Svéráz goralského Ždiaru

Ždiar se na první pohled liší od ostatních podtatranských vesniček. Snad i proto, že stojí na úpatí Belianských Tater, které mají jen málo společného se zbytkem pohoří. Právě tady leží centrum goralů - osobitého etnika, jehož příslušníci dodnes hovoří pro ostatní Slováky téměř nesrozumitelným nářečím.

Dřevěnice ze Ždiaru   vypadají tak trochu jako perníkové chaloupky. Panorama Belianských Tater dodává Ždiaru jedinečný půvab. O malebná zákoutí není ve Ždiaru nouze. Nejvyšší horou Belianských Tater je v současnosti nepřístupný vrchol Havran (2152 m).

V této galerii je 4 obrázků. Zobraz celou galerii

Na rozdíl od Tatranské Lomnice a dalších obcí ve Vysokých Tatrách nevznikl Ždiar jako rekreační středisko. Jde o starobylou osadu, která byla založena už během 16. století. Jejími prvními obyvateli byli pastýři a uhlíři valašského a rusínského původu. Dnes vesnice žije převážně z turistického ruchu, přesto si stále uchovává svou svéráznou podobu.

Barevné chaloupky

Chloubou Ždiaru je dobře zachovalá lidová architektura. Pro místní dřevěné domky je charakteristické modré či červené spárování, trámy zdobené bílými ornamenty a barevně malované okenice. Zdálky proto tato stavení připomínají pohádkovou perníkovou chaloupku. Střechu starých obydlí pokrývají štípané dřevěné šindele, materiál kdysi běžně používaný všude na slovenském venkově.

Nejstarší ve Ždiaru postavené příbytky byly pouze jednoposchoďové. Využívaly se obvykle jen sezóně. Šlo vlastně o jednoduché koliby bez oken, jež byly určené dřevařům a pastevcům. Zároveň tyto dřevěnice sloužily i jako maštale na ustájení ovcí. Později začala vznikat větší stavení pro celoroční obývání.. Vždy se však jednalo výhradně o dřevěné roubenky. Většina byla postavena tak, aby byl uprostřed uzavřený atriový dvůr. Ten chránil přes noc ovce proti útokům hladových vlků a medvědů.

Pro potřeby cestovního ruchu se začaly některé stavby upravovat už po skončení první světové války. Nejčastěji tak, že byly jedny dveře nahrazeny více vchody, aby se získaly samostatné pokoje pro turisty. K významnějšímu narušení rázu obce došlo ovšem až v polovině minulého století. Pak naštěstí zasáhli památkáři, a tak v Ždiaru dnes najdete naprosto unikátní soubor původních dřevěnic a opravdu jen velmi málo zděných domů. Čtyři nejvzácnější seskupení lidových staveb byly roku 1977 prohlášeny za památkovou rezervaci.

Hrdí goralé

Obyvatelé Ždiaru jsou velmi hrdí na své goralské nářečí a tradice. Jejich kulturu utvářely snad všechny karpatské národy. Goralé obývají řadu obcí v slovensko-polském pohraničí. Nikde se však neuchovali jejich staré zvyky tak jako ve Ždiaru. Ještě donedávna se místní obyvatelé každou neděli a přes svátky oblékali do lidového kroje. Ten ovšem ani dnes nechybí žádnému domorodci v šatníku. Vždyť se tu každou chvíli koná nějaká zajímavá folklórní akce. Velkou oblibu si mezi turisty získaly především inscenované goralské svatby a vystoupení vesnického souboru Ždiaran, který prezentuje originální goralské tance, písně a zvyky.

Ždiarský kroj patří k nejpestřejším a nejbohatším na Slovensku. Převládají na něm tři barvy. Základ je bílý jako sníh na vrcholcích okolních hor. Černá symbolizuje zem, která dává chléb, červená pak krev a pot, jenž provázejí jeho získávání. Díky tomu, že vesnicí v minulosti procházely poměrně důležité obchodní i pašerácké stezky, vyvíjel se místní oděv rychleji a jinde. Obyvatelé Ždiáru se mohli snadno seznámit s novými materiály na dotvoření detailů, které časem nápadně odlišily jejich oděv od chudších goralských osad. Typickou součástí bohatě vyšívaného ženského kroje se tu stal tzv. raňtuch – rovný pruh plátna se zvláštním vzorem. Muže z vesnice bylo také možné snadno rozpoznat, neboť každý nosil kapelušok – černý klobouk ozdobený orlím perem a malými mušličkami, jež až sem přiváželi kupci od Baltského moře.

Velmi ceněné jsou výrobky místních lidových řezbářů. Spolu s dalšími exponáty jsou k vidění malém vesnickém muzeu Ždiarská Izba.

Co říkají legendy

Existují dvě teorie o tom, jak přišla osada ke svému podivnému názvu. Podle jedné goralské pověsti mělo první stavení na místě dnešního Ždiaru jediné okno a to bylo obráceno na stranu, ze které do světnice v noci svítilo jasné světlo Jitřenky. Tato jasná hvězda se po goralsku nazývá Zor. Goralé věří, že jejich předci dali podle ní jméno i celé nové vesnici a dodnes jí tak mezi sebou nazývají.

