Silvestr 2000

Po zkušenostech s vanpackerskou návštěvou v českém klubu jsem se neodvážil ho tam lákat, krom toho, na silvestrovskou estrádu byl sál už dávno vyprodán. A tak, jakožto otrlý backpacker, vydal se Franta strávit tuto noc na Byron Bay, nevýchodnějším to výběžku australské pevniny, kde doufal zažít vzrušující Silvestr s uvítáním nejčasnějšího úsvitu nového tisíciletí nad Australskou pevninou.

Krátce před Silvestrem se mi ohlásila další návštěva. Franta, čtenář bývalých australských stránek, který už skoro půl roku brázdil australskou pevninu autobusem, stopem, a jakkoliv se dalo, se nakonec rozhodl, že vanpacking je přece jen mnohem účinnější způsob bydlení a cestování, a prý by se tu stavil, nějaké vozidlo koupit, a upravit k obrazu svému.

Po zkušenostech s vanpackerskou návštěvou v českém klubu jsem se neodvážil ho tam lákat, krom toho, na silvestrovskou estrádu byl sál už dávno vyprodán. A tak, jakožto otrlý backpacker, vydal se Franta strávit tuto noc na Byron Bay, nevýchodnějším to výběžku australské pevniny, kde doufal zažít vzrušující Silvestr s uvítáním nejčasnějšího úsvitu nového tisíciletí nad Australskou pevninou.

Když jsme se později v pondělí znovu sešli, nechal se Frantík slyšet, že zlatej Silvestr v Čechách, a zlatej sníh. Jak znám zdejší způsoby slavení významných událostí, uměl jsem si dobře představit důvody jeho rozčarování. Asi největší „sranda“, co jsem tu sám kdy na Silvestra zažil, byly davy ausíků v Sydney na Rocks, s papírovými trumpetami, vtipně si navzájem troubící znenadání do ucha. Ani do takové extáze se prý nikdo na Byron Bay nedostal, pár lidí si tam za úsvitu vlažně přiťuklo plastikovými skleničkami.

Pro mě ovšem československý klub tentokrát znamenal zásadní změnu ve slavení tohoto datového zlomu. Konečně jsem na tomhle kontinentě zažil při téhle příležitosti nějakou srandu. Řekl bych, že domadělaná estráda se vydařila nade všechno očekávání. O kulturní ozvučení sálu se postaraly tři profesionální hudební tělesa, one-man band Marian vyplnil veškerá místa, která by jinak mohla být hluchá, pak dokonce přímý potomek kapitána Titaniku zahrál sólové variace na ektronickou klaviaturu, ale o hlavní program se postarala skupina „Bunkers“, v četných nejen hudebních ale i krojových variacích. Kromě „country & western“, jsem osobně obzvlášť ocenil jejich „Hříšné lidi města pražského“.

Po půlnočním přípitku šampusem se podávala zde prý již tradiční dršťková polévka. Bohužel jsem nemohl tuhle lahůdku dostatečně vychutnat po půlce pečené kachny, kterou jsem od večeře stále ještě nestihl kloudně strávit. Zbytek noci si už nepamatuju tak jasně, něco o mém stavu mi dává tušit dlouhatánský záběr z videokamery, kterou jsem zjevně zapoměl vypnout.

V úterý jsem vyzvedl Frantu z hostelu, koupili jsme za tři stovky van, co jsme si vyhlídli v minulém tisícíletí, a odvezli ho na pozemek, abychom z něj udělali pořádný vanpack. Nebyl to zas úplně ten naprosto nejlepší „kauf“, jak se později zdálo, což se nedalo ani moc očekávat, když inzertní noviny před Silvestrem nevyšly, a inzerát byl víc jak týden starý. Ale o tom příště.

Tento článek je součástí seriálu Vanpacking. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017