Pirátské pobřeží

Tak bývá často nazývána východní část Turecké riviéry. Středozemní moře tu lemuje pás skalnatých hor na starých římských mapách označovaný jako Cilicia Tracheia – Drsná Kilikie. Tato odlehlá oblast byla dlouho základnou proslulých saracénských pirátů. Dnes ji berou útokem turisté z celého světa. Není divu. Jde o jeden z nejatraktivnějších regionů Turecka, kde není nouze o historické památky a přírodní zajímavosti.

Na poloostrově Anamur stojí největší turecká pevnost – Mamure Kalesi. Pirátské galéry vystřídaly dnes na tureckém pobřeží výletní čluny s turisty. Stará Alanye leží za hradbami vysoko nad dnešním přístavem. Na bazaru v Alanyi vládne orientální ruch. V obrovských hradbách Mamure Kalesi je prý zazděn poklad. Byzantská kaple ze staré Alanye patří k nejvýznamnějším křesťanským památkám v Turecku. Strmými skalami obklopená pláž Ulaş je zatím málo známým koutem turecké riviéry. Na „radioaktivní“ jeskyni Damlataş upozorňuje kolemjdoucí tento originálně řešený poutač. Alanye je turistickým centrem východní části turecké riviéry. Fosforová jeskyně je jen jednou z mnoha zajímavostí v okolí Alanye.

V této galerii je 12 obrázků. Zobraz celou galerii

Většině návštěvníků slouží jako základna k poznávání krás „Pirátského pobřeží“ město Alanya. Tento přístav založili řečtí kolonisté už ve starověku. Osada umístěná nad strmým skalním srázem vysoko nad mořem nesla původně jméno Kalonoros neboli Krásná hora. Ve 2. st. př. n. l. se tohoto strategického bodu zmocnili piráti a začali jej využívat jako základnu k přepadávaní lodí plavících se Středozemním mořem. Řádění námořních lupičů udělala konec až Římem vyslaná armáda v čele s Pompeiem, která zničila jejich flotilu ve velké námořní bitvě roku 67. př. n. l. Krátce nato daroval Marcus Antonius tuto část Malé Asie své milé Kleopatře.

K dalšímu rozmachu pirátství v okolí Alanye došlo až ve středověku. Turečtí vládci tehdy neměli nic proti tomu, aby se tu skrývali korzáři drancující lodě nenáviděných křesťanů.

Sultánův admirál

V 16. století byla osmanská říše na vrcholu svého mocenského rozmachu a v kulminačním bodě svého soutěžení s křesťanským světem. O to, že Evropa tehdy ztratila i svou námořní převahu, se zasloužil syn hrnčíře z ostrova Lesbos, který měl turecké jméno Oruč. Poprvé na sebe upozornil husarským kouskem, při kterém s hrstkou dobrodruhů přepadl a oloupil pyšnou papežskou flotilu. Jeden tehdejší kronikář o tom píše: „Nelze vyjádřit překvapení a úžas, jaké tento pozoruhodný čin vyvolal…“ A dodává, že jméno Oruče se stalo rychle slavným a „jelikož vousy jeho byly barvy mrkve, tedy velice červené, byl nadále od mnohých nazýván Barbarossa, což italsky znamená Rudovous.“ V následujících letech se stal Rudovous postrachem Středozemního moře. Svou pozoruhodnou kariéru zakončil jako admirál tureckého sultána. Jeho osud je tak v mnohém podobný životnímu příběhu, kterým se zapsal do námořních dějin anglický korzár Francis Drake.

Jestli slavný Oruč (Rudovous) někdy vůbec kotvil v přístavu Alanya není jisté. Mnoho saracénských pirátů si vysloužilo stejnou přezdívku, neboť si vousy barvili s oblibou henou, takže v této věci nepanuje mezi historiky shoda.

Pevnost plná pokladů

Za své dnešní jméno i podobu vděčí Alanye tureckým Seldžuckům, jejichž sultán Alaeddin Keykubada si tu roku 1221 zřídil svou zimní rezidenci. Původní staré město leží na velikém skalnatém mysu vysoko nad dnešní moderní metropolí. Jde vlastně o rozsáhlou pevnost, jejíž středověké hradby měří sedmnáct kilometrů a skrývají řadu pozoruhodných památek. Jádrem celého komplexu je citadela turecky nazývaní Iç Kale z roku 1226. Uvnitř během turistické sezóny prodávají místní ženy vyšívané ubrusy, přívěsky s polodrahokamy a další tradiční suvenýry. Cesta nahoru je velmi strmá a vede podél čtvrti Ehmediye, kde si rozhodně nelze nechat ujít prohlídku starého karavanseráje, což byl vlastně jakýsi motel pro dávné poutníky.

