoho obrovských smaragdů. Koruna bývalé císařovny Faráh, jež je tu také vystavena, je jen o málo menší. Neobyčejnou šperkovnicí je také zlatý glóbus, který váží 37 kg a na němž 51366 různobarevných drahokamů vytváří moře a pevniny. Údajně byl zhotoven z ryze praktických důvodů, aby se zabránilo ztrátám drahokamů, do té doby volně poházených v pytlích a skříních šáhovy komnaty.

Dlouho byl poklad perských šáhů obestřen legendami. Nikdo v Evropě nevěděl přesně, co vše mají tito orientální vládci vlastně ve své pokladnici. Teprve v roce 1960 bylo celé toto oslnivé bohatství zpřístupněno veřejnosti. A přestože dodnes nikdo nebyl schopen vyčíslit, jakou má íránský státní poklad cenu, většina turistických průvodců se shoduje v tom, že nikde jinde na světě není možné spatřit pohromadě větší bohatství, než je vystaveno tady v Teheránu.

Peršané na snowboardu

Nejkrásnější pohled na Teherán je z tři tisíce devět set metrů vysoké hory Tochal na jeho severním okraji. Jedná se o populární výletní místo, kam ve dnech volna vyráží davy Íránců na piknik. Na vrchol, kde zůstává sníh až do léta, vede nejen zpevněná cesta, ale i kabinová lanovka, ve které už se dnes nedodržuje přísná separace pohlaví, tak jako v minulosti. Sjezdovky a lyžařské vleky, které začínají u její poslední stanice, jsou však stále rozděleny na „dámské“ a „pánské“. Možná vás to překvapí, ale Peršané jsou nadšení lyžaři a mnoho jich propadlo i jízdě na snowboardu. Nikdo tu však kupodivu nesáňkuje. Zato příležitost se zkoulovat si nenechají ujít ani přísně zahalené muslimky.

Až do poslední stanice trvá cesta rozvrzanou lanovkou ze sedmdesátých let asi půl hodiny. Překonaný výškový rozdíl je úctyhodný a je to hned znát na změně klimatu. Mnoho Íránců i turistů je tím často nemile zaskočeno. Zatímco dole nastupují do kabinky zmoženi vedrem, v cílové stanici se klepou zimou. Dost komicky vypadají zejména jedinci pohybující se po sněhu na vrcholu Tochalu v sandálech.

Pozlacený kalašnikov

V horách na okraji města se nachází také pozoruhodný komplex vládních budov s dosti exotickým názvem Madžmúeje Farhangí-jé Sad Ábád. Zde lze shlédnout bývalý šáhův letní palác, sbírku starého perského umění a vojenské muzeum, kde je mimo jiné vystaven pozlacený kalašnikov, který vůdci íránské islámské revoluce ajatolláhu Chomejnímu věnoval Saddám Husajn ještě před krvavou íránsko-iráckou válkou. Exponát dokazuje, že i tento podle mnohých hlasem Boha vedený a neomylný islámský vůdce, byl jen chybujícím člověkem, který nedokázal vždy úplně odhadnout budoucí vývoj událostí. Na druhou stranu je však třeba se vyvarovat démonizujícímu pohledu na tuto osobu, jak je to zažité v našich i ostatních západních sdělovacích prostředcích.

Portrét fanatika

Každého, kdo přijede do Íránu ze Západu, překvapí jaký kult osobnosti ajatolláha Chomejního stále obestírá, přestože od jeho smrti uplynulo více jak 10 let. Na každé ulici, v každém krámku i autobuse visí portrét tohoto charismatického vůdce a jeho stále ještě ne zcela dostavěnou hrobku na okraji Teheránu navštíví denně tisíce lidí ze všech koutů země. Člověku se nechce věřit, že by ti sympatičtí domorodci, které v ulicích potkává, byli tak hloupý a zaslepení státní propagandou, když vidí jak stále s obdivem shlíží k muži, který je v západním světě prezentován jako ztělesnění všeho zla. Začne se proto o tohoto „muslimského fanatika“ a „středověkého derviše“ více zajímat a zjistí spoustu překvapivých věcí.

