Těžké ztráty na Saipanu

Za války tvořily tyto ostrovy Guam, Tinian, Saipan a Rota poslední pás obrany císařského Japonska. Japonci věděli, že pokud by tyto ostrovy ztratili, je o válce v Tichomoří rozhodnuto. To věděli Američané také, a proto se na nich naschvál vylodili. Po jedné z největších pozemních bitev celé tichomořské války, která se odehrála na Saipanu a kde zemřelo tři tisíce Američanů a třicet tisíc Japonců, padla japonská vláda.

Řetěz ostrůvků, který začíná na sever od rovníku a přibližuje se až na tři tisíce kilometrů k Japonsku, se nazývá souostrovím Severních Marian. Z desítek ostrovů jsou ob dleny pouze čtyři: Guam, Tinian, Saipan a Rota.

Za války tvořily tyto ostrovy poslední pás obrany císařského Japonska. Japonci věděli, že pokud by tyto ostrovy ztratili, je o válce v Tichomoří rozhodnuto. To věděli Američané také, a proto se na nich naschvál vylodili. Po jedné z největších pozemních bitev celé tichomořské války, která se odehrála na Saipanu a kde zemřelo tři tisíce Američanů a třicet tisíc Japonců, padlajaponská vláda. Ze Saipanu a Tinianu dolétly létající pevnosti s napalmem už přímo do Japonska, kde začala odplata za Pearl Harbor. Po válce připadl Guam zpět Spojeným státům a z ostatních ostrovů se stal samostatný stát oficiálně nazývaný Commonwealth of Northern Marianas Islands nebo česky Severní Mariany. Obě válčící strany zde zanechaly pro budoucí generace potápěčů zajímavý studijní materiál. A proto se sem dnes hrneme. Na rozdíl od jiných tichomořských ostrovů je Saipan plně civilizován a všudypřítomné plechovky od piva ukazují na těsné vztahy s USA.

Bydlíme v úplně novém luxusním hotelu, který je postaven přímo na invazní pláži. Zde se před více než padesáti lety vyhrnula na břeh americká námořní pěchota, aby natrhla triko japonským císařským vojákům. To se jí tenkrát podaňlo, ale dnes j sou Japonci zpět. Většina hotelů, obchodů i dalších služeb dnes patří japonským společnostem. Také devadesát pět procent turistů jsou Japonci. Je to ze dvou důvodů. Zatímco pro americké turisty je to trochu z ruky (Havaj mají na poloviční cestě), je to pro Japonce nejbližší civilizovaný tropický ráj. Druhý důvod je, že zde mají po kopcích a útesech roztroušeny kosti tňceti tisíc příbuzných, kterým tu staví pomníky a konají za nimi vzpomínkové zájezdy.

V hotelu je soustava bazénů s umělým ostrovem uprostřed, kudy procházejí vodní skluzavky. Aby neštěstí bylo hotovo, je v bazénu rozlomená španělská galeóna s kanóny na palubě a s truhlou zlatých mincí a perel, které jsou dokonale přilepeny ke dnu bazénu. A nelze je odloupnout ani hotelovou vidličkou. Funguje zde také potápěčská škola, kde po prvých lekcích v bazénu přejdou žáci po třicetimetrovém betonovém chodníčku do korálového moře. Korálový útes zde jde až k břehu a na něm jsou dosud uvízlé americké tanky a polorozpadlé obrněné transportéry. Protože je 32 °C ve stínu, jdeme ochladit naše ploutve k těmto rezavým monumentům. Jde to těžko, voda má 35 °C. Pro snadnou přístupnost bývají tanky ověšeny dětmi, které jen s námahou zvedají nevybuchlé dělostřelecké granáty, jež v tancích dosud zůstaly.

Na ráno máme objednaný ponor na vraky, které leží uvnitř laguny a kde má být viditelnost okolo třiceti metrů. Když jsme se do středu laguny přiřítili rychlou lodí, jaksi jsme zakysli. Sytě zelená voda s viditelností kolem tří metrů by mohla soutěžit s rybníkem Šeberákem. Po omluvách japonské posádky nás vyvážejí ven z laguny na jižní stranu