Národní parky Patagonie - Chile

Chcete znát fakta? Zde se vám jich dostane měrou vrchovatou. Informace o patagonských národních parcích ležících na území Chile.

Patagonské Andy se rozkládají v Jižní Americe přibližně od 39. rovnoběžky dále k jihu až do míst, kde jsou přeťaty Magalhaesovým průlivem. Průliv odděluje od amerického kontinentu souostroví zvané Ohňová země (Tierra del Fuego). Patagonské Andy i pohoří Ohňové země jsou součástí vyššího celku - Jižních And, které se táhnou od 28° j.š. až po mys Horn (asi 56° j.š.).

Za severní hranici Patagonských And je považována oblast jezera Alumine. Nejvýznamnějšími horami této oblasti jsou Tronador a vulkán Lanin. Andy v oblasti Patagonie nedosahují zdaleka takových nadmořských výšek jako vrcholy masívu Aconcagua (Aconcagua - 6 960 m), který se rozkládá v blízkosti 30. rovnoběžky. Střední výška zde činí 2 000 - 3 000 m. Jediným vrcholem přesahujícím hranici 4 000 m je San Valentin (4 058 m) ve stejnojmenném pohoří. Na sever od San Valentina se nachází masív Corcovado, na jihu pak žulové masívy Fitz Roy a Cerro Torre. Oba přesahují svými vrcholy 3 000 m a je pro ně typický složitý systém zaledněných údolí. Velmi charakteristickou stavbu má ledovci pokrytý masív Paine, s množstvím jezer. Nachází se východněji, mimo vlastní systém And. Geologicky je tvořen tmavými břidlicemi, do nichž intrudovaly granity.

Na Ohňové zemi je výrazná pouze jedna ze tří Kordiller, protože zbylé dvě jsou přikryty mořem. Nad hladinu tak vystupují pouze nejvyšší vrcholy. Pohoří jsou zde tvořena převážně krystalickými a přeměněnými horninami. Jejich svahy jsou pokryté silnými vrstvami ledovců, jejichž splazy nezřídka sahají až k mořské hladině. Nejvýznamnějším pohořím jsou Darwinovy Kordillery s nejvyšší vrcholem souostroví - Monte Darwin (2 438 m). Další hory jsou Monte Sarmiento (2 404 m), Monte Luigi di Savoia (2 469 m) (pozn.: číselné údaje převzaté od Černík, A., Sekyra, J. 1969).

Ačkoli území odpovídá mírnému podnebnému pásmu, je zdejší klima drsné a počasí je značně proměnlivé. Zejména pro jih jsou typické silné větry a vichřice, které mají původ v nedaleké Antarktidě a trvají často několik dní. Nejpříznivější počasí nastává v lednu, kdy se průměrná teplota pohybuje kolem 12°C, v zimě však teploty mohou klesnout až na - 40°C. Směrem na jih přibývá srážek a tedy i zalednění je zde rozsáhlejší. Nerovnoměrná je však také distribuce srážek mezi západem a východem. Zatímco na západním pobřeží je srážek v důsledku převládajícího západního proudění jižního mírného pásu dostatek, východní část leží v dešťovém stínu. Z tohoto důvodu zde téměř nejsou ledovce, kdežto na západě sestupují ledovce velmi nízko, místy až k mořské hladině.

Ledovcový pokryv Patagonských And je nejrozsáhlejším mimo polární oblast. Ledovce jsou situovány mezi 46. a 51. rovnoběžkou v nadmořských výškách kolem 1 500 m. Severní ledovec Hielo Patagonico Norte je dlouhý 100 km a jeho plocha činí 4 500 km2. Druhý ledovec - Hielo Patagonico Sur - se nachází jižněji, má rozlohu téměř 14 000 km2 a jeho délka od severu k jihu dosahuje 320 km.

Stejně jako sněžná čára klesá rychle směrem k jihu také hranice lesa. V Ohňové zemi nerostou stromy ani na chráněných místech ve výšce nad 700 m n. m., místy klesá hranice lesa až k mořské hladině. Vegetace se skládá z lesů, pamp a vysokohorských luk. Lesy jsou tvořeny především jižními buky (např. Nothofagus Betuloides, N. Antarctica) a jehličnatými araukáriemi (Araucaria Araucana). Keřovité porosty tvoří vždyzelené dřišťály (Berberis bruifolia, B. ilicifolia) či divoký rybíz. Na vysokohorských lukách se vyskytují endemické druhy lomikamenů, primulí, kakostů apod. Fauna je zastoupena divokými lamami (guanako), jeleny, liškami, četnými hlodavci, činčilami, z ptáků pak např. orly, kondory a nelétavými nandu. Dnes je již tradiční pastevní chov ovcí.

