Pucallpa

Cestování je někdy docela nuda. Tak například z Tingo María trvala cesta autobusem do Pucallpy 8 hodin a po cestě nebylo vidět nic zajímavého. A pak, když jsem se ubytoval a vyšel ven, spatřil jsem řeku Ucayali. Je obrovská a v záři pozdního odpoledního slunce byla nádherná! A hned jsem věděl, že jsem se sem nevláčel takovou dálku zbytečně.

Pucallpa - u řeky Pucallpa - přeprava banánů Pucallpa - monument u řeky Pucallpa - tady se těží pořádné dřevo! Pucallpa - kostel na náměstí Plaza de Armas Pucallpa - pro změnu zase přeprava banánů... Na Ucayali! Pucallpa - nábřeží Pucallpa - stavba lodí. Pucallpa - opět řeka Ucayali

V této galerii je 12 obrázků. Zobraz celou galerii

Pucallpa je druhé největší město peruánské Amazonie a největší, do kterého se lze dostat po pozemní komunikaci (do ještě většího Iquitosu se dostanete buď pouze lodí nebo letadlem). Má asi 300000 obyvatel a je hlavním městem regionu Ucayali. Tento region má rozlohu 102410 km2, což je 8% rozlohy Peru, ale více, než je rozloha celé České republiky (celkově se území Peru dělí na 25 regionů). Do Prahy to je z Pucallpy vzdušnou čarou 10620 kilometrů, čili od příletu do Limy jsem se nepatrně přiblížil k domovu. Na rozdíl od Tingo María už Pucallpa není obklopena kopci a leží zcela neoddiskutovatelně v Amazonské nížině – její nadmořská výška je 154 m.n.m. Okolní krajina je rovná jako stůl.

Pucallpa byla založena františkánskými misionáři už v roce 1840, zpočátku se ale jednalo o malou osadu. Název města pochází z jazyka kečua (kečua neboli kečujština je druhým úředníma jazykem v Peru vedle španělštiny) a znamená „Červená země“ („puca“ je země a „allpa“ červená), jelikož zdejší jílovité půdy mají červené zbarvení, které je pro tropické oblasti typické. Lidé se zde živili zemědělstvím a těžbou dřeva. Po druhé světové válce sem byla postavena silnice z Limy a s ní se sem začali hrnout houfy dalších osídlenců, takže počet obyvatel města rapidně narostl. Silniční spojení ovšem funguje nepřetržitě pouze v období sucha. V období dešťů často silné lijáky zerodují silnici takovým způsobem, že se stává dočasně neprůjezdnou. Při mojí cestě busem, z Tingo María (červenec – období sucha) probíhala cesta v poklidu. Nicméně na jednom místě byl most v rekonstrukci (nebo teprve ve stavbě?) a autobus musel přebrodit říčku. Což nebyl problém, bylo v ní tak maximálně půl metru vody. Pochybuji ale, že by se tudy dalo v období dešťů projet. Pucallpa není ovšem odkázána jen na silniční spojení. Je zde poměrně významné letiště a přístav, který má lodní spojení s největším městem peruánské Amazonie, Iquitosem.

Okolí města samozřejmě netvoří, jak by se snad někdo mohl bláhově domnívat, panenská džungle. Prales byl dávno vykácen a na jeho místě převládá travnatý porost, který je využíván především jako pastvina pro dobytek Místní zde také pěstují palmy, banány, rýži, kávu, kakaovník a další plodiny. V hůře přístupných místech se daří houštinám, které by snad šly za prales označit, jedná se ovšem o malé izolované kousíčky sekundárního lesa, který živelně vyrostl na místě původně vymýceného pralesa primárního. V okolí města se dodnes těží dřevo – Pucallpa je nejvýznamnějším centrem dřevařského průmyslu v celém Peru. V Pucallpě jsou také rafinérie ropy.

