Pompeje

Když vybuchl Vesuv, překryl všechno vulkanický prach, popel, vrstva lávy a sopečných kamenů, která zakonzervovala město - nejen chrámy, brány, vily a ostatní budovy i s jejich nápisy na zdech, ale i lidi a zvířata prostě všechno živé i neživé...

Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip. Pompeje. Foto Martin Filip.

V této galerii je 34 obrázků. Zobraz celou galerii

Dnes není jednoduché si představit, že v krajině pod Vesuvem, která je plná romantické krásy, zeleně a honosných vil mezi stonkami vinné révy, došlo kdysi k tragickému zastavení času na mnoho dalších let. Katastrofa, která překryla běh každodenního života, která zastavila lidi v chůzi, ponechala pečící se chleby v pecích a milence zaklesnuté v objetí lásky a něhy, otroky na řetězech a muže v krčmách, přišla nečekaně jako vítr jednoho tragického parného letního dne 24. srpna roku 79 po Kristu.

Velkou pomocí pro archeology a učence byla kronika Plinia Mladšího. Byl v ní skoro přesný a přitom nezaujatý popis smrti Pliniova strýce (Plinia Staršího) a celého města, smrti, která zastavila čas. Plinius Mladší také ve svém dopise Tacitovi popisuje, jak kolem poledne toho inkriminovaného dne, vyšlehly z Vesuvu vysoké plameny a jak obyvatele města (jednalo se asi o 10 000 až 20 000 osob) usmrtily jedovaté plyny a město samo zůstalo uvězněno pod vrstvou popela do výšky zhruba 6 metrů. A tak Pompeje, italsky Pompei, latinsky Pompeii, dnes region Kampánie v Itálii byly ztraceny na celých 16 století. Spolu s Pompejemi zmizela i města Herculaneum a Stabie. Pompeje byly znovuobjeveny roku 1748 a roku 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.

Tohle všechno jsem zhruba věděla, když jsme se s rodinou rozhodli navštívit jako tisíce dalších lidí z celého světa část tehdejšího města zpřístupněnou veřejnosti. Jedná se asi o 1/3 plochy města původního.

Protože jsme ten den chtěli ještě stihnout výstup na Vesuv a den před tím bylo přes den přes 40 stupňů rozhodli jsme se vyrazit brzy po ránu a tak již před osmou hodinou ranní jsme stepovali u vstupní brány. Marně.

Brána se ale otevřela zanedlouho – o půl deváté a protože množství lidí čekajících na vstup bylo celkem přiměřený, bylo možno procházet dlouhými rovnými a ještě nerozpálenými ulicemi tvořícími pravoúhlou mříž v klidu a prohlížet domy s bývalými obchody podél kameny dlážděných cest. Mnoho domů je velmi zachováno, najdeme zde i překrásné lázně či amfiteátr a množství přepychových vil s vnitřními zahradami a nádvořími.

Lze si udělat jasnou představu o životě města a lidí v prvním století našeho letopočtu. Jsou tady jak domy obyčejných chudých lidí, tak domy, vznešená sídla lidí velmi bohatých. Zaujme tzv. Chirurgův dům (Casa del Chirurgo) ze 4. století př. n. l. Dům měl atrium, které bylo zdrojem světla a také místo, kde se dříve obětovalo bohům. V jeho středu bylo ohniště, u kterého se scházívala rodina, tam se obětovalo ale i jedlo a odpočívalo. Do atria se vstupuje malou chodbou, po jedné její straně jsou rozmístěny malé pokoje, ložnice – no spíše komůrky pro odpočinek a noční spaní. V zadní části atria bývaly jídelna, přijímací pokoj a ložnice manželů. Dál je vchod do malé zahrádky. Takto jsou obvykle koncipovány i další domy lidí bohatých.

Skutečný archeologický výzkum místa započal ale až v roce 1860, kdy se zapojil Giuseppe Fiorelli. Ten nalezl dutiny v popelu, kde byly zbytky lidských pozůstatků. Napadlo ho, tyto dutiny vylít sádrou a získal tak unikátní podoby lidských těl a obličejů, kde zůstal zachován jejich výraz, zděšení či pochopení a odevzdanost, že se jedná o jejich poslední okamžiky. Někteří měli výraz omámení a smíření. To asi způsobil ten plyn, který zavinil jejich smrt dříve než přišla smršť popela.

