Rotorua – vítejte v novozélandském pekle!

Rotorua a okolí je bezesporu působivou oblastí. V okolí tohoto města, ležícího v severní části Severního ostrova, všechno syčí, bublá a smrdí. Odborníci tyto jevy přiřkli geotermální energii a vulkanické činnosti, romanticky zaměřený laik však musí konstatovat, že to je ve skutečnosti brána do pekla.

Rotorua se nachází v severní části Severního ostrova, 235 kilometrů jihovýchodně od Aucklandu, nedaleko zátoky Bay of Plenty. Toto město má asi 70000 obyvatel a leží na břehu velkého stejnojmenného jezera Rotorua. Maorové okolí jezera osídlili už někdy ve 14. století. Maorský vliv zůstává velice silný i dnes a Maorové tvoří kolem 35% populace Rotoruy. Rotorua je jedním z hlavních center maorské kultury na Novém Zélandu vůbec a turisté jsou sem lákáni četnými ukázky maorských tanců a dalších obřadů.

To, co je ovšem na Rotorui nejzajímavější, je zdejší geotermální činnost. V tomto směru se jedná (vedle Yellowstonu, Islandu čí Kamčatky) o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě. Ve městě a širokém okolí to kypí, vře, bublá a smrdí. Ve vzduchu je cítit síra, vidět pára a na mnoha místech jsou vřídla, bahenní sopky a gejzíry. Všechny tyto jevy jsou projevy vulkanické činnosti, která navazuje na nedaleký vulkán Taupo. Jezero Taupo leží na dně obrovské propadlé kaldery, která vznikla po gigantickém sopečném výbuchu asi před 26500 lety. Sopečná činnost ostatně v žádném případě neustala a činné sopky zde občas stále vybuchují. Celý nedaleký Národní park Tongariro například je plný činných sopek. Magma pak pod zemí ohřívá vodu, která se dere na povrch ve formě páry, horkých pramenů a gejzírů.

Tato energie je částečně využívána v geotermálních elektrárnách. Například geotermální oblast Wairakei produkuje 8% spotřeby novozélandské elektřiny, což zase není tak málo. Bohužel stavba elektráren v této oblasti znamenala zároveň zánik mnoha gejzírů v oblasti. Jeden z nich, Waimangu, byl největším gejzírem na světě. Byl činný v letech 1900 – 1904 a stříkal do výše neuvěřitelných 400–500 metrů (maximum, průměr byl „jen“ 160 metrů). Gejzír vystřikoval v nepravidelných intervalech (5–30 hodin). Dnes po něm zbylo pouze stejnojmenné jezero (Waimangu znamená maorsky „Černá voda“).

Gejzíry se však nacházejí v okolí Rotoruy i dnes. Největší oblastí s geotermální aktivitou je v současnosti oblast ve Wai-O-Tapu. Rozprostírá se na osmnácti čtverečních kilometrech. Vévodí jí horké termální prameny a fumaroly. Jelikož nehodlám opisovat průvodce, v následujícím článku popíšu jen ty úkazy, které jsem viděl na vlastní oči. Je jich tu ovšem mnohem více.

Deníček

úterý 21. prosince 2010 – Ráno jsem se v Aucklandu odhlásil z hotelu a vyrazil jsem na vlakové nádraží Biomart. Věřte nebo ne, poprvé za celou Cestu, která trvá už skoro rok a půl, jsem jel vlakem (nepočítám-li zubačku na Corcovado v Riu). Z nádraží Biomart (což je v podstatě hlavní aucklandské nádraží) jsem se malým motorovým vlakem dopravil na konečnou, kterou je malé městečko Pukekohe. To mi totiž poradila zaměstnankyně drah, když jsem se jí ptal, odkud by se dalo za Aucklandem dobře stopovat. A měla pravdu. Vystoupil jsem z motoráčku a šel jsem asi dva kilometry na křižovatku. Zde mě sám od sebe nabral chlápek a dovezl mě na nájezd na dálnici, který se jmenuje Bombay. Tam jsem asi po 15 minutách stopnul dva chlapíky se psem, vedle něhož jsem seděl na zadním sedadle. Nejeli daleko, ale když zvěděli, že jedu do Rotoruy, zavolali mobilem kámošům. Pak zastavili na jednom odpočívadle, kámoši tam přijeli a já jsem jen přesedl z jednoho auťáku do druhého. Druhý řidič byl Maor a zavezl mě skoro až do Rotoruy.