Většina ruin ve staré pevnosti pochází z období vlády Seldžuků, kdy došlo k největšímu rozkvětu města. Výjimkou je torzo byzantské kaple, která stojí v jejím centru a patří k nejcennějším pokladům tohoto historického areálu. Zajímavé a dobře dochované jsou také cisterny, jež zásobovaly kdysi město vodou a na nichž byla založena jeho nedobytnost.

Z nejvyšší části pevnosti je mimořádně pěkný výhled na okolní pláže. Kdysi sloužil tento bod jako místo, odkud byli shazováni k smrti odsouzení vězni dolů ze 120 metrů vysokého skalního srázu. Podle pověsti se mohl zachránit jen ten, komu se z této plošiny podařilo dohodit kamenem až do moře. O tom, že to byl prakticky nemožný úkol, se můžete malým pokusem sami přesvědčit.

Radioaktivní jeskyně

Ve skále pod pevností se nachází několik zajímavých jeskyní. Na západním konci poloostrova upozorňuje originálně řešený ukazatel na vchod do Damlataş Magarasi (Jeskyně padajících kamenů), která patří k nejpozoruhodnějším krasovým útvarům v Turecku. Uvnitř se skrývá nádherná krápníková výzdoba. Některé stalaktity a stalagmity měří až deset metrů. Vzduch v podzemních prostorách je mírně radioaktivní. Má také extrémně vysokou teplotu a vlhkost, na kterou nejsme v našich jeskyních zvyklí. Astmatikům prý toto prostředí prospívá, ale většina turistů v této horké sauně dlouho nevydrží a prchá z podzemí pryč na pláž. Osobám se srdečními problémy se návštěva Damlataş Magarasi důrazně nedoporučuje.

Většina dalších jeskyní je přístupná pouze po moři. Prohlédnout si je lze během vyhlídkových plaveb, kterých pořádají místní podnikatelé mnoho variant. Většina výletních člunů obeplouvá celý skalnatý mys a má v programu i pozorování delfínů. První zastávka se obvykle koná u Fosforová jeskyně (Fosforlu Magarasi), kde se voda kouzelně mihotá všemi odstíny modré a zelené barvy. Dalším cílem je Jeskyně milenců (Aşkinar Magarasi), ke které se váže dojemná historka o německá turistce a jejím tureckém příteli, kteří se tu údajně roku 1965 ukrývali několik měsíců, zatímco po nich pátrala policie.

Červená věž

Z Alanye rozhodně nemůžete odjet, aniž by jste navštívili Kizilkule (Červenou věž), která je symbolem města. Tuto osmiúhelníkovou baštu dal zbudovat z červeného kamene sultán Alaedin Keykubada roku 1226 na obranu přístavu. Stavba je vysoká 33 metrů a posetá úzkými okýnky, která sloužila jako střílny. Dnes se uvnitř nachází muzeum zbraní a etnografické sbírky. Z terasy na střeše je vidět na celý přístav, v jehož okolí se zachovalo ještě několik dřevěných staveb v tradičním tureckém slohu. Říká se, že věž nedostala své jméno podle červeného stavebního kamene, ale podle legendárního tureckého piráta Rudovouse, který ji údajně svého času obýval.

V přístavu, kam je to z většiny hotelů pár minut chůze, leží i další zajímavé památky. Skutečným unikátem jsou například staré loděnice Tershane, byly vylámány ve skále a sestávají se z pěti zaklenutých galérií. Ještě dnes se tu staví menší lodě.

Kleopatřina pláž

Katalogy cestovních kanceláří lákají turisty do Alanye především obrázky populární Kleopatřiny pláže. Tento úsek pobřeží, kde podle legendy sestupovala do mořských vln egyptská královna v době, kdy tady pobývala s Markem Antoniem, nikoho rozhodně nezklame. Jemný písek, čisté moře a komfortní zázemí se vším co patří k pohodně strávené dovolené sem však láká tolik lidí, že je tu občas poněkud těsno. Někoho také může zklamat, že tato pláž nemá příliš „tureckou atmosféru“ a téměř v ničem se neliší od uniformních letovisek kdekoli na světe.

