Sigiriya - záhada Lvího hradu

Pevnost Sigiriya leží v srdci Srí Lanky a je považována za největší div tohoto ostrova. Jde o granitový monolit, který se tyčí dvě stě metrů nad okolní džunglí. Na jeho úpatí stála kdysi gigantická brána ve tvaru lva, z níž se zachovaly jen dvě impozantní tlapy s drápy. Tady dodnes začíná jediná cesta vzhůru. Proč však dávní umělci vyzdobili všechny okolní strmé stěny nádhernými freskami polonahých krasavic, když je nikdo stejně nemohl spatřit?

Někdejší nedobytné sídlo krále Kasyapa se tyčí nad džunglí do výše dvou set metrů. Panny ze Sirgiriye jsou největší záhadou ostrova Srí Lanka.
Některé fresky vypadají, jako by byly je umělec dokončil teprve včera.
Torzo obří sochy lva, jehož tlamou se kdysi vstupovalo do pevnosti. Malby steré 1500 let působí dodnes velmi sugestivním dojmem. Tajemství spočívá v tom,  že byly natřeny zvláštním ochranným filmem z citrusové šťávy, medu a bílku a lesknou se trojrozměrně. Dávní sinhálští králové jezdili do Sigirie na slonu, turisté se musí spokojit s motorovou rikšou.

V této galerii je 6 obrázků. Zobraz celou galerii

Záhadou se zabýval i slavný pseudovědec Erich von Däniken a pochopitelně hledal spojitost s mimozemskými civilizacemi. Seriozní badatelé zatím s jednoznačným vysvětlením nepřišli. Žádnou teorii se neodvážil vyslovit ani geniální Arthur C. Clarke, jemuž se stal ostrov na mnoho desítek let druhým domovem. Sigiriyi pouze označil za jedno z nejhezčích míst na této planetě.

Každého, kdo chce malby spatřit, čeká krkolomná cesta vzhůru. Začíná kamenným schodištěm ve stínu pralesních velikánů. Pak pokračuje po točitých kovových schůdcích a můstcích zavěšených na strmých stěnách hory. Vysoko nad zelenými korunami tropických stromů náhle končí na terase, kde stála kdysi obrovská cihlová socha lva. Ten dal pevnosti jméno a v jeho tlamě byl umístěn její jediný vchod. Dodnes se zachovala pouze spodní část monumentu a prochází se mezi mnohametrovými torzy lvích pracek. Stezku lemují tabule nabádající návštěvníky, aby nedělali hluk. Ten by totiž mohl rozzuřit divoké včely, jejichž zlověstně bzučící hnízda visí všude okolo a jsou velká jako pytel brambor. Poslední úsek je obzvlášť nevhodný pro osoby trpící závratí. Vede nad asi stometrovou propastí a tvoří ho jen do skály vytesané úzké římsy, provizorní kovová stupátka a rezavé zábradlí. Z vrcholu, kde stál kdysi královský palác, lze prý za dobrého počasí dohlédnout až k Indickému Oceánu.

Skrýš otcovraha

Sigiriya byla v 5. století po krátký čas královským sídlem. Na vrcholu sklaní věře stál impozantní palác, dole se rozprostíraly rozsáhlé zahrady a vodní nádrže. Od okolní džungle byl celý komplex oddělen mohutnými hradbami. O tom, jak a proč tato nedobytná pevnost vznikla, vypráví stará legenda.

Jeden z dávných sinhálských králů, který se jmenoval Dhatusena (nebo Dathusena), měl dva syny. Jednoho s ošklivou avšak dobrosrdečnou královnou a druhého s krásnou služkou, která právě nevynikala dobrými vlastnostmi. Synové podědili vzhled i povahu po svých matkách. Kasyapa, zvrhlý syn krásné služky, nechal jednou otce zaživa zazdít, aby se zmocnil království. Za to mu Moggallana, ušlechtilý syn královny a právoplatný následník trůnu, přísahal pomstu. Uprchnul do sousední Indie a tam se dlouho pečlivě připravoval na vítězné tažení proti vrahovi svého otce.

