Šůš

Starý Mercedes ukrajoval íránskou krajinu směrem na jih pomalu a občas i spolehlivě. Jen dvakrát za noc musel řidič neplánovaně zastavit, protože upadla jakási součástka a bylo třeba provést opravu. Interiér autobusu rozhodně nebyl moderní. Chyběla anatomicky tvarovaná sedadla a místo nich zde byly něco jako malé paravany. Musím ale říci, že mě osobně se Mercedesem cestovalo mnohem pohodlněji, než Volvem. Ištván byl sice rozlámaný, ale já preferoval větší prostor a tím i pohodlí.

Pohled na Šůš a hrobku proroka Daniela. Šůš - nádvoří mešity ve které je hrobka biblického proroka Daniela. Šůš - vstup ke hrobce proroka Daniela. Šůš - zbytky Dáreiova paláce Apadana. Zikkurat v Choqa Zanbil. Zikkurat v Choqa Zanbil. Zikkurat v Choqa Zanbil. Zikkurat v Choqa Zanbil. Průvodce zikkuratem v Choqa Zanbil. Původní nápisy v Choqa Zanbil.

V této galerii je 14 obrázků. Zobraz celou galerii

Byl pátek 18.5.2007 a právě odbyla pátá hodina ráno. Slunce již podarovalo Zemi svým světlem a za necelé dvě hodiny ukazoval teploměr 35 stupňů ve stínu. Do té doby se ale ještě přihodilo spousta věcí. Autobus nás vysadil na rozcestí, kde odbočka vedla do starobylého Šůš. Naším štěstím byl taxikář, který pravděpodobně znal příjezdy dálkových autobusů a doufal, že nějaký potrefený turista využije jeho služeb. Turisté zde byli hned dva a tak nás s úsměvem vezl do centra města.

Z předchozího dne jsme měli zamluven hotel, kde nám ubytování domluvili bratři majitelé hotelu Ordi Behesht v Hamadánu. Na základě telefonního hovoru jsme byli ujištěni, že cena za noc pro oba bude stát pouhé tři dolary. Což bylo sice téměř neuvěřitelné, ale příjemné zjištění. Patrně jsme se málo poučili ze zkušeností s hoteliéry v Hamadánu, protože jsme netušili nic zlého.

V klidu jsme se nechali zavézt až k hotelu Apadana a těšili se na příjemné ubytování, které se podle jeho vnější podoby dalo očekávat. Jaké ale bylo naše překvapení, když nám majitel sdělil, že cena je desetkrát vyšší, než jaká byla sdělena po telefonu včera večer. Nevyspalí a roztřesení noční jízdou starým veteránem, hladoví, pekelné horko na krku a já s kašlem, jsme najednou nevěděli co dál. Ištván se pro změnu uvolil, že tentokrát půjde hledat jiné ubytování on. Vrátil se asi za hodinu se zprávou, že nelezl ještě asi jeden hotel, ale cena je stejná. Byli jsme na jihu Íránu, kousek od hranic s Írákem, Perský záliv co by kamenem dohodil a nejpozději do dvou hodin se dalo čekat skutečné horko. Bylo třeba se rozhodnout se co dál.

Nakonec jsme usoudili, že si půjdeme prohlédnout památky, které v Šůš jsou a pak se uvidí. Batohy nám snad dovolí si odložit u správce historického areálu. Jak jsme si řekli, tak se stalo. Správce byl na rozdíl od hoteliéra milý pán a klidně si nechal zarovnat našimi zavazadly svojí malou kancelář. Trochu jsme pookřáli a vydali se do víru historie.

Ačkoliv je Šůš z hlediska historie jedním ze skvostů Íránu, je turisty značně opomíjen. Patří mezi nejstarší města světa a jeho historie se datuje již od 4. tisíciletí př. n.l. Postupně zde vládli Elamité, Sumerové, Akkaďané, Babyloňané a Asyřané. Bylo to jedno ze sídelních měst staroperské říše a zejména Dáreios ho poznamenal monumentální výstabou svého paláce. Počátek úpadku město zaznamenalo s příchodem Alexandra Velikého, kdy se stalo pouhým provinčním městem a ve 13. století n.l. ho zničili Mongolové. Objeveno bylo teprve v roce 1852 britskými vědci a podrobně prozkoumáno francouzsými archeology. Ti si zde byli nuceni postavit velký palác, aby se mohli bránit nájezdům arabských kmenů, kterým se jejich pobyt zde nelíbil. Palác stojí dodnes a je snadné ho omylem považovat za starověkou Apadanu.