Druhá teorie je méně romantická, ale mnohem pravděpodobnější. Říká, že název souvisí s pálením uhlí, které bylo v minulosti hlavním zaměstnáním prvních usedlíků. Ti nazývali svou obživu „žiarenie“.

Možná však nemá pravdu ani jedna verze. Ve starých kronikách totiž vesnice nese nejprve v 18. stol. jméno Ždyar a na počátku 19. stol. pak Žjár. Goralský i oficiální název jsou tak možná jen zkomoleninou dávno zapomenutého jména. Oblast, kde vesnice leží, byla obydlena už od nejstarších dob. Na listině z roku 1282 je nazývána Stragar, což je nejspíš slovo germánského původu.

Tatranská jednosměrka

Neopakovatelné kouzlo Ždiaru ještě umocňuje jeho poloha. Přímo nad vesničkou se zvedá jako hradba dvojce nejvyšších vrcholů Belianských Tater: Havran (2152 m) a Ždiarská Vidla (2142 m). Lze jen litovat, že v zájmu ochrany přírody jsou tyto impozantní hory turistům trvale nepřístupné.

Belianské Tatry mají odlišnou geologickou stavbu i jiný reliéf než zbytek pohoří. Strmý vápencový hřeben je dlouhý asi 14 kilometrů a devět jeho vrcholů přesahuje výšku 2000 metrů. Jedinou turisticky přístupnou trasou je zeleně značená stezka vedoucí přes Monkovu dolinu a Široké sedlo (1830 m). Naučný chodník přetíná Belianské Tatry v délce 6 kilometrů a dosahuje převýšení 900 metrů. Zpočátku vede pralesem, který má mnohem pestřejší skladbu nežli monotónní lesy rostoucí na odlišné půdě pod žulový masívem Vysokých Tater. Přístupný je výhradně během letní turistické sezóny a to pouze jednosměrně, zdola ze Ždiaru. Poměrně náročná túra je tedy určena jen opravdovým milovníkům hor, neboť neumožňuje nikomu pohodlný nocleh ve Ždiaru po jejím absolvování. Každého čeká namáhavý celodenní pochod až k chatě u Zeleného plesa ve Vysokých Tatrách. Toto chytré opatření má omezit počet návštěvníků a negativní dopady turistiky na životní prostředí.

Boj o Ždiarskou Vidlu

Představitelé Ždiaru v současnosti usilují o zpřístupnění dalších částí Belianských Tater, což by zvýšilo příjmy obce z cestovního ruchu. Zejména se vedou jednání o otevření stezky na Ždiarskou Vidlu. První žádost byla podaná na Ministrestvo životního prostředí Slovenské republiky už v roce 2003. To výjimku vydalo. Když se však proti postavila Správa Tatranského národního parku, tak ji následně zas zrušilo. Nyní se připravuje další žádost, takže není vyloučeno, že se příští sezónu po dlouhých letech znovu turistům otevře cesta k jedné z nejkrásnějších hor na Slovensku.

Informace na cestu

Kdy navštívit Belianské Tatry: Milovníkům vzácné flóry lze jednoznačně doporučit počátek léta, kdy tu horské svahy porývá koberec pestrobarevných květů. Časté deště a mlhy však v tuto dobu příliš nepřejí pěší turistice. Stálé slunečné počasí bývá obvykle v této části Slovenska stejně jako ve Vysokých Tatrách v září. V zimě jsou hory pro veřejnost uzavřené.

Ubytování: Každé druhé stavení ve Ždiaru slouží jako pension. Ani na přelomu léta a podzimu, kdy zde vrcholí turistická sezóna, není problém sehnat přijatelné ubytování. Pokud máte zájem o konkrétní podnik, je lepší si pokoj rezervovat v dostatečném předstihu přes internet nebo po telefonu. Jednosměrná túra přes Belianské Tatry vás ze Ždiaru přivede k turistické chatě u Zeleného plesa, která je jedinou možností ubytování v této části pohoří.

Doprava: Pokud nepojedete vlastním vozem, pak se do Ždiaru dostanete nejsnadněji autobusem z Popradu. Většina spojů končí ve Starém Smokovci, kde je nutné přestoupit. Aktuální informace o odjezdech autobusů najdete např. na www.idos.cz.

Turistické cíle v okolí: Cestu do Ždiaru lze spojit s návštěvou Velké Magury a sousedního Pieninského národního parku. Adrenalinovým zážitkem je plavba na pltích po divoké řece Dunajec. Vory startují z Červeného Kláštera, který je spolu s Ždiarem dalším významným centrem goralské kultury. Za pozornost stojí jistě také termální lázně Vyšné Ružbachy, kde najdete léčivé horké prameny a unikátní zatopený kráter z travertinu.

Zajímavost z historie: Roku 1925 pobýval ve Ždiaru významný český fotograf a znalec lidového umění Karel Plicka. Kromě jedinečných fotografií místních venkovanů tu natočil i lyrické scény do slavného filmu Zem zpieva. Tento celovečerní dokument sklidil svého času velký ohlas po celém světě.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017