S entomology do Thajska II.

Dává se do deště a ten velice rychle přechází v pravý monzunový liják. Vycházíme na mýtinu a mezi provazci deště poprvé vidíme rozkvetlé makové pole - zdroj místního opia. Pod střechou blízké usedlosti se schováváme a čekáme až déšť poleví. Pokračujeme dále, je teď daleko větší vlhko a v pralese je jako v prádelně. Setkáváme se s prvními nepříjemnými obyvateli pralesa - malými zemními pijavicemi. Tito paraziti nám velmi znepříjemňují život. V případě, že se hned neodstraní, přisají se a je pak trochu problém se jich zbavit. Většinou ale pomůže zapálená cigareta nebo zapalovač...

Čínská čtvrť v Bangkoku Bangkok - Wat Ratchandata Bangkok - Golden Mount - Wat Saket Chiang Mai - Wat Phra Singh mák - opiové pole Na treku - vesnice horského kmene Hmong na treku - vesnice horského kmene Karen Na treku - rýžová pole Thaton - obrovská socha Buddhy Thaton - Buddha na zahradě hranice Thajska, Barmy a Laosu ostrov Koh Samet - Diamatová pláž

Během pobytu ve městě Chiang Mai jsme si domluvili účast na třídenním treku do oblasti horských pralesů s návštěvou domorodých vesnic. Následující den okolo deváté hodiny nasedáme do terénního vozu a společně se čtyřmi Angličany vyrážíme na jih. Cílem naší cesty je oblast národního parku Doi Ithanon. Ve městečku San Pa Tong krátce stavíme a náš mladý průvodce Arthit nakupuje zásoby. To ještě nevíme, že nás později podělí a my tento proviant poneseme na vlastních zádech. Odbočujeme z hlavní silnice a projížďíme rozsáhlou nížinou, všude okolo vidíme rýžová pole. Okolí se však brzy začíná měnit a silnice po které jedeme se začíná vinout do kopců. Projíždíme krásnou lesnatou krajinou. Asfaltka pomalu končí a my se dostáváme na cestu budovanou všudypřítomným lateritem. Po dešti je cesta v některých místech plná bahna. Auto s námi hází ze strany na stranu. V několika případech zapadáme a tak nezbývá než vylézt a jít tlačit. Břečka odlétající od zadních kol poněkud vylepšuje náš vzhled. Po poledni zastavujeme v jedné sníženině uprostřed rýžových polí. Vidíme jakýsi přístřešek a okolo několik domorodců. Dáváme odpočinout autu i našim natřásaným pozadím a zatím obědváme polévku, rýži s masem a banány. Potom pokračujeme dále cestou necestou. Konečně zastavujeme a průvodce naznačuje, že jsme dojeli. Každý fasuje batoh, lehký spacák, část zásob a vyražíme vstříc dobrodružství.

Stoupáme stezkou do kopce, všude kolem nás bují tropická vegetace. Většinou poznáváme jen banánovníky a houštiny bambusu. Na vrcholu kopce se dostáváme do opravdového horského mlžného pralesa. Je zde šero, na stromech visí spousta lian, vidíme první orchideje. Dává se do deště a ten velice rychle přechází v pravý monzunový liják. Vycházíme na mýtinu a mezi provazci deště poprvé vidíme rozkvetlé makové pole - zdroj místního opia. Pod střechou blízké usedlosti se schováváme a čekáme až déšť poleví. Pokračujeme dále, je teď daleko větší vlhko a v pralese je jako v prádelně. Setkáváme se s prvními nepříjemnými obyvateli pralesa - malými zemními pijavicemi. Tito paraziti nám velmi znepříjemňují život. V případě, že se hned neodstraní, přisají se a je pak trochu problém se jich zbavit. Většinou ale pomůže zapálená cigareta nebo zapalovač.