Tato sádrová těla jsou shromážděna v antikváriu a je na ně i po tak dlouhé době srdcelomný pohled. Najdeme tady ale i zbytky jídla, spálený chléb a spousta dalšího materiálu, ze kterého můžeme hodně vyčíst o způsobu života v Pompejích.

Na východní straně náměstí se tyčí Apollónův chrám, monumentální stavba inspirovaná helénistickými architektonickými vzory. Chrám je umístěn uprostřed peristylu se 48 sloupy.

Pompejské fórum - centrální náměstí - leželo kdysi ve středu města, později se posunulo díky nové zástavbě, ale neztratilo nic ze svého původního významu. Severní stranu od 2. stol. př. n.l. uzavíral Jupiterův chrám, na jižní straně stávala křesťanská bazilika. Na východní straně byla později postavena Eumachiina budova a Vespasiánův chrám. Vedle Jupiterova chrámu stojí po obou jeho stranách dva cihlové vítězné oblouky. Z východu na západ prochází celými Pompejemi Ulice hojnosti. Tato významná ulice spojovala nejdůležitější místa veřejného života - náměstí, lázně, amfiteátr a Velkou Tělocvičnu.

Blíží se desátá hodina, lidí velmi přibývá, fotí se špatně, kameny jsou rozpálené a teplota roste ke 40 °C. Zase bude velmi horký den. Aby ne, je červenec. Blížíme se k rozcestí čtyř ulic. Je tvořeno křížením Ulice hojnosti s ulicí Stabijskou a právě tam poblíž jednoho z pilastrů, které podpíraly čtyřprůčelní oblouk stála socha M. Holconia Rufa, který byl jednou z nejvýznamnějších politických osobností města, nedaleko je i jeho dům. Na rozcestí nepřehlédnete kašnu s vodní nádrží, je z mramoru a je na ni vytesána Concordia Augusta s rohem hojnosti. Právě podle ní má ulice tento název.

Na nejvzdálenější části lávového výběžku najdeme umístěné tzv. Trojúhelníkové náměstí. Je jihozápadně od Velkého divadla a Kasáren gladiátorů, které obojí stojí za shlédnutí. Právě tady odtud je vidět na protější hory a část pobřeží. Pouze jihozápadní strana náměstí je volná, aby nebránily sloupy ve výhledu na moře, jinak všude okolo bylo zbudováno celkem 95 sloupů v dórském slohu. Ty se sbíhají v severní části náměstí a tam najdete vysokou iónskou předsíň s kašnou. U severního sloupořadí je další kašna a na středu náměstí stával starobylý Dórský chrám, jsou tam ale dochovány jen zbylé části. Před průčelím bývalého chrámu vás zaujme malá čtverhranná stavba, prý je to bájný hrob zakladatele města.

Co mě nejvíce zaujalo na těchto místech z architektury bylo Velké divadlo (Teatro Grande) z helénistické doby. Sice divadlo bylo několikrát přestavováno, zůstal ale patrný styl řeckých divadel. Na rozdíl od nich není orchestra kruhová, ale má tvar podkovy. Velké divadlo je nedaleko Dórského chrámu a přiléhá k posvátnému místu Trojúhelníkového náměstí.

V jedenáct hodin je zde lavina lidí proplétající se jako had všemi ulicemi. Jejich proud, pestrý a barevný se line všude a není úniku. Fotit se dají akorát sloupy končící v nebi a tak prcháme z Divadla na severní stranu do Isidina chrámu. Zajímavý je nápis nad vchodem, že budova původně zbořená při zemětřesení byla zrestaurována v roce 2 n.l. na náklady občana Numera Popidia Ampliata.

V Pompejích bezesporu zaujmou tři monumentální soukromé domy: dům Diaduménů, Menandrův dům a Stephaniovo valchářství. Mě se tam nejvíce líbil dům Terbia Valence, který byl poškozen včetně nápisů na průčelí během bombardování roku 1943. V domě je pokoj na jehož zdech jsou vymalováni ptáci a další zvířata.

Velmi hezký byl i dům Octavia Quartana. Z vestibulu se dalo projít do tuscánského atria, velmi malebného, se středovým impluviem, dnes je v něm květinový záhon. Za atriem v další části domu je po třech stranách sloupořadí a uprostřed západní strany se nachází stánek bohyně Isis, krásné výklenky a dekorace, trofeje a kultovní předměty. Nikdo nepřehlédne dvě malby v čele, na jedné koupající se Dianu a na druhé Ateona rozsápaného psy. Další výzdoba je už harmonická a příjemná, vidíme tam Orfea, který uklidňuje zvířata hraním na lyru a dále Venuši v moři na mušli.

