Z Teheránu do Zahedánu

Na hranice jsme se probojovali přes pět vojenských kontrol za pětačtyřicet minut, počkali jsme, až se hranice otevře a tradá do Pákistánu. Teda, s tím tradá jsem to asi přehnal. Jsme na hranicích bez jediné pákistánské rupie, banka tu žádná není, tak měníme 5$, ç10 a 30 marek při značně nevýhodném kursu. Po tomto obchodu nám zůstává ubohých ç10 a neupotřebitelné šeky.

7. den Ne - 9.7.1995 (Istanbul - Tehrán - Zahedán)

Mám značný skluz, a proto se omezím na nejdůležitější události. Do Tehránu jsme po strastiplné cestě dorazili asi v 17:30 a hned jsme přisedli do taxíku k Hafimu a jednomu Turkovi, kteří měli namířeno na South Bus Terminal a pak do Zahedánu. Taxikář patřil k velkejm pohodářům, kufr zavřel šňůrkou, posadil nás tři dozadu, Pákistánce a Turka dopředu a jelo se.

A jelo se opravdu skvěle. Tehránská doprava, to je něco neuvěřitelného. Každý si jede, jak se mu zlíbí, pokud chce řidič odbočit z vedlejší doleva na hlavní, přeplněnou troubícími auty, jednoduše přibrzdí tak na 40 km/h a vjede do chumlu aut, ze kterého se vzápětí opět vynoří. Dvojitá plná čára v Tehránu znamená, že se jezdí zásadně vlevo od ní. Pokud je silnice víceproudová, auta jezdí ne mezi čarami, ale přímo po nich, aby si vzápětí vybrala nejvolnější pruh. No, nakonec jsme na nádraží dojeli v pořádku a v 18:45 opustili Tehrán.

8. den Po - 10.7.1995 (Tehrán - Zahedán)

Předem mi odpusť, neúnavný čtenáři, pokud ti následující tahy propiskou budou připadat zmatené a naškrábané. Vůbec mi totiž není dobře, je tu horko (nedaleko od nás se nachází nejteplejší místo Asie - Jackababa), pouze mě těší, že jsem si získal srdce okolních pasažerů-Pákistánců výtečně zahranou rolí hypochondra.

Vraťme se k předvčerejšímu dni. Překvapivě se nestalo nic vážného. Autobusu neupadlo kolo a nám noha, tudíž je všechno O.K. Asi v 18 hodin jsme dorazili do Zahedánu po naší vůbec první cestě pouští. Pákistánci nám zajistili ubytování v hotelu (pro každého za 2,5 $ => Roman protestoval) a musím říci, že naše rozhodnutí zůstat se ukázalo býti přešťastným. Konečně jsme se mohli vysprchovat, vyprat věci, navařit čaj a polévku, usednout v poklidu na turecký záchod a vyspat se. To pé ve slově “vyspat“ zdůrazňuju.

9.den Út - 11.7.1995 (Zahedán - Mirjavah - Taftan - Quetta)

Ráno jsme vstali v 4:30 a zanedlouho poté jsme vyrazili do ulic sehnat si taxík na hranici. Konečně tedy došlo k našemu prvnímu přímému kontaktu s polonákladním taxi, v Asii tak oblíbeného prostředku. Pro zajímavost vám popíšu naše složení. Vepředu seděla klasická rodinka (4 lidi), na korbě mlčely jako zařezaný naše krosny a vybavení Pákistánců a okolo nich jsme rozházeli sami sebe (3+3). Toto složení (mimochodem velmi šťastné (3 Češi + 7 Pákistánců) se vytvořilo už v Tehránu a potrvá, doufám, až do Lahore, pár tisíc kilometrů vzdáleného města od Tehránu.

Na hranice jsme se probojovali přes pět vojenských kontrol za pětačtyřicet minut, počkali jsme, až se hranice otevře a tradá do Pákistánu. Teda, s tím tradá jsem to asi přehnal. Jsme na hranicích bez jediné pákistánské rupie, banka tu žádná není, tak měníme 5$, ç10 a 30 marek při značně nevýhodném kursu. Po tomto obchodu nám zůstává ubohých ç10 a neupotřebitelné šeky.

Autobus do Quetty stojí šejdírských 250 rupií každého (1$ = 30 PR), ale má air condition, což se v rozpálené poušti více než hodí. Zpočátku si to pádíme po asfaltce, ale po chvíli sjedeme na udusaný pouštní písek a závodíme s místními náklaďáky. Místní náklaďáčky, to jsou pohyblivé turistické atrakce. Jezdí neuvěřitelně pomalu a vždy je poznáte na velkou dálku, neboť hýří všemi možnými barvami. Jsou totiž pomalovány mnoha zářivými obrázky nebo polepeny různými kazetami. Javi, Pákistánec pracující v Sofii, tvrdí, že dekoraci obstarávají vždy sami řidiči, ale to se mi - při vší úctě k pákistánským řidičům - nechce zdát. Takové náročné dílo bych pravděpodobně nezvládl ani já. (To jsou suchý vtipy, co?)

Velkým zážitkem je také vystoupení z autobusu - totální vedro a pohled na pětimetrovou písečnou dunu nanesenou na koleje, před kterou stojí bezmocně vlak s lidmi.

Tento cestopis byl původně napsán pro server Cestování pro cestování, publikace se svolením autora i správce serveru.

Tento článek je součástí seriálu Indie 95. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017