Po stopách hraběte Drákuly

Stále více nadšenců z celého světa se vydává do Rumunska hledat stopy slavného upíra Drákuly. Může se to zdát poněkud ztřeštěné, ale rozhodně to není zcela nesmyslný podnik. Bram Stoker se totiž při psaní svého bestselleru nechal inspirovat skutečnou postavou rumunských dějin, jež se stala ve své době symbolem krvežíznivosti. A tak jsme také vyrazili a zjistili, že na cestu není ani tak potřeba česnek a krucifix, jako spíše zdravý rozum a seriozní zdroje informací.

V této galerii je 11 obrázků. Zobraz celou galerii

Zatímco Češi přijíždějí do Rumunska hlavně kvůli nádherným horám, ostatní cizince do této karpatské země láká především upírská legenda o Drákulovi. Místní turistický průmysl je si toho dobře vědom a bez ohledu na historická fakta mystifikuje špatně informované návštěvníky spoustou dezinformací, jejichž jediným účelem je vydělat na jméně krvavého hraběte maximum.

Na cestu po tajemných Karpatech jsme se proto vyzbrojili nejen Stockerovým románem, tak jako mnozí před námi, ale i několika seriozními historickými knihami. Měla to být tak trochu recese, ale nakonec se z toho stalo docela zajímavé a poučné putování.

Od počátku jsme věděli, že Drákulové byli ve skutečnosti dva. Jeden románový a druhý skutečný. Netušili jsme však, že odlišit přímo v terénu, po stopách jakého z nich právě jdeme, nebude vůbec snadné. Navíc se ukázalo, že spojování některých míst se jménem hraběte Drákuly je pouhý omyl.

Dokonalá fikce

Postava Drákuly, kterou vytvořil roku 1897 irský spisovatel Bram Stoker a později zpopularizovaly desítky němých i zvukových filmů, proslavila Rumunsko po celém světě. Dějištěm hrůzostrašného příběhu je zalesněné údolí Birgau v severním Transylvánii. Tady skutečně také leží městečko Bistrita (Bistrica), kde Stockerovu hrdinovi Jonathanu Harkerovi poprvé došlo, že něco není úplně v pořádku. Přenocovat je tu dokonce dodnes možné v hotelu Coroana de Aur (Zlatá koruna), který nese jméno zájezdního hostince, v němž byl Jonathan Harker varován před cestou v den sv. Jiří: „Cožpak nevíte, že dnes v noci, až hodiny odbijí půlnoc, všechny ďábelské síly na celém světě budou mít tu největší moc?“

Pro náš rozpočet to byl příliš drahý podnik, a tak jsme si alespoň v nedaleké hospodě objednali stejné jídlo, které pojedl i Jonathan Haker, tedy „to čemu tu říkají Loupežnický biftek – kousky slaniny, cibule a hovězího okořeněné červenou paprikou nabodnuté na prutu a opékané nad ohněm.“

Naše putování začalo tedy opravdu stylově, ale věděli jsme, že kniha Brama Stockera není dobrým vodítkem při pátrání po skutečném racionálním jádře vyprávění o krví posedlém knížeti. Mnoho v ní uvedených detailů totiž odpovídá skutečnosti a to může cestovatele snadno zmást. Bram Stocker sice Rumunsko nikdy nenavštívil, ale prostudoval mnoho materiálů o místní krajině a zvycích, takže jeho popis země je velmi zdařilý a přesný. Prakticky vše je v údolí Birgau takové, jak to popisuje slavný román, chybí jen Drakulův hrad, který spisovatel umístil dva dny cesty kočárem od průsmyku Borgo.

Drakulův hrad

V každém průvodci po Rumunsku se však dozvíte, kde Drakulův hrad hledat. Turistický průmysl země za něj obratně vydává zámek Bran nedaleko Brašova, jehož pitoreskní architektura přesně odpovídá představám o upířím sídle. Je to zajímavá stavba, jak jsme se sami přesvědčili, ale pro náš tématický výlet po stopách Drákuly byla jeho návštěva úplně nepodstatná. Je to místo, které nemá s touto postavou nic společného, stejně jako údolí Birgau.