Blíží se večer a my pomalu sestupujeme do blízké vesnice Ban Meo Khun Wak. Nocovat budeme v jednom menším dřevěném domě místních obyvatel z kmene Hmong. Vybavení domu je velmi jednoduché. Na podlaze z udusané hlíny je v rohu ohniště, místo stolu a židlí zde leží pouze fošny na nízkých špalcích. Stolování je proto nepohodlné a tak u večeře spíše ležíme než sedíme. V odděleném prostoru pro spaní jsou pouze dřevěné pryčny. Po večeři se jdeme projít po okolí, jsme poměrně vysoko a tak je zde po dešti docela zima. Je už tma a všude kolem poblikávají lucerničky světlušek. Jeden z domorodců mi přináší nádherného velkého brouka, který přilétl z lesa za světlem. Je to zástupce tesaříkovitých brouků - piluna. Obchod však stačil proniknout i do této odlehlé oblasti. Domorodec za něho chce 20 bathů. Ráno pokračujeme dále. Cesta se vine horami, občas jsou pěkné výhledy, jindy opět pochodujeme pralesem. Trochu klesáme a tak se opět dostáváme k rýžovým polím.

Okolo poledne přicházíme do osady. Zatím co se připravuje oběd, prohlížíme si vesnici, ve které všechny dřevěné domy stojí na kůlech. Okolo v bahnitém terénu pobíhá hejno polodivokých prasat.

Z blízkého údolí slyšíme jakýsi hluk a funění. Po chvíli už víme své. Přichází malá rodinka slonů, poháněná mahauty. Jsou to vycvičení sloni, na kterých budeme absolvovat část treku. Mahauti je začínají okamžitě sedlat, z terasy domu jim na hřbety nakládají několik houní a pak dřevěné sedadlo s ohrádkou. Vše je připraveno k jízdě a tak nasedáme na slony a vyrážíme. Zpočátku jedeme pěkně z kopce a tak se máme co držet. Naštěstí se sloni pohybují s jistotou a to nás trochu uklidňuje. Celkem rychle si zvykáme na neobvyklý přesunový prostředek a začínáme mít roupy. Zkoušíme novou entomologickou metodu - lov hmyzu ze sloníhu hřbetu. Ale nic netrvá věčně a tak asi po dvou hodinách sesedáme a dále pokračujeme zase pěkně po svých. V podvečer docházíme do karenské vesnice Ban Mai Santi Pattana.

Postupně se zabydlujeme, každý si zabírá část prkenné podlahy v patře domu a pak vyrážíme na obhlídku okolí. Hned vedle domu mě zaujala jednoduchá dřevěná stoupa na drcení rýže, ze které se pak vyrábějí rýžové nudle. Nedá nám to, abychom si nevyzkoušeli její funkčnost. Rychle se stmívá a z blízkého domu se ozývá zpěv. Náš průvodce nás zve, abychom si šli poslechnout dětský soubor, který právě nacvičuje lidové písně. Vše probíhá v přítmí několika hořících svíček a my nasloucháme karenským melodiím. Trochu nám tvrdne úsměv, když se dozvídáme, že domorodci chtějí na oplátku zazpívat some Czech folk song.

Další den ráno pokračujeme v sestupu do údolí, rýžová pole se střídají s kukuřicí a sójou. Na některých místech se z rýžovišť zvedají tisícovky modrých svižníků. Něco podobného se asi často nevidí. Pár desítek jich končí v našich síťkách a tak záříme spokojeností. Průvodce nás však popohání a tak musíme pospíchat za ostatními.