Pro Kasaypu se stal kvůli odporu poddaných život v hlavním městě nebezpečným. Také měl velké obavy s invaze svého bratra do země. Věděl, že shromažďuje v Indii obrovskou armádu. Vybral si proto pro své nové sídlo vrchol nejstrmější a nejvyšší skály, kterou našel uprostřed džungle. Zde si vybudoval zámek, jehož věže se téměř dotýkaly nebe, přístupný jen po do skály vytesaných úzkých schodištích a visutých lávkách nad propastí. Nejdřív však musel vyhnat mnichy, kteří tady předtím měli poustevnu, čímž vtiskl své nebeské pevnosti cejch prokletí.

Konec vládce vesmíru

Časem propadl Kasyapa nezřízenému velikášství a pýše. Palác si nechal posázet drahokamy, aby se vyrovnal sídlům bohů. Sám sebe začal dokonce považovat za jednoho z nich. Nestačilo mu být vládcem Cejlonu, chtěl být pánem celého světa i vesmíru. Jeho sen o všemocnosti a nezranitelnosti trval celých osmnáct let.

Když roku 496 přitáhl Moggallana se svou obrovskou armádou na ostrov, aby se pomstil, dostaly události nečekaný spád. Kasyapa svého nevlastního bratra podcenil a místo aby zůstal v bezpečí své pevnosti, pokusil se o protiútok. Vojska se střetla v tvrdém boji, který dlouho neměl vítěze. K osudovému zvratu v bitvě došlo až poté, co žíznivý slon nesoucí krále Kasyapu vypověděl svému pánu poslušnost a rozběhl se k vodní nádrži, kterou zahlédl opodál. V domnění, že velitel prchá, reagovalo na tuto událost královské vojsko bezhlavým útěkem. Když to Kasyapa uviděl, prořízl si hrdlo, aby nepadl do zajetí.

Nový král Moggallan se odstěhoval zpět do starobylé Anuradhapury a Sirgiriya zůstala opuštěná. Paláce se pomalu rozpadly a pěstěné zahrady zpustly. Obyvatelé ostrova dokonce během staletí i zapomněli, kde pevnost leží a znovu ji objevili až britští důstojníci v 19. století. Následný archeologický průzkum odhalil, že stará legenda o založení pevnosti není zcela pravdivá, neboť s budováním paláců zde započal již král Dathusena, otec proradného Kasyapy.

Polonahé krásky

Dnes je Sirgiriya památkou chráněnou UNESCO. Patnáct století hlodal však na tomto místě zub času, takže má daleko do své původní nádhery. Monzunové lijáky, eroze a zemětřesení zničily téměř všechny stavby, které tu kdysi ve své domýšlivosti vybudoval Kasyapa. Zbyly z nich pouze trosky, napůl pohlcené džunglí.

Jen jakýmsi zázrakem se vysoko ve skalní stěně zachoval soubor nádherných barevných fresek. Jsou na nich namalovány spanilé krásky s ovocem a květinami v rukou. Mají bujná poprsí, na rtech záhadný úsměv a podmanivé oči. Portréty ukazují pokaždé jen postavu od pasu nahoru. Spodní polovina těla je zahalena mraky, ze kterých někdy vycházejí blesky. Z dálky to vypadá, že jsou dívky nahé, teprve při bližším pohledu je vidět, že jejich těla zakrývá slabounký závoj. Každý detail ukazuje na velký umělecký cit. Barvy jsou dokonale sladěné a stále velmi živé. Svůdné ženy, vyobrazené vždy ve dvojicích, mají tmavou i světlou pleť. Jedná se o jediné staré malby na celé Srí Lance, které nemají tradiční náboženský motiv.