Skutečný Draculuv hrad leží hlouběji v pohoří Fagaraš. Je to vlastně úplně malá zřícenina jménem Poienari. Pro většinu turistů nepříliš atraktivní památka. Navíc sem vede namáhavá cesta, při které je třeba zdolat více jak 1400 strmých skalních schodů. Zatímco hrad Bran stojí obklopen hradbou stánků se suvenýry a při jeho návštěvě jsme si připadali jako v Disneylandu, tady na opuštěném Poienari na nás po setmění padla podivná tíseň a strach.

Dramatická scenérie údolí Birgau, kde se dodnes za zimních nocí ozývá vytí vlků, ani zlověstná silueta hradu Bran nemají nic z děsivosti Poienari, přestože je tu vlastně jen několik kamenných zdí. Proč? Rozložte si v noci spacák v lese pod tímto hradem a zkuste usnout. Pokud se před tím trochu seznámíte z rumunskou historií, tak vám to určitě nepůjde snadno. Poienari je totiž místem, kde v 15. století sídlil krví posedlý tyran, jehož jménem a životními osudy se později inspiroval Bram Stoker při psaní svého románu. Tím mužem byl Vlad Drakul II.

Strašidelné město

Jeho otec Vlad Drakul I získal erb se symbolem draka a příjmení Ďábel poté, co byl přijat do tajné šlechtické společnosti, která se snažila čelit sílící turecké expanzi. Jeho synovy se začalo říkat podle tradice Drakula (syn Ďáblův). A zde se nám příběh zaplétá. Místo Drákuly smyšleného máme nyní Drákuly dva – literárního a skutečného – oba spojené zálibou v krvi.

Valašský kníže Vlad Dracul II měl však určitě daleko do voskově bledého přízraku. Byl to člověk z masa a krve, který se díky své nelidské ukrutnosti zapsal sice do dějin jako monstrum, ale pod svými rty žádné dva upíří tesáky neskrýval. Na pohlednicích bývá zobrazován jako podsaditý muž s ostře řezaným obličejem, nelítostnýma očima a dlouhými vlasy. Vypadal tak skutečně nebo je to jen stylizovaný portrét, který se dobře prodává? O tom jsme přemýšleli ve Vladově rodném domě v Sighišoáře. Tohle strašidelné městečko s křivolakými dlážděnými uličkami leží uprostřed Rumunska a v Drákulově životě nehrálo žádnou významnou roli. To, že se tu narodil, byla patrně náhoda. Pro nás byly však nesmírně zajímavé fresky, které se našly při přestavbě jeho rodného domu na stylovou restauraci. Je na nich zobrazen skutečný Drákula, jak se předpokládá? Pokud ano, tak se jeho podoba dost liší od všeobecně vžitých představ. Ze stále dobře zachovalé malby se totiž dívá bodrý strejda a kulatými tvářemi a legračním knírkem.

Vlad Nabodávač

Drákula není jediná přezdívka, kterou dostal Vlad Drakul II. Jeho poddaní mu říkali Vlad Tepeš (Nabodávač). Oblíbenou kratochvílí tohoto patologicky brutálního vladaře bylo totiž nabodávání lidí na kůl. Kromě toho se však občas bavil také vypichováním očí, upalováním a stínáním hlav. Měl prý i svérázný smysl pro humor. Na dobové dřevořezbě je dochován výjev, podle kterého Vlad nechal po jedné bitvě mezi kůly uspořádat velkolepou hostinu. Když prý si někdo z jeho družiny stěžoval, že se mu ze zápachu tlejících těl dělá mdlo, nechal jej kníže narazit na kůl nejvyšší, řka, že takhle bude alespoň na čerstvém vzduchu.