V době největšího rozkvětu města byl roku 80. př. n.l. postaven amfiteátr. Nechali jej vybudovat Quintus Vagus a Marcus Porcius stejně jako další stavbu Odeion. Právě tento amfiteátr patří k nejstarším dochovaným památkám svého druhu. Je to monumentální stavba a člověk si připadá maličký jako drobeček. Děti tu běhají po rozsáhlé oválné ploše a hrají si na gladiátory. Rodiče posedávají na kamenných lavicích, ale dá se dočíst, že ne všude byly lavice původně. Sedávalo se i na sbíjené dřevěné lavice a ti nejchudší přímo na hlínu. Není možno přehlédnout dvě místnosti v blízkosti chodeb. V jedné prý byli ošetřování gladiátoři co přežili a do druhé byla skládána mrtvá těla těch, co neměli při zápase štěstí a sílu.

Roku 1971 tady v Amfiteátru vystoupila pro publikum složené z kameramanů skupina Pink Floyd, videozáznam byl později zveřejněn a možná ho mnozí znáte.

Za branou Nocera leží pohřebiště. Jsou zde k vidění pokojové typy hrobů, kostkové, oltářové, výklenkové i polokruhové hrobky z různých období města od republikánské doby až po konec Pompejí. Na rozcestí je hraniční kámen z travertinu a poblíž něj nalezneme malou stavbu nazývanou Orto dei fuggiaschi (místo uprchlíků) a právě tady byly pořízeny odlitky třinácti těl prchajících, kteří zemřeli na otravu jedovatými plyny.

Když se píše o Pompejích není možno nenapsat o nevěstinci. Lupanáre se nachází v domě číslo VII a je jediným domem z 25 dalších, který byl vystavěn přímo za tímto účelem. V nevěstinci bylo pět pokojů v přízemí a pět v prvním patře. Dům je vyzdoben jak výmluvnými freskami tak nápisy spokojených klientů (našlo se více jak 120 čitelných nápisů na stěnách pokojů).

Pompejemi se dá chodit několik hodin. My vydrželi do dvanácti, kdy slunce stálo vysoko na obloze a žhnulo tak, že z nás lil pot. Měli jsme za sebou i prohlídku domu U velké kašny, domu Dioskůrů a Domu Vettiů z posledních let života v Pompeích. Zaujalo nás grandiózní obydlí nazvané Faunův dům s kopií bronzové sochy, podle které nese název. Byl objeven roku 1830 a je to opravdu nádhera. Obrovský, s jónskými sloupy a křídlovými pilíři a se slavnou mozaikou na zemi představující boj mezi Alexandrem Velikým a perským králem Dariem (nyní je uložena v Národním muzeu v Neapoli).

Pravda je, že naši prohlídku po několika hodinách ukončilo nejen žhnoucí slunce, ale i odtržená sandále z nohy. Zezadu mi přišlápnul botu nějaký Němec a jak jsem odlepila nožku od kamenů podrážka zůstala líně ležet a má holá nožka došlápla na rozpálený šutr. Ani se neomluvil a spěchal dál. Naštěstí nedaleko areálu v autě na mě čekaly mnohem kvalitnější trekové botky připravené na výstup k Vesuvu. Dceři jsem zabrala gumu z vlasů, naštěstí je měla husté a po pás a tedy guma musela být pořádná a silná, připevnila jsem si s ní podrážku k noze a nekoukajíc už ani napravo ani nalevo vzala jsem to rovnou k autu. Nemrzelo mě to ani trochu, viděli jsme většinu odhaleného města a valící se davy lidí u vstupu nás nenechaly na pochybách, že přijít sem brzy ráno byla správná volba.

Ještě něco málo k městu jako takovému.

Vznik města

Město bylo založeno v 7. století př.n.l. kmenem Osků a bylo užíváno jako přístav řeckými a fénickými mořeplavci. Zpočátku bylo město pod vlivem řeckým, dále pak etruským, samnitským a nakonec římským. Pompeje měly kanalizaci a voda byla spotřebovávána trojího druhu: dešťová, studniční a vodovodní. Roku 62 n.l. téměř 60% města zničilo zemětřesení, bylo ale rychle obnoveno.

