Sloní útulek Pinnewala

Slonů ještě žije na Srí Lance docela dost. V národních parcích můžete narazit na slony divoké, na mnoha turistických místech se můžete na slonech i svézt. Nikde jinde ovšem neuvidíte tolik slonů pohromadě jako ve sloním útulku v Pinnewale.

Sloní invalida Sama je nejznámějším obyvatelem útulku v Pinnewala. O část přední nohy přišel, když šlápnul na minu. Slon a jeho ošetřovatel (mahaut), ozbrojený typickým bodcem. Většinu dne se takhle sloni poflakují na velikánském prostranství. Tady se mahaut i svezl, jinak se zde ovšem na slonech nejezdí. Sloní mládě vypije takovýchto lahví mléka při každém krmení hned několik. Slůňata jsou samozřejmě miláčky všech návštěvníků. Tento slon se zrovna podroboval drezuře, při níž trénoval manipulaci s palmovými kmeny a listy. Sloni kráčejí směrem k řece za pravidelnou koupelí. Cestou se téměř vyhýbají stánkům se suvenýry. Koupání v řece je oblíbenou sloní kratochvílí. A což teprve když vás ošetřovatel pořádně ve vodě vyhřebelcuje, zatímco vy si jen tak slastně ležíte ve vodě (a dýcháte chobotem).

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Ještě více slonů můžete tedy vidět při každoroční oslavě Esala Perahera, která se koná každoročně v červenci nebo v srpnu v Kandy. Sloní průvod je vrcholem této slavnosti, která se pořádá u příležitosti uctění nejposvátnější srílanské relikvie, Buddhova zubu. My jsme ovšem byli na Srí Lance v prosinci, takže tuto možnost jsme propásli.

Slon indický (Elephas maximus)

Na Srí Lance žije pochopitelně slon indický (Elephas maximus), který je poněkud menší než jeho africký kolega (slon africký, Loxodonta africana), který je největším suchozemským savcem vůbec. Slon indický obvykle měří 2–3 metry na výšku a váží 3–5 tun. Nejtěžší zaznamenaný jedinec vůbec vážil 8 tun, byl vysoký 3.35 metru a dlouhý 8.06 metru (pro srovnání – nejtěžší africký slon vážil 12272 kg, na délku měřil 10.6 metru a v kohoutku měřil 4.2 metru). Slon indický má také oproti slonu africkému kulatější hřbet, menší ušní boltce, na chobotu pouze jeden „prst“ (slon africký má na chobotu prsty dva) a na zadních nohou má slon africký čtyři nehty, kdežto slon africký pouze nehty tři. Slon indický má daleko menší kly než jeho africký příbuzný.

Slonice nemají kly téměř nikdy a kly nemají často ani sloní samci. Zvláště sloní samci na Srí Lance nemají většinou kly vůbec. Sloni se řadí do třídy savců (Mammalia), řádu chobotnatců (Proboscidea) a čeledi slonovitých (Elephantidae). Typickým znakem chobotnatců je především chobot. Ten se skládá ze 40000 jednotlivých svalů. Chobotem sloni dýchají, ale také přijímají potravu. Ne ovšem přímo – slon vodu či potravu chobotem nasaje, poté si ji ale vstřikuje do úst. Stejně tak používá slon chobot k očistě těla – vodu do chobotu nasaje a poté se osprchuje. Chobot se vyvinul z horního pysku a nosu. Nozdry jsou až na konci chobotu.

Sloni mají vynikající paměť. Pamatují si například i po několika letech místo, kde kdysi našli vodu. V tomto smyslu je tedy úsloví „sloní paměť“ opravdu pravdivé. Sloni se v průměru dožívají v přírodě 60 let, v zajetí až 80 let. Dospělý jedinec denně sežere 170–230 kilogramů potravy a vypije 80–200 litrů vody.

Slon indický je většinou klidné zvíře. Lidem nebezpeční mohou být obzvláště samci v době říje. V tomto období je u samců hladina testosteronu 60krát vyšší než normálně a slon je extrémně agresivní.