Během svého panování v letech 1456-1462 prolil Vlad Nabodávač potoky krve. Počet jeho přímých obětí se odhaduje na rovných sto tisíc. Zpočátku bojoval hlavně s Turky a evropští vládci mu za jeho vojenské úspěchy byli vděční. Na všech dvorech se k pobavení vyprávěla historka, jak dal přibít k hlavám tureckým vyslanců fezy, které před ním neprozřetelně opomněli sundat. Ale brzy se do světa donesla celá pravda o jeho krutovládě. Začali se ho bát i jeho nejbližší sousedé a strojit proti němu intriky. Armáda tureckého sultána se zatím stále více blížila k jeho sídlu. Nakonec Vlad po mnoha peripetiích skončil v domácím vězení u maďarského krále Matyáše Korvína na hradě Vyšegrádu. Tam se prý bavil narážením krys na dřevěné třísky.

Hrobka na ostrově

Do Rumunska se Drákula vrátil až roku 1476. Jeho nová vláda však neměla dlouhé trvání. Patrně z obav, že rozpoutá v zemi znovu peklo, byl za dosud nevyjasněných okolností zabit svými vlastními bojary. Strach však vzbuzovala i jeho mrtvola, proto ji rozsekali na kousky a hlavu pohřbili v starobylém klášteře na ostrově uprostřed jezera Snagov, které leží asi třicet kilometrů od Bukurešti. Podle jiné verze bylo v pravoslavné kapli pohřbeno jeho tělo a hlava poslána naložená v medu tureckému sultánovi jako dar. Nezvyklé pohřební místo mělo mít podle dobových zápisů praktický efekt. Všichni lidé vstupující do kostela přebírají od někdejšího pána Valašska část jeho hříchů.

K ostrovu dorážíme na vypůjčené loďce po půlhodinovém veslovaní. Klášter s bohatě zdobeným iterierem rozhodně stojí za vynaloženou námahu. Údajný Drákulův hrob leží hned před kostelním oltářem. Podle legendy došlo k vraždě obávaného knížete v okolních lesích a o pohřeb se postarali řeholníci, jimž jeho otec kdysi věnoval nějaké peníze.

O tom, zda se na ostrově Snagov nacházejí skutečné ostatky Vláda Nabodávače, panují jisté pochybnosti. Roku 1931 proběhl v klášteře rozsáhlý archeologický průzkum, při kterém bylo nalezeno překvapivé množství koster, pohřbených v nepřirozeně svislé poloze. Patrně se jednalo o nešťastníky popravené na kůlu. Otevřen byl i Drákulův hrob, ale k velkému překvapení v něm ležely jen zvířecí kosti a stará keramika. K zajímavějšímu nálezu došlo tehdy u zvonice, která stojí několik kroků od monastýru. Z odkrytého hrobu vyzvedli archeologové lidské kosti zabalené do zbytků drahých látek a několik šperků s Drákulovým znakem. Vzácný nález putoval do muzea v Bukurešti, kde se ztratil za druhé světové války. Byl snad tedy Drákula pohřben za zvonicí mimo vysvěcenou půdu? Nebo leží jeho skutečné ostatky opravdu pod oltářem a archeologové tu kdysi jen nalétli na odnepaměti používaný trik, kdy je skutečný hrob hluboko pod hrobem fingovaným?