Je to právě toto místo, kde byla objevena stéla s Chamurappiho zákoníkem. Originál byl převezen do Francie a kopie je vystavena v Národním muzeu v Teheránu. Elamité ji totiž získali při jednom ze svých výbojů proti Asyřanům a odvezli si ji právě do Šůš.

Když jsme se procházeli mezi zbytky Dáreiova paláce Apadana, zřetelně jsem cítil spojení v čase. Je to sice už velmi dávno, nějakých šest set let před Kristem, kdy se zde procházeli lidé, králové a jejich služebníci. Po této zemi se procházel i prorok Daniel, kterému je ve Starém zákoně v bibli také věnována jedna celá kniha. Jako mladý chlapec byl odvlečen z Jeruzaléma babylónskou armádou na dvůr krále Nabuchodonozora a díky své nesmírné inteligenci a nadání i prorockým schopnostem, se stal jeho rádcem. Věrně mu sloužil po celý život a prožil i pád Babylóna a jeho dobytí Médo – Perskou říší. Protože byl velmi moudrý a zkušený, využil jeho služeb i král Dáreios. Daniel měl těžký život. Jistě, žil v luxusu a bohatství, ale již nikdy nespatřil svou zemi, nikdy nevstoupil do jeruzalémského chrámu, který byl zničen. Nikdy nespatřil otce ani matku. Byl naprosto vykořeněn. Navzdory tomu všemu nezahořkl a nepěstoval ve svém srdci nenávist. Věřil, že vše se děje z pokynu vyšší moci, než jsou i ti nejmocnější králové na zemi. Svou službu vykonával vždy věrně a čestně. Velmi dobře poznal intriky zákulisních bojů zejména na perském dvoře. Byl nejvyšším po Dáreiovi a skupina místodržících se ho snažila odstranit, protože netrpěl jejich nečestné jednání a hrabivost.

Lstí přiměli Dáreia k vydání zákona, že žádný obyvatel jeho říše nesmí v určitém období uctívat jiného boha, než je on sám. Panovník nic netušil a když k němu přivedli v poutech Daniela, který byl záměrně přistižen, jak se modlí ke svému Bohu, upadl do hlubokého smutku, protože si tohoto muže nesmírně vážil a ctil. Ale nedalo se jinak, tehdejší doba navzdory krutostem lpěla na zákonech a slovu muže. Dáreios byl nucen pod tlakem odsoudit Daniela k trestu smrti vhozením do lví jámy. V době, kdy se již Daniel domníval, že dožije v klidu své dny na této Zemi, byl nucen prožit zkoušku své víry. Ale jak vypráví záznamy knihy Daniel, lvi mu ani v nejmenším neublížili a když druhého dne ráno spěchal Dáreios k jámě, našel ho jak sedí uprostřed nich a je živ a zdráv. Velmi se zaradoval a všechny, kteří chtěli takto Daniela zničit, nechal vhodit na to samé místo. Prý z nich nezbyla ani kůstka.

Daniel má jako prorok v islámu své čestné místo. V Šůš byl dokonce pohřben a je zde stále k vidění jeho hrobka, která stojí v areálu mešity. Je to nádherné místo. Samotná hrobka je zdobena zlatem a drahými kameny a když jsem jí spatřil, oči mi skutečně přecházely. Všude na zemi i na zdech jsou mramorové dlaždice, které jsou nasáklé venkovním teplem a je příjemné na nich sedět a rozjímat. Mnoho muslimů přichází na toto místo aby se pomodlili a uctili jeho památku. Daniel je znám i díky viděním a prorockým vizím, které měl o konci světa a závěru lidských dějin, které jsou v jeho knize podrobně popsány.

