Tajemné Vádí Doán

Náš džíp prudce nadskakuje na rozbité pouštní cestě a mi se pomalu blížíme k jednomu z nejtajemnějších koutů Arabského poloostrova. Naším cílem je vádí Doán, kde kdysi začala sága mocného klanu bin Ládinů. Právě z této odlehlé oblasti na východě Jemenu pocházel otec v současné době nejhledanějšího teroristy světa. Stále tu žijí jeho vzdálení příbuzní a snad i proto dostáváme na cestu vojenský doprovod.

Dávným centrem Hadramautu byla oáza Šibám, jež si vysloužila přezdívku Manhattan pouště. Její hliněné mrakodrapy jsou zapsány na seznamu UNESCO. Usáma bin Ládin má v Jemenu rozhodně více příznivců nežli současný americký prezident Bush. Ale jen málo lidí v této zemi hodlá následovat jeho příkladu a stát se aktivním členem organizace Al Kajdá. Dvojnásob to platí o oblasti Hadramaut, jejíž obyvatelé jsou pro svoji umírněnost a pacifizmus považováni tak trochu za slabochy. Al Hajjarayn je jako ostatní města v Hadramutu plný kontrastů. Někteří místní rodáci patří k největším boháčům v Arábii a žijí v mnohapatrových rezidencích. Většina obyvatel města však dodnes používá k dopravě osly. Muži z vádí Vádí Doán nepatří k typickým rekrutům organizace Al Kajdá. Více jak o islám se zajímají o obchod a ve volných chvílích hrají domino. Vodu lze ve vádí Doán doplnit u studní zvaných sikája, které podél cest staví místní boháči. Jedná se o starou tradici, jež vychází z přikázání koránu konat dobro a poskytovat pomoc bližním. Tato zdobená kašna stojí v oáze Al Mashhad. Vádí Doán je domovem mnoha pohádkově bohatých šejků. Zdi jejich paláců bývají pokryty abstraktními barevnými ornamenty, které jsou jednou z mnoha zvláštností tohoto kraje. V uličkách oázy Al Hajjarayn, kde se zpracovává nejdražší med na světě. Pěstování datlí je poměrně náročné a nikdy nebylo zárukou bohatství. Ve vádí Doán se proto datle obvykle nepěstují ve velkém, ale jen pro vlastní potřebu. Průvodce ochotně zprostředkoval mé společnici koupi tradičního oděvu místních žen, pro který e typický vysoký slaměný klobouk a černá rouška.

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Vádí Doán patří k regionu Hadramaut, který tvoří síť gigantických kaňonů, jež vyryly během milionů let do krajiny v těchto končinách poměrně vzácné přívalové deště. Malé oázy roztroušené po dnech údolí jsou jedinými ostrůvky života v rozpálené poušti všude okolo. Stejně jako afghánské hory, současné útočiště Usámy bin Ládina, zůstává i tato část světa v mnoha ohledech stále na úrovni středověku. Osli jsou zde ve většině vesnic dosud nejčastějším dopravním prostředkem a moderní dobu připomínají jen tlampače na střechách mešit.

Údolí milionářů

Vádí Doán je však v tomto směru tak trochu výjimkou. Člověk tu narazí uprostřed pustiny i na řadu přepychových sídel v tradičním stylu, kde žijí se svými harémy a služebnictvem neskutečně bohatí šejci, jejichž majetek se počítá na milióny dolarů. Stejně jako Usámův otec odešlo kdysi z tohoto údolí, dlouhého přes sto kilometrů, za prací do Saudské Arábie mnoho dalších podnikavých mužů. Jejich jména dnes tvoří příjmení těch nejbohatších saudskoarabských rodin: bin Mahfúzové – zakladatelé největší banky v zemi (National Commercial Bank), dynastie Amúdiů vydělala jmění na ropě, hornictví a obchodem s nemovitostmi. Nesmíme také zapomenout na zdatné obchodníky z rodiny Barúmů či na samotné bin Ládiny, kteří se zabývají především stavebnictvím. Přesto, že jsou pravděpodobně ze všech nejbohatší, ve vádí Doán investují na rozdíl od svých krajanů jen poměrně málo. Kolébku svého klanu však někteří jeho příslušníci čas od času navštěvují. Usáma tu však pravděpodobně nikdy nebyl.

Svérázný Hadramaut

Abychom pochopili, jak mohlo tolik lidí z jednoho zapadlého jemenského údolí pohádkově zbohatnout, musíme nejdříve poznat život v odlehlém Hadramautu a myšlení jeho svérázných obyvatel. Právě zvláštní kultura, kterou si sebou přinesli do Saudské Arábie místní rodáci, je dodnes podstatou jejich velkých obchodních úspěchů i náboženské horlivosti.