Upíří nákaza

Za svého života nebyl Vlad Narážeč z upírství nikdy obviněn. Nedlouho po jeho smrti se však v lidovém folklóru začaly mísit jeho skutečné skutky se starými karpatskými báchorkami o vampírech a dalších nadpřirozených bytostech. Upír, rumunsky strigoi, byl vždy postrachem pověrčivých obyvatel tohoto zapadlého koutu Evropy. Představovali si ho jako živoucí mrtvolu, kterou ovládá její duch a jejíž tělo nepodléhá v hrobě rozkladu. Upír se stává z člověka, jenž zemřel, ale jeho duše nemůže ani do nebe, ani do pekla. Příčinou může být to, že žil jako kacíř, nebo je jeho duše z nějakého důvodu uvězněna v těle. Obávaným způsobem smrti bylo proto uškrcení či oběšení. Pravoslavný zvyk zahalovat zrcadla v domě zemřelého měl zase zabránit, aby byla neboštíkova duše polapena svým vlastním obrazem. Za největší nebezpečí je považována upíří nákaza. Nejvíce ohroženi jsou dosud nepokřtění novorozenci. Zatímco v románu B. Stockera musí upíři svou oběť kousnout, aby způsobili nákazu, v lidovém podání stačí pouhý pohled nebo dotyk. Před upírem se lze chránit rozvěšením česneku kolem dveří a oken. Je-li obava, že by se ze zemřelého mohl stát upír, nebo se jeho mrtvola nepřirozeně dlouho nerozkládá, je třeba probodnout její srdce kůlem, nebo ještě lépe krucifixem. Nejrizikovějším okamžikem v roce je noc na 24. dubna - den sv. Jiří - kdy mají ďábelské síly největší moc.

Informace na cestu

Bistrita: Nebýt irského spisovatele B. Stocklera, pak by asi toto fádní městečko přilákalo zahraniční turisty jen velmi těžko. Ovšem slavný Ir, který tu sám nikdy nebyl, nechal právě zde přenocovat hrdinu svého románu v hostinci a to právě v předvečer dne sv. Jiří, aby se na druhý den vydal dále na východ k tajemnému Drákulovu hradu. Místní by pochopitelně chtěli na této náhodné a ničím nezasloužené slávě patřičně vydělat. Ale zdá se, že zatím neví, jak na to. Turistické informace fungují jen sporadicky, stejně jako městská muzea. Jedinou atrakcí je tak pochybný hotel Zlatá koruna (Coroana de Aur, www.hotel-coroana-de-aur.ro), který má sice stylovou fasádu, ale interiér tvoří uniformní zařízení ze 70. let 20. stol., jako by snad provozovatel netušil, že mezi rokem 1870 a 1970 je určitý rozdíl. Od přenocování může také případné zájemce odradit skutečnost, že cena za pokoj činní 50 EUR a Jonathan Harker tu nikdy nenocoval, protože vůbec neexistoval… Zájemci o upírskou problematiku tak možná udělají lépe, pokud zamíří na adresu Piata Petru Rares 7, kde sídlí nezisková Transylvánská drákulovská společnost (Po-Pá 8:30 – 16:30).

Údolí Birgau (Bargau): Román Brama Stockera umisťuje Drákulův hrad do průsmyku Borgo východně od Bistrity. Vydat se do těchto míst je proto pro každého milovníka upířích špičáků absolutně neodolatelné. Nicméně krásu zdejší nádherné krajiny ocení každý turista. Pokud vám jde o přírodní půvaby, pak je nejlepším cílem horské jezero Colibita, kde je i několik ubytovacích zařízení (www.locolibita.ro). Jeli hlavním programem vaší cesty sledování krvavého Drákuly, najdete právě zde nejkýčovitější místo na celé své „Dracula Tour“. Přímo v Tihutském průsmyku stojí ve výšce 1200 metrů hotel Castel Dracula (Drákulův hrad, www.casteldracula.bn.ro) s 53 pokoji. Z budovy navržené v 80. letech 20. století je působivý výhled do okolí. Pokoje jsou vymalovány krvavě červenou barvou a dračími motivy. Do tzv. Drákulova pokoje, který je přístupný po zaplacení vstupného, vede děsivě skřípavé schodiště. Uvnitř je rakev obklopená svícemi. Návštěvníky tu děsí také několik laciných pouťových triků, které mají asi stejnou úroveň jako kdysi populární strašidelné jízdy na Matějské pouti. Přesto zde prý již jeden kanadský turista dostal infarkt…