Krajina byla převážně mírně zvlněná a využívaná převážně jako pastvina pro krávy a ovce. Přece jenom ale byly v krajině znát vulkanické tvary, kousek jsme také jeli kolem moře (zátoka Bay of Planty) a hlavně vegetace dává dost často vědět, že jsme ještě v subtropech – palmy, citroníky, ale také vinná réva a kiwi (momentálně nezralé). Zbylých asi 50 kilometrů mě vzal starší Angličan. Musím se trochu pochválit – docela mluvím anglicky. A místní mi i rozumí! Jenže často nerozumím já jim, mluví rychle a s přízvukem…

Jakmile jsem vylezl v Rotorui z auta, ucítil jsem zápach shnilých vajec. Nedbaje sírovodíku, nalezl jsem hostel YHA a ubytoval jsem se. Večer jsem strávil internetem v McDonaldu,, nákupem v supermarketu a prací na počítači.

Středa 22. prosince 2010 – Dnešek jsem věnoval celý prohlídce Rotoruy a blízkého okolí. A byl to den velice zajímavý. Nikde jsem neplatil vstupné, ale prošel jsem se pořádně. První na řadě byl Kuirau Park. Toto velmi pozoruhodné území se nachází hned vedle našeho hotelu. Je to park termální a pokud v něm cedule důrazně upozorňují, abyste chodili jen po vyznačených chodníčkách, poslechněte je. Jinak byste se také mohli propadnout do horkého bahna. Všude to čoudí a klokotá, jsou tu malá jezírka i docela slušně velké jezero, ze kterého se zvedají mračna páry. Ve vzduchu je samozřejmě cítit sírovodík, což ostatně platí pro celé centrum města Rotorua. Zápach není příliš intenzivní, ale stejně: pokud bych bydlel v Rotorui, uklidil bych se někam dál od toho smradu. Někde rovněž bublá bahno a v parku jsou i bazénky, ve kterých můžete smočit nohy v termální vodě.

Pak jsem prošel maorským obřadním místem Ohinemutu, kde jsou k vidění maorské vyřezávané skulptury. Prošel jsem se kolem jezera Rotorua. Je tu spousty vodního ptactva, mezi nímž dominují všemožné druhy racků a krásné černé labutě. V jedné zátoce to také slušně smrdí, smí se tu chodit pouze po chodníčkách a síra vytváří na pobřeží nažloutlé povlaky.

Pak jsem se rozhodl, že vyrazím na čerstvý vzduch. Nedaleko města se rozkládá velký les Whakarewarewa Forest. Je to dosti velké území a celé jsem ho neviděl ani náhodou. Část, kde jsem byl, se nazývá Redwoods. Redwoods Visitors Center se nachází asi čtyři kilometry od centra a došel jsem sem pěšky. Název získalo tohle území po stromech, které mají anglický název californian Redwood (česky sekvoj vždyzelená a latinsky sequoia sempervirens). Tento druh, pocházející z Kalifornie, drží světový rekord. Jeho nejvyšší exemplář, rostoucí v kalifornském národním parku Redwood, měří 115.5 metru (měřeno v roce 2006) a je nejvyšším spolehlivě změřeným stromem světa. Sekvoje v Rotorui pochopitelně tak vysoké nejsou, protože první stromky byly vysazeny teprve v roce 1901. Přesto jsou už některé zdejší exempláře vysoké 60 metrů. Název stromu Redwood opravdu sedí, poněvadž jeho kůra má červenohnědou či zrzavou barvu. Les tedy není pralesem, nýbrž lesem uměle vysázeným.