Pobyt v Pucallpě

Jak už jsem naznačil v úvodu, do Pucallpy jsem přijel po 8 hodinách jízdy busem z Tingo María. Ubytoval jsem se a šel se kouknout na řeku. Bylo pět hodin odpoledne a když jsem došel na břeh, slunce se zvolna sklánělo k obzoru. A musím říct, že první dojem stál za to! Ucayali je řeka obrovská. Však je to také největší a nejdelší řeka na světě, protože je, jak známo, hlavní zdrojnicí Amazonky. Pravda, tady v Pucallpě, místě vzdáleném mnoho tisíc kilometrů od ústí do Atlantského oceánu, nedosahuje ještě řeka tak gigantických rozměrů jako na dolním toku. Nicméně je už zde odhadem tak 1.5 kilometru široká. Asi jako Dunaj na rumunsko-bulharské hranici, nebo spíše o něco širší. A to je v Ucayali v červenci vody podstatně méně než v období dešťů (zhruba říjen-duben).

Ročně spadne v Pucallpě v průměru 1570 mm srážek, což je zhruba stejná hodnota, jako v nejdeštivějším místě České republiky (Jizerské hory). Nicméně během mého dvoudenního pobytu v tomto městě ani nekáplo a bylo pěkné vedro. Projevilo se to i na vodním stavu řeky – druhého dne byla hladina znatelně níž a řeka se tudíž dočasně zúžila.

Samozřejmě není všechno ideální. Kolem řeky je dost velký chaos a nepořádek, všude bahno a odpadky. Ale pozorovat zdejší mumraj má své kouzlo. Nejhezčí je to někdy mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední, kdy už není takové vedro a řeka je krásně nasvícená podvečerním sluncem – ideální na focení. Lidé nastupují a vystupují z malých lodí a člunů, nosiči vykládají náklad, prodavači prodávají v krámcích na břehu všechno možné. Kousek dál tesaři vyrábějí další lodě. A ještě zhruba o kilometr dále stojí velké lodě, které plují až do Iquitosu. Cesta jim trvá v průměru 4 dny. Ty se nakládají zbožím a zároveň nastupují i první pasažéři a obsazují místo na palubě. „Jízdní řád“ těchto lodí je velmi orientační – mělo se jet dnes večer a na palubě je zatím málo lidí? Loď tedy pojede až zítra. Nebo že by až pozítří?

Řeka a její okolí je každopádně to nejzajímavější na samotném městě Pucallpa. Na hlavním náměstí (Plaza de Armas) je docela pěkný moderní kostel. Jinak mě nenapadá nic, co by stálo za zmínku. Ulice jsou velmi živé, všude samé obchody a stánky a čilý dopravní shon – opět dominují tuk-tuky, sloužící jako MHD a taxíky zároveň.

Parque Natural (ZOO)

Asi 4 kilometry od centra směrem k letišti leží Parque Natural, místní ZOO. Dostanete se sem jednoduše – mávnete na jakýkoliv tuk-tuk a za 10–15 minut jste tam. ZOO je zajímavá především tím, že zde chovají pouze druhy, žijící v peruánské Amazonii. Celý areál je dost zanedbaný, ale mají tu docela dost zvířat. Viděl jsem tu poměrně dost druhů opic, papoušky, tukana, vydry, prasata pekari, nějaké hlodavce, dravé ptáky…Zlatým hřebem však byly šelmy – jaguár budí opravdu respekt, potkat v pralese tváří v tvář bych ho tedy nechtěl. A puma je o něco menší, ale taky bych jí asi nepřepral. Mají tu i menší kočkovité šelmy, například ocelota.

Popisky jsou pouze ve španělštině, ale u každého druhu je uveden i latinský název. Součástí Parque Natural je kromě ZOO i pokus o jakési muzeum, které snad ani nemá cenu komentovat, tak je nezajímavé a tristní. Pokud ale máte čas, na zvířata se běžte mrknout. Většinu z nich určitě v pralese nepotkáte, protože jsou to tvorové velmi plaší. A pokud je potkáte, budete vědět, s kým máte tu čest!