Hrad Bran: Obdivuhodná stavba obklopená černými lesy je na první pohled jako stvořená pro vampýrské rejdy. Se skutečným Vladem Tepešem nemá však vůbec nic společného. Nevystupuje dokonce ani v románu Drákula od Brama Stockera. Přesto právě sem míří za upírskou legendou hlavní nápor turistů. Snadná dostupnost a fotogeničnost místa je pro ně důležitější nežli fakta. Domorodci jsou tomu pochopitelně rádi a servírují jim zde Drákulu jako suvenýr v desítkách stánků. Kromě klasických gumových tesáků ve tvaru protézy, zde koupíte i skutečně „elegantní“ trička s krvácejícím nápisem „I love Transylavania“ či hrnky potištěné podobenkou Vláda Tepeše. Téměř každý dům v přilehlé obci slouží jako penzion, ale kdo by se tu chtěl zdržovat…

Zřícenina Poienari: Právě Castea Poienari byla kdysi sídlem Vláda Nabodávače - skutečného hraběte Drákuly! Dostanete se sem divokým údolím Arges kudy v roce 1459 pochodovali Turci zajatí Vladem Tepešem v odplatě za smrt jeho otce a bratra. Když dopochodovali na konec soutěsky, museli pak svému vězniteli na nejhůře přístupném skalním ostrohu postavit nedobytnou pevnost. K rozvalinám hradu dnes vede téměř 1500 schodů náročného stoupání. Okolní nespoutaní scenérie okouzlí každého drákulofila i běžného turistu. Za zmínku stojí též vesnička Arefu v podhradí, která je údajně dodnes obydlená výhradně potomky Vladových oblíbených sluhů a poddaných.

Sighišoára: Tohle rázovité městečko, kde Drákula poprvé vycenil zuby, má skutečně působivou atmosféru, pro se zde vyplatí zůstat déle. Ve městě je mnoho hotelů, útulných rodinných penzionů i hostelů pro méně náročné cestovatele. Počítejte s cenami od 10 EUR za osobu. Na okraji města je také kemp pro motoristy s karavany (Camping Central, tel./fax.:0265 771 946, e-mail: cristub@club.sigedu.ro). Při návštěvě města rozhodně nemůžete vynechat stylovou restauraci, na kterou byl přeměněn „Drákulův“ rodný dům. Stojí hned vedle orloje a dostanete tu tradiční rumunské speciality i originální „upíří menu“. Pokud vás z toulání po křivolakých dlážděných uličkách rozbolí nohy, najměte si tzv. „Drákulův kočár“. Jedná se o klasický rumunský povoz tažený párem koní. Tento je však natřen na červeno a jeho kočí zahalen do zlověstně černého roucha.

Snagov: Klášter s hrobem Vláda Nabodávače na ostrově uprostřed jezera Snagov je poměrně nesnadno přístupný. Odbočka z hlavní silnice spojující Ploiesti a Bukurešť není dobře značená a dopravu po ní zajišťují jen několikrát denně mikrobusy. Z letoviska na břehu jezera se k ostrovu dostanete výletní lodí nebo, což je zajímavější, pronajatou veslicí. Poplatky za focení či filmování uvnitř svatostánku jsou extrémně vysoké, neboť zdejší vousatí popové si z kostelíka udělali výnosnou živnost.