Město a jeho poloha

Antické Pompeje leží na lávovém pahorku při jihovýchodním úpatí Vesuvu, u západního okraje Pompejí současných. Město se rozkládá na 66 hektarech a vchází se do něj některou z osmi bran. Pompeje lze rozdělit na dvě zásadně se lišící části: na jihozápadní, která je libovolně zastavěná s nepravidelnými uličkami a na severovýchodní s pravidelnými čtvrtěmi postavenými podle určitého plánu. Ona nepravidelná část města je původní osada Osků.

Obyvatelé

V období, kdy bylo město rozšířeno až za městské hradby a většina domů měla horní poschodí, žilo ve městě asi 20 000 obyvatel. Ti se dělili na občany a na obyvatelstvo neobčanské. Občany byli muži a ženy, kteří užívali všech občanských práv příslušejících jejich pohlaví, rodu a společenskému postavení. Zvláštní kategorií občanů byli propuštěnci, čili otroci. Protože nebyli svobodnými občany od narození, měli omezená občanská práva. Mezi neobčanské obyvatelstvo patřili cizinci a především otroci. Ti tvořili nejpočetnější skupinu pompejských obyvatel (asi 8 000). Zajímavostí je, že dívky se směly vdávat po dovršení 12 let, mládenci po dovršení 15 let, zpravidla avšak docházelo k sňatku mezi 14. a 18. rokem.

Obchod a peněžnictví

Pro Pompeje byl velmi důležitý obchodní ruch. Byly centrem obchodu se zemědělskými a řemeslnými výrobky. Nejníže postavenými obchodníky byli trhovci prodávající přímo na ulici, ti bohatší obchodovali ve vlastních krámcích. Město mělo i obchodníky věnující se zámořskému obchodu a vlastní finančníky. Nejstarší mince v Pompejích byly bronzové. Po obsazení města Římany se začaly používat mince ražené římským státem.

Doprava

K dopravě využívali Pompejané bohatě zdobených a krytých nosítek nesených otroky. Tato lehátka byla buď k ležení nebo jen k sezení. Toto také byl jediný způsob dopravy, jak se dostat na jakékoliv místo ve městě, pokud nepočítáme cestu pěšky. Ve městě totiž byla zakázána doprava vozy v denních hodinách s výjimkou dopravy stavebního materiálu a vyvážení mrtvých. Drobní přepravci tak byli odkázáni na večer a noc. Výjimkou pro denní provoz mohl být dvoukolový vozík.

Zemědělství

Na polích se pěstovala pšenice, ječmen a proso, na pahorcích vinná réva, v sadech olivy, v dubových lesích žaludy a v zelinářských zahradách zelí, pór, řepa, cibule, tykev, okurka, boby, čočka a hrách. Z ovoce se pěstovala jablka, hrušky, švestky, třešně, meruňky, broskve, ořechy, granátová jablka a fíky. Chovala se drůbež, dobytek a někdy dokonce i ryby. O to vše se starali otroci. Pracovní den otroka trval od svítání do západu slunce.

Stavební prvky a období

Jako stavební materiál se používal hlavně žlutý vápenec. Ze sopečných produktů se zpracovávala prehistorická láva na dláždění a zřídka do zdiva. Nejvzácnějším materiálem byl mramor. Nejmladším stavebním materiálem byly pálené cihly, které postupně vytlačily všechny ostatní materiály. Celé období sedmi století města je tvořeno v zásadě pěti odlišnými epochami výstavby: epocha presamnitská, první a druhá epocha samnitská a první a druhá epocha římské kolonie. V Pompejích jsou velice rozšířeny fresky. Podlahy většinou byly tvořeny některým druhem mozaiky. Velmi důležité byly také bronzové a mramorové sochy a sošky.