Pro většinu turistů, kteří míří na jih Chile a Argentiny, jsou hlavním cílem putování tamní biosférické rezervace. Na území obou států, které společně sdílí jižní cíp jihoamerického kontinentu, se jich nachází hned několik. Vesměs se jedná o území zahrnující horské komplexy s ledovci, jejichž splazy často dosahují blankytně modré jezerní hladiny či v hlubokých fjordech hladiny mořské. Tyto oblasti jsou vzhledem ke své nehostinnosti jen málo dotčené lidskou civilizací a poskytují tak ideální obraz života v „divoké přírodě“.

Pro řadu rezervací v Jižní Americe je příznačné, že jsou velmi obtížně přístupné. Cesty jsou často jen provizorní, neupravované a přístup je navíc mnohde omezen množstvím splazů či říček, které vytékají zpod ledovců. Velkým problémem je kvalita (či snad kvantita ?), místy však úplná absence, terénního značení. Existence takového přírodního areálu pak uniká i těm, kteří sem vyrazili „vyzbrojeni“ mapou. Často totiž ani mapy zcela neodpovídají skutečnosti. Vypovídá to o naléhavé potřebě, celé území řádně zmapovat. Při pohledu do mapy je patrný další charakteristický rys zdejších rezervací a sice geometrické hranice, které zákonitě nerespektují hranice přirozené. Například západní okraj Národního parku Tierra del Fuego ve svém průběhu kopíruje chilsko-argentinskou státní hranici, která geometricky sleduje směr sever-jih.

Chile

Chilské národní parky sdružuje a jejich správu zajišťuje instituce CONAF (Corporación Nacional Forestal) s centrálním sídlem v hlavním městě Santiago. V chilské části Patagonských And se nachází kolem 20 přírodních celků s různým stupněm ochrany. Nejčastěji se však jedná o národní parky, dále jsou to národní rezervace a přírodní památky.

Jedním z nejvýznamnějších chráněných přírodních areálů v Chile, ale i v celé Jižní Americe je Parque Nacional Torres del Paine. Jeho název je odvozen od masívu Torres del Paine, který je tvořen třemi žulovými monolity připomínajícími věže - Torre Norte, Torre Central (2 460 m) a Torre Sur (2 500 m). Park byl založen v roce 1959 a v roce 1978 byl zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO, čímž byl postaven na úroveň Národního parku Yellowstone či Yosemite v USA. Park se rozkládá na ploše 2 400 km2 asi 100 km severně od chilského přístavu Puerto Natales.

Masív Paine („paine“ pravděpodobně označení pro první osídlence; či ze starého indiánského slova znamenajícího „modrý“, podle modré hladiny jezer) leží uvnitř kontinentu, východně od vysokého centrálního hřbetu And. Jedná se o středně vysoký masív (nejvyšší vrchol: Paine Grande - 3 050 m), který vznikl zdvihem z úrovně patagonských plošin. Svědčí o tom sedimenty, které se dříve nacházely na dně údolí a nyní pokrývají vrcholy žulových obelisků.

Než zde byl chilskou vládou zřízen národní park, bylo toto území obýváno pastevci, kteří ve snaze rozšířit své pastviny káceli a vypalovali zdejší lesy. Známky této devastace jsou patrné dodnes a příroda se s nimi bude pravděpodobně ještě nějakou dobu vyrovnávat. Přesto je park jedinečnou biosférickou rezervací svého druhu. Zahrnuje jak rozmanitost patagonského pralesa, tak počátky nového života, které je možné sledovat na místech ustupujících ledovců. Fauna je zde zastoupena např. divokými lamami guanaco, či dalšími endemity - pštrosovitými ptáky nandu a malými jelínky huemuly. Po příchodu Evropanů v 16. století počet guanak (Lama Guanicoe) rapidně klesal a ještě v polovině 20. století jim hrozilo vyhubení. Díky zavedení ochranných opatření se však jejich populace opět stabilizovala.

Administrativní centrum parku se nachází v místě zvaném Lago Pahoé, které je také výchozím bodem pro pěší výpravy po okolí. Nejčastějším cílem těchto výprav je ledovec Grey a jezero téhož jména. Cesty jsou zde (oproti všem předchozím tvrzením) kvalitní, upravované a dobře značené. K prozkoumání celé oblasti je vhodné si vymezit alespoň 10 dní. Za návštěvu stojí ledovcová jezera působivě obklopená horskými vrcholy - Lago Paine, Lago Dickson, Lago des Torres, Laguna de los Perros. Peřejnaté říčky místy vytváření vodopády.

Postupujeme-li od severu, pak nejseverněji položeným parkem na chilské straně Patagonských And je Parque Nacional Puyehue. Je situován na východě chilské provincie Osorno na ploše 1 070 km2. Většina parku se rozkládá mezi vulkánem Puyehue (2 236 m, nejvyšší vrchol parku) a vulkánem Casablanca. Nachází se zde fascinující náhorní plošina se známkami vulkanické činnosti (gejzíry, fumaroly, horké prameny). Dalšími dominantami jsou Lago Pueyhoe a Lago Rupanco. V nižších polohách se nachází dešťový prales.