Targovistě (Tirgoviště): V 15. století hlavní centrum Valašska, kde svého času sídlil i Vlad Tepeš. Po jeho stopách můžete pátrat na Curtea Domneasca (Knížecí Dvůr), kde je i zajímavá výstava mapující život tohoto krutovládce. Bohužel ji provází pouze popisky v rumunštině. Ve městě, které patří k nejpříjemnějším v zemi a jež zdobí mnoho historických památek, nefunguje kupodivu dodnes žádná turistická informační kancelář.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Kačka (2008-12-09 10:24:30 | 88.100.156.104)
Jak se vlastně jinak jmenovala oblast, kde hrabě Drákula žil???????
[2] Veronika Jirků (2009-11-10 13:24:21 | 88.146.207.21)
Dobrý den. Článek je zajímavý, jen drobnost v odstavci pod nadpisem... ....česnek a krucifix, jako spíše zdravý rozum (pakliže se jedná o přídavné jméno) .... česnek a krucifix, jako spíše zdraví, rozum a seriozní zdroje..( jde-li o podstatné jméno) Hezký den Veronika
[3] PK (2009-12-03 16:27:00 | 89.204.232.208)
odpověď na komentář [1] autora: Kačka:
Oblast kde hrabe Vlad Dracul, otec Vlad Tepes, zil se jmenuje Transilvanie - Brasov =)
[4] (2009-12-31 17:06:13 | 88.103.56.120)
já myslím, že drakula znamená syn drakův a ne ďáblův
[5] Veronika (2010-03-19 17:58:34 | 213.250.214.106)
Článek je úžasný!!Moc mi pomohl při projektu..moc děkuji! Jen tak dál:)
[6] Veronika (2010-05-04 18:29:28 | 213.250.214.106)
odpověď na komentář [2] autora: Veronika Jirků:
Ale no tak! zabývat se takovými věcmi:)
[7] zuzana (2010-07-22 09:31:46 | 217.115.250.229)
odpověď na komentář [4] autora: :
taky si myslím..protože Vlad byl členem dračího řádu..
[8] Langos (2010-08-25 22:32:20 | 213.192.6.66)
odpověď na komentář [4] autora: :
V rumunštině znamená dracul drak i ďábel. Takže to může být syn ďábla i syn draka.
[9] Jiří Macháň (2011-04-26 21:26:57 | 88.102.27.28)
Jenomže strigoi neznamená upír ale duch.
[10] anna zakova (2011-06-01 13:08:27 | 86.49.65.246)
nebyl trochu divnej a krutej a proc se mu vlastne rika drakula???
[11] LM (2011-11-19 22:21:47 | 188.92.11.11)
odpověď na komentář [10] autora: anna zakova:
Krutej a divnej byl hodně a proč se mu říká Drákula se dozvíte ve výše uvedeném článku ;)
[12] Jitka (2011-12-08 13:31:09 | 92.62.224.3)
Dobrý den, takže mi chcete říct, že upíři nejsou, nikdy nebyli a pravděpodobně se ani z nikoho z nás nevyvinou? Kde se dají sehnat nějaké další seriózní informace? Potom co jsem si přečetla (nejen tady) chápu, že Vlad III nebyl upír, ale jsou nějaké důkazy o tom, že upíři byli - jsou? Slyšela jsem o nálezu koster, které měli v těle v oblasti srdce zabodnutý kůl. Nález byl někde ve středních čechách a samozřejmě se o tom nemluví. dík za odpověď
[13] karin (2012-09-24 19:15:58 | 84.19.89.33)
dobrý den :) članek se mi velice líbi, ale pořád mám k "hraběti daculovi" tolik otazek že nevím kde začít :) k draculovi jsme přišla nahodou při čtení románi dracula má lásku. Na vás mám jen jednu otázku :) jaký byl vlastně hrabě Dracula k ženám? velmi by mě to zajímalo :) děkuji Karin
[14] MosiOaTunya (2012-12-19 22:52:11 | 213.160.189.154)
odpověď na komentář [13] autora: karin :
..."V záchvatu vzteku prý jednou pořezal svou těhotnou milenku natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod. Říká se také, že týral zvířata. V uherském zajetí prý napichoval na kolíky krysy, které pochytal ve své cele"...
[15] Josef Krátký (2013-04-20 14:01:54 | 46.135.119.249)
Promiňte, ale sídlo Vlada Nabodavače se jmenuje Cetatea Poenari, ne Castea Poienari jak jste uvedli. Díky.
[16] Josef Krátký (2013-04-20 14:09:51 | 46.135.119.249)