Docházíme k řece a už při prvním pohledu je nám jasné, že nás čeká další lahůdka a to raftování na bambusových vorech. Průvodce nám doporučuje odložit fotoaparáty a kamery do přistaveného auta, občas se přece jen někdo nedobrovolně vykoupe v řece. Zouváme se a rozdělujeme na jednotlivé vory. Ocitám se na palubě se dvěma Angličany a mladou lodivodkou. Každý dostáváme asi třímetrovou bambusovou tyč. Vyrážíme. Snažíme se držet v proudu a vyhýbat se překážkám, které tušíme pod hladinou. Peřejnaté úseky sledujeme s daleko větší pozorností. Na jednom voru před námi je najednou rušno. Větev stáhla jednoho z mých kolegů do řeky a tak mají o zábavu postaráno. Vše ale dopadá dobře, takže pokračujeme beze ztrát dále. Mladá Thajka mi svěřuje řízení voru a já jen doufám, že neskončíme v první zákrutě. Mám sice zkušenosti ze sjíždění řek na kanoi, ale řízení bambusového voru je přece jen něco jiného. Asi po hodině plavby přirážíme na klidnějším místě ke břehu. Vidíme naše doprovodné vozidlo, jsme tedy na konečné. Dáváme si zasloužený oběd a pomalu vyjíždíme na cestu zpět. Projíždíme opět krásnou horskou krajinou uprostřed pralesů. Asi po hodině jízdy odbočujeme z hlavní silnice a jedeme horskou silnicí pod vrchol nejvyšší thajské hory Doi Ithanon. Na konci silnice stojí na malé vyvýšenině dvě obrovské stúpy. Bohužel pro mlhu a hustý déšť téměř nic nevidíme. Vracíme se tedy na hlavní silnici a pokračujeme směrem na Chiang Mai. Cestou děláme ještě krátkou zastávku u nádherného vodopádu Mae Klang.

Večer už balíme, třídíme sběry a připravujeme se na odjezd. Čas kvapí a my chceme pokračovat dále a poznat oblast poblíž města Chiang Dao. Druhý den proto odjíždíme a míříme dále na sever. Vystupujeme ve městě Chiang Dao, které leží v širokém údolí, obklopeném vápencovými horami. Trochu to tu připomíná oblast kubánských mogotů. Ve městě se dlouho nezdržujeme, sháníme taxi, které by nás odvezlo do kopců, kde se chceme ubytovat. Daří se nám a po chvíli odjíždíme do Malée, kde si uprostřed nádherné přírody pronajímáme čtyřlůžkový bungalov. S příjemnou majitelkou se domlouvám o ceně i o možnosti stravování. Rádi bychom si objednali večeře a tak pokračovali v poznávání výborné thajské kuchyně. Později zjišťujeme, jak jsme udělali dobře. K večeři máme vždy velice chutnou polévku, hlavní jídlo a kopec čerstvého tropického ovoce. Máme zase trošku problémy s jeho určováním, poznáváme jen ananas a papáju.

Následující čtyři dny prozkoumáváme okolní kopce porostlé hustým pralesem. Dovnitř se dostáváme jen po vyšlapaných stezkách. Občas se však pěšina ztrácí a tak se doslova prodíráme dál. V houštinách bambusu nacházíme několik obrovských nosatců, kteří se vyvíjejí v přízemních částech této rostliny. Průchod pralesem je už takřka nemožný a tak se po několika hodinách řádně unaveni vracíme do našeho tábora.

V dalších dnech si děláme čas i na prohlídku blízkého buddhistického kláštera a zajímavých buddhistických jeskyní, které se nacházejí v blízkém vápencovém kopci. Osvětlena je jen malá část jeskyní a proto s námi jde doprovod s plynovou lampou, kterou nám svítí pod nohy a také osvětluje zajímavé útvary. Občas nás čekají i tzv. myší díry a plazivky. I přes tyto obtíže stojí prohlídka místních jeskyní za to.

Část dalšího dne věnuji i návštěvě blízkého výcvikového centra mladých slonů (Elephant training centre) v Mae Pingu. Je dobré zde být brzy po ránu a tak sledovat celý program včetně ranní koupele slonů. Poté následuje pracovní trénink i jejich předvádění návštěvníkům. Mladí sloni se zde připravují i pro těžkou práci v terénu, jako je tahání těžkých týkových kmenů i navalování pomocí chobotů na určené místo. Můžete si zde zajistit i krátkou vyjížďku do terénu.

