Ruské ohlédnutí - o zemi, kde včera již přestalo existovat, zítra ještě nezačalo existovat a dnešek stojí za prd

Stručná charakteristika cesty Transsibiřskou magistrálou, podrobně nelze popsat neb vyprávět o Rusku je jako vyprávět o orgasmu - kdo to nezažil, nemůže pochopit.

Zabajkalsk - Jízdní řád, některý vlak jede ve čtvrtek, některý v pondělí, jen se trefit Zabajkalsk - nádraží město Zabajkalsk Ulan Ude - Největší hlava Lenina aneb Jak se Leninovi rozsvítilo Ivongilsk - Budhistický klášter Sljudjanka - Mramorové nádraží postavené jako památník budovatelům magistrály Bajkal - postava u staré trati Transsibu Bajkal - městečko Chužir na ostrově Olchon Bajkal - dřevěnka se satelitem, elektrika byla na ostrov zavedena na jaře 2006 Bajkal - dřevěnka neelektrifikovaná.

V této galerii je 13 obrázků. Zobraz celou galerii

Lidé

Prostí lidé byli milí, usměvaví, ochotní. Pokud nebyli v uniformě nebo neměli nějakou významnou funkci, třeba uklízečky WC. V ten okamžik se z nich stávají despotové a jejich největším potěšením je kohokoliv za cokoliv sprdnout. Stejně tak probíhalo prosazování naší volné jízdenky, kdy jsme od nádražní uniformy vždy slyšely: „Něznáju. Něvazmožno. Něpanimáju...“ a podobná milá slovíčka. Až náš zvýšený hlas a neoblomnost je donutily sáhnout do přilehlého šanonu a zjistit, že vazmóžno.

Těžko si lze představit, jak přežívají lidé na Sibiři, v oblastech kde není práce, ale zato je zde deset měsíců zima. Například do oblasti ostrova Olchon byla elektrika zavedena na jaře 2006. Spaly jsme v klasické dřevěnce, jedly uzené omuly a bylo to poetické. Do doby, než dřevěnka zachumelí až po komín a Bajkal zamrzne. Podpora v nezaměstnanosti do odlehlých částí Ruska nedorazí. Když zjistili, jak dvě ženské cestujeme, říkali nám obdivně: „Vy molodci!“ Já si myslím, že chlapíci jsou oni.

Naopak v Moskvě jsme potkávaly limuzíny jako v amerických velkoměstech a jejich majitele oblečené v hadrech od Versaceho. Jenže to jsou jiní lidé. Sami sobě říkají „nóvije Rusi“. Ti se pohybují ve světě magafinancí a megakšeftů. Ne jako každý, od koho jsme něco potřebovaly my a on nám s úsměvem napálkoval takovou cenu, že se nám protáčely nejen oči, ale i účet. Obrat turistu je pro Rusa prestižní záležitostí.

Všude jsme potkávaly krásné ženy, nalíčené, skvěle oblečené. Přestože přes den dělají třeba i mužskou práci, nelitují námahy se potom vyfiknout. A my se ptaly: „Pro koho? Přece ne pro ty tvory se skelným pohledem, vodkovou svatozáří a cigárem v ruce?!“ Dostaly jsme překvapivou a přece tak prostou odpověď: „Pro sebe! Pro svoji radost! Pro svoje potěšení!“ A my jsme si říkaly, jestli nám tady něco neuniklo a zda doma v každodenním shonu na cosi nezapomínáme.

Příroda

...je úžasná a možná poslední volná a nespoutaná, bez invaze turistického průmyslu.

Bajkal - nejhlubší jezero světa 1637 m, dlouhé jako z Aše do Košic, zadržuje téměř dvacet procent celosvětových zásob sladké vody. Je to přibližně tolik jako ve všech pěti velkých kanadských jezerech dohromady. Když jsem k němu poprvé přistoupila v obci Sljudjanka a šlapala na břehu ve smetišti skla a plastů, zalkala jsem: „Bajkale, jsi krásný! Ale máš smůlu, že jsi v Rusku.“ Poté, co jsme projely starou trasou Transsibu, kde jsou skály a divoké břehy jen občas přerušené dřevěnou chaloupkou a následně, když jsme se z Irkutska po mnohahodinové jízdě dostaly na starý šamanský ostrov Olchon, tehdy už jsem k Bajkalu promlouvala jinak: „Ne! Ty máš štěstí, že jsi v Rusku.“. Nádherou se totiž vyrovná každému kanadskému jezeru nebo jezerům v USA, ale na rozdíl od nich tu nejsou zákazy, příkazy, všude národní parky, kempy, MacDonaldy a vlastně ani turisti. Pravá, nepančovaná divočina.