Na Srí Lance žije asi 2500 divokých slonů, které lze spatřit zejména v národních parcích a rezervacích, a asi 300 domestikovaných jedinců. Zdejší sloni patří ke dvěma poddruhům – Elephas maximus maximus (slon indický cejlonský) a Elephas maximus vilaliya (bažinný slon cejlonský). Divocí sloni většinou žijí v menších rodinných skupinkách (do deseti jedinců), které vede dospělá slonice. Sloní samci žijí buď samotářsky, nebo občas vytvářejí samčí stáda.

Slon indický se dá na rozdíl od slona afrického dobře domestikovat a proto již od starověku sloužil jako domácí zvíře. Sloni se používali zejména při stavbách a lesních pracích, oblíbení ale byli i váleční sloni. Sloni hrají i významnou roli v hinduistické mytologii. Jedním z nejdůležitějších a nejpopulárnějších hinduistických bohů je Ganéša, bůh se sloní hlavou.

Dnes jsou ochočení sloni především atrakcí pro turisty, které často nosí na svých hřbetech. Díky své užitečnosti a také díky malým nebo žádným klům (není tedy loven pytláky kvůli slonovině) je slon indický méně ohrožen než slon africký, přesto však je i slon indický považován za ohrožený druh a jeho celkové stavy ve volné přírodě se odhadují na 40–50,000 jedinců. Sloni indičtí jsou široce rozšířeni v jižní a jihovýchodní Asii.

My jsme slony zahlédli na ostrově několikrát. Jednou nám dokonce poměrně velký slon zastoupil silnici a náš autobus musel zastavit a několik minut počkat, než se nějakému místnímu domorodci podařilo slona odlákat pomocí trsu banánů. Turistické slony jsme potkali také před skálou Sigiriya. Zrovna se na nich vezla skupinka českých turistů…

Sloní útulek v Pinnewale

Sloní útulek či doslova sirotčinec (Elephant Orphanage) v Pinnewale chová kolem 60 slonů. Útulek byl založen na ochranu opuštěných či osiřelých slonů a záhy se stal jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí na Srí Lance. O slony se starají jejich ošetřovatelé (mahauti), kteří dbají především na to, aby sloni dostali potravu ve správnou dobu a aby jejich svěřenci nikoho neohrožovali. Většina slonů se volně potuluje po areálu. Ten tvoří v podstatě velká louka či planina, kde se sloni po většinu dne zdržují. Část slonů se dále nachází trochu stranou v jakýchsi výbězích. Do útulku se platí vstupné a funguje to tu v podstatě jako jakási ZOO, ovšem sloni chodí po areálu volně. Jsou krotcí, ale přesto se nemůžete přiblížit až přímo k nim. Útulek má krásné okolí, které se dobře vyjímá na fotografiích. V dáli jsou vidět krásné hory a sem tam rostou palmy, a to i v areálu. Jinak je ovšem země ve „výběhu“ dost vydupaná.

Sousloví „sloní sirotčinec“ či „sloní útulek“ vzbuzují pocit, že o chudáčky slony se zde láskyplně starají. Nevím. Slon je zvíře velmi inteligentní a při pohledu na některé mahauty, kteří mají slony na starosti, jsem byl vážně na pochybách, čí inteligence je vyšší – zda slonů, či jejich ošetřovatelů. U mě tedy spíše vítězili sloni.

Typický mahaut je vyzbrojen dlouhou tyčí s bodcem, kterým slona diriguje. Samozřejmě chápu, že kdyby se slon třeba splašil, musí být zpacifikován, aby neohrozil návštěvníky. Ale mahauti používají bodec dost často a podle mě většinou úplně zbytečně. Každou chvíli slona bodcem popohánějí. Než by mahaut počkal pár vteřin, než slon splní nějaký jeho pokyn, raději slona bodne. Zvláště jeden mahaut se choval skoro jak šílenec. Zrovna v jakýchsi kotcích prováděl drezúru slona. Nevím, jestli to bylo divadlo pro turisty či pravidelný výcvik. Ale chudák slon musel poponášet nějaké klády a palmové listy a mahaut na něj pořád řval a jeho bodec rozhodně nezahálel. Měl jsem tedy chuť vzít ten bodec a popohnat trochu onoho mahauta.