Další den přejíždíme přes Fang dále na sever do Thatonu. Thaton je malebné městečko, ležící na řece Mae Kok poblíž barmské hranice. Nad meandry řeky se v kopcích ukrývá buddhistický klášter, obrovské sochy Buddhů i umělá jeskyně. Nedaleko od Thatonu navštěvujeme další místní zajímavost, vesnici dlouhokrkých žen. Dnes je to už bohužel velká turistická atrakce a tak vesnice připomíná spíše skanzen. Za celkem vysoké vstupné se dostáváme do areálu. Již od mládí si zdejší karenské ženy zpevňují své krky dlouhými bronzovými spirálami. Nosí je prakticky až do smrti. Sundavají je pouze při čištění a musí dávat velký pozor, aby si přitom nezranily nezpevněnou šíji. Svalstvo mají totiž úplně ochablé. Vracíme se zpět do Thatonu a na nádraží nakupujeme drobné suvenýry od domorodých žen z kmene Akha, ustrojených do tradičních tmavomodrých krojů.

Dalším naším cílem je pohraniční městečko Mae Salong. Odpoledne si objednáváme taxi a vyrážíme. Cesta vede opět do hor a tak se máme na co dívat. Před námi se střídají kouzelné scenérie přírody severního Thajska. Mae Salong leží prakticky na barmské hranici a je zajímavý tím, že zde žije větší čínská komunita. Proto je nazýván Malou Čínou. Můžeme zde najít typické čínské stavby, okusit místní výbornou kuchyni a případně i otestovat nebo koupit čínskou pálenku s macerovaným hadem, mnohonožkou, léčivým kořenem či žen šenem.

Po prohlídce tohoto zajímavého městečka nasedáme do otevřeného minibusu a společně se dvěma Francouzi sjíždíme z hor dolů do nížiny. Řidič nás vysazuje na křižovatce v městečku Mae Chan. Rychle se občerstvujeme kolou a čekáme až okolo pojede autobus směřující z Chiang Rai do Mae Sai. Toto město se má stát nejsevernějším cílem naší cesty. Vzhledem k tomu, že na hlavní trase jezdí linkové autobusy docela často, na spoj dlouho nečekáme a už míříme do centra Zlatého trojúhelníku.

V Mae Sai si na nádraží bereme místní taxi a jedeme přímo k hranici, kde se dá levně ubytovat. Vybírám Plaza Guesthouse, protože domky ve svahu, ve kterých se dá bydlet připomínají visutá hnízda. Kolegové sice reptají, kam až je táhnu, ale já na to nedbám. Z té výšky budou nádherné výhledy do okolí a především přes hraniční řeku směrem do Barmy. Pot z nás jen leje a tak shazujeme bágly a míříme do sprchy. Teprve potom si v klidu vychutnáváme krásné panorama. Pomalu se začíná šeřit, na barmské straně vyskakují z kopců světýlka a někde dole pod námi začínají do přicházející tropické noci poštěkávat gekoni.

Druhý den ráno zjišťujeme přímo na hranici možnost návštěvy Barmy na jeden den. Vízum lze získat bez problémů za 5 USD, ale pro nás je daleko lákavější oblast Golden Trianglu a tak se odjíždíme podívat na soutok řek Mekongu a Ruaku, který zde vytváří vlastní centrum Zlatého trojúhelníku. Z blízkého kopce, na kterém navštěvujeme buddhistický klášter je kouzelný výhled na Mekong a na hranici tří států - Thajska, Barmy a Laosu. Po tomto fantastickém zážitku jdeme na chvíli lovit na okraj blízkého lesa, kde poletuje spousta motýlů a dokonce přilétá i jeden velký zelený krasec. Svou návštěvu zde končíme prohlídkou známého muzea opia a posezením v restauraci přímo nad hnědými masami Otce vod - Mekongu.

Tím prakticky skončil náš plánovaný program v severním Thajsku, také monzun se hlásí čím dál víc o slovo, a tak nasedáme do autobusu a přesouváme se do města Chiang Mai. Odtud pak pokračujeme nočním spojem zpět do Bangkoku. Několik dalších dní chceme strávit u moře a tak po domluvě odjíždíme dále na jih na pobřeží Siamského zálivu. Naším cílem je ostrov Koh Samet. Po příjezdu autobusu do Rayongu přesedáme na korbu nákladního vozu, který zde zajišťuje místní přepravu do Ban Phe. V přístavu si domlouváme převoz na ostrov, vzdálený několik kilometrů od pobřeží. Velké vlny na moři si pohrávají s naší kocábkou a tak každou chvíli koupíme nepříjemnou slanou sprchu. Jsme docela rádi, když vysedáme na molo a čteme ceduli vítající návštěvníky.

