Památný Sárnáth

Na předměstí Váránasí, nejposvátnějšího města všech hinduistů, do něhož se jak známo od nepaměti stahují poutníci z celé Indie, aby se zde ve vodách Gangy zbavili svých hříchů, či tu na posvátném místě zemřeli, leží jedno z nejposvátnějších míst všech buddhistů - Sárnáth. Vlastně spíš to co z něho zbylo. Na rozdíl od rušného Varanásí je Sárnáth dávno mrtvým městem. Nikoliv však městem zapomenutým, což dokazují rok od roku rostoucí zástupy buddhistických poutníků, jenž se sem jezdí poklonit památce Gautamy Buddhy, který zde před 2500 lety pronesl své první kázaní a tím, jak praví staré texty, „roztočil kolo Zákona“.

Proslulý zlatý Buddha ze Sárnáthu se nachází v chrámu Mulgandha Kuti-Vihar, jenž byl postaven teprve roku 1931. Nejkásnějším stavbou v Sárnáthu je určitě budova patřící Maha Bodhi Society: chrám Mulgandha Kuti-Vihar. Někdejší buddhistické metropoli dominuje  46 m vysoká stúpa Dhamekh. Interiér slavného chrámu Mulgandha Kuti-Vihar.

V této galerii je 4 obrázků. Zobraz celou galerii

Dnes je téměř jisté, že Buddha byl skutečnou historickou postavou. Nicméně o jeho životě nevíme i přes usilovné bádání spolehlivě vůbec nic. Nezbývá než věřit či nevěřit legendám o jeho životě, na nichž celé buddhistické učení stojí. Ty byly všechny písemně zaznamenány až dlouho po jeho smrti a některé jejich části se při podrobném vědeckém rozboru jeví velmi nevěrohodně.

Úklady démona Máry

Buddhisté věří, že se budoucí Buddha narodil (někdy kolem roku 563 př. Kr.) v háji Lumbiní na území dnešního Nepálu nejkrásnější ženě světa Máje a králi Šuddhódanovi, jenž vládl lidu malého státu Šákjů. Mladý princ dostal jméno Siddhártha - což znamená ten, který dosáhne svého cíle. Gautama bylo jeho rodové jméno. V šestnácti letech se oženil a měl syna, čímž splnil základní požadavek, který mu ukládala jeho role hlavy tradiční indické rodiny.

Zásadní obrat v životě Siddhárthy nastal, když mu bylo devětadvacet let. Tehdy se vydal poprvé za hradby paláce a spatřil vetchého starce, nemocného muže a nebožtíka neseného na pohřební hranici. Setkání s realitou a utrpením vnějšího světa na něj nesmírně zapůsobilo. A bolestné poznání, že lidský život je plný pomíjivosti, utrpení, strastí a neukojených přání jej přivedlo k rozhodnutí najít cestu, jak se navždy tohoto soužení zbavit. Opustil královský palác a rodinu, zavrhl celý materiální svět a jako potulný asketa se vydal do světa. Nejprve při hledaní pravdy podstupoval nepřísnější odříkání. Nakonec však askezi zavrhl, neboť pochopil, že tělo je podřízeno mysli a tak nikoliv tělo, ale mysl je třeba ovládnout. Usedl pod stromem bódhí v dnešní Bódhgáji a slíbil si, že nevstane, dokud nedojde osvícení. Po vysilujícím boji s nástrahami démona Máry nakonec dosáhl svého cíle. Stal se tak Buddhou čili Probuzeným.

Čtyři vznešené pravdy

Poté co překonal své obavy, že mu nikdo neporozumí, vydal se Buddha učinit svou první promluvu, „výklad o roztočení kola Zákona“, do Sárnáthu, kde mu naslouchalo pět asketů, jeho někdejších společníků. V této své památné promluvě vyslovil Čtyři vznešené pravdy a vyzval k následování Ušlechtilé osmidílné cesty. Tím objasnil hlavní principy své filozofie a buddhisté věří, že i ukázal všem lidem cestu, jak poznat úplnou pravdu a dojít vysvobození ze sansáry, tj. uniknout z neustálého koloběhu znovuzrozování.

Život je podle Buddhových Čtyřech vznešených pravd plný strasti, která pramení z touhy po moci, požitcích a dlouhém životě. Oprostíme-li se od této touhy, zbavíme se i strasti, neboť odstraněním přání a toužení dojde k „vyhasnutí žízně po životě“.

Cestou k oproštění od touhy je Ušlechtilá osmidílná cesta, jež je střední cestou mezi požitkářstvím a asketismem. Tato cesta je schůdná pro mnichy i laiky a tvoří ji: správné porozumění, správný úmysl, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné usilování, správné uvědomování si a správné soustředění. Ten, kdo bude po této cestě postupovat dosáhne nirvány, jež je dostupná všem.