Na nádvoří mešity ale vládne docela moderní ruch. Malí kluci si zde hrají a když sem zavítá nějaký turista, hned přispěchají se svojí prosbou o nějaký ten dolar. Ani já jsem nebyl vynechán. Když jsem jim sdělil, že mám pouze riály tak na chvíli odběhli a radili se. Pak se vrátili a že prý se spokojí i s riály. Kluci jsou všude stejní. Čiperní a vynalézaví. Však také sladkosti a zmrzlina něco stojí, ne?

Bylo před polednem a my jsme se rozhodli navštívit komplex Choqa Zanbil. Jde o pětistupňovou pyramidu typu zikkurat, která byla postavena Elamity cca 1500 př. n.l. na počest bohu Inunšiakovi a na jejím vrcholu byla hrobka panovníka a byl zde uctíván bůh. Odvézt jsme se tam nechali taxíkářem, který ovšem postrádal licenci, což je ale v Íránu naprosto běžné. Ihned nás začali opravdoví taxíkáři (ale také mnohem dražší) přemlouvat, abychom s ním nejezdili, protože prý patří k hnutí taliban a uřízne nám hlavu. Ne že bychom se tomu smáli, ale pokládali jsme to za projev konkurenčního boje. S naším šoférem jsme se na cestu k zikkuratu vydali a hlavu jsme domů také přivezli. Choqa Zanbil je od Šůš vzdálená asi 35 km a leží v poušti. Na místo jsme dorazili po jedenácté hodině dopoledne a povím vám, větší vedro jsem opravdu nezažil. Suché a spalující. Nebylo kam se ukrýt, kam utéci před sluncem. Teploměr jsme už ani nevytahovali, protože delší dobu stejně neukazoval. Neměl na zdejší klima dostatečně rozsáhlou stupnici. Nezbývalo, než se opravdu vydat na obhlídku areálu.

Průvodce nám dělali dva místní starci, kteří se nám snažili vysvětlit něco z historie. Na svoji dobu to jistě bylo úctyhodné dílo a i dnes budí respekt. I když to bylo nesmírně zajímavé, nás zajímalo jediné. Dostat se co nejrychleji zpět do Šůš. Asi po dvou hodinách se nám naše přáni vyplnilo a my vešli do jedné klimatizované restaurace na oběd. Z ampliónů, které jsou rozesety po celém městě se ozývaly modlitby a kázání. Byla doba polední bohoslužby. Sice mne trochu udivilo, že imám při své promluvě má každé čtvrté slovo Amerika a říkal jsem si, jestli jsme se opravdu neocitli v baště Talibanu, ale když jsem se ze zvědavosti zašel na bohoslužbu podívat, setkal jsem se jako běloch a cizinec zase s milou pohostinností. Po kázání za mnou přišel dokonce imám a po kratším rozhovoru jsme se společně vyfotografovali. Vyzařovala z něho pokora, skromnost a klid. Nevím, třeba se hluboce mýlím, ale zdálo se mi, že těchto lidí se nemusím bát. Obyčejných, opravdu a upřímně věřících muslimů jsem poznal, že se bát nemusím.

Odpoledne nás taxikář zavezl na vlakové nádraží do Andimešku, odkud jsme plánovali odjet nočním lehátkovým vlakem do města Qom. Hotel jsme nalézt nemohli a tak nezbývalo, než se přesunout dál. Všechno co bylo možné jsme zde už viděli a o takové horko jsme opravdu nestáli. Já zvlášť, když jsem stále zápasil s nemocí. Nádražní budova byla klimatizovaná a jako stvořená k odpočinku. Měla jen jednu nevýhodu. Byla zde velkoplošná televize a z celého města se sem táhli muži všech věkových kategorií a sledovali fotbalové zápasy. Ale čas do našeho odjezdu utekl rychle a my s Ištvánem si užívali po několika předchozích nocích pohody z vodorovné polohy. Člověku stačí opravdu velmi málo, aby si mohl s klidným svědomím říci, že je spokojen. Než jsem usnul, představoval jsem si, jaké to asi bude v Qomu. Městě, kde je největší univerzita pro duchovní a kde studoval i sám Chomejní. Ať už jsem si představoval cokoliv, nikdy by mě nenapadlo, že prožiju události, o kterých by se mi nezdálo ani v nejčernějších snech. Ale o tom zase příště.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-sus.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-sus.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Íránské putování. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017