Původně byla stejnými malbami pokryta celá skalní pevnost. Odhaduje se, že tato obrovská přírodní galerie obsahovala na pět stovek portrétů! Všechny však časem smyl déšť spolu s alabastrově bílou vápencovou omítkou, na které byly namalovány. Zachránilo se pouhých dvacet dva maleb, jenž kryl skalní převis. Bohužel většinu z nich těžce poškodili vandalové v roce 1967. Proto je dnes zbylým obrazům věnována maximální péče. Před sluncem je kryje na skalní stěně zavěšený plátěný přístřešek a neustále střeží policejní hlídka. Pro turisty platí na tomto místě přísný zákaz používat při focení blesk.

Dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil, co fresky ve skutečnosti představují. Místní průvodci tvrdí, že to mohou být dvorní dámy či konkubíny krále Kasyapa, které nesou obětiny do chrámů v palácových zahradách. Ale proč byly zobrazeny na strmé skále desítky metrů nad zemí, kde je nemohl nikdo vidět? To přece nedává žádný smysl.

Je téměř jisté, že tyto okouzlující fresky nebyly vůbec určeny pro oči obyčejných smrtelníků. Malby nejspíš souvisí s královou touhou dosáhnout titulu čakravartina, vládce vesmíru. Jeho sídlo se mělo proto svou nádherou vyrovnat příbytkům bohů na mýtické hoře Méru, k nimž patří bájné apsary, nebeské víly. Lepší hypotéza zatím neexistuje.

Básníci v rozpacích

Do skály v okolí fresek je vyškrábáno také mnoho starých nápisů. Nejedná se o texty vysvětlující jejich význam, neboť pochází z pozdějšího období. Jde o básně středověkých básníků, které jsou plné obdivu k zobrazeným krasavicím. Ani tito sinhálští bardové si však evidentně nebyli jisti tím, zda považovat malby za portréty skutečných žen nebo jen za bytosti z říše snů. Jeden z nich ve své básni prý píše: „Vaše oči jsou jako drahokam a kouzlo utajené v kameni. Toužím, aby mi daly znamení, že patří na zem, že nejsou jen klam…“

Informace na cestu

Doprava: Z městečka Dambulla, které má dobré autobusové spojení s Kandy a dalšími velkoměsty, dojedete do Sirgiriye za několik minut minibusem nebo tříkolovou motorikšou.

Ubytování: V okolí památky je několik přijatelných penzionů a jednoduchých hotelů, jejichž součástí je zpravidla i restaurace. O něco málo větší výběr podniků najdete v přilehlém městečku Dambulla, které je proslulé svými skalními chrámy.

Bezpečnost: Sirgiriya leží ve střední a nekonfliktní části ostrova. Problémy s tamilskými separatisty se tohoto místa prakticky nedotýkají. Pokud však odtud hodláte pokračovat dále na sever, pak se raději informujte o aktuální bezpečnostní situaci. Nejsevernější turisty běžně navštěvovanou atrakcí jsou za normálních okolností stúpy u města Anuradhapura.

Kulturní trojúhelník: Sirgiriya je součástí tak zvaného „kulturního trojúhelníku“, který dále tvoří zaniklá královská města Anurahapura a Polonnaruwa. Na území mezi těmito na seznamu UNESCO zapsanými místy leží nejvíce historických památek ostrova. Protože se chudá Srí Lanka snaží vytěžit z turistického ruchu maximum, je po cizincích požadováno poměrně drahé vstupné. Do každé z hlavních atrakcí se platí okolo 15 USD (a na slevu nemají nárok ani studenti.) Naštěstí je možné si zakoupit specielní okružní vstupenku v ceně asi 35 USD. Ta platí nejen do výše zmíněných míst, ale také pro návštěvu Nálandy a dalších památek a muzeí. Rozhodně se tedy vyplatí. Počítejte však s tím, že její platnost končí 14 dní od prvního použití!

Formality: Turistické vízum mohou občané ČR získat přímo na letišti v Colombu.

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017