Chcete-li větší soukromý a toužíte-li po orientálnějším prostředí, tak obojí naleznete na pláži Ulaş, pár minut mikrobusem od města. K mořskému břehu se tu sestupuje po dramatickém schodišti lemovaném skálami a agávemi s dvoumetrovými květy. Místo hotelů tvoří pozadí pláže kamenné terasy zpevňující strmý svah a nádherná subtropická příroda.

Ulaş je populární zejména mezi domorodci. Zejména o víkendech a o svátcích tvoří Turci většinu návštěvníků pláže. Ne všichni se koupu. Některé rodiny sem přijíždějí pouze na piknik - posedět na příjemném mořském vzduchu a podebatovat s přáteli. Stále více jich však také propadá mořským radovánkám. Spatřit zde šnorchlovat úplně zahalenou muslimskou dámu, není nic neobvyklého.

Základna pirátů

Klenotem „Pirátského pobřeží“ je bezpochyby hrad Mamure Kalesi, který leží na nevelkém poloostrově asi 120 kilometrů na východ od Alanye. Na mapě najdete toto místo snadno. Mys Anamur je totiž nejjižnější výspou Malé Asie, tedy i dnešní Turecké republiky.

Mamure Kalesi je největší a patrně i nejromantičtější pevností v Turecku. Základy této hrozivé pevnosti položili Byzantinci, ale svou dnešní podobu dostala v době křížových výprav. Mohutná stavba ježící se do všech stran obranými věžemi je dokonalou ukázkou středověké architektury.

Od pevniny dělí hrad do skály vytesaný příkop, do něhož byl sveden říční tok, aby jeho proud znesnadnil dobytí hradu. Cesta dovnitř vede pouze po úzkém mostě. Za branou pevnosti najdeme tři nádvoří oddělená mocnými hradbami. Tady leží někdejší obytné místnosti, skladiště, stáje a studny. Těžké klenby dodávají interiéru pochmurnou náladu. Uprostřed hradu stojí symbol konečného vítězství islámu - mešita. Ta je také doposud jedinou zrestaurovanou částí Mamure Kalesi.

Působivé zubaté hradby pevnosti, která během své pohnuté historie sloužila dokonce i jako úkryt saracénských pirátů, tvořily pozadí pro mnoho dobrodružných filmů. Věže na hradbách zaujmou pravidelně se střídajícím kulatým a čtverhranným půdorysem. Při prohlídce je třeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť schodiště jsou velmi zchátralá a podlahy se na mnohých místech dokonce propadají.

Kypr na obzoru

Přímo na špičce poloostrova Anamur se nacházejí rozsáhlé ruiny starobylého města Anemurium založeného Féničany. Některé stavby tu zůstali zachovány v takovém stavu, jako by pradávní obyvatelé jen na krátký čas odcestovali a měli se brzy vrátit. Mezi ibišky a olivovými sady tu můžete objevovat zbytky divadla, lázní a chrámů. Pohled na antické stavby umístěné proti azurově modrému moři je opravdu úžasný.

Anemurium bylo na vrcholu svého rozkvětu ve třetím století našeho letopočtu a většina dochovaných památek pochází právě z tohoto období. Prvními stavbami, které při vstupu na toto místo spatříte, budou dva obrovské paralelní akvadukty. Pod nimi se nachází nekropole s několika volně stojícími hrobkami. Některé skrývají uvnitř nástěnné malby s mytologickými výjevy. Ty největší hrobky jsou však uzavřeny, aby je místní venkované nemohli využívat jako skladiště a stáje tak jako v minulosti.

Pokud vás neodradí strmé svahy, můžete vystoupit na místo, kde kdysi stála Akropole. Odtud lze prý během jasných dní dohlédnout až na hory 80 kilometrů vzdáleného ostrova Kypr.