A tak to bylo celou cestu, jakmile koleje opustily civilizaci, nastoupily hluboké lesy tajgy, mokřady a louky s barevnými koberci květin. Z Jaroslavli jsme jely do Moskvy celý den osobákem, abychom si vychutnaly poslední kilometry magistrály, a trápily jsme foťák záběry fialových ploch rozkvetlé vrbovky. Záběry, kterými se Kanada chlubí na každé druhé pohlednici. Tady jsou běžné a nikdo si jich nevšímá. Nemůže si jich všímat, nemá čas, musí se starat o to, co bude jíst. Důkazem byly zplundrované továrny postavené za socialismu, teď se mračící vymlácenými okny a plné vrásek rezavějících konstrukcí.

Názory

Potkávaly jsme lidi, kteří nám s radostí sdělovali: „Já jsem u vás byl... Já tam byla tři roky s manželem... Já jsem se narodila v Praze.“ Pro sebe jsme jim říkaly manželka okupanta, dcera okupanta. Ale byli na nás vždy příjemní a nemělo cenu rozdmychávat staré vášně, navíc, když z nás pěšáků je tehdy stejně nikdo nemohl ovlivnit. Jednou jsem musela vyslechnout: „Dřív jsme my pomáhali celému světu a teď nám nikdo nepomůže.“ Ovšem většinou jsme si s lidmi poplakali na rameni, že jsme na stejné lodi, kterou politikové ve funkci dravých kapitánů ženou kamsi.

Města a historie

V každém městě jsou nejkrásnější pravoslavné kostely, a ne jak u nás supermarkety. Nejsilnější zážitek jsme měly v Jekatěrinburgu (Sverdlovsk) v chrámu Na krvi. Byl postaven nedávno na místě, kde bylo 17. července 1918 postříleno všech sedm členů carské rodiny Romanovců, aby se jich nezmocnily blížící se československé legie. Vnitřek chrámu je proveden v kombinaci bílé a zlaté a posvátnost tohoto místa by se dala nahmatat. Přispívají k tomu i ruští návštěvníci, kteří se zde pohybují s úctou a mnohdy se slzami.

Moskva je nádherné a impozantní velkoměsto. Nás mnohem víc oslovila nedaleká Jaroslavl, kde bylo nepočítaně chrámů, široké bulváry, krásná promenáda na břehu řeky Volhy s besídkami pro odpočinek a hlavně - to město mělo poklidnou a usměvavou atmosféru.

V každém městě je minimálně jedna socha Lenina. V Ulan-Ude dokonce jeho největší hlava. Bronzová. Paneláky ve městech jsou takové, jaké si pamětníci mohou vybavit z míst pobytu sovětských armád.

Počasí

Při rozloze území, které jsme projely, nelze charakteristiku počasí zevšeobecnit. Můžu napsat jen to, co jsme zažily my. A to dokážu jedním slovem - vedro.

Byl červen, ale já pakování řídila heslem: „Pelda, jedeš na Sibiř!“ Takže jsem do batohu přihazovala svetry, roláky... a dokonce i přikoupila moirovou vložku do spacáku. Díky tomu měly naše batohy 20 kg a byly plné věcí, které jsme vůbec nepotřebovaly. Na horách okolo Bajkalu byl vidět sníh, ale dole bylo 30 °C. Ve městech jsme se škvařily ve vlastním potu a já si myslela: „Až mně někdo řekne zima jako v Rusku, tak ho pošlu někam.“ Ovšem Sibiř má největší teplotní rozdíly na Zemi mezi zimou a létem, např. v Olekminsku je -60 a +45.

Cesty

Když jsme z Číny vjížděly do Ruska v autě čínských pašeráků a zuby nám cvakaly na výmolech, myslely jsme si, že jedeme nějakou tajnou polní cestou. Jak jinak, s pašerákama, že jo? Druhý den jsme za světla zjistily svůj omyl, byla to hlavní přístupová cesta do města Zabajkalsk. A takové jsou prý všechny. Sedmihodinová jízda z Irkutska rozhrkaným autobusem na Olchon nám to potvrdila. I když na hlavních tazích jsou asfaltové silnice a podle toho jak hodně je hlavní se odvíjí frekvence děr, výmolů a jiných obveselení pro řidiče.

My jsme naštěstí víc jezdily vlakem a to nemělo chybu. V každém vagóně je samovarný kotel se stále vařící vodou, takže zalít kafe, čaj, instantní polévku není problém. Jízda je pohodlná a světe div se, oprava - České dráhy divte se, v Rusku se jezdilo na čas. Já jsem s profesionální škodolibostí sledovala informační tabule nejen o našem vlaku ale o všech a číhala na zpoždění. Jen občas se objevilo pár minut. Na to, že vlak jel třeba 9 000 km, to bylo zanedbatelné. Takovou sekeru u nás dokáže chytit vlak ještě než vyjede.

