Samoa – Apia

Z ostrova Savaii jsem přejel na ostrov Upolu. Mojí první destinací zde byla samojská metropole Apia, kterou jsem navštívil celkem dvakrát.

zátoka Apia Harbour domorodá plachetnice v zátoce Apia Harbour Apia - pomník snědeného Johna Williamse Apia - katolický kostel a typický autobus Apia - svatá Jana z Arku Apia - samojské autobusy Apia - soudní budova Apia - starý (vepředu) a nový parlament Apia - zasedací síň nového parlamentu

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Apia, hlavní město Nezávislého státu Samoa, leží na severním pobřeží ostrova Upolu, který je sice menší než sousední Savaii, zato však je mnohem více zalidněný. V Apii žije v současné době asi 40000 obyvatel, spolu s přilehlými předměstími pak asi 60000 obyvatel. Apia má souřadnice 13°50’S a 171°44’W (nejsevernější hlavní město v Oceánii, které jsem navštívil) a od Prahy je vzdálena vzdušnou čarou 15940 kilometrů. Město leží v ústí řeky Vaisigano River a je nejvýznamnějším samojským mezinárodním přístavem, neboť apijská zátoka je poměrně dobře chráněná. Rovněž letiště Apia – Faleolo je nejvýznamnějším mezinárodním letištěm v zemi, jenže to neleží přímo v Apii, nýbrž 35 kilometrů na západ od ní. V Apii napadne ročně v průměru 2901 mm srážek. Nejdeštivějším měsícem je leden (437 mm), nejsušším měsícem je červenec (100 mm). Roční průměrná teplota v Apii je 26.2°C, rozdíly teplot během roku jsou naprosto zanedbatelné. Nejteplejšími měsíci roku jsou prosinec – duben (všechny tyto měsíce mají naprosto stejnou průměrnou teplotu 26.5°C!), nejchladnějším měsícem je červenec (25.6°C).

Apia byl nejdříve název malé vesnice, podle které dostala pozdější metropole své jméno. V roce 1800 žilo ve vesnici Apia asi 300 obyvatel. Moderní Apia však byla založena až v 50. letech 19. století. Prvními bělochy, kteří významným způsobem zasáhli do dějin Apie a celé Samoi vůbec, byli evropští misionáři. Asi nejznámějším z misionářů byl John Williams (1796–1839), který byl navíc jedním z prvních šiřitelů křesťanství na ostrovech – na Samou přišel už roku 1830.

Williams byl misionářem anglické společnosti LMS (London Missionary Society), která má dodnes na Samoi nejvíce příznivců (někdy se jim říká rovněž kongregacionalisté, ale toto označení na Samoi nikdo nepoužívá). Ještě před Williamsem, už v roce 1828, přistáli na Samoi první misionáři metodističtí, a po něm i kazatelé katoličtí, mormonští a další. Zastavme se však ještě u zajímavé postavy Johna Williamse. To byl pravý mučedník své církve. Do Tichomoří se vydal jako misionář už v roce 1816, kdy mu bylo pouhých 20 let! Svou misionářskou kariéru začal ve Francouzské Polynésii, kde působil na ostrovech Tahiti a Raiatea (tento ostrov sloužil jako základna pro jeho další tichomořské misie). V rámci své profese zavítal dále na Cookovy ostrovy (ostrovy Aitutaki a Rarotonga). V roce 1830 přistál na Samoi na ostrově Savaii.

Měl štěstí, neboť těsně před jeho příchodem předpověděl domorodý prorok Nafanua, že cizinci přinesou na Samou nové náboženství, které nakonec zvítězí. Poté, co založil (spolu s kolegou Charlesem Barffem) misii LMS na Samoi, odjel na čas do Anglie, kde shromáždil peníze pro svoji další činnost. V roce 1838 se vrátil na Samou a tentokrát zde zakotvil na ostrově Upolu. Osudným se mu stalo až vylodění na vanuatském ostrově Erromango v roce následujícím.

Williams tu měl pro změnu opravdu velkou smůlu, neboť den před jeho příjezdem zabili bílí obchodníci se santálovým dřevem na ostrově několik lidí, a tak si domorodci vybili svůj vztek na bezbranném misionáři a okamžitě po přistání ho (spolu s jeho kolegou Jamesem Harrisem) zabili a snědli. Stalo se tak 20. listopadu 1839.

Zajímavou dohru měl ovšem tento případ po 170 letech. V roce 2009 pozvali obyvatelé ostrova Erromango (nyní už horliví křesťané) prapravnuka Johna Williamse, Charlese Milnera-Williamse, na ostrov i s jeho rodinou, aby ho symbolicky požádali o odpuštění. Potomci kanibalů se během impozantního obřadu seřadili a žádali jeden po druhém členy Williamsovy rodiny, jichž přijelo celkem osmnáct, o odpuštění. Jako součást omluvy za zabití jeho prapradědečka obdržel Milner-Williams na revanš sedmiletou dívku. Samozřejmě jí dostal pouze symbolicky a nesnědl jí, nýbrž se naopak zavázal postarat se o dívčinu výchovu a vzdělání. Jako další projev usmíření pak ostrované přejmenovali Dillonovu zátoku, kde byl Williams zabit, na zátoku Williamsovu.