Ajatolláh se oblékal do pochmurného černého šatu jen výjimečně a dával přednost bílé barvě. Rád používal parfémy a zanechal po sobě mnoho svazků lyrických básní. Hlavní vinu na násilnostech během revoluce nenesl on, ale bezohlední oportunisté, kteří se během převratu drali k novým mocenským postům. Při prosazování náboženského práva byl mnohem realističtější nežli např. dnešní katolická církev. Neodsuzoval používání antikoncepce a poukazoval na skutečnost, že v koránu neexistují žádné předpisy proti plánovanému rodičovství. Není jistě bez zajímavosti, že právě jeho dcera patří nyní v Íránu k úspěšným feministkám. Přestože v posledních letech v Íránu kritika vůči jeho osobě sílí, pro většinu Peršanů zůstane patrně navždy velkým islámským učencem, mužem který vyhnal megalomanského šáha a ubránil zemi před iráckou agresí.

Chomejního hrobka

Chomejního hrobka se nachází v jižní části Teheránu, protože si přál, aby byl pochován poblíž vojenského hřbitova Behešt-é Zahra, kde leží na 200000 obětí války s Irákem. Mauzoleum je vlastně obrovskou mešitou se čtyřmi zlatými minarety, z nichž každý svými rozměry převyšuje Petřínskou rozhlednu. Samotný hrob leží v jakési ozdobené kleci přímo uprostřed modlitebny. Uvnitř svatyně nepanuje nijak truchlivá atmosféra, tak jako během pohřbu, který se zapsal do dějin tím, že se ho zúčastnilo neuvěřitelných 10 milionů lidí. Hloučky sedících mužů tu vášnivě diskutují, ženy si hrají s dětmi, tu a tam spí bezdomovec. Občas sem zavítá i nějaký turista a pokouší se, většinou neúspěšně, propašovat dovnitř fotoaparát. Jelikož v Teheránu není mnoho malebných mešit tak jako v jiných íránských městech, stane se nejspíš v budoucnu z mauzolea, které je jednou z největších mešit světa, vyhledávaná turistická atrakce.

Informace na cestu

Vízum: Na rozdíl od minulosti lze v současné době dostat turistické vízum bez problémů. Stačí platný pas, čtyři foto (ženy v šátku!) a vyplnit tři formuláře. Poplatek činí 830 Kč. Doba vyřízení trvá nejméně 14 dní.

Letenka: Nejlevnější spojení nabízí Aeroflot (15 000Kč). Nemáte-li k této společnosti důvěru, počítejte s cenou kolem 20 000 Kč. Dobrodružně založení cestovatelé mohou dojet do Teheránu autobusy přes východní Evropu a Turecko za asi 4000 Kč (Praha - Sofie = 1500 Kč, Sofie- Istanbul = 1000 Kč, Istanbul – Teherán = 1500).

Doprava po městě: Teherán je jednou z mála světových metropolí, kde si i běžný český turista může dovolit luxus jezdit taxíkem. Celé město přejedete v přepočtu za necelých sto korun. Chcete-li přesto šetřit, můžete jet některým z neuvěřitelně přecpaných autobusů nebo nedávno dokončeným metrem, které je nesrovnatelně pohodlnější a rychlejší. Po městě jezdí také české trolejbusy Škoda, ale jejich linky vedou mimo většinu turisticky zajímavých míst.

Klima: Ideální dobou k návštěvě Teheránu je duben a květen, kdy v parcích vše kvete a na horách za městem se stále třpytí sníh. Pokud vás do Persie lákají zimní sporty a fantasticky levné vleky, pak přijeďte mezi prosincem a dubnem.

Ceny: Dvoulůžkový pokoj seženete už od 5 EUR. Lepší standard vás bude stát 15 – 20 EUR. Nejlevnější hotely a ubytovny (musafercháne) najdete na ulici Amir Kabir. Ani v těch nejlepřích restauracích se vám nepodaří utratit za oběd více jak 3 EUR. V běžné jídelně se dobře najíte za 1 EUR. Vstupné do památek obvykle nepřekračuje 2 EUR.