odpověď na komentář [3] autora: PK:
Brašov je přeloženo do českého jazyka. Proto je takto uvedeno v článku.
[18] Karel Jonák (2013-05-16 11:00:16 | 213.19.24.122)
Dobrý den Reaguji na Váš článek „Po stopách hraběte Drákuly“. Máme v létě naplánovanou cestu vlakem do Rumunska a jednou ze zastávek měl být zámek Bran nedaleko Brašova. Trochu jsem to studoval a místo turistické návnady by mne spíše zajímalo skutečné sídlo Vlada Tepeše zřícenina hradu Poienari. Nejsem jazykově vybavený a těžím pouze s česky psaného textu a tak jsem chtěl poprosit, zda by nebylo možnost přes Vás sehnat nějaké bližší informace o Poienari, konkrétně jak daleko je např. od Branu nebo Brašova, nebo zda se to dá spojit jako pěší výlet atd. Předem děkuji
[19] Oldřich Klusoň (2013-08-05 13:23:53 | 213.19.24.122)
Romantika skutečného „Drákulova“ sídla (zřícenina hradu Poienari) je už také minulostí – pod hradem stánky a na hradě výběrčí vstupného a zástupy turistů.
[20] Pepa cestovatel (2013-10-11 12:59:11 | 84.244.66.65)
Ahoj všem,příští rok chci jet autem do Rumunska.Nemůže mi někdo poradit,zajímají mě zříceniny,kláštery,vodopády,jezera,památky,zkrátka vše,co má něco hezkého a společného s přírodou a s naší minulostí. Jinak se můžete juknout na moje webovky,aby jste viděli,po čem toužím. www.ryznarjosef.websnadno.cz Děkuji Pepa
[21] Pepa cestovatel (2013-11-09 19:26:29 | 84.244.66.66)
Ještě jednou ahoj,napsal jsem špatně webové stránky. , www.ryznarjosef.wbs.cz
[22] Cindy (2014-04-05 07:24:18 | 37.48.34.197)
Transylvánské hory, divnej byl určitě a jmenoval Drawkuly Vlado. Deviantní a sadistický byl zcela určitě
[23] lena (2014-05-13 20:29:08 | 194.228.13.240)
Článek se vám povedl, je zajímavé, že někdo tvrdí, že upíři existovali a jiní opak.Já osobně bych ho potkat nechtěla:-))
[24] Ygraenne (2014-07-04 12:52:29 | 109.72.1.133)
odpověď na komentář [22] autora: Cindy:
Byl Valach, nikoliv Transylvánec, i když v Transylvánii se pravděpodobně pohyboval v době svého druhého manželství (jeho druhá žena byla sestřenicí Matyáše Korvína,transylvánská Maďarka, dcera uherského zemského správce). O tom, jaký byl, se v rumunské vědecké komunitě vedou sáhodlouhé spory a vesměs se názor začíná přiklánět k tomu, že většina těch šílených zkazek je nadnesená pomluva. Těžko říct, po pěti stech letech. Prameny si občas vymýšlejí, občas ne. Každopádně, pokud skutečně funguje grafologie, tak byl normální, v písmu žádné známky patologického chování ani deviace nejsou, naopak z rozboru vychází i dost překvapivé věci, jako třeba sklony k melancholii. Otázka je, nakolik lze grafologii věřit.
[25] Maja (2015-02-08 10:16:37 | 85.70.113.167)
Dobrý den, měla bych na Vás prosbu. Potřebuji zaslat na mail obrázky erbu, rod. znaku a pečetě Vlada Tepese. Mám to do projektu a nemohu se spoléhat na hromadu fotek na internetu. Pokud víte přesně historicky jak vypadaly prosím laskavě o zaslání na MarieKostkova@seznam.cz Předem velice děkuji
[26] nic (2015-03-24 22:47:25 | 194.228.13.205)
Mě nejvíc zajímá ten 24.duben co vás tak zarazilo o pověstech že je ten den v roku nejtemnější a je u toho plno řečí o temnotě,můžete mi něco prozradit nebo jste v ten den seděli někde zavření? Rád bych věděl co vás tolik vystrašilo...
[27] Kristýna (2015-06-11 15:26:03 | 46.30.66.237)
odpověď na komentář [18] autora: Karel Jonák:
Dobrý den, chystáme se letos s přáteli na stejnou cestu, jako zde píšete vy. Uskutečnili jste ji a bylo by možné získat od Vás pár informací? Díky :)

Diashow Aljaska 2017