Brzy po misionářích přišli na Samou obchodníci a lovci velryb. A jak už to tak bývá, s obchodními zájmy přišly brzy i zájmy politické. V 50. letech 19. století se stala Samoa dějištěm zápasu tří světových mocností o to, kdo tuto malou tichomořskou zemi ovládne. Německo, Velká Británie a USA vyslaly do apijského přístavu válečné lodě, aby demonstrovaly svou sílu. Zdá se, že příroda měla tehdy více rozumu než všichni mocipáni dohromady, neboť 16. března 1889 se přihnal cyklon (či, chcete-li, hurikán). Vojenské lodě odmítly přístav včas opustit (přece ho nenecháme na pospas našim konkurentům, že?) a tak se během bouře potopilo v apijském přístavu šest válečných lodí ze sedmi. Tato přírodní katastrofa pravděpodobně odvrátila hrozící válku mezi třemi mocnostmi. Ztráty utrpělo pouze Německo a USA. Obě mocnosti ztratily po třech lodích.

Celkově zahynulo toho dne v apijském přístavu 92 německých a 62 amerických námořníků. Brity mohlo těšit, že jedinou lodí, vyváznuvší z katastrofy, byl britský křižník Calliope, kterému se nakonec přece jen podařilo ze zátoky včas odjet. Mocensky to ale Britům nakonec bylo houby platné, neboť ze tří uvedených mocností to byli nakonec oni, kdo byl vyšachován z dělení Samoi. Hned v roce 1889 sice byla podepsána Berlínská smlouva, která uznávala nezávislost Samoi, ve skutečnosti si ovšem významný vliv v zemi udržely všechny tři mocnosti. Avšak už v roce 1899 byla Berlínská smlouva změněna v neprospěch Britů. Apii a celou západní část Samoi obsadili Němci, zatímco východ Samoi obsadili Američané, kteří drží tuto svou polovinu dodnes.

Nutno ovšem podotknout, že nejen kolonizátoři přicházeli v té době na Samou. Nejslavnějším apijským usedlíkem byl bezesporu skotský spisovatel Robert Louis Stevenson (1850–1894), který si postavil dům ve Vailimě na předměstí Apie a strávil zde poslední čtyři léta svého života. Stevenson zde v roce 1894 i zemřel a má tu hrob a muzeum.

Na počátku 19. století se na Samoi vytvořilo hnutí Mau, které protestovalo proti přítomnosti kolonizátorů zemi. Těmi byli nejdříve Němci, ale v roce 1914, kdy vypukla první světová válka, je vystřídali Novozélanďané, kteří hrdinně využili příležitosti a zabrali Němcům, zaneprázdněným boji v Evropě, jejich dosavadní kolonii. V sobotu 28. prosince 1929 protestovali samojští demonstranti v Apii proti novozélandské administrativě. Novozélanďané reagovali kulometnou střelbou do demonstrantů. Výsledek (11 mrtvých, včetně vůdce hnutí Mau, 50 zraněných) Novozélanďanům rozhodně na popularitě nepřidal, a to zvláště díky faktu, že demonstrace byla poklidná a nenásilná.

Dodnes se dni, kdy se tento masakr udál, říká na Samoi Černá sobota. Jelikož ovšem Novozélanďané v obou světových válkách bojovali na té správně straně (co se výsledku obou konfliktů týče), zůstali na západě Samoi až do roku 1962. V tomto roce Samoa získala, jako první tichomořský národ, úplnou nezávislost. Pro úplnost ještě dodejme, že dnes je na tom Americká Samoa ekonomicky daleko lépe než Samoa nezávislá. Obyvatelé Americké Samoi sice nemají přímo americké občanství, ale mohou se do USA volně stěhovat a dnes jich v USA žije kolem 130000, čili daleko více než v samotné Americké Samoi, která měla roku 2008 necelých 60000 obyvatel…

Co jsem viděl v Apii?

Apii jsem navštívil dvakrát. Poprvé po příjezdu z ostrova Savaii a podruhé před odletem na Tongu. Bydlel jsem v hotelu Seaside Inn, což je nejlevnější hotel uvedený v Lonely Planet. Leží asi kilometr od centra a je to typické batůžkářské doupě. Na pokoji jsem bydlel například se čtyřiapadesátiletým Francouzem, který je na cestě kolem světa už čtyři roky! Zatím navštívil Severní a Jižní Ameriku a Oceánii. Jede pomalu, nepospíchá – například ve Francouzské Polynésii strávil několik měsíců.

