On The Road

Stopování v USA bylo velice oblíbené v šedesátých letech. S růstem kriminality se však lidé začali bát. Dalším důvodem pro pokles stopování je fakt, že koupě auta v Americe není problém ani pro slabší vrstvy pracujícího obyvatelstva a dá se říct, že auto zde je nutné k běžnému životu. Dnes je stopování v některých státech přímo zakázané (např. stát Washington), v každém případě jste pak jako stopař "podezřelým", v lepším případě "zajímavým" individuem.

Stopování v USA bylo velice oblíbené v šedesátých letech. S růstem kriminality se však lidé začali bát. Dalším důvodem pro pokles stopování je fakt, že koupě auta v Americe není problém ani pro slabší vrstvy pracujícího obyvatelstva a dá se říct, že auto zde je nutné k běžnému životu. Dnes je stopování v některých státech přímo zakázané (např. stát Washington), v každém případě jste pak jako stopař "podezřelým", v lepším případě "zajímavým" individuem.

V Belinghem, WA, kam jsem připlul trajektem, je tepleji ale stále prší. A protože je tu stop zakázaný, tak jedu autobusovou společností Greyhound až do Lincoln City ležícím na pobřeží Pacifiku ve státě Oregon. Zde je konečně nádherné slunečné počasí. Na koupel si ale musím nechat zajít chuť. Voda je studená, a tak se na pláži pouze najím a jdu stopovat. Mým cílem je San Francisco. Na vhodném plácku pro stop už stopuje kluk asi v mém věku. Má dlouhé našedlé vousy, slamák mu zakrývá dlouhé blond vlasy a u bosých nohou mu leží jeho společník pes Husky. Na cestě je již více jak týden, ale už je skoro doma. Do půl hodiny odjíždí.

Díky stopování mohu zastavit u Oregon Sand Dunes. Oregonské písečné duny se nacházejí na pacifickém pobřeží v 80 kilometrů dlouhé oblasti mezi Florence a Coos Bay. Do vnitrozemí zasahují maximálně 5 kilometrů. Duny dosahují výšky až 16 metrů. Je zde několik kempů, kde se dá přespat. V letním horku se dá schladit v několika jezírkách, které se v dunách vytvořily. Pokusil jsem se dojít k pobřeží, ale ačkoliv již nebylo daleko - slyšel jsem příboj - nepropustný pás křovin mi ani po dvou hodinách pokusů neumožnil se k němu dostat. Naopak jsem si musel dávat pozor, abych se v dunách neztratil, protože všechny stopy jsou zde velmi rychle zaváté silným větrem dujícím od Pacifiku.

Pronajmete-li si motocykl či buginu, můžete se v dunách vyřádit. Proházíte-li se bosi, pozor na střepy. V některých místech se odehrávají podle rozbitého skla pravděpodobné bujaré pitky.

Jsem již téměř na oregonsko-kalifornské hranici a můj další cíl - Redwood National Park není daleko. Proto si říkám, že na řidiče může lépe zapůsobit cedule Redwood než-li San Francisco, kam jede každej "pobuda". Nevím, zda díky této mé taktice, ale za chvilku mi zastavuje plně naložený minivan. Vyskakuje z něho mladá paní a se slovy: "Nejsem si jistá, zda se sem vejdeš" otevírá kufr. Já naopak zírám na státní poznávací značku: Maine. To je přesně na opačném konci USA!!! Vzdušnou čarou nějakých 4.5 tisíc kilometrů. A v tomto státě jsem strávil tři poslední léta v dětském táboře. No, tak to už jsem se pak vejít musím. :) Alice je s třemi syny Frank (4), Sam (6) a Henry (8) více jak měsíc na cestě. Podnikají cestu kolem celé "country". Navštěvují příbuzné, známé a zajímavá místa. Jejich příští zastávkou je také Redwood. A tak si večer stavíme stany již po boku. A já usínám s vědomím, že následující tři dny již nemusím stopovat a mohu navštívit svého internetového kamaráda Petra Bubna žijícího v hlavním městě Kalifornie, Sacramentu.

Poté, co Alice zjistí, že mám i americký řidičský průkaz, s chutí mi předává řízení. Tak si vlastně hraji následující tři dny tak trochu na "otce", na manžela bohužel ne :). V kempu rozdělávám s dětmi oheň, hraji si s nimi na pláži a odměnou mi je vyjednaná noc u Judy a Douga, které ani Alice sama osobně nezná. Pouze na ně má kontakt od společného známého. Judy a Doug jsou již v důchodu a žijí na samotě v kalifornských kopcích. Telefon jim zavedli teprve před pár lety a elektřinu si vyrábějí pomocí solárních panelů. Mají zde malé hospodářství, ale tu a tam jim občas zakousne ovci rys potulující se po okolí.

Tento článek je součástí seriálu Last Frontier. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017