Z mnoha různých slonů nás zaujalo několik jedinců. Asi nejznámějším obyvatelem útulku je slon Sama. Ten „díky“ občanské válce šlápnul na nastraženou minu a musela mu být amputována část pravé přední nohy. Se svým handicapem se ale vyrovnal a těší se asi největší pozornosti turistů. Velmi hezké bylo také krmení slůněte. Malý sloník byl v jakémsi výběhu či kotci a ošetřovatel ho krmil z velikánských kojeneckých lahví plných mléka. Jistě spořádal mléka mnoho litrů! Opodál stojící slonice, patrně jeho matka, propadla během krmení jakémusi amoku a chovala se jako blázen – celou dobu krmení (nějakých 20 minut) se podivně kývala ze strany na stranu. Silně nám připomínala kymácejícího se starého Brůnu z jednoho známého českého seriálu. Asi byla celá nesvá z toho, že okolo stojí desítky návštěvníků a všichni sledují jejího miláčka při krmení, zatímco ona musí stát nečinně někde v rohu kotce stranou pozornosti. Také jsme viděli velikánského slona, který byl připoután řetězem ke stromu. Stál úplně nehybně dlouhou dobu, až jsem ho podezíral, jestli není náhodou vycpaný. Ale asi nebyl, protože když jsme šli asi za půl hodiny kolem stejného místa, už jsme ho nezahlédli. Možná to byl slepý slon Raja, který je dalším známým obyvatelem tohoto útulku…

Zlatým hřebem programu je ovšem koupel slonů v nedaleké řece Ma Oya. Tu si tedy určitě nenechte ujít, protože to byl nejlepší zážitek z celé Pinnewaly. Mohu potvrdit informace z Lonely Planet, že sloni se koupou dvakrát denně: ráno v 10:00–12:00 a odpoledne ve 14:00–16:00. My jsme přijeli do parku po poledni. Prohlédli jsme si nejdříve celý sirotčinec. Přesně ve 14:00 začínají mahauti shánět téměř všechny slony po celém areálu a ženou je směrem k řece. Sloni se koupou mimo areál a při cestě k řece jdou normálně po místní komunikaci! Což je docela legrace – stádo třeba 50 slonů (samozřejmě za asistence mahautů s nezbytnými bodci) jde poměrně úzkou ulicí kolem stánků se suvenýry či mezi restauracemi. Teprve za nimi jsou turisté. Ovšem po cestě Vám zkontrolují lístek, jestli jste řádně zaplatili. Pokud nemáte vstupenku, nemůžete jít nejen do areálu, ale ani k řece v době koupání slonů. Mají to docela vychytané a bez placení nikdo neproklouzne.

Sloni pak konečně dojdou k řece a nahrnou se do ní. Koupel evidentně milují a dělá jim zatraceně dobře. Nejlepší výhled na koupající se slony je z terasy jedné místní restaurace. Ceny jídel a pití jsou zde velmi přemrštěné, přesto nás ale obsluha odsud nevyháněla a nechala nás fotit. Kousek od nás leží ve vodě na boku dva sloni. Půl těla mají ve vodě a dýchají chobotem, který je rovněž vynořen nad hladinu. Trpělivě čekají, až je jejich ošetřovatel pořádně vydrhne.

Sloní koupelí jsme návštěvu ve sloním útulku Pinnewala zakončili. I když samozřejmě sloni nejsou divocí, návštěva sirotčince se nám líbila. A pokud navštívíte toto místo s dětmi, ty budou určitě unešeny ještě více než Vy.

Praktické informace

kursy v prosinci 2008: 1 USD = 110 LKR, 1 EUR = 142 LKR, takže velmi přibližně 1 Kč = 5 LKR (srílanských rupií).

Doprava: Z Kandy se dostanete do Pinnewaly nadvakrát autobusem. Autobus z Kandy do Kegally stojí 43 LKR (1 a 1/4 hodiny jízdy, 34 kilometrů). Musíte vystoupit na křižovatce kousek před Kegallou (místní Vám poradí). Odsud pak stopnete malý autobus přímo ke vstupu do sirotčince v Pinnewale (15 LKR, 6 kilometrů, 15 minut jízdy). Celý výlet z Kandy do Pinnewaly a nazpátek, včetně prohlídky, Vám zabere tak půl dne.

Vstupné: Pro dospělého cizince je vstupné do areálu 1000 LKR (místní platí pouze 50 LKR – na celé Srí Lance existují oficiální dvojí ceny pro místní a pro cizince).

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-pinnewala-sloni-utulek.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-pinnewala-sloni-utulek.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Srí Lanka 2008. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017