K náročné cestě ke konečnému prozření se musí ovšem vydat každý sám za sebe bez pomoci druhých a je to nesmírně obtížné. Pravděpodobnost, že člověk dosáhne skutečné nirvány není velká. Paradoxně je totiž přílišná touha po nirváně vlastně největší překážkou k jejímu dosažení. A podle jedné z největších buddhistických škol hínajány jediný komu se dosud v pozemském životě podařilo vyhasnout a tak se stát arhantem (vítězem) byl prý pouze Gautama Buddha.

Sláva předchází pád

Buddha získal už za svého života mnoho stoupenců a jeho učení, někdy označované za nejstarší universální náboženství, se rychle šířilo po celé Indii. Ve 3. stol. př. n. l. za vlády proslulého císaře Ašóky se buddhismus stal dokonce jakýmsi státním náboženstvím. Tehdy také začala vzkvétat sláva a krása Sárnáthu. Velký sjednotitel Indie a horlivý vyznavač Buddhova učení Ašóka považoval toto místo za jedno z nejposvátnějších ve své říši a nechal tu postavit několik stúp, klášterů a dalších staveb.

Skutečně impozantní monumenty tu však vznikly až později za dynastie Guptovců. Nejpozoruhodnějším výtvorem tehdejších stavitelů byla bezesporu stúpa Dhamekh, jejíž 46 m vysoké a 30 m široké kamenné torzo dává i dnes tušit, že to nebyla jen tak ledajaká svatyně.

Sárnáth se stal na téměř tisíc let významným buddhistickým centrem a svou slávou a velikostí prý na chvíli dokonce předčil i sousední Váránasí. Působila zde řada významných klášterů a rozcházeli se odtud stovky kněží do Barmy, Tibetu, Číny a na Cejlon, aby šířili novou víru.

Nakonec se však začal buddhismus z Indie pomalu vytrácet. Těžko říci proč, ale zřejmě jeho složitá filozofie založená na rozumu a logice, po Buddhově smrti díky jeho následovníkům stále komplikovanější, nevyhovovala indické mentalitě. Jak jinak vysvětlit, že široké masy prostých Indů nacházely v dobách jeho největšího rozkvětu v zemích Jihovýchodní Asie stále více spíše uspokojení v tradičním a primitivnějším hinduistickém mysticismu. V 8. stol. n. l. udělal buddhismus v Indii definitivní úpadek. K jeho porážce na domácí půdě určitě nemálo přispělo i to, že nikdy neakceptoval z indického myšlení nevykořenitelné kastovní uspořádání společnosti.

Z někdejší buddhistické metropole Sárnáthu se tak díky tomuto vývoji stalo čistě hinduistické město. Šafránovým rouchem oděné mnichy v něm vystřídali bráhmanští kněží, buddhistické kláštery byly strženy a na jejich troskách vyrostlo přes sto hinduistických chrámů.

Roku 1033 se přihnala jako bouře hrozivá armáda imáma Masuda Ghaziho a ve jménu Alláhově jich většinu srovnala se zemí. Nad Sárnátem zavlála zelená vlajka islámu. Nezničitelný hinduistický duch se však nesklonil natrvalo před korouhví Prorokovou a pomalu ale jistě začal znovu nabývat vrchu nad islámem. Tomu nehodlal dál přihlížet muslimský vojevůdce Kutb-ud-dín Aibak a v roce 1194 zničil Sárnáth doslova do základů. Jeho řádění odolaly jen tři staré mohutné stúpy.

Stúpa plná pokladů

K jedné z nich vyslal roku 1794 rádža Chet Sing svého ministra Jagat Singha, aby opatřil materiál pro nějaké jeho stavby ve Váránasí. Dělníci, jenž stúpu rozebírali, se postupně dostali až k jejím základům a objevili tam podivnou kamennou bednu plnou perel, rubínů, zlatých ornamentů a kostí. V domnění, že se jedná o ostatky Buddhovy, byly kosti pohřbeny podle hinduistického obyčeje - hozeny do Gangy.

O podivném nálezu se dozvěděl britský generál sir Alexander Cunningham a v Sárnáthu byly zahájeny vykopávky. Ty trvaly více jak sto let a všechny důležité části města byly při nich odkryty. Nalezeno bylo při tom bezpočet soch, nádob, mincí a dalších předmětů. Většina z nich je nyní vystavena v malém muzeu postaveném přímo v Sárnáthu, jehož ruiny byly postupně přeměněny na půvabný park.

Nejvýznamnějším exponátem muzea je hlavice Ašókova sloupu, kterou tvoří čtyři lvi hledící každý do jiné světové strany z podstavce, pod nímž je vytesán reliéf čtyř posvátných buddhistických zvířat: lva, koně, slona, býka a dharma čakra - Buddhovo kolo Zákona. Skvostná umělecká práce z dokonale vyleštěného červeného granitu se pro svou krásu a hlubokou symboliku stala státním znakem Indické republiky.