V sekvojovém lese je místy velmi šero. Mezi sekvojemi pak rostou stromové kapradiny, z nichž ty nejvyšší jsou určitě vyšší než 10 metrů. Lesem vedou značené trasy o délce 30 minut až 8 hodin, stačí si vybrat. Nádherný terén pro běžce (hned bych si šel zaběhat), ale jsou tu i cyklostezky a stezky pro jezdce na koních. K tomu samozřejmě perfektní informační centrum, WC, parkoviště a stánky se suvenýry. Novozélandská turistická infrastruktura je opravdu dokonalá. Neměl jsem moc času a zvolil jsem tu nejkratší trasu. I tak jsem šel nejméně hodinu, zíral jsem, fotil jsem a těšil jsem se z čerstvého vzduchu. Nikde ani závan sírovodíku.

čtvrtek 23. prosince 2010 – Jediným bodem mého dnešního programu byla návštěva Wai-O-Tapu. Tento div neživé přírody se nachází asi 30 kilometrů na jih od Rotorui. Dostal jsem se sem i zpět pohodlně stopem. Wai-O-Tapu (maorsky „Posvátné vody“) je takový malý novozélandský Yellowstone. Je to krásná barevná krajina, překypující geotermální energií. Všechno tu bublá, kouří a smrdí, ale je toho tu k vidění mnohem více než v Rotorui a platí se zde vstupné. V jeho rámci můžete shlédnout hlavní areál (Wai-O-Tapu Thermal Wonderland) a gejzír Lady Knox Geyser, který se nachází asi dva kilometry od hlavního areálu.

Nejdříve jsem vyrazil ke gejzíru. Lady Knox Geyser je trochu zvláštní. Stříká pravidelně každý den v 10:15. Proto jsem také vstával docela brzy, abych se sem stihnul dopravit s dostatečnou rezervou. Jak může gejzír stříkat tak přesně na čas? Jednoduše – pomůže se mu velkým kusem mýdla. Místní zaměstnanec přesně v 10:15 vhodil do jícnu malé „sopky“, ze které gejzír tryská, velkou hroudu mýdla. Mýdlo urychlí uvolnění napětí těsně pod povrchem. Po chvíli tedy začal gejzír silně pěnit (asi jako když otevřete natlakované pivo) a pak i stříkat do vzduchu. Nejedná se ale o žádnou gigantickou událost. Voda stříkala do výšky sotva deseti metrů (maximální udávaná výška je 20 metrů). Před gejzírem jsou instalovány lavičky, ze kterých na toto přírodní divadlo koukalo několik set návštěvníků. Jednak už jsou skoro Vánoce, čili dny volna pro děti (hlavní letní školní prázdniny) i dospělé, a pak bylo dneska skutečně nádherně, první den, co jsem na Zélandu. Svítilo sluníčko a docela to připalovalo. Takže v areálu to vypadalo, jako by sem na procházku vyrazila půlka Severního ostrova a k tomu moře turistů.

Od gejzíru jsem pak stopnul chlápka k hlavnímu areálu (asi dva kilometry daleko), který se jmenuje Wai-O-Tapu Thermal Wonderland. Celá oblast zaujímá rozlohu 18 km2, i když část přístupná turistům je o dost menší. Pochopitelně tu opět nechybí veliké návštěvnické centrum s parkovištěm a prodejnou suvenýrů. V areálu to geotermální aktivitou jen hýří. Okolí Rotorui je součástí velké vulkanické zóny Taupo, pojmenované podle nedalekého jezera. Tato zóna, dlouhá 250 kilometrů a široká 30–80 kilometrů, probíhá napříč celým Severním ostrovem a pokračuje dál směrem do oceánu. Nacházejí se v ní i velmi aktivní činné sopky, z nichž nejvyšší je Ruapehu (2797 m.n.m.), nejvyšší hora Severního ostrova.

Probíhá tudy hranice dvou obrovských litosférických desek, Indicko-Australské a Pacifické, takže je vcelku logické, že kromě vulkanismu jsou zde čas od času i velice silná zemětřesení. Celý hlavní okruh má tři kilometry, takže na procházku si vyčleňte tak 2–3 hodiny, pokud chcete fotit a kochat se tou krásou. Protože je čím se kochat! Wai-O-Tapu je prý nejbarevnější krajinou Nového Zélandu. Můžou za to minerály, rozpuštěné v horkých pramenech. Voda (vroucí kapalina + pára) v podzemí má teplotu 200– 300°C. Proto snadno rozpouští minerály, ukryté v sopečných vyvřelinách a transportuje je na povrch, kde se usazují a způsobují často neskutečné zbarvení zdejších hornin a bahna. Každé barvě odpovídá přítomnost typického prvku. Tak například samotná síra zbarvuje horniny do žluta, ale síra s příměsí uhlíku dává černé zbarvení a síra s příměsí železitých solí zase zelené. Oranžovou barvu má na svědomí antimon, bílou křemík, žlutou arsen a červeno-hnědou oxidy železa.

Nemá smysl tu popisovat celou trasu. U vstupu dostanete mapku, kde jsou všechny objekty přehledně označeny a popsány. Nejzajímavějším objektem „Země divů“ je bezesporu jezírko Champagne Pool a na něj navazující plošina Artist’s Palette. Champagne Pool hraje všemi barvami od modré až po sytě oranžovou. Valí se z něj mračna páry a jeho hladina jemně bublá, což zřejmě tvůrci místního názvosloví připomnělo šampaňské. Jezírko vzniklo asi před 700 lety, je 62 metrů hluboké a voda, která má v podzemí původní teplotu 230°C, je v něm už ochlazena na „pouhých“ 74°C. Artist’s Palette je pak plošina, pokrytá několika centimetry či decimetry vody, do které ústí několik horkých i studených pramenů. Barva není tak sytá jako v jezírku a skutečně připomíná malířskou paletu, na které jakoby si malíř rozmíchal barvy, aby pak o to lépe vybarvil Champagne Pool. Celkově musím říct, že gejzír Lady Knox mě trochu zklamal, ale hlavní areál stojí určitě za návštěvu a pokud jste nebyli třeba v NP Yellowstone, uvidíte něco, co jste pravděpodobně ještě neviděli. Pěkné je i nedaleké jezírko Mud Pool s bahenními sopkami, kde se navíc neplatí vstupné.

V okolí Rotoruy jsou desítky zajímavých míst, která stojí za návštěvu. Najdete tu další termální divy přírody, lesy, jezera a můžete shlédnout maorská představení či navštívit některé z mnoha geotermálních lázní. Kdybyste chtěli vidět všechno, museli byste tu strávit tak 14 dní a utratit stovky dolarů, neboť mnohá místa jsou zpoplatněna. Moje dvoudenní návštěva byla jen takovou malou sondou do této nádherné oblasti.

Rotorua – praktické informace

orientační kurs v prosinci 2010: 1 novozélandský dolar (NZD) = 15 Kč

Doprava: Vlak Auckland (nádraží Biomart) – Pukekohe: 9.80 NZD. Vzdálenost cca 50 kilometrů, doba jízdy 1:07 hod. Využil jsem ho, abych se dostal na stopa. Dálnice se nachází asi 8 kilometrů od Pukekohe (dálniční nájezd se jmenuje Bombay).

Ubytování: YHA Rotorua Hostel – 25 NZD za noc v dormitory pro 6 osob (28 NZD, pokud nemáte členskou kartičku). Zařízení celkem na úrovni, jako všechny hostely YHA. Internet je na hotelu drahý (4 NZD za hodinu), ale v McDonaldu je internet zdarma a nikdo se na vás ani křivě nedívá, když si tam nic nedáte a jen surfujete po síti. Miluji tuto firmu čím dál víc!

Jídlo: Supermarket – hořčice (250 gramů) 3.29 NZD, těstoviny (500 gramů) 1.06 NZD, omáčka na těstoviny (500 gramů) 2.29 NZD, nudlová polévka Indomie 0.50 NZD, párky (6 noh) 3.33 NZD, bageta 2.04 NZD.

Vstup: Vstupné jsem první den (Rotorua – město + Redwoods) nikde neplatil. Ve Wai-O-Tapu je vstupné 32.50 NZD, slevy pro backpackers tu bohužel nemají. V ceně lístku je vstup do hlavního areálu (Thermal Wonderland) a návštěva gejzíru Lady Knox. Další zajímavostí oblasti Wai-O-Tapu jsou bahenní sopky Mud Pool (vstup zdarma).

Tento článek je součástí seriálu Nový Zéland a Austrálie. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017