Drsné pouštní klima nedovoluje v Hadramautu rozvoj zemědělské výroby. Lidé se tu proto odnepaměti věnovali především obchodu. Snad každým ze zdejších vádí vedla v dávné minulosti některá z větví legendární kadidlové stezky, takže ani nebylo nutné hledat další zdroj příjmu. Vádím Doán, které se táhne z centrálního Hadramautu směrem na jih až téměř k Arabskému moři, mělo navíc vždy tu výhodu, že zajišťovalo obchodní spojení mezi vnitrozemím a přístavy. Při svém podnikání museli kupci z Hadramautu často cestovat s karavanami po celém islámském světě. Obyvatelé vádí Doán se však nezalekli ani moře a hledali štěstí i na Dálném východě. Právě od nich lze odvozovat původ a kořeny dnešního sultanátu v Bruneji.

Kupci z Hadramautu byli po celém Orientu pojmem už ve starověku. O této oblasti se zmiňuje i kniha Genesis, která ji nazývá Hazarmaveth. Podle legendy jsou místní domorodci potomky předislámského světce jménem Hud, který byl jedním z Noemových pravnuků.

V Hadramautu dodnes společnost funguje na základě kmenových a klanových principů. Nejváženější rodiny (sajjidové) odvozují svůj původ od samotného proroka Mohameda.

Obchod podle koránu

Pokud jde o obchod, Hadramauťané považují sami sebe za hospodárné a za každou cenu čestné obchodníky. Místní nepsané pravidlo říká, že i pokud jde o obchod za miliony, nikdy nesmí chybět ani rijál. Vztahy mezi obchodníky se řídí pouze islámskými pravidly a příkazy koránu. Uzavírají se jen ústní smlouvy, ale dané slovo vždy platí, neboť nedodržením slibu či lží by byla nenávratně pošpiněna obchodníkova čest. Z úvěrů se nikdy neplatí úroky, neboť lichvu korán zakazuje jako nemravnou. Účetnictví není při takovém způsobu hospodaření téměř potřeba, takže odpadají další náklady. K převodům peněz do ciziny se používají spolehlivý kurýři, nebo putují systémem havala – propletencem směnárníků, který je v muslimských zemích velmi rozšířený. Havala znamená v překladu „Důvěra“ a touto cestou lze posílat velké i malé částky. Transakce končí potřesením rukou a nezbudou po ní žádné stopy. Tímto způsobem se přelévají každoročně milióny dolarů a používá ho dnes i organizace Al Kajdá, takže výroky politiků o sledování či zablokování kont údajných teroristů jsou v podstatě jen zbožným přáním a mediální fikcí.

Obyvatelé Hadramautu prosluli také jako geniální stavitelé. Z hlíny a dřeva si už po staletí budují rezidence vysoké deset i více pater. Když na začátku cesty míjíme oázu Šibám, jejíž hliněné mrakodrapy jsou na seznamu UNESCO a vynesli jí přezdívku Manhattan pouště, hned je nám jasné, proč Usámův otec začal podnikat právě ve stavebnictví.

Zbožní včelaři

Branou do vádí Doán je osada Al Mashhad. Neplánovaně tu zastavujeme kvůli píchnutému kolu. Náš řidič se pouští do opravy a mi jdeme na obhlídku okolí. Al Mashhad byl kdysi poměrně významným muslimským centrem a stojí tu několik posvátných hrobek z 16. století. K našemu překvapení nemá místní správce nic proti tomu, abychom se podívali dovnitř. To nás celkem překvapuje, neboť v Jemenu jsou mešity i hrobky pro nemuslimy prakticky vždy tabu a oblast Hadramautu patří k nejkonzervativnějším provinciím v zemi.

Dobře je to vidět na postavení žen, které tu chodí přísně zahalené a prakticky nikdy neopouštějí domov. Se světem mužů mají dokonce tak malý kontakt, že si vytvořily vlastní ženský dialekt.

Další naší zastávkou je působivá oáza Al Hajjarayn. Městečko schoulené pod strmými skalními stěnami je typickou ukázkou hadramautské architektury. Lidem se tu nepochybně nedaří špatně. Míjíme řadu luxusních sídel s omítkou zcela pokrytou barevnými dekoracemi, které jsou místní raritou. Domorodci se k nám chovají přátelsky. Nenosí střelné zbraně, tak jako je to běžné mezi jemenskými horaly, ani tradiční dýku džambíji za pasem. Docela se divíme, že sem úřady nechtějí pouštět cizince bez vojenského doprovodu. Obyvatelé vádí Doán rozhodně nevypadají na teroristy. Většinou se živí včelařstvím a ve volných chvílích hrají domino nebo bafají z vodní dýmky, které se tu říká rušba.