Informace na cestu

Alanye - Tento přístav je oblíbeným prázdninovým letoviskem, kam pořádá pobytové zájezdy i řada českých cestovních kanceláří. Nejbližší letiště se nachází ve dvě hodiny vzdáleném městě Antalya. Individuální turista se sem snadno dostane busem z jakéhokoli tureckého velkoměsta. Alanya patří k nejdražším částem země a vše je zde podřízeno turistickému průmyslu. Toužíte-li po klidu a větším soukromí, pak zamiřte na pláž Ulaş nebo se vydejte na výlet podle pobřeží dál na východ od rušného města. Ze silnice kroutící se po svazích místy velmi strmého břehu se naskýtají úchvatné výhledy. V zapadlých pobřežních vesničkách dodnes najdete tu pravou orientální atmosféru a nelíčenou muslimskou pohostinnost. Nikde není problém sehnat ubytování v rodinných penzionech nebo levných motelech.

Výlet na Mamure Kalesi - K hradu je možné dojet taxíkem (max 10 EUR) z městečka Anamur. To leží na frekventované silnici spojující přístavy Alanya a Adanu, takže tudy projíždí mnoho dálkových autobusů. Turecké autokary jsou na velmi dobré úrovni a jízdenky nepatrně levnější než-li v ČR. Z Alanye trvá cesta busem asi 3,5 hod. Během sezóny jde o poměrně frekventovanou trasu. Cesta vede podél pobřeží a je plná strmých serpentin. Žádejte sedadlo vždy na té straně autobusu, odkud bude cestou vidět na mořské pobřeží. Mimo otogar (autobusové nádraží) lze autobus kdekoli zastavit zamáváním rukou. Většina turistů pořádá k Mamure Kalesi celodenní výlet. V městečku Anamur však můžete zůstat i přes noc. Hotely Saray a Anahan nabízejí čisté dvojlůžkové pokoje od 20 EUR. Poblíž hradu je také několik dobrých pensionů a kempů. Liduprázdné pláže na mysu Anamur vás rozhodně nezklamou.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Jozef Vaclavik (2009-06-26 18:52:52 | 217.12.62.133)
Kto by mal záujem o viac obrázkov z okolia Anamúru a hlavne Mamura Kaleši /camping a pláž / najde na adrese : http://martinko.rajce.idnes.cz/TURECKO_2007_-_Dovolenka%2C_Camping/#album fotky boli robené v roku 2007, keď sme absolvovali väčšiu poznávaciu cestu po Turecku. Inak podnebie práve v Anamúre je vynikajúce. Na slnku hodne teplo, až tak, že sa naboso nedalo prejsť cez širokú pláž po piesku k moru a v tieni teplota nepresiahla 27 stupňov. Daja z rodiny trpíme sennou nádchou, ale tu sa dýchalo vynikajúco. Doporučujem. A zaujímavosťou je, že práve na tejto pláži si kladú vajíčka morské korytnačky Careta Careta. Kladú niekedy v júni a liahnu sa v septembri. Mi sme nemali šťastie ich vydieť. Boli sme tam okolo 10-eho septembra 2007. Na obrázkoch môže byť iný dátum, keď som menil baterky zabudol som nastviť fotoaparát. To je asi všetko. Prajem všetkým čítajúcim veľa pekných zážitkov na cestách a vždy bezproblémový návrat domov.
[2] Jozef Vaclavik (2009-06-26 19:01:30 | 217.12.62.133)
Kto by mal záujem o viac obrázkov z okolia Anamúru a hlavne Mamura Kaleši /camping a pláž / najde na adrese : http://martinko.rajce.idnes.cz/TURECKO_2007_-_Dovolenka%2C_Camping/#album fotky boli robené v roku 2007, keď sme absolvovali väčšiu poznávaciu cestu po Turecku. Inak podnebie práve v Anamúre je vynikajúce. Na slnku hodne teplo, až tak, že sa naboso nedalo prejsť cez širokú pláž po piesku k moru a v tieni teplota nepresiahla 27 stupňov. Daja z rodiny trpíme sennou nádchou, ale tu sa dýchalo vynikajúco. Doporučujem. A zaujímavosťou je, že práve na tejto pláži si kladú vajíčka morské korytnačky Careta Careta. Kladú niekedy v júni a liahnu sa v septembri. My sme nemali šťastie ich vidieť. Boli sme tam okolo 10-eho septembra 2007. Na obrázkoch môže byť iný dátum, keď som menil baterky zabudol som nastviť fotoaparát. To je asi všetko. Prajem všetkým čítajúcim veľa pekných zážitkov na cestách a vždy bezproblémový návrat domov.

Diashow Aljaska 2017