Parque Nacional Vincente Pérez Rosales byl založen roku 1926 a patří mezi nejstarší v Chile a Jižní Americe vůbec. Nachází se 50 km od Puerto Varas. Jeho plocha činí 2 510 km2. Centrálním bodem je Lago Todos los Santos, které je zároveň nejnižším výškovým bodem parku. Jezero je obklopeno původními lesy, nad nimiž se tyčí několik vrcholů. Ty tvoří oblouk směřující východně od kuželu sopky Osorno (2 660 m). Na konci tohoto oblouku se tyčí majestátní hora Tronador (3 491 m). Také zde teplé počasí a dostatek srážek podpořily vznik pralesa.

Poměrně mladý (1984) je Parque Nacional Alerce Andino. Park na ploše 392 km2 zahrnuje předhůří Andské kordiléry až po pobřeží Pacifiku. Pro toto pobřeží je typické, že je tvořeno řadou ostrovů, ostrůvků, fjordů a kanálů. V parku jsou sice patrné známky ledovcové činnosti, včetně ledovcových jezer, avšak ledovce zde již nenalezneme.

Trochu výjimečný se v našem výčtu zdá Parque Nacional Chiloé. Nachází se na ostrově Isla Grande de Chiloé při pobřeží Pacifiku. Park se skládá ze dvou oddělených částí. První část, která se nachází severněji, se nazývá Chepu a představuje sotva pětinu z celkové rozlohy 430 km2. Jižní část nese jméno Anay. Obě části jsou odděleny souvislým pásem lesa, který leží mimo hranice parku. Pobřeží je velmi rozmanitého rázu. Tvoří je písečné pláže s lagunami nebo naopak holé útesy a skalnaté mysy. Většina parku je pokryta pobřežními deštnými lesy.

Reserva Nacional Río Simpson se nachází severovýchodně od města Coyhaique. Rezervace byla založena v roce 1967 za účelem ochrany tohoto regionu, který byl značně postižen lesními požáry a půdní erozí. Území je rozděleno řekou Río Simpson, která protíná kordiléru, na dvě části - severní a jižní. Ačkoli nejvyšší vrcholy dosahují sotva výšky 2 000 m, velmi působivého vzhledu dodávají zdejší krajině zejména údolí, nepochybně ledovcového původu. Hlavní vegetací jsou vlhké lesy.

Další významnou rezervací je Reserva Nacional Cerro Castillo. Tato 1 340 km2 rozsáhlá rezervace se nalézá na jihovýchod od Coyhaique (přibližně 46° j.š.). Nazývá se podle nejvyššího vrcholu oblasti - Cerro Castillo (2 675 m). Jedná se o oblast silně zaledněných pohoří, která vystupují nad 2 000 m a jsou rozčleněna hlubokými údolími. K vidění jsou visuté ledovce a ledovcové kry plovoucí po jezerních hladinách. V rezervaci se nachází vulkán Hudson, který byl naposledy aktivní v roce 1991. Z jeho ledovců je napájena řeka Río Ibánez.

Na území Parque Nacional Laguna San Rafael (založen 1959) se nachází nejvyšší hora Patagonských And - Monte San Valentín (4 058 m). San Valentín leží na okraji severního ledovce - Hielo Norte ve východní části parku. Západní část zahrnuje bohatě členěné pobřeží. Typickými zástupci fauny jsou zde tučňáci, albatrosi, kachny, ze savců pak lvouni a tuleni.

Pouhých 83 km2 zahrnuje Reserva Nacional Tamango. Nachází se v oblasti poměrně nízkých hor (nejvyšší vrchol - Cerro Tamango, 1 772 m), avšak značně izolována. Dominantou je hluboké jezero ledovcového původu - Lago Cochrane, jehož západní část již leží na argentinském území.

Z dalších parků a rezervací jmenujme alespoň - v oblasti severních Patagonských And: Parque Nacional Hornopirén, dále pobřežní parky centrální Patagonie: Parque Nacional Pumalin, PN Isla Magdalena a v jižní Patagonii PN Bernardo O´Higgins, Reserva Nacional Magallanes.

Dodatek: Veškeré číselné údaje (rozloha, vrcholy, rok založení apod.) převzaty z Lindenmayer,C.: Trekking the Patagonian Andes. Lonely planet, 1998.; případně z Černík,A., Sekyra,J.: Zeměpis velehor. Academia, 1969.

Prameny:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Petr (2010-02-12 20:27:43 | 89.203.143.49)
Jaké jsou rostliny a živočichové v patagonii

Diashow Aljaska 2017