Část 2. - Španělsko

Sezona začíná v Gibraltaru v květnu. Na přírodě, která je dávno v plném květu to nepoznáte. Pouze na peněžence. Kotvení v marině stojí za den 4,5 Libry. To je polovina letní částky. Obchůdky a kavárny ožívají večer. Město má dnes svátek, zítra jsou Velikonoce. Všichni spěchají za odpočinkem do parku vysoko nad městem. Sportovci a chudí chodí na 400 metrů vysokou skálu pěšky. Nahoru frčí auta, taxíky a pokud by náhodou selhaly brzdy, jsou na nejprudších úsecích po padesáti metrech zabetonovány masívní železné kruhy.

Pátek 29.3.

Den odjezdu za dobrodružstvím i za teplem přišel dnes. Papíry s přeškrtanými splněnými úkoly končí v koši. Nakládáme.

Odjezd ze Znojma proběhl dle scénáře. Poněkud nás zdrželo nakládání neuvěřitelné spousty věcí na Mikulášském náměstí a v Popicích. Co jsme naložit zapomněli, to ukáže čas.

V 03:00 stojíme na autostrádě mezi Lincem a Salzburgem. Oba dva Honzové, šofér i brácha, spí. Venku padá sníh, je 8°C pod nulou, sněží. Vyčasilo se až před Insbruckem. Na okolních stráních se nesměle ukazuje jaro. Teprve pod Brenerem mizí sníh, stromy dostávají jasně zelenou barvu a na jívách se ukazují kočičky. S klesající nadmořskou výškou se z nich stávají kocouři a podél dálnice se objevují gejzíry keřů zlatého deště.

Neděle 31.3.

Třetí den cesty. Třetí den nespíme více než tři hodiny. Za námi je Rakousko, Itálie, Francie. Moře vidíme u Nicy. V Marseille se ochladilo a z kraje malíře Vincenta van Gogha profukoval chladný vítr. Stejně tomu je u plánovaného cíle ve Španělsku v přístavu Ampuria Brava v Zálivu růží.

Název rekreační středisko je příliš ubohý pro výstavné sídlo bohatých. Město postavené na zelené louce je obrovským jachtklubem s třiceti kilometry kotvišť. Před každým domem stojí jachta, a pokud máte 80.000 DM na kotviště a 350.000 DM na dům, máte o rodinnou rekreaci do konce života vystaráno.

Jako bootsmakler - obchodník s loděmi - zde pracuje Patrik Adamovec. Ve Španělsku je jeho jméno těžko čitelné a tak mu zde říkají Patrik. V sedmnácti letech spolu se svojí sestrou emigroval. Ona žije v Hamburgu, on v Ampurii. O moře se začal zajímat ve zralém věku. Dnes mu je láskou i zaměstnáním.

Pondělí 1.4.

140 HP Nissana Patrola nás spolehlivě pohání k cíli suchozemské části cesty k jihu - do přístavu Estepona. Leží několik desítek námořních mil od Gibraltaru. Plán cesty jsme upřesnili na doporučení Patrika. Je tu vše, co budeme potřebovat ke spuštění lodě na moře. Je zde léto...

Honza Hotovec se svým krasavcem a lodí zvládá pozemské putování na výbornou. Závadu na vleku - trhající se závěs - jsme odstranili. V Patrolu, kde pohled z okna na přední kapotu vozu je zážitkem, řeč nestojí. Honza je zkušeným šoférem, má za sebou více jak dva miliony kilometrů. Je dobrým vypravěčem a světoběžníkem. Pracoval v Lybii a pořídil si auťák. Cestoval po pouštích, navštěvoval zajímavé kulturní památky, naučil se arabsky a měl šanci stát se tlumočníkem. Na svých patnácti náklaďácích projel celou Evropu. Na Vranovské přehradě naše chaty sousedí...