Ostrov Koh Samet není příliš velký, je dlouhý asi 7 kilometrů a širší je pouze na svém severním okraji, k jihu se postupně zúžuje. V části ostrova je vyhlášen národní park, chránící místní ekosystémy. Místní strážci - rangers vybírají u vstupu do oblasti pláží a bungalovů správní poplatek ve výši 50 bahtů. Při současné tzv. nízké sezóně nemáme problém se zajištěním ubytování. Můžeme si vybrat. Moře máme pár metrů od bungalovu, jsou zde báječné bílé pláže, z nichž nejdelší nese příznačný název „diamantová“. To vše lemováno háji kokosových palem. Průzračné moře nás láká nejen svou čistotou, ale i svou barevnou škálou přecházející od kobaltově modré až po světle zelenou. Vnitrozemí ostrova je však vyprahlé. Vypadá to, že do této oblasti ještě monzun nedorazil. Brouků zde asi moc nenalezneme, za to nad rudě rozkvetlými keři bougainvilleí poletuje množství nádherných motýlů.

Několik dní na ostrově uběhlo velice rychle, byla to příjemná relaxace po těch všech dobrodružstvích, která jsme zažili. Vracíme se zpátky do Bangkoku a ve dvou zbývajících dnech, které nám zbývají do odletu se zabýváme návštěvou místních památek. V případě, že do Thajska a Bangkoku zavítáte, nenechte si ujít prohlídku královského paláce, v jehož areálu se nachází i chrám Smaragdového Buddhy (ten ovšem není opravdu smaragdový, ale pouze nefritový). Další významnou památkou je chrám Odpočívajícího Buddhy a chrám Zlatého Buddhy. Můžete se i přeplavit přes řeku Chao Phraya a navštívit chrám Ranních červánků. Pokud máte více času, můžete si prohlédnout i další zajímavosti jako je Golden Mount nebo čínská čtvrť. Vyznavači nočního života mohou navštívit i známé noční centrum Pat Pong.

Všechno však má svůj konec a tak i my se musíme rozloučit se zemí úsměvů. Odlétáme zpět přes Varšavu do Prahy a zde naše účinkování v expedici končí. Jsme všichni plni dojmů z této nádherné země a v duchu si slibujeme, že se sem brzy zase vrátíme.

Autor příspěvku je ředitelem CK Karavela, která do popisované oblasti pořádá expedice a poznávací zájezdy.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Ina (2007-01-29 10:24:31 | 147.231.139.67)
Autorem příspěvku není p. Modráček, je okopírovaný z jeho webu a je to příspěvek jednoho z účastníků zájezdu. Osobně vám však CK Karavela nedoporučuji. Spoustu zajímavých informací o jejich způsobu organizování zájezdů najdete na webu spotrebitel.cz v sekci diskuze o cestovních kancelářích. Stručně řečeno: podávají zastaralé informace, pošlou s vámi průvodce, který v daných oblastech nikdy!! nebyl (i když jste se dopředu právě na tuto věc informovali) a on si vše jen den dopředu přečte v průvodci sám, do Barmy se nedostanete, pokud nechcete nechat pas ležet na hranicích a risknout cestu bez dokladů (jen s kopií dokladů) protože vám chybí navíc 1 thajské vízum, změní vám odlet (i termín) z Prahy na Vídeň (i přes to, že volné letenky jsou, ale proč by na vás CK neušetřila další cca 4 tisíce), atd. atd... Neplatí dohody, sliby a průvodce CK se jen ohražuje tím, že je najatý a ať si to vše vyřídíme s majitelem cestovky po návratu... myslím, že další komentář už ani není potřeba. Do země úsměvů ano, ale už nikdy nikam s Karavelou.
[2] zuzana zemanová (2009-12-09 14:50:28 | 195.113.158.236)
odpověď na komentář [1] autora: Ina:
Naprosto souhlasím, měla jsem stejnou zkušenost. A to do Vietnamu.

Diashow Aljaska 2017