Nebo jinak: Ceny: Írán je mimořádně levnou zemí, kde si budete připadat jako Němci před revolucí v Praze. Příklad: Za 1 EUR dostanete okolo 11300 riálů, což je cena 12 láhví populární místní limonády Zamzam.

Měna: Íránský riál. Kurz je poměrně stabilní, ve směnárnách dostanete za 1 EUR asi 11300 IR a za 1 USD 8700IR. Na černém trhu je kurz jen nepatrně vyšší.

Bezpečnost: Přestože má Teherán v Íránu špatnou pověst, riziko okradení je tu menší než-li v kterékoli evropské metropoli. Většina turistů bývá okradena při výměně valut u pouličních vexláků. V případě nouze se lze obrátit na speciální linku pro cizince íránského min. zahraničí, která má číslo: 0098/21/3211 a funguje 24 hod. denně.

Čas: Írán je o 2.5 až 3,5 hod. před standardním středoevropským časem, neboť je zde zaveden zimní a letní čas, jehož střídaní není totožné.

Oblečení: V Íránu je třeba důsledně dodržovat zásady islámské mravnosti. Ženy musí mít po celou dobu pobytu hlavu zahalenu v šátku a dlouhé rukávy. Černá barva oblečení není podmínkou. Muži by měli nosit vždy dlouhé kalhoty. Pro děti neplatí žádná omezení.

Adresa íránské ambasády: Na Zátorce 18, Praha 6, tel.: 02/ 20 57 04 54, úřední hodiny po-pá 8.00 až 12.00.

Velvyslanectví ČR v Íránu: Emabassy of the Czech Republic, Mirza Shirazi, Ali Mirza Hasani Str. 15, Teheran, tel.: 00 98/ 21/ 871 67 20, 871 80 22, fax: 871 78 58

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Kateřina (2009-04-22 12:01:18 | 194.108.242.35)
Teherán mě zatím okouzlil jen z několik knih a tou nejzásadnější byla kniha pamětí Farah Pahlaví, takže některé info ohledně Chomejního jsou pro mě sporné a nejenom na základě této jedné knihy. Jinak dobré a užitečné info. Děkuji.
[2] Zdenek (2009-06-11 06:50:09 | 90.179.230.169)
Pameti F. Pahlavi znam. Dost tendencni a nespolehlivy zdroj informaci. Autorka znala Iran spise z oken palace. Doporucuji porovnat s dalsi literaturou. Napr. doporucuji knihy v CJ: Chteli jsme odstranit saha, Na dvore saha sahu, Toulky po Persii. Chomejni byl vsak kazdopadne sporna postava, to souhlasim. Ale v jinem smeru, nez-li se to bezne a zjednodusene na Zapade popisuje.
[3] Adéla (2014-01-14 20:49:20 | 80.188.28.209)
Dobry den, chystame se s kamaradkou na blaznivou cestu kolem sveta , a vsak s doprovodem cestovni kancelare. Clanek me uklidnil, myslite, ze v Tehranu nejake obri nebezpeci nehrozi?Mate treba zkusenosti se stravou, popripade nejake strevni potize, nebo napr.s vodou ci hotely? Dekuji za uzitecne informace. S pranim hezkeho dne Adela
[4] Patrik (2014-03-08 22:02:00 | 89.177.61.77)
odpověď na komentář [3] autora: Adéla:
Ahoj, my tam byli s kamarádem v listopadu 2013. Nebezpečí žádné, nenech se houpat tím, co vidíš a čteš kolem v ČR. Strava normální, kebab na 5 způsobů :-) Já měl očkování proti žloutence A, kamarád žádné, sračku jsme nepotkali. Hotely cca 30 USD/ 2 lůžka, brali jsme lepší standard. Když tak více na patrikuv(zavináč)gmail.com

Diashow Aljaska 2017