Je teprve počátek dubna, ale tady, nad španělskou krajinou, jako by již začínalo léto. V příkopech kvetou vlčí máky. Sady pomerančovníků a citroníků svádějí svými plody jako Štursova Pomona (socha dívky s krásným poprsím). Od potěšení z ochutnání nás dělí drátěný plot bariéry a hustý provoz dálnice. Snad později...

Ve Španělsku je boj o vodu životní nutností. Koryta řek jsou většinou prázdná. Dešťová voda je přiváděna z horských nádrží složitou soustavou kanálů. Ne vždy je snaha o zajištění vláhy úspěšná. Uschlé stromy a měsíční krajina ukazují místa, kde člověk neuspěl. Dálnice se vyhýbá městům i vesnicím. Některé pohledy šokují. Paneláky a mrakodrapy hyzdí letoviska i nádhernou krajinu. Ze znojemského paneláku odjet na dovolenou do paneláku španělského (i když leží na pobřeží moře) není nejlepším řešením.

Stará zástavba z přírodního kamene je citlivá a do krajiny dokonale zapadá. Pokud nejsou zdi nabílené, mají usedlosti barvu okolních kopců. Slunce v letním deštíku namalovalo nad údolím nádhernou duhu. Horský vítr vyčistil krajinu od mlhavého zákalu připomínajícího dým. Údolí od údolí je jiné. V jednom rostou pomeranče a citrony, v druhém rajská jablíčka, v třetím stojí stovky hektarů foliovníků. Při cestě k jihu slunce stoupá. Jeho paprsky mají pořádnou sílu. Pomáhají lidem a povytahují zeleninu. Až koupíme rajská jablíčka, budou možná pocházet z foliového údolí u Almerie. Urychlovačů zeleniny je zde více než dost. Jsou všude. Na kopcích, na plážích u moře. Zdejší krajina se může nazývat skleníkem Evropy.

Středa 3.4.

V Estepone zdobí ulice místo sakur pomerančovníky a palmy. Je zde nádherná městská pláž s tmavým pískem připomínající pláže u Neapole. Teplota na slunci přesahuje 30°C. Moře je chladné. Koupají se pouze odvážlivci. Dnes mají Španělé svátek. V kostelní věži zvoní zvony. Kolem chrámu stojí mládenci v bílém s černou šerpou kolem boků. Kostel se široce otevřenými dveřmi je plný svátečně oblečených věřících. Lidé se modlí k Panně Marii. Je krásná, tmavá, španělská.

Do Estepony přijíždíme v úterý. Urazili jsme tři tisíce kilometrů. Rychlost, jakou jsme jeli z Malagy po špatných cestách podíl nedostavěné dálnice, byla na náš vkus příliš veliká. Ve tři hodiny ráno toho bylo dost. Několik hodin spíme na odpočívadle vedle benzínové pumpy. Ráno po prohlídce závěsu vleku jsme zděšeni. Drží na několika centimetrech sváru. Pokračovat v noci v cestě, skončila loď rozbitá někde v příkopu silnice. Snad to byla předtucha, možná pomohla svěcená voda od znojemského sv. Mikuláše. (Kdo ví?). Patnáct kilometrů před cílem stojíme. Utržený závěs zpevňujeme ocelovými lany. Jedeme několik stovek metrů k luxusní opravně Rolls Royců a Nissanů. Setkáváme se s neochotou. Štěstí máme za nejbližší zatáčkou. V zámečnické dílně šikovný mládenec roztržený závěs opravil.

PÁTEK 5.4.

"Nad Španělskem je nebe bez mraků", říkají reklamní prospekty. Prší. Končíme s posledními úpravami lodě. Ťukání kapek do vodní paluby nám připomíná stanování na Vranovské přehradě. To první. Táta naložil ve Znojmě do trakaře krompáče a lopaty, mámu obtížil batohem. Jeli jsme stavět chatu. Byla to báječná škola praktického života, plná dobrodružství. Každé ráno byl mourovaný vojenský jehlan na podsadě z pokácených souší obklíčen hejnem hříbků a křemenáčů. Vonělo jehličí. A ta bramboračka s houbami, to byla pochoutka. Bylo to jako v krásné knize Oty Pavla "Jak jsem chytal ryby".