Po celé magistrále se jezdí podle moskevského času. Takže třeba v Čitě ukazují nádražní hodiny dvě odpoledne a venku se smráká. Bohužel, prý čas není to jediné, co jim Moskva řídí.

Trocha suchých údajů

Transsibiřská magistrála je nejdelší železnicí světa, jejích 9288 kilometrů vede přes dva kontinenty a 7 časových pásem, 1777 km se jede Evropou, 7511 km Asií, přes 89 měst a 16 velkých řek. Grandiózní stavba magistrály byla zahájena 31. května 1891 ve Vladivostoku položením základního kamene carevičem Mikulášem. Bylo rozhodnuto odmítnout všechny nabídky zahraničních investorů a stavbu uskutečnit vlastními silami, protože se car obával růstu vlivu cizinců na Dálném východě. Práce probíhaly v nepřístupné, řídce osídlené a člověku nepřátelské tajze a byly dokončeny pouze za vydatné pomoci ruského vojska, vězňů a různých dobrodruhů. I českého Eskymo Welzela.

Sibiř je území v Rusku, ležící mezi Uralem a Verchojanským pohořím, zaujímá většinu rozlohy Ruské federace, asi 10 mil. km². Někdy se k Sibiři počítá i území mezi Verchojanským pohořím a Tichým oceánem, takže pak je to od Uralu po oceán tajgy, zimy, komárů a taky nerostného bohatství.

Moskva je hlavním městem Ruské federace a s 10381300 obyvateli je největším městem v Evropě.

V Rusku všechno funguje. Pravda, inostránec nikdy nemůže pochopit jak.

Za celou trasu Čína - Rusko jsme po dvou ocelových rovnoběžkách najely skoro 13000 km a přes měsíc byla nádraží a vlaky našimi domovy. Na konci nás čekal domov, který jsme znaly. Ale my jsme se změnily.

A tak místo závěru ještě o tom hlavním...

Vlak v Rusku a Číně

Cestování vlakem - to je skutečné poznávání života všemi smysly, není ošizen ani čich a hmat, o ostatních nemluvě. Nejezdily jsme izolované v kupé ale ve vagónech, kde jsou všichni cestující okamžitě jedna rodina. Pravda, párkrát jsme zatoužily stát se sirotky, ale každá jízda byla plná příběhů. Vagónový program nabízí ty nezajímavější životní seriály, stačí mít otevřené oči, uši a pusu. Jen pár postřehů:

  • Vaříte si kafe a někdo vám okamžitě podá svůj cukr.
  • Sebehodnější dítě je po dvou dnech jízdy zralé pro Herodese.
  • Spíte-li na spodní posteli, musíte se smířit s tím, že na ní budou sedět, tj. jíst, číst, povídat všichni z těch horních.
  • Spíte-li na horní posteli, neuděláte nic z fyzikálním zákonem o stoupání tepla vzhůru a budete ležet několik dní ve vlastním potu.
  • Jedete čínským vlakem a nevíte, kdy máte přijet do cíle? Každý vám to ochotně řekne, ale v celém vagóně není nikdo, kdo by vám to řekl jinak než čínsky. A tak jedete dál s tím, že cíl bude možná dneska, možná zítra..
  • V ruském vlaku si povídáte s babičkou, která jede za vnučkou. Už je pátý den na cestě. Rodiče s postiženým chlapečkem jedou za specialistou do Moskvy šest dní.
  • Když vás náhlá potřeba vynese z postele, určitě se zrovna projíždí hygieničeskou zónou a záchody jsou zavřené. A možná ještě hodinu budou.
  • V Číně budete za oknem vidět několik dní ubíhat rýžová pole, všude jsou lidi a každý kousíček půdy je obdělán.
  • V Rusku za oknem poběží několik dní nádherné lesy, jen občas přerušené vesničkou s pár dřevěnými chaloupkami.
  • V čínském vlaku je personálu na jeden vagón hodně (průvodčí, číšnice, ochranka, uklízečky, obsluha...), je úslužný, zdvořilý, pracovitý.
  • V ruském vagóně je jedna děžurná a můžete si být jisti, že si vždycky najde důvod, za co vás sprdnout.
  • Nešlo utajit, kam si dáváme kameru, kde máme doklady, že vlastníme foťák. Nikdy se nám nic neztratilo.
  • Přijedete na čínsko - ruské hranice do čínské pohraniční dědiny a dozvíte se, že vlak do Ruska jede v pátek a v neděli. A dnes je úterý. (Přejely jsme autem s pašerákama a v noci už jsme spaly na nádraží v Zabajkalsku.)
  • V Číně má každý místenku, bez ní se nedostane nejen do vlaku, ale ani na nástupiště. Každý má svoje místo jisté, a přesto je v čekárně výzva k nástupu současně výzvou k hromadné akci, tlačenici, mačkanici, křičenici, strkanici, přetahovanici... My stojíme podlomeny pod tíhou svých batohů, přidušeni tlakem těl, tašek, loktuší, košů, pachem potu, polívek, miminek, zvířat, smějeme se a řveme na sebe: „Užívej si to! To už nikdy nezažiješ!“
  • Ruská nádraží větších měst se podobají chrámům. Křišťálové lustry, obrazy na stěnách, mramorové podlahy. Podle toho se k nim každý chová. A taky proto, že mnohdy představují jedinou spojnici se světem. Do čekáren se bez jízdenky nedostanete, i proto je v nich bezpečno. Mnohdy milice hlídala náš klidný spánek ve vlastním spacáku a s hlavou na batohu.
  • Zamáváte ženským, se kterými jste za jízdy propovídaly bezva den a místo nich přistoupí ruská variace rodiny Homolkovy, která jídlem zarovná celý stolek, taťka jim z postele přetéká a mamka si sedne na vaši postel (v tomto případě Aleninu). No co, jede se dál.
  • Doma vás vzbudí zachvění pavučiny. Tady řvou lidi, drncají pražce, hraje rádio, skřípají brzdy, hlásí drážní rozhlas, vykřikují obchodníčci... a vy spíte ukolébáni houpáním jako v lůně matky.

