Bačkovský monastýr

Je nádherná, slunečná neděle 13.8.2006 a mne čeká výlet na jedno z nejromantičtějších míst, které jsem v Bulharsku navštívil. Bačkovský monastýr v pohoří Rodopi. Vstával jsem s radostí, i když notně zkalenou včerejšími neshodami s mými domácími.

Cesta k Bačkovskému monastýru skrze stánkaře Bačkovský monastýr - hlavní brána Chrám sv. Bohorodičky v Bačkovském monastýru Chrám sv. Bohorodičky v Bačkovském monastýru Chrám sv. Nikolaje v Bačkovském monastýru Kaplička sv. Bohorodičky v horách Kaplička sv. Michala v horách

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

K čemu došlo? Jak jsem již psal, v pokoji, který jsem měl pronajatý, byl k dispozici i počítač. Jeden večer jsem si tam psal maily a díval se na internet. Seděl jsem u něj asi dvě hodiny a pak šel spát. Včera večer, když jsem přišel domů mi pan domácí hned počítač zakázal, že prý si tam hraju nějaké hry a už si nepřeje abych ho vůbec pouštěl. Nenechal si nic vysvětlit, diskuze skončila. No, nedá se nic dělat. Internetové kavárny nejsou v Bulharsku nijak drahé, takže to můj rozpočet nezruinuje. Trochu jsem srovnával rodinu v Melniku a tyto postarší manžele. Rozdíl byl obrovský. V Melniku neměli v podstatě nic a co měli, dali. Tito měli všechno a vysoce luxusní a ani se se mnou nebavili. Dalo by se říct, že se přede mnou schovávali. Ale co, lidé jsou různí, i s tím je na cestě třeba počítat. I tak jsem jim byl vděčný za pohostinství, které mi poskytli.

Z autobusového nádraží Rodopi odjížděl spoj směr Bačkovský monastýr v 8.30. Na nástupišti bylo poměrně plno a samé starší ženy, které se chystaly vykonat duchovní pouť. Autobus byl neskutečně zaplněný do posledního místečka snad i u stropu a tak jsem měl obavy, jestli dokážu správně odhadnout stanici, kde mám vystoupit. Ale jedna z poutnic v takových krajkových sukních mě ubezpečila, že až bude moje „spirka“, tedy zastávka, tak mi dá vědět. A tak jsem se nechal kolébat příjemnou cestou za štěbetavého povídání krojovaných dam a čekal, až mi dají pokyn.

Z Plovdivu, který leží v údolí, jsme stoupali vzhůru do pohoří Rodopi. Domácí mne upozornili, že v horách je chladno, takže jsem si sice vzal krátké kalhoty, ale raději flanelovou košili a do batohu bundu. Jejich rada sice byla dobře míněná, ale v horách bylo horko jako v pekle. Alespoň že u té košile šly vyhrnout rukávy, jinak by to byla bezplatná potní odtučňovací kůra.

Když jsme na jedné z mnoha zastávek vystoupili, přímo k bráně monastýru vedla kamenná asi 1 km dlouhá cesta. Po celé své délce byla lemovaná množstvím stánků s nejrůznějšími cetkami a rádoby posvátnými předměty. Vydělávat se dá prostě opravdu na čemkoliv. Nástrahami všech „lákavých“ nabídek jsem prošel beze ztráty desítky a nakonec jsem se srdcem bušícím stanul před branami kláštera. Patří k těm nejkrásnějším klášterům, které jsem v Bulharsku viděl. Jako vždy je obehnán mohutnou hradbou, která mu v minulosti sloužila v první řadě při obraně před tureckými nájezdníky. Dnes by mohly symbolizovat snahu a touhu pravoslavné církve po čistotě a neochotě vpustit do svého prostoru nic, co by poskvrnilo její víru. Nikdy však nemají za cíl vzbudit dojem, že je víra dobře skryta před hledajícími a nedostupná všem, kteří touží. Právě naopak. Brána je vždy do široka otevřena každému, kdo chce vstoupit. Hradby naopak vytváří prostor, uvnitř kterého se můžete cítit zcela bezpečni a prožívat klid a pokoj, který jakoby sestupuje z jiného světa.

Monastýr byl založen v 11. století Gruzíncem Gregori Bokarianim. Přenesl na toto místo ikonu sv. Bohorodičky s Ježíškem. Kdykoliv byl pak klášter napaden Turky, obraz byl odnesen vysoko do hor Rodopi a když nebezpečí pominulo, vrátil se zpět.

Vejdete-li na nádvoří kláštera, opět na vás dýchne atmosféra nespěchajícího času, spatříte dřevěné dvoupatrové ochozy obrostlé vinnou révou, ale v centru vaší pozornosti jistě zůstane nádherný chrám sv. Bohorodičky. Jeho největším lákadlem všech poutníků je právě již zmíněná ikona.

Když jsem vstoupil do chrámu, právě končila svatá liturgie. Mohutný, plnovousý kněz žehnal lidem a pronášel závěrečné slovo. V jeho tváři se ale zračila přes všechnu jeho obrovitost vlídnost a dobrota. Byl jsem překvapen, kolik nemocných je přítomno. Byli zde lidé s amputovanými údy, těhotné ženy, vozíčkáři a mnozí další. Ikona Bohorodičky je totiž podle tradice nadána uzdravující mocí a tak před ní stojí dlouhá fronta , aby k ní každý poutník mohl přistoupit. Ten pak vystoupí po třech schůdcích až přímo k ní, na malé zábradlí pověsí ručník jako vyjádření své touhy po zdraví (dělají to zejména před nástupem do nemocnice, nebo při bohoslužbě pokládají na oltář polštáře, které

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-rodopi-backovsky-monastyr.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-rodopi-backovsky-monastyr.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Bulharské dobrodružství. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017