Před odjezdem si kupujeme jako suvenýr malou skleničku místního medu. Je velmi drahý (1 kg asi 50 EUR), ale prý nejkvalitnější na světě. V Jemenu si ho může dovolit jen horních deset tisíc. Většina produkce končí na stolech bohatých šejků v Saudské Arábii, kde je považován za afrodisiakum.

Hříšný Hadramaut

Kvůli obchodu měl Hadramaut na rozdíl od mnoha jiných míst na Arabském poloostrově vždy spojení z okolním světem. Vznikla tu proto zvláštní kultura, jejíž pojetí islámu není v některých aspektech tak přísné, jak se to jeví na první pohled. Proslulí jsou například místní hudebníci, jejichž veselé rytmické písně takhmis zní příjemně i evropskému uchu.

Typické je pro tento region také okázalé uctívání svatých hrobů, jenž hraničí až s pohanským zbožňováním předků, které korán zakazuje. Snad na okraji každé oázy tu stojí malé mauzoleum nějakého významného duchovního učitele – veliho. Některé jsou staré i více jak pět set let. Poutníci se u nich chovají tak, jak to odpovídá jejich individuálnímu chápání víry. Někteří žádají světce, aby za ně prosil u Boha o zdraví nebo dítě. Jednou do roka se ke každé hrobce koná tzv. zijára – společná slavnostní pouť věřících z širokého okolí, jež má v sobě prvky dávných kultů z předislámských dob.

Toto modlářství ostře kontrastuje s radikálním učením wahhábismu, který je oficiální ideologií v sousední Saudské Arábii, a který bezpochyby do značné míry formoval myšlení Usámy bin Ládina. Saudskoarabští fundamentalisté využili proto v minulosti každou šarvátku s jižním sousedem k ničení těchto údajně „hříšných“ míst. Naposledy došlo k jejich plenění v roce 1994 během války za sjednocení Jemenu. O té doby už jsou však opravené a jejich bílé kopule zas dodávají kraji jeho charakteristický ráz.

Džihád Usámova bratrance

Vesnička Rubat, kde se narodil Usámův otec Muhammad bin Avad bin Ládin, nepůsobí na rozdíl od ostatních oáz ve vádí Doán příliš blahobytně. Bin Ládinové tu sice stále podporují zavlažovací projekty, ale velký dům Usámova strýce, kde byla dřív i škola, je dnes zcela v troskách. Nikdo z vesnice nikdy Usámu neviděl ani jej patrně nehodlá následovat. Většina místních sní spíše o kariéře jeho otce. Ten odtud odešel ve 30. letech 20. století do saudskoarabské Džiddy, kde pracoval nejprve jako nosič. Časem se však vypracoval na majitele stavební firmy a svůj nosičský vak vystavil v přijímacím pokoji svého paláce. V padesátých letech už patřil k prominentům u královského dvora a dostával prestižní zakázky. S několika ženami zplodil asi padesát dětí.

Usáma je sedmnáctým Muhammadovým synem. Narodil se 10. března 1957 v Rijádu. Většinu dětských let však strávil ve svatých městech Mekce a Medině, kde jeho otec přijímal pod střechu stovky zbožných poutníků. Vychováván byl ke zbožnosti a úctě k tradičním arabským hodnotám.

„Můj otec se velmi snažil, aby jeden z jeho synů bojoval proti nepřátelům islámu. Jsem to tedy já, kdo činí přesně to, co si můj otec přál“, řekl svého času Usáma bin Ládin pákistánskému tisku. Ve skutečnosti však milionář Muhammad na smýšlení dnes nejhledanějšího teroristy světa neměl patrně zásadní vliv. To totiž formovali až mnoho let po jeho smrti radikální muslimští kazatelé, o které nebyla v Mekce nikdy nouze.

V roce 1967, když bylo Usámovi deset let, zahynul jeho otec při leteckém neštěstí. O rodinu však bylo dobře postaráno. Vedení firmy SBG (Saudi Binladin Group) převzali jeho bratři a na konci devadesátých let se její majetek odhadoval na pět miliard dolarů.