Zánik města

Pompeje zanikly na konci srpna roku 79 n.l. vulkanickou erupcí Vesuvu. Výbuchu předcházelo několik varování, jako například vyschnutí studní a slabé otřesy a především roku 62 silné zemětřesení, při kterém mnoho lidí zahynulo a byla poničena většina budov. Město ale bylo v té době ekonomicky silné a proto se začalo brzy s opravami, některé však ještě nebyly dokončeny, když přišla definitivní tečka. Ráno 24. srpna roku 79 našeho letopočtu tlak plynu zevnitř sopky protrhl lávovou zátku v kráteru sopky. Za silného rachotu a burácení se na město snesl déšť kamenů ze sopečné pemzy, po kterých se začal sypat popel, který se nesl od Vesuvu až sedmdesát kilometrů jihovýchodním směrem. Popel a kameny se sypaly celé další tři až čtyři dny doprovázené neustálými otřesy půdy. V městě bylo v té době asi deset tisíc obyvatel stálých a několik dalších tisíc otroků a lidí, kteří sem jezdili příležitostně. Většina z nich zemřela zadušením jedovatými plyny ještě dříve než byly Pompeje pokryty dva a půl metru vysokou vrstvou sopečného materiálu. Celou katastrofu popsal očitý svědek Plinius Mladší, který kousek doprovázel svého strýce, římského admirála Plinia Staršího. Ten se nechal ve veslici převést přes Neapolský záliv z Misena do Stabie, aby mohl zblízka studovat strhující přírodní úkaz. Za svůj zájem zaplatil životem. Byl nalezen na pláži ve Stabiu zadušen jedovatými výpary.

Několik dnů po katastrofě dorazila do oblasti komise vyslaná císařem Titem. Nalezla však jen prázdnou pláň pokrytou podivnou tmavou hmotou táhnoucí se od Neapole až ke Stabiu. Roku 80 se přijel na místo podívat sám císař a rozhodl, že se nebudou provádět žádné práce na vykopání zmizelých měst. První vykopávky nařídil až císař Alexandr Severus (vládl 208 - 235 n.l.), i ty byly záhy zastaveny a na Pompeje se téměř zapomnělo.

Objevení a přístup veřejnosti dnes

Poloha města byla objevena v roce 1599. Asi za 150 let byl zahájen archeologický výzkum. Dnes je asi 1/3 Pompejí zpřístupněna veřejnosti. Denně je navštíví asi 4 500 lidí a za rok se na vstupném vydělá cca 16 miliard lir

Otevírací doba:
Listopad až březen – každý den od 8,30 do 17 hod (poslední vstup v 15.30 hod.)
Duben až říjen – každý den od 8,30 hod do 19,30 hod (poslední vstup v 18 hod.)

Parkovat lze hned naproti každému ze vstupů do areálu. Za parkování se zde platí 1 € za hodinu. Vstupné do areálu Pompejí stojí 10 €. Každý návštěvník dostane ke vstupence plánek areálu, který je celý střežen velkým množstvím kamer.

Viz také:

Zamyšlení na konec…

Člověka jen napadne proč lidé nejsou jako ptáci. Proč necítí nebezpečí, nevnímají náznaky, neslyší to šílené ticho právě beze zpěvu ptáků. Proč neviděli tu žlutavou oblohu a neslyšeli to mrtvolné ticho před výbuchem o kterém píše ve svém listě Plinius Mladší. Nevarovalo je ani silné zemětřesení roku 62 nebo se domnívali, že je to jen další zemětřesení, které přejde a vše se vrátí do původních kolejí? Vše se obnoví znovu jako v historii už několikrát. Nebo to byl osud města? Jeho Curiculum vitae pro další generace? Kdo ví, prohlídka míst ale rozhodně stojí za to a člověk si ve svém srdci možná spoustu věcí srovná a uvědomí.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] berenika (2008-03-19 14:39:36 | 195.113.180.197)
Tenhle článek mě, Ivanko moc potěšil. Byla jsem v Pompejích před pár lety a koukala jsem s pusou dokořán. Když jsem teď četla Tvé povídání, jakobych se těmi hrbolatými uličkami na pár minut procházela znovu. Díky!
[2] Vesuvanka (2010-03-22 19:54:52 | 94.113.125.236)
Zdravím Vás a děkuji za krásný článek o Pompejích, který mě vrátil do roku 1998, kdy jsme s dcerou navštívily Pompeje, byl to velmi silný zážitek, stejně tak i návštěva Vesuvu, který moji pozornost přitahuje už od dětství. Obě místa jsou pro mě velkou inspirací k tvorbě. Ve Vašem článku mě zaujalo i zamyšlení nakonec, a tak si dovolím přidat jedno své dílo - povídku, vztahující se k Pompejím PROČ ODLETĚLI PTÁCI Měla jsem svoje oblíbené místo na okraji města, kde jsem ráda sedávala ve stínu pinie, odkud byl jedinečný pohled na krásnou a štědrou Bakchovu horu, po jejíž svazích se táhly vinice a nad nimi sady háje a křoví. Celá hora byla hustě porostlá až k vrcholu. Byl to úchvatný pohled, který mi přinášel donedávna radost. Ale v poslední době se děje něco divného Hora, jindy veselá, hýřící různými odstíny zelených barev , se mi zdá smutná. Zeleň potemněla a některé stromy snad usychají. Vrchol se často schovává do podivného, šedavého mraku, i obloha bývá v jakémsi šedavém oparu, z něhož bodavě propaluje slunce. Je sucho a místo osvěžujícího deště , občas lehce popadává jemný prach. Podivné ticho. Dokonce i ptáci přestali zpívat, zdá se mi, že snad tento líbezný kout opustili. zato ve městě se častěji setkávám s ještěrkami, které tu dříve nebývaly. Země se občas zachvěje, jen tak slabě, ale zato hodně často. Pompejané to asi už přestali vnímat, ale při prvních záchvěvech se polekali, aby na ně bohové neseslali znovu svůj hněv v podobě silného zemetřesení, které před sedmnácti lety poničilo více domů a dokonce i Jupiterův chrám. Ale proč by bohové dopustili zničení chrámu nejvyššího boha? Nikdo neví a teď se blíží den oslav boha ohně Vulkána, takže veškeré dění se upíná k jejich přípravě. Ve městě panuje chaos, tentokrát ještě větší než kdy jindy. Ani noc na dnešek nebyla klidná, dokonce i psi byli něčím rozrušeni, štěkali a zoufale vyli. Něco se děje. Vybaví se mi smutná Bakchova hora bez zpěvu ptáků a já začínám mít strach z něčeho, co nedokážu pojmenovat. Co když budou psi dnes v noci znovu výt? Proč jen odletěli ptáci? Vyhnalo je snad něco? Hrozí nějaké nebezpečí? Ale jaké? Ptám se lidí, zda něco nevědí. Nevědí a ani je to nezajímá a vůbec, teď mají jiné starosti. Že ptáci, odletěli, však oni se zase vrátí. Ráno, tak jako každé jiné, přicházím k pinii pozdravit svoji horu. Krajina je jako bez života, ve vzduchu je cítit něco divného, štiplavého. Zlověstné ticho občas přeruší podivné dunění, které vychází od hory. Země se nepatrně zachvěje. Zmocňuje se mě strach. Uteč, uteč, dokud je čas, napovídá mi vnitřní hlas.... Ano, utéct, tak jako odletěli ptáci, kteří věděli víc než člověk.... Ale ještě se musím vrátit do města a varovat lidi před něčím, i když sama nevím před čím a vyzvat je, aby odešli.... Hned první, které jsem oslovila, se mi vysmáli a nadali do bláznů a podobně i další. Jediný člověk mi nevěřil. Co že by se mělo stát? Odpověď jsem sama neznala, jenom zoufale opakovala "Odejděte z Pompejí, něco hrozného se stane". V ulici se srocoval dav lidí, křičeli na mě, hrozili a vzduchem proletěl kámen, který mě naštěstí minul... Nemám sílu je přesvědčovat, ukamenovali by mě. Odcházím z města potupená lidmi, s bolestí v srdci a se vzdorem. Uteču před lidmi, ale před horou, kterou miluji, utíkat nebudu. Pohladím ještě svoji pinii a vydávám se úzkou cestou k vinicím. Dnes nevykvetla ani jediná kytička. Cesta a porost jsou poprášené vrstvičkou jemného prachu. Bojuji se strachem i s pocitem rostoucí tísně, ale pokračuji v cestě. Od hory se občas ozývá dunění a chvílemi mám pocit, jako by teple zavanulo. Země se znovu zachvěla a tentokrát víc než kdykoliv předtím. Upadla jsem. Chvíli zůstávám sedět v předtuše dalšího záchvěvu. Pohlédnu k hoře, která je v nafialovělém oparu a nebe je špinavě žlutavé. Neobvyklé barvy působí děsivě a podtrhují tísnivou a hrozivou atmosféru místa.... Znovu zaduní , tentokrát dlouze a když se dunivý zvuk po chvíli vytrácí , ozve někde vysoko na hoře strašlivý rachot, trhajících se skal. A z vrcholu hory vystupuje se sykotem sloup hustého, černého kouře, rozrůstající se do šířky jako koruna pinie ....
[3] Petr (2010-07-12 22:24:50 | 213.192.60.58)
Ahoj, chtěli bychom se podívat do areálu. Poradí někdo prosím jaká je otevírací doba a zda je nutná v srpnu rezervace vstupenek předem??? Díky za info.

Diashow Aljaska 2017