Jelení háj

Celé dopoledne se touláme rozsáhlým a pečlivě udržovaným sárnáthským parkem. Je to krásné a uklidňující místo. Rozvaliny starých buddhistických klášterů a stúp jsou obklopeny malými jezírky, záhony pestrých květin a všude je na indické poměry nezvykle čisto a ticho. Neopakovatelnou atmosféru dotvářejí poutníci z celého světa a mniši ponoření do modliteb a meditací.

Nejprve obcházíme po směru hodinových ručiček, jak to vyžaduje buddhistický obyčej, obrovskou stúpu Dhamekh, jež dominuje celému areálu. Pak se zmoženi vlhkým monzunovým vedrem na chvíli zastavujeme ve stínu malého stánku se suvenýry. Kromě sošek a pohlednic je v jeho sortimentu také několik knih o buddhismu a to dokonce i v několika evropských jazycích a japonštině. V jedné z nich nacházím krátkou kapitolu věnovanou historii Sárnáthu a seznamuji se tak s několika bájemi, jimiž je toto staré město opředeno.

Nejvíce nás zaujala pověst o jelením králi, jejíž obsah je příznačný pro zemi, kde prastará filosofie ahinsy (nenásilí) prostupuje celou společností a úcta k životu nejen lidí, ale i zvířat, patří k tradičním hodnotám.

Podle ní se na místě dnešního Sárnáthu rozprostíral v dávných dobách hluboký les plný zvěře. Legendární rádža Brahmadatta z Váránasí sem proto často vyjížděl lovit pro své potěšení. Byl to náruživý lovec a měl zvláště spadeno na vysokou. Jelení král nakonec nemohl dál přihlížet jeho řádění a jednoho dne jej požádal, aby zanechal zbytečného zabíjení. Rádža souhlasil, ovšem pod podmínkou, že mu jelení král bude posílat denně jednu laň na jeho stůl. Tak to šlo nějakou dobu, až měla přijít na řadu mladá laň. Právě očekávala mladé a šla si proto stěžovat jelenímu králi, že je proti božímu zákonu zabíjet ještě nenarozené mládě. Jelení král s ní souhlasil a vydal se sám místo ní do rádžova paláce. Rádža jej ale poznal a tázal se na důvod jeho jednání. Když se dozvěděl o mladé lani, byl rádža tak dojat šlechetností jeleního krále, že odmítl jeho oběť a les prohlásil za nedotknutelné útočiště jelenů. Krajině okolo Sárnáthu se proto dodnes říká mezi místními Migadava (Jelení háj) nebo Migadaja (Dar jelenům).

Chrám zlatého Buddhy

V poledne začíná hlavní nápor poutníků a turistů, jejichž podstatnou většinu tvoří nejnovější foto a video technikou ověšení Japonci. Pro ty je Sárnáth evidentně indickou atrakcí číslo jedna - nikde jinde jsem jich alespoň v této zemi tolik neviděl. Evropané a Američané zahrnou toto místo do svého itineráře jen málokdy (přestože nedaleké Váránasí v něm nechybí nikdy) a tak většinu návštěvníků tvoří stále vyznavači střední cesty. Člověk tu může spatřit kromě již zmíněných Zen-buddhistů z Japonska také tibetské mnichy točící modlitebními mlýnky, čínské a thajské obchodníky zahloubané do četby Buddhových citátů nebo barmské mnichy donekonečna opakující namáhavý rituál lehání a vstávání - vždy čelem k chrámu.

Největší nával je před chrámem Mulgandha Kuti-Vihar. Tato nádherná budova patřící Maha Bodhi Society (Společnost Velkého probuzení) byla postavena nedaleko trosek slavné stúpy Dhamekh teprve roku 1931 a ukrývá vzácné relikvie ze starých buddhistických center Taxily a Nagarjunakondy. Turisty a budhistické poutníky do ní ale přitahuje především okázalá zlatá socha sedícího Buddhy, jež zdobí její půvabný interiér.

Při vchodu do chrámu musí každý projít pod velkým zvonem. Pak se vejde do rozlehlé místnosti, jejíž stěny zkrášlují působivé obrazy japonského malíře Kosetsu Nosu. Všechny ukazují důležité okamžiky Buddhova života. Vedle vyřezávaného zábradlí před podstavcem, z něhož září zlatý Buddha, je kasička, kam každý návštěvník za fotografování musí vhodit dvě rupie. Na vybírání směšně nízkého poplatku dohlíží holohlavý mnich sedící opodál. Jelikož nemám stativ a světelné podmínky vyžadují dlouhé expoziční časy jdu jej požádat o zapůjčení stolku, u kterého sedí. Buddhův následovník ochotně souhlasí a s úsměvem a nelíčeným zájmem sleduje, jak stěhuji stolek doprostřed svatostánku a kladu na něj fotoaparát. Do kasičky při odchodu házím všechny drobné.

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017