Když se na něco moc těšíte, jste pak často zklamáni a naopak, pokud od něčeho neočekáváte vůbec nic, jste pak občas příjemně překvapeni. Ten druhý případ u mě nastal v Apii. Četl jsem někde na internetu, že to je město velice ošklivé. Dovolím si však nesouhlasit. Apia samozřejmě není žádnou architektonickou perlou, ale určitě je hezčí než třeba Vila nebo Hanga Roa. Centrum města tvoří v podstatě dlouhé nábřeží kolem zátoky Apia Harbour a pár přilehlých ulic. Zajímavá místa jsou pak k vidění i na poloostrově Mulinuu. Přístav vypadá jako ideální kotviště jachet (je krytý skoro ze všech stran), ale v listopadu jich tu moc nebylo. Začíná totiž období dešťů (a tím pádem i hurikánová sezóna), takže jachty se koukají touto dobou odklidit někam do bezpečí (třeba na Nový Zéland).

Stejně jako všude na Samoi, i v Apii je velké množství krásných kostelů. Nejvíce se mi líbil katolický kostel na nábřeží. Najdete v něm mimo jiné hrob vůbec prvního kardinála v celé Polynésii, který zemřel v roce 2006. Nedaleko katolického kostela stojí kostel církve LMS. Ten byl postaven na místě, kde byly uloženy kosti Johna Williamse. Ostatky tohoto mučedníka byly totiž (po jeho zkonzumování místními domorodci) na ostrově Erromango vyzvednuty a přeneseny do Apie. Naproti kostelu je pak památník Johna Williamse. Docela hezká je i Clock Tower (Hodinová věž), stavba typická pro mnohá města, jichž se dotkla anglosaská tradice. Za zmínku stojí možná ještě dvě veliké moderní vládní budovy, situované rovněž na nábřeží. Jednou z nich je budova Samojské národní banky (National Bank of Samoa).

V centru Apie jsou dále tři tržiště. Nejmenší z nich je Rybí trh (Fish Market). Leží také na nábřeží a je poměrně malinký. Podle Lonely Planet je nejrušnější dobou na trhu nedělní dopoledne, ale moc rušné to tu touhle dobou zrovna nebylo. Některé ryby byly ovšem pěkně barevné. Dále je zde Bleší trh (Flea Market), ležící kousek od Rybího trhu. Vzhledem k jeho názvu jsem očekával, že tam budou prodávat nějaké zajímavé cetky, jak je to občas k vidění třeba v Asii, ale ve skutečnosti je to celkem nezajímavá turistická tržnice, kde se prodává oblečení a řemeslné výrobky. Nic jsem si tu nekoupil, i když třeba peněženka, upletená z palmových listů, byla docela pěkná. Jasně největším a nejrušnějším tržištěm je ovšem hlavní trh Maketi Fou (Market Place), kde se prodávají potraviny. Tržnice jeto veliká a zastřešená a můžete se tu i najíst v jednom z mnoha stánků s jídlem.

Dále jsem navštívil poloostrov Mulinuu Peninsula. Zde se nachází několik míst, důležitých pro historii a státnost Samoi. Jsou tu například hroby zdejších náčelníků či místo, kde byla 1. března 1900 poprvé vztyčena německá vlajka. Dále zde stojí dvě parlamentní budovy. Starý parlament je takové větší fale (otevřené, beze stěn), kdežto parlament nový, kde se zasedá dnes, má sice tvar fale rovněž, je to však prosklená, i když nijak velká stavba. Vedle obou parlamentů se pak rozprostírá velikánská soudní budova.

Jednou z atrakcí Apie je také korálová rezervace Palolo Deep Marine Reserve. Vstup do této rezervace je kousek od hotelu Seaside Inn. A za nepatrné vstupné se vám zde dostane opravdu hodně muziky. Pokud jste sem tedy přišli šnorchlovat. Dá se tu i příjemně odpočívat a nedělat nic, ale není to pláž na koupání. Dno je pokryté korálovou drtí a pokud chcete objevovat krásy zdejšího podvodního světa, jděte sem pouze za přílivu, jinak se budete plazit po břiše po ostrých korálech, a to věru není věc zábavná, něco o tom vím (tuto zkušenost jsem ovšem nezískal zde, nýbrž na Vanuatu a Fidži).

