Oolana

Záhadné příhody nejsou v Austrálii žádnou novinkou. Mnoho se jich dodnes prolíná ve starých pověstech Aboriginských. V severním Queenslandu, přímo na hlavní pobřežní silnici leží obec jménem Babinda. Pár kilometrů odtud směrem na západ dojedete k místu zvanému “Boulders”. Je tam už kemp s kasičkou, a piknikové místo u říčky, opředené prastarou pověstí...

Záhadné příhody nejsou v Austrálii žádnou novinkou. Mnoho se jich dodnes prolíná ve starých pověstech Aboriginských. V severním Queenslandu, přímo na hlavní pobřežní silnici leží obec jménem Babinda. Pár kilometrů odtud směrem na západ dojedete k místu zvanému “Boulders”. Je tam už kemp s kasičkou, a piknikové místo u říčky, opředené prastarou pověstí.

Kdysi dávno se nad říčkou prý vypínal skalní útes. V okolí pak žil místní kmen aboriginů, vedený velice moudrým starcem. Členkou kmene byla také mladičká a překrásná, nicméně ne zdaleka moudrá dívenka, jménem Oolana. Když dospěla odpovídajícího věku, došla rada starších k rozhodnutí, že za účelem úspěšného vývoje druhů bude vynikajícím nápadem, pokusit se o zplození ideální osoby, spojením moudrosti s tělesnou dokonalostí. K načnutí další, dokonalejší větve lidské rasy, vybrali logicky svého moudrého vůdce jako rodiče moudrosti, kterou doufali zkřížit s tělesnou dokonalostí dívenky Oolany.

Úsvit nové a dokonalejší lidské rasy však z nějakého důvodu ležel na srdci Oolaně o něco méně, než náhlý pocit náklonnosti k jinému, zdaleka ne tak starému a moudrému členu kmene, který její city, navzdory instrukcím stařešinů dokonce opětoval. Vpravdě Darwinský experiment byl náhle takovou hloupostí hrubě ohrožen. Mladíkovi tedy zakázali se s Oolanou stýkat, ale ten si jaksi nechtěl nechat říct. Bylo nakonec nutno toho sabotéra z kmene vypudit. Bohužel ani to se nezdálo zajišťovat úspěch celé akce, když se zjistilo, že se povedený párek tajně stýkal po nocích na sklaním útesu nad říčkou. Nakonec tedy nezbylo, než zaranžovat něco jako nehodu na honu, během něhož se podařilo nenechavého hocha propíchnout loveckou zbraní.

To si však nedovedete představit, co tohle provedlo s Oolanou. Místo aby se vrhla do náruče sobě předurčenému moudrému starci, začla se po nocích toulat po skalách, a hořekovat nad ztrátou toho mladého mouly! Jednou, když se vydrápala nad útes nad říčkou, její hysterické výlevy otřásly skálou natolik, že se roztrhala na (poměrně) malé kousky zvící nejvýš několika metrů v průměru, a sesypala se do řečiště, kam sebou strhla i potrhlou Oolanu. Duch Oolany od té doby prý přebývá v kamenitém řečišti, a dodnes se snaží najít náhradu za ztracenou lásku.

Potud pověst. A co se reality týče???

V místě, kde údajně Oolana přebývá, se utopilo jen v nedávných dobách neobvyklé množství osob – pozor – pouze mužského pohlaví, ve věku okolo dvaceti let. Na břehu najdete hned několik pomníčků, nainstalovaných jen za posledních pár desetiletí. Těla některých obětí se ani nepodařilo najít, což vám bude připadat přinejmenším podivné, když se na tuhle malou říčku podíváte zblízka.

Když jsem tohle osudné místo navštívil osobně, bylo mi už přes 40 let, a nemusel jsem se tedy moc bát, že bych Oolaně hned padl do oka. Nicméně koupal jsem se stejně pro jistotu asi sto metrů proti proudu, v písčité tůňce. Ty kameny, kterými se říčka níže proplétá, jsou tak nešikovně naházené, že spodní víry vás mohou velice snadno vcucnout do dutin bůhvíjak hluboko, odkud se člověk těžko dostane jinak, než tím, že vyhnije. V těch místech by do vody rozumný člověk nevlezl, ještě tak snad nějaký přitroublý mladý vejtaha...

Tento článek je součástí seriálu Australské záhady. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017