Co je štěstí? Pocit splněné touhy. Každému stačí něco jiného. Sauna, posezení s kamarády, pěkné pomilování.

Naše štěstí nám dalo pořádně zabrat. Léta odříkání, utahování opasků. Pro nás je štěstím plout ve stopách starých mořeplavců. Být v neustálém kontaktu s přírodou. Ti, kteří cestu profrčí za několik hodin letadlem nadzvukovou rychlostí, jsou našemu pojetí štěstí na hony vzdáleni.

Sobota 6.4.

Po černých mracích zbyly na obloze rozfoukané čmouhy beránků. Moře je klidné. Z přídě kabiny na nás koukají moje děti, vnuci a malý dřevěný jezevčík. Nad globusem v rohu fotografie je napsáno: "Šťastnou plavbu". Kotvíme u přístavního mola Queensway quay Marina v Gibraltaru. Na pobřeží mezi palmami stojí výstavný anglický hotel postavený ve stylu koloniální architektury. Okna jsou zasazena do hlubokých balkónů v podloubí a v přízemí v sousedství starých kanónů jsou obchůdky. Po hojných deštích je zde tak čisto, že se bojíme hodit sirku do vody.

Večer. Obrovské jeviště zakončené horou s plachtícími racky je ozařováno v pravidelných intervalech světlem majáku. Z palubního magnetofonu zní Píseň otroků z Nabucca. K tomu láhev červeného šampaňského vína, je to sen.

Neděle 7.4.

Sezona začíná v Gibraltaru v květnu. Na přírodě, která je dávno v plném květu to nepoznáte. Pouze na peněžence. Kotvení v marině stojí za den 4,5 Libry. To je polovina letní částky. Obchůdky a kavárny ožívají večer. Město má dnes svátek, zítra jsou Velikonoce. Všichni spěchají za odpočinkem do parku vysoko nad městem. Sportovci a chudí chodí na 400 metrů vysokou skálu pěšky. Nahoru frčí auta, taxíky a pokud by náhodou selhaly brzdy, jsou na nejprudších úsecích po padesáti metrech zabetonovány masívní železné kruhy.

Vstupné do rezervace je 1.750 pesetas. (Pivo stojí sto peset). S úsměvem tvrdíme, že jsme studenti. Paní v kase na to rovněž s úsměvem: "Stačí se sehnout pod okénko a projít". Ušetřené peníze po návratu projídáme a propíjíme v čínské restauraci. Po návratu na loď počítáme puchýře na nohách. Teprve koupel v moři a sprcha z nás smyla únavu.

Věčer jdeme na bohoslužbu do gibraltarské katedrály. Ve městě potkáváme spousty ortodoxních židů. Nikdy nebyli pro svoji šikovnost a obchodnický talent z města vyhnáni. Ani za dlouhodobé maurské okupace, která zkončila v roce 1462. Jako pozůstatek okupace zůstalo jméno města Džebel al Tárik (Tárikova hora). Angličané panují nad městem od července 1704. Admirál Rook zde vysadil 1800 vojáků a pod velením prince Jiřího Hessen-Darmstadského pevnost dobyl. Po několika neúspěšných pokusech Španělů o získání ztraceného území Versaillský mír znovu zajistil Gibraltar pro Anglii.

Tento článek je součástí seriálu S Pasátem II přes Atlantik. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Jan Hotovec (2007-12-18 11:56:47 | 88.103.230.55)
Zdravím Honzu (jmenovce-Hotovce) a všechny ostatní a přeji hodně úspěchů....
[2] Ladislav Nevrkla (2015-03-08 08:34:01 | 90.176.56.130)
Navštívili jste při této plavbě pana Jana Fráňu na Kanárských ostrovech? Shromažďuji vše o panu Fráňovi a velmi bych přivítal vaše zážitky, vzpomínky a další materiály. Zdraví Ladislav Nevrkla

Diashow Aljaska 2017