Chálid Umarí, pětatřicetiletý Usámův bratranec z vesničky Rubat však patrně z tohoto bohatství nikdy neviděl ani rijál. Provozuje malý obchod s potravinami a o setkání s novináři dnes z pochopitelných důvodů nemá zájem. Krátce před útoky z 11. září 2001 se jej zeptal americký reportér televize CNN na jeho názor na džihád – slovo, které neznamená ve skutečnosti „svatou válku“, ale jakoukoli formu náboženského úsilí. Chálid Umarí prý tehdy pyšně ukázal na svého malého synka a odpověděl: „Toto je můj džihád.“

Jemen a Usáma bin Ládin

Jemen bývá často spojován s působením organizace Al Kajdá. Podle amerického prezidenta je tato nejdemokratičtější země na Arabském poloostrově dokonce součástí „Osy zla“. Skutečně odtud pochází řada teroristů. Ale určitě ne tolik jako třeba z Egypta či ze sousední Saudské Arábie, jejíž despotický režim americká administrativa podporuje. Většinu teroristických akcí mají v Jemenu na svědomí Arabové z cizích zemí – mimochodem i ze států EU. Faktem však zůstává, že koncem devadesátých let Usáma bin Ládin skutečně uvažoval o přestěhování do této země. Ne do rodného kraje svého otce, ale do horských oblastí na západě Jemenu, kde si místní ozbrojené kmeny uchovali značnou nezávislost na centrální vládě. Asi dvacet významných šejků se setkalo s Usámovými emisary v San’á počátkem roku 1997. Výslovně Usámu neodmítli, ale jejich podmínkou bylo, že se zdrží jakýchkoli politických nebo vojenských aktivit namířených proti jiným zemím. Po této odpovědi se jim prý už bin Ládin nikdy neozval. Spekulace některých senzacechtivých médií, že ovládá v této zemi všechny hlavní trasy pašování kátu (místní lehce narkotické drogy) jsou proto zcela zcestné. Jemen zkrátka není Usámovi souzený. Neprodávají se tu dokonce ani trička s jeho portrétem, tak jako například v Pákistánu, Malajsii či Indonésii.

Informace na cestu

Bezpečnost: Na začátku roku 2008 došlo ve vádí Doán k teroristickému útoku na kolonu vozů s turisty. Při tomto výjimečnému incidentu zahynulo několik belgických turistů i Jemenců. Východní Jemen a zejména oblast vádí Doán a vádí Hadramaut patří však stále k nejbezpečnějším částem země. Prakticky nikdy zde nedochází k únosům cizinců, které nechvalně proslavily jemenské hory. Problémy mohou nastat při cestě do této oblasti, která vede přes velmi nebezpečné město Marib a pouště obydlené divokými beduíny, kteří od projíždějících aut často vybírají výpalné. Raději se sem nevydávejte bez jemenského řidiče či průvodce, který zná místní poměry. Bezpečnější a pohodlnější je letecká doprava ze San’á do Sayunu .

Doprava: Po vádí Hadramaut se můžete pohybovat místní dopravou nebo společným taxi. Lepší volbou (zejména pokud nemluvíte arabsky) je najmutí auta s řidičem od některé místní cestovní agentury. Do vádí Doán turisté obvykle nemohou cestovat na vlastní pěst a bez vojenského doprovodu. Za terénní Toyotu s domorodým řidičem zaplatíte 70 – 100 EUR na den. V ceně jsou i pohonné látky a poplatky pro vojáky.

Ubytování: Nejlepší základnou pro průzkum Hadramautu a přilehlého Vádí Doán je město Sayun, kde je několik dobrých hotelů (20 -50 EUR) i restaurací. Ve vádí Doán turisté obvykle nezůstávají přes noc, ale pouze tudy projíždí na cestě z Hadramautu do přístavu Mukkala.

Vhodná doba: Hadramaut je nejteplejší částí Jemenu, takže k jeho návštěvě rozhodně nelze doporučit letní měsíce.

Formality: Turistické vízum je možné získat na Jemenské Ambasádě v Praze i po příletu na letišti v San’á (pozvání není třeba). Prakticky pro všechny cesty mimo hlavní město je stále nutné zvláštní povolení od místních orgánů. Jeho získání není drahé ani složité. Dokument doporučuji nejméně dvacetkrát okopírovat, neboť je místním zvykem, že na všech kontrolních stanovištích si vojáci a policisté jednu kopii ponechávají.

Ostatní: Nevhodné chování a nerespektování místního bontonu může vést ke konfliktním situacím. Vyvarujte se fotografování místních žen a nikdy nevstupujte do mešit, které jsou v Jemenu jinověrcům nepřístupné!

Poznámka: Budeteli hledat o vádí Doán další informace, pak mějte na paměti, že tento název se z arabštiny přepisuje do angličtiny a češtiny někdy i takto: Wadi Daw’an , Vádí Duan, Wádí Duan, Vádí Dóan

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] omar zabara (2010-02-03 20:10:20 | 90.176.102.70)
rad bych tuto knihu i dalsi knihy o jemenu koupil poradite prosim

Diashow Aljaska 2017