Jezero Yarinacocha

Jezero Yarinacocha se nachází asi 10 km od Pucallpy. Původně jsem tu chtěl být celý den, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Jezero je protáhlé a relativně úzké, takže mezi pohledem na jezero a na řeku Ucayali není moc velký optický rozdíl. Jezero Yarinacocha je zároveň s řekou Ucayali propojeno jakýmsi přírodním kanálem. Tuk-tuk Vás odveze do přístavu Puerte Callao na břehu jezera, ze kterého si můžete najmout menší motorovou loď, která vás hodí kamsi přes jezero. K vidění jsou buď vesnice s jakousi keramikou či případně botanická zahrada.

Za tříhodinovou projížďku (jednu hodinu plavby, pak na vás hodinu počkají ve vesnici a pak zase hodinu zpátky) chtěli 60 S, takže jsem usoudil, že nějaká keramika mi za to nestojí a pouze jsem se kousek prošel okolo jezera. Můžete si tu také objednat třídenní výlet do „pralesa“. Ten stojí 105 USD (35 USD na den), musíte být ale alespoň dvě osoby. Já jsem sám a tak by mě to stálo 50 USD na den. V ceně je všechno – doprava lodí, nocleh v nějaké domorodé vesnici, jídlo i lov krokodýlů. Tak alespoň pravil Gustavo Paredes, který mi výlet nabízel. Jsou na něj reference v LP, i cena je stejná jako v LP a nevypadalo, že by Gustavo smlouval, drží svou cenu. Nicméně jsem jeho služeb nevyužil, protože mám pocit, že obdobný výlet z Iquitosu by měl být zajímavější a taky bych byl nerad, kdyby mi loď dneska ujela – kdoví kdy pojede další…

Raději jsem tedy od jezera Yarinacocha odjel zpět do Pucallpy, vyklidil jsem hotel a šel se nalodit na loď do Iquitosu, která měla jet toho samého dne v 16:00. Kdy jsem skutečně vyrazil a jak cesta lodí po řekách Ucayali a Amazonas probíhala, o tom si přečtěte v příštím článku.

Pucallpa – praktické informace

Orientační kurs v červenci 2009: 1USD = 3 S (peruánskou měnou je nový sol)

Doprava: Autobus z Tingo María do Pucallpy (vzdálenost 200 kilometrů) stojí 20 S a jede 8 hodin. Obráceně počítejte raději o hodinu více, protože Tingo María je v kopcích. Do Limy pojedete z Pucallpy téměř 24 hodin, společností jezdí několik. Moto-taxi (tuk-tuk) z centra do Parque Natural (jedna jízda) stálo 3 S (asi 4 kilometry jízdy), k jezeru Yarinacocha (10 kilometrů) to stojí 4 S. Loď z Pucallpy do Iquitosu jede 4 dny a stojí 100 S (na palubě ve vlastní hamace, kajuta stojí víc). Více o lodi z Pucallpy do Iquitosu se dozvíte v dalším článku.

Ubytování: Ubytoval jsem se v „Moderno Hospedaje Amazonas“, což je hotýlek, který leží na ulici Portillo (pokud máte průvodce Lonely Planet jako já, tak leží hned vedle hotelu Hospedaje del Rey, který v mapce je). Za jednolůžák se sprchou a větrákem jsem platil 12 S. Cenu určil po krátkém váhání majitel, když jsem mu řekl, že se zdržím tři dny. Tento pán dokonce částečně komunikoval anglicky, což je v Peru věc málokde vídaná. Na ulici Portillo kousek od hotelu najdete i supermarket.

Vstupné: Parque Natural (ZOO) – vstup 3 S

Internet: 1 S na hodinu – naproti hotelu, pomalé připojení.

Tento článek je součástí seriálu Jižní Amerikou. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017