U pobřeží je většina korálů mrtvých, protože je zde malá hloubka, ale pokud poplavete až k dřevěné tyči, která je zalita do betonu kus od břehu, bude se vám tu určitě líbit. Zde se dno najednou prudce svažuje do hloubky. A právě v tomto místě je to nejlepší. Jsou tu pěkné korály, především však mnoho ryb. Proplouval jsem například houfem tisíců malých modrých rybek – takové hejno jsem snad ještě nikde neviděl. Taky jsem zahlédl asi metr dlouhou „štiku“ (štice se to tedy alespoň dost podobalo) a nějaká malá mrcha (asi rybka) mě ďobla do nohy. Ne že by to bolelo, ale hrozně jsem se lekl. Sem určitě v Apii zajděte. Doporučuji obzvláště neděli, kdy je jinak skoro všechno zavřené. A pokud nemáte s sebou brýle nebo šnorchl, můžete si je zde za přijatelný poplatek půjčit.

V Apii je také Museum of Samoa. Muzeum je malé, ale celkem pěkné a je sem vstup zdarma. Dozvíte se tu něco málo o historii, umění a přírodě Samoi.

Počasí se při mých dvou pobytech v Apii dost lišilo. Při prvním pobytu jsem vychytal tři dny nádherného slunečného počasí. To snad ani není období dešťů, říkal jsem si. Zato při mém druhém pobytu (druhá půlka listopadu) se příroda vyřádila. Lilo a lilo. Ne že by padaly trakaře celý den, občas byla třeba hodinu nebo i půl dne pauza. Ale několikrát denně pršelo velice silně nebo to byla rovnou hotová průtrž mračen. Zatímco u nás jsou takové lijáky téměř vždy provázeny bouřkou, tady tak prší normálně. Ještě že jsem měl ve městě už většinu věcí prohlédnutou a mohl jsem se skrývat v pohodlí hotelu a žasnout, jak nám dnes zase krásně leje.

Apia – praktické informace

Oficiální měnou na Samoi je 1 samojská tala (dále T), která se dělí na 100 sene. Orientační kurs v listopadu 2010: 1 T = 8 Kč. Název místní měny je vlastně zkomoleninou slov dolar a cent. Místní lidé také často místo tala říkají dolar.

Ubytování: Seaside Inn – 42 T na osobu a noc v „dormitory“ (v místnosti pro 3 osoby), včetně menší snídaně. Celkem dobré ubytování, navíc zde většinou bydlí baťůžkáři. Kuchyňka k dispozici. Za zmínku stojí také fakt, že tu mají sprchu s teplou vodou, což je v levnějších hotelech v Oceánii téměř rarita. Bohužel se v hotelu krade – „nenápadně“ zde mizí jídlo z lednice…

Doprava na letiště: Letiště Faleolo je bohužel vzdáleno od centra Apie asi 35 kilometrů. Možnosti, jak se tam dostat, jsou následující: 1) běžný autobus – cena 3 T. Potíž je v tom, že jezdí pouze přes den a první vyjíždí z Apie v 6:00 ráno. Pokud musíte být na letišti jako já v 5:30, nebo naopak odlétáte třeba o půlnoci, tato možnost padá. 2) shuttle bus – v hotelu Seaside Inn si ho můžete objednat za 25 T na osobu. Tuto možnost jsem byl nucen zvolit já. 3) taxi – cena je asi 50–60 T.

Jídlo a pití: Supermarket (opět výběr nejlevnějších potravin): fazole v tomatě (konzerva, 420 gramů) 3.20 T, apple pie (koláč plněný jablečnou marmeládou) 1.20 T, malá pizza 2 T, čínský vepřový luncheon meat (konzerva, 340 gramů) 3.50 T, litr plnotučného mléka (krabice) 3.40 – 4.50 T, špagety v tomatě (konzerva, 420 gramů) 2.90 T, půl kila nepříliš kvalitní šunky 7 T, Coca Cola 3.50 T (láhev 750 ml), pivo Vailima 5.80 T (lager, láhev 750 ml). Barbecue – pouliční stánek – 8 T (párek, 2 kuřecí stehýnka, kus skopového, zelenina a brambory, skvělé). Velmi levně se lze najíst na hlavním tržišti Maketi Fou. Dal jsem si tu oběd za 4.50 T (jeden kousek kuřete 1 T, jeden kousek ryby 1 T, 1 porce rýže 1 T, něco jako hamburger 1.50 T).

Vstupy: Palolo Deep Marine Reserve – 3 T (nejnižší vstupné na celé Samoi a přitom paráda). Museum of Samoa – vstup zdarma!

Různé: Posílal jsem do ČR 3 DVD s fotkami a stálo mě to neuvěřitelných 28.60 T! Nechtěli to vzít jako těžký dopis, nýbrž jako balík. Polstrovaná obálka stála 2.90 T, zbytek bylo poštovné. Snad to alespoň dojde. Internet jsem v Apii použil jen jednou. Cena byla 8 T na hodinu (zatím nejdražší internet použitý na Cestě), běžná cena je však 10–15 T na hodinu, předplacená karta na místní wifi sítě vyjde rovněž na 15 T na hodinu.

Tento článek je součástí seriálu Tichomořská plavba. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017