Přestanete se koukat na hodinky, stejně měníte časová pásma častěji než spoďáry. Tady se čas měří kalendářem a každý je s tím smířen. Je to cesta poklidného plynutí a ubíhání – železniční nirvána.

Foto Alena Pirklová a Marta Pelikánová.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-ruske-ohlednuti.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-ruske-ohlednuti.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Petr (2007-08-01 15:30:13 | 217.64.26.130)
Moc pekny clanek. Zajimaly by me ceny a casy - kolik stoji jizdenka dejme tomu z Irkutsku do Moskvy a kolik dni to jede? Diky za pripadnou odpoved :-)
[2] Daniela Černá (2007-09-10 12:56:05 | 85.207.116.78)
Na vas clanek jsem se dostala zcela nahodou - hledala jsem na IT informaci, jak velke, ci mirne jsou zimy v Jaroslavli (jako projektant pracuji na studii zemedelske farmy v teto oblasti). Clanek mne zaujal perfektnim nadpisem. Avsak i obsah byl uzasny! Diky za perfektne formulovane poucne informace, plne zabavy i vtipu!! PS: Pokud byste mi mohly zaslat info o vykyvech zimnich a letnich teplot v oblasti Jaroslavl, byla bych vam vdecna. Predem diky!
[3] Vitezslav Sem (2007-11-23 14:41:43 | 212.158.133.160)
> Doma vás vzbudí zachvění pavučiny. Tady řvou lidi, drncají
> pražce, hraje rádio, skřípají brzdy, hlásí drážní rozhlas,
> vykřikují obchodníčci... a vy spíte ukolébáni houpáním jako v
> lůně matky.

Za tech nekolik dni, ktere jsem stravil v ruskych "spacich" vlacich (to se to ale pekne rymuje :-) ) jsem nezamhouril oka.
[4] Mgr.Jan Bystroň (2008-03-23 15:42:44 | 77.48.130.60)
V r. 62 jsem jako voják jel do Kazachstánu na ostré střelby raket s 2 denním pobytem v Moskvě. Byly to fantastické zážitky a cesta vlakem zvlášť. Určitě na svůj pobyt budete tak dlouho vzpomínat jako já. Přeji hodně podobných a hezkých zážitků z cest. Doporučuji vám cestu vlakem přes Švédsko do Norska, byl jsem až v Trondheimu - v roce 68 - jízdenka z Havířova stála tehdy 380 Kč o tom se dnes může jenom zdát.
[5] Petr (2008-11-08 10:44:36 | 195.113.87.10)
Uvažuji v létě 2009 o cestě po Transibiřské magistrále po trase Praha-Moskva-Irkutsk-Mongolsko-Peking. Můžete mi někdo poradit nějaké info, odkaz či případně z vlastní zkušenosti, kdo jste tam byl? Díky moc!!!
[6] ing. Pravda (2008-11-26 10:49:55 | 93.95.162.62)
Krásný příběh, krásně napsaný. Vyšlo to někde jako kniha, nebo vyjde ??? Docela bych měl zájem. Vaše čeština je úžasná
[7] pavlik (2010-01-23 23:54:45 | 213.151.218.138)
prosim Vas,poradte mi. Chtel bych do ruska,no nemam viza. myslite,ze kdyz projdu s cinskejma paserakama mam sanci dojit vlakem az do europy aniz by mne nekdo kontroloval? A kolik mne tak vyde cesta vlakem cez cele Rusko? Da se pocas jizdy na par dni vystoupit a pak zase v jizde pokracovat? dekuji.

Diashow Aljaska 2017