Nouméa - aneb zpět na východní polokouli

Z Francouzské Polynésie jsem se nakonec vydal do Nové Kaledonie. Toto francouzské území se nachází již na východní polokouli, kde jsem byl naposledy více jak před rokem. Poprvé v životě jsem překročil datovou hranici, což v praxi znamenalo, že jsem za jeden den prožil kalendářní dny dva.

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Někdo mi ukradl jeden den!

Po svém okradení jsem prožil v Papeete dva hektické dny, strávené hlavně sháněním věcí, z nichž nejvíc mi dal zabrat nový foťák. Koupil jsem nakonec zastaralý ultrazoom Sony, který ale byl relativně levný a má slušný objektiv od Carla Zeisse. Také jsem hodně psal na počítači a trochu internetoval. Ve čtvrtek 19.8.2010 večer jsem se pak stopem přesunul na letiště ve Faaa, kde jsem polospal polodřímal na zemi až do 4 hodin do rána. Pak jsem šel na odbavení a hurá do letadla.

Novou Kaledonii jsem si vybral jednak kvůli ceně letenky (cena cca 10,500 Kč za let Papeete – Nouméa je na místní poměry velice nízká) a jednak kvůli faktu, že z Tahiti kupodivu moc dalších destinací nepřichází v úvahu. Do Austrálie zatím nemám vízum a na Nový Zéland se mi v zimě nechce, letenka na Fidži pak byla moc drahá. Z Nové Kaledonie je to relativně blízko do Austrálie i na Vanuatu.

Konečně jsem si mohl v praxi ověřit tvrzení Pepy Nose, že kdo jde pořád na západ, dojde na východ. Hlavně jsem se těšil na fakt, že poprvé přeletím datovou hranici. Pořád to rvu dětem do hlavy v zeměpise, tak abych to také zažil na vlastní kůži. Že se při cestě kolem světa něco děje s datem, to poznali již ti účastníci Magalhãesovy výpravy, kteří nějakým zázrakem přestáli šťastně všechny útrapy cesty a vrátili se zpět do Španělska. Jejich lodní deník byl totiž o jeden den později za evropskou realitou (nikoho ani nenapadlo přičíst po objetí zeměkoule jeden den) a námořníci byli obviněni, že chybějící den určitě někde prochlastali či prohýřili v radovánkách s domorodými ženami. Samotný sex by u zhýralých námořníků církvi tolik nevadil, ale že to mělo být s pohankami, bylo v době inkvizice na pováženou. A tak církev uložila domnělým hříšníkům povinnost učinit pokání. Teprve později někoho napadlo, že když se při cestě kolem světa neustále posouvá čas (slunce vrcholí v poledne na každém poledníku, ale při cestě na západ vychází a zapadá vždy o něco později, čili pravé poledne se neustále posouvá), musí se také někde posunout datum. Časová pásma a datová hranice ovšem byly zavedeny až mnohem později.

Datová hranice by teoreticky měla vést po 180. poledníku, ale protože by tím přetínala některé státy na dvě části s odlišným datem, tak v praxi občas uhýbá poněkud na východ či na západ od 180. poledníku. Při přeletu ze západní polokouli na východní se tedy přičte jeden den, takže v jednom dnu jsem prožil ve zkrácené verzi kalendářní dny dva, čímž jsem byl vlastně o jeden den života okraden :). V mém deníku mám zapsán tento den (408. na Cestě) se dvěma daty. Ale musím říct, že žádný zvláštní pocit jsem při tom neměl. Prostě si mimo běžné změny času (-3 hodiny oproti Papeete) navíc změnit i datum (+1 den oproti Papeete). Jen bylo divné, že zatímco ještě včera jsem měl na hodinkách o 12 hodin méně než Pražáci, tak dnes jsem naopak oproti ČR o 9 hodin napřed. Letadlo jinak letělo asi 6,5 hodiny (vzdálenost Papeete – Nouméa je 4800 kilometrů) a bylo zaplněno asi z 20%. Na to, že tato linka létá jen jednou týdně, není příliš vytížená. Asi jí dotuje francouzská vláda…

Odbavení na letišti v Tontoutě (46 kilometrů od Nouméa) proběhlo v pohodě, jen úředník se musel ujistit u kolegyně, že Česká republika je v Evropské unii. Když zjistil že ano, nedal mi ani razítko (nedostal jsem ho ani při odletu v Papeete). Autobus do centra Nouméa, který měl jet (podle paní z turistických informací) z letiště v 11:30, vyjel přesně ve 12:30. Byl plný a spolu s dvěma Australany, jedoucími také z letiště, jsme v něm byli jediní běloši. Inu, Melanésie. Ne že by tedy na letišti nebyli žádní další běloši, akorát nejezdí MHD.

Melanésie

Slovo „Melanésie“ znamená doslova „černé ostrovy“, protože původní obyvatelé, Melanésané, jsou černé barvy pleti. Tato část Oceánie zabírá mnohem menší část Pacifiku než Polynésie, i tak je ale tento oblouk ostrovů, táhnoucí se na sever a severovýchod od Austrálie, dlouhý 5,600 kilometrů. A souhrnná suchozemská rozloha všech ostrovů je větší než u Polynésie. Může za to především obrovská Nová Guinea (druhý největší ostrov světa a největší ostrov Tichého oceánu), na které leží hned dva státy, Indonésie a Papua–Nová Guinea. Dále se pak do Melanésie řadí souostroví (a zároveň nezávislé státy) Fidži, Vanuatu a Šalomounovy ostrovy a právě Nová Kaledonie.

Nová Kaledonie – zeměpisný a historický přehled

Nová Kaledonie (oficiální francouzský název je Nouvelle-Calédonie, anglicky New Caledonia) je ostrovní země v Melanésii v jihozápadním Pacifiku. Rozloha tohoto území je asi 19000 km2 a žije zde v současnosti kolem 250000 obyvatel (údaje se v různých pramenech poněkud liší). Skládá se z mnoha ostrovů, z nichž tomu největšímu se v češtině říká prostě Nová Kaledonie. Správněji by se však měl tento název používat pro celé souostroví, kdežto hlavnímu ostrovu říkají Francouzi prostě Grande Terre.

V okolí hlavního ostrova se pak nachází řada menších ostrůvků, z nichž nejvýznamnější jsou ostrovy Loyauté (francouzsky Îles Loyauté, anglicky Loyalty Islands) na severovýchod a Île des Pins (anglicky Isle of Pines) na jihovýchod od hlavního ostrova. Hlavním městem Nové Kaledonie je Nouméa. Největší etnickou skupinou na ostrově jsou dnes domorodí Melanésané (zde konkrétně se jim říká Kanakové, 43% obyvatelstva), následovaní Evropany (37%, převážně Francouzi) a dalšími přistěhovalci (Polynésané, Indonésané, Vietnamci…). Nábožensky převažují katolíci (60%), protestantů je 30% a 10% připadá na ostatní náboženství.

Jediným oficiálním jazykem v zemi je francouzština, kterou ovládají prakticky všichni obyvatelé. Jinou úřední řeč si tu lze jen těžko představit, protože původní Melanésané hovoří asi 30 různými jazyky či dialekty. Nová Kaledonie se administrativně dělí na 3 provincie – Province des Îles Loyauté (hlavní město Lifou), Province Nord (hlavní město Koné) a Province Sud (hlavní město Nouméa). Nová Kaledonie má vlastní parlament („Teritoriální kongres“, francouzsky Congres du territoire), v němž zasedá 54 zástupců. Ve francouzském parlamentu v Paříži zasedají rovněž novokaledonští zástupci – dva v Národním shromáždění a (od roku 2010) dva v Senátu. Hlavou Nové Kaledonie je francouzský prezident, zastoupený v zemi vysokým komisařem.

Ekonomicky je Nová Kaledonie poměrně vyspělou zemí, která je štědře subvencována Francií (cca 15 % rozpočtu tvoří finanční pomoc Francie). Významný je turistický ruch. Nejdůležitější položkou novokaledonské ekonomiky je ovšem těžba niklu. V roce 2004 byla Nová Kaledonie na 5. místě na světě v těžbě niklu, avšak odhaduje se, že země disponuje 25% světových zásob. Celé národní hospodářství je proto dosti závislé na světových cenách tohoto kovu. V době mého příletu si zrovna v novinách pochvalovali, že ceny niklu začaly po dlouhé době opět stoupat a země tak díky tomu zbohatne. Těží se i další rudy, hlavně železo a mangan, důležité je i zemědělství a rybolov.

Geologicky je Nová Kaledonie (hlavní ostrov) ostrovem kontinentálního původu. Od Austrálie se oddělila už před 85 miliony lety. Je tedy značně geologicky starší než většina jiných tichomořských ostrovů a tomu odpovídá i složení flory a fauny – žije zde velké množství rostlinných i živočišných endemitů.

Hlavní ostrov je obklopen druhým největším korálovým útesem na světě (po Velkém bariérovém útesu u břehů Austrálie). Délka korálové bariéry, lemující Novou Kaledonii kolem dokola, je 1500 kilometrů a laguna, ohraničená tímto útesem, je největší na světě! Jinými slovy: Nová Kaledonie je největším ostrovem světa, který je celý kolem dokola obklopen korálovou bariérou. V roce 2008 byl tento přírodní div zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Laguny Nové Kaledonie“. Nejvyšší horou Nové Kaledonie je Mont Panie (1628 m.n.m.).

Země leží na sever od obratníku Kozoroha a nachází se tak v tropickém pásu, kde lze vymezit dvě roční období. Období sucha („zima“ – je o něco chladněji) trvá zhruba od dubna do listopadu, období dešťů od prosince do března. Jelikož zde vane hlavně jihovýchodní pasát, naprší na východních návětrných svazích podstatně více srážek než na západním pobřeží, ležícím ve srážkovém stínu hornatého vnitrozemí. V Nouméa je průměrná roční teplota 23°C a napadne zde v průměru 1,134 mm srážek ročně. V horách pak může napadnout ročně až 4000 mm srážek.

Předkové dnešních melanéských obyvatel osídlili Novou Kaledonii někdy mezi lety 0–500 našeho letopočtu. Po roce 1000 n.l. sem potom začali migrovat i Polynésané a postupně se smísili se svými předchůdci, v tomto mixu však nakonec melanéský živel převážil, což je jasně vidět na barvě pleti místních obyvatel. Prvním Evropanem, který přistál na hlavním ostrově, byl Brit James Cook. Připlul sem v roce 1774 a protože mu krajina pobřežím připomínala Skotsko (a navíc jeho otec byl Skot), dal mu název New Caledonia, čili „Nové Skotsko“ („Caledonia“ je starý římský název pro Skotsko). Tento název pak kupodivu přijali i Francouzi, kteří souostroví definitivně obsadili v roce 1853 v době panování agresivního císaře Napoleona III., který žárlivě pokukoval po obrovských britských teritoriích v oblasti (Austrálie, Nový Zéland) a rozhodl se také něco zabrat.

Osadníci se však do takové dálky ze sladké Francie dobrovolně nehrnuli a tak Nová Kaledonie sloužila v letech 1864–1922 jako trestanecká kolonie, kam byli uklízeni (většinou navždy) vedle kriminálníků i političtí vězni. Celkem sem v uvedených letech takto nedobrovolně připlulo 22000 trestanců. Původní obyvatelstvo se mezitím podařilo Evropanům dosti zdecimovat. Hlavní díl na tom nesly, jako všude jinde, zavlečené evropské choroby, proti kterým neměli místní Melanésané imunitu. Zároveň však byli místní obyvatelé zotročováni a převáženi jako levná pracovní síla na Fidži a do australského Queenslandu, kde pracovali na plantážích s cukrovou třtinou. Přeživší Kanakové (souhrnný název pro místní melanéské obyvatelstvo) se pak ocitli ve vlastní zemi jako občané druhé kategorie, protože Francouzi zde zavedli cosi jako apartheid. Za druhé světové války sloužila Nová Kaledonie jako základna pro americké a další spojenecké jednotky, bojující proti Japonsku.

Po druhé světové válce se místní obyvatelé začali emancipovat a čím dál více volali po nezávislosti. Francie nakonec ustoupila a v roce 1998 významně upravila vztahy s Novou Kaledonií. Výsledkem tohoto kompromisu je dnešní unikátní status Nové Kaledonie, který nemá žádné jiné francouzské území. Nová Kaledonie je společenství „sui generis“. V praxi to znamená, že země má rozsáhlou autonomii. Oproti jiným francouzským zámořským územím jsou tu ale i jisté odlišnosti. Byl například zaveden institut novokaledonského občanství, obyvatelé Nové Kaledonie jsou však zároveň i francouzskými občany a mají francouzské pasy, i když země není přímou součástí Francie jako zámořské departementy. Zákon z roku 1998 zároveň stanovil, že Nová Kaledonie může po roce 2014 kdykoliv uspořádat referendum o nezávislosti.

Nouméa

Nouméa je hlavním městem Nové Kaledonie. Má přibližně 100000 obyvatel. Leží v jihovýchodní části hlavního ostrova na souřadnicích 21°30’S a 165°30‘ E, čili již na sever od obratníku Kozoroha. Přesto tu byly koncem srpna docela chladné noci, alespoň třeba v porovnání s Tahiti. Nouméa se rozkládá na velmi rozeklaném poloostrově, a tak je to tu samý záliv a mys a nedaleko od břehu lze zahlédnout i několik ostrůvků.

Samotné město není extrémně zajímavé, není ale ani ošklivé. V centru stojí náměstí Place des Cocotiers, které spíše připomíná park. Docela hezká je i katedrála svatého Josefa. Ve městě je několik marin a kotví tu jedna jachta vedle druhé, dále zde najdete i několik pláží. Ulice v centru města jsou pojmenovány po slavných osobnostech a bitvách francouzské historie. Nás Čechy může těšit, že tu mají Slavkovskou ulici na paměť největšího Napoleonova vítězství. Pravda, je to trochu zkaleno faktem, že název Slavkova je zde uveden v německé variantě – ulice se jmenuje Rue d’Austerlitz.

Není snad ani nutné zdůrazňovat, že Nová Kaledonie je země poměrně bohatá, v podstatě taková tichomořská Francie. Takže všechno tu funguje, stejně jako ve Francouzské Polynésii, a stejně jako tam je tu ovšem pořádně draho, dráž než ve Francii. V Nouméa dost často narazíte, na rozdíl od Tahiti, na somrující domorodce, z nichž část asi moc nepracuje a posedává v parcích a na ulicích.

Pro mě byly první dva dny pobytu v Nouméa dosti zmatené. Byl jsem dost unavený leteckým přesunem a chvíli mi trvalo, než jsem se srovnal. Pokud byste mě sledovali v těchto dnech z ptačí perspektivy, uviděli byste patrně zmatenou postavičku, kterak chaoticky pobíhá od jednoho bankomatu k druhému. Jenže ouha! S mojí kartou VISA Elektron se mi nepodařilo vybrat peníze ani z jednoho bankomatu. Vyzkoušel jsem jich asi 15 od 5 různých bank a nic! Recepční v hostelu mi pak poradila, abych to zkusil přímo u přepážky. Třetího dne, kdy už jsem měl u sebe jen asi 70 Kč v hotovosti, se nade mnou naštěstí úředník v bance Societe Generale slitoval a peníze mi po zdlouhavé operaci skutečně vyplatil (a s úsměvem!). Dále jsem ve městě sháněl informace o letenkách a lodích, abych si ujasnil, kam odsud nakonec pojedu dál.

Původně jsem myslel, že budu spát v Nouméa někde pod stanem, ale ubytování v jediném místním hostelu se nakonec ukázalo býti relativně cenově únosným. Měl jsme docela kliku – když jsme přijel, měli v dormitory jen jedno volné místo. Byli zde ubytováni skoro samí Francouzi. A byl tu docela klid a čisto! Vzpomněl jsem si na hostel v Ushuaia. Tam když večer začali Izraelci vařit, tak byl všude za chvíli bordel jak v tanku. Tady všichni po sobě vzorně uklidí a po večeři to v kuchyni vypadá jako před večeří. Zázrak! Taky tu mají některé zajímavé technické vymoženosti, jako například velikánskou ledničku, ve které má každý svůj box na klíč.

Impozantní byl příjezd velikánské výletní lodi, která přistála v Nouméa třetího dne mého pobytu. Jeden Ir, který se na ní plavil, mi sdělil, že loď pojme 2700 pasažérů + personál. Vedle ní by vypadala naše stometrová loď Clipper Adventurer, na které jsme jeli do Antarktidy, jako vetchá kocábka. Tato obrovská loď však kupodivu nejede kolem světa, ba ani na nějaké delší trase Pacifikem. Jede po trase Brisbane-Nová Kaledonie-Vanuatu-Brisbane. Tohle celé zvládne za týden, takže suma sumárum toho její pasažéři z Pacifiku moc neuvidí.

Na uvítanou naběhli k lodi místní Kanakové v tradičních krojích (dá-li se slovem kroj označit slaměná sukénka zdejších válečníků) a provozovali zajímavé tance a písně, přičemž se s nimi všichni turisté (včetně mě) vyfotili. Pak nasedli (turisté, ne Kanakové) do autobusů a vydali se na prohlídku města. Bylo to vše samozřejmě trochu strojené, ale hezké. Vůbec, turistický marketing zde mají zvládnutý naprosto dokonale. V info centrech dostanete spoustu mapek, letáků a informací a v centru stojí u kdejaké barabizny, které byste si ani nevšimli, cedule, cože je to za významnou budovu. Na cedulích jsou nápisy ve francouzštině, angličtině a japonštině.

Po čtyřech dnech v Nouméa jsem se rozhodl, že vyrazím na přibližně desetidenní autostopařský výlet kolem ostrova. Prý se tu stopuje dobře (tvrdili jedni mladí Francouzi), tak uvidíme.

Nouméa – praktické informace

V Nové Kaledonii platí úplně stejná měna, jako ve Francouzské Polynésii, a tou je polynéský frank (dále F). Ten je pevně zafixován k euru v kursu 1 EUR = 119.33 F. V srpnu 2010 platil kurs 1 Kč = 4.70 F. Bankovky platí ve Francouzské Polynésii i v Nové Kaledonii stejné, zatímco s mincemi je to podobně jako v Evropě s eurem – jedna strana s nápisem Republique Française je v obou zemích stejná, zatímco druhá strana se v obou zemích liší motivem i nápisem. Ceny jsou v Nové Kaledonii ještě vyšší než na Tahiti, což platí zejména o potravinách. Pokud budu brát v potaz jen cenu potravin v hypemarketech, pak Nová Kaledonie je daleko nejdražší země, kterou jsem kdy navštívil a směle může kandidovat na titul nejdražší země světa. Relativně příjemně mě naopak překvapila cena a kvalita ubytování.

Pozor! V celé Nouméa se mi nepodařilo mojí kartou VISA Elektron (od ČSOB) vybrat peníze z bankomatu, a to jsem vyzkoušel alespoň 15 strojů 5 různých bank. Lodní lístek na Vanuatu jsem ale kartou bez problémů zaplatil. Zkuste si sebou vzít jinou kartu a raději i nějakou finanční hotovost (nejlépe eura, která lze údajně směnit v bance na franky bez poplatku).

Doprava
letadlo Papeete (Tahiti) – Nouméa: Cena 50000 F, jednosměrná letenka. Koupeno v Papeete v cestovce 8 dní před odletem, placeno kartou. Vzdálenost 4800 kilometrů letí letadlo asi 6.5 hodiny čistého času. Společnost Aircalin (Air Caledonie International) slušná, letadlo velké a prázdné.
loď na Vanuatu: 22340 F za zpáteční lístek. Na Vanuatu nelze jet bez zpátečního lístku, potvrdil mi to i konzulát Vanuatu v Nouméa. Loď jezdí z Nouméa 1× měsíčně, vždy v pondělí začátkem měsíce. V ceně jízdenky není jídlo.
autobus Tontouta (mezinárodní letiště) – Nouméa (centrum): 400 F, 46 kilometrů, 70 minut jízdy. MHD v Nouméa stojí 210 F.

Ubytování v Nouméa
Auberge de Jeunesse je klasický youth hostel. Ubytování na osobu a noc v dormitory pro 6 osob stojí 1800 F (1600 F, pokud máte členskou kartičku mezinárodní hostelové sítě), dvojlůžák stojí 3800 F (3600 s kartičkou) za obě osoby. Na poměry v Nové Kaledonii velmi levné ubytování. K dispozici je lednice, kuchyňka, uzamykatelné boxy na pokoji, pimpong. Internet stojí 200 F na hodinu (pouze pro hosty), a to pevný i wifi. Poloha hostelu na kopci hned vedle katedrály, kousek od centra a s krásným výhledem, je opravdu velice hezká. V hostelu je možnost úschovy zavazadel za pěkných 200 F na týden (uzamykatelné boxy). Celkově výborně vedený podnik!

Potraviny – supermarket Champion:
bageta (klasická, 250 gramů) – 80 F
„čínská“ nudlová polévka – 50 F
šiška nejlevnějšího salámu (800 gramů) – 495 F (chuťově chutná jako náhražka šunkového salámu)
těstoviny (500 gramů) – 250 F
omáčka na těstoviny (400 gramů) – 220 F
hořčice dijonská (sklenice 370 gramů) – 110 F
litr mléka – 115 F

Možná tyto ceny nevypadají tak děsivě, ale opět se jedná jen o ty nejlevnější položky, po kterých musíte navíc v obchodě často hodnou chvíli pátrat. Ceny dalších potravin jsou podstatně vyšší. A to je Champion relativně levný hypermarket, v Casinu bylo ještě dráž.

Jiné ceny v Nouméa:
pohled – 50 F
internet – 800 F na hodinu

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-noumea-new-caledonia.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-noumea-new-caledonia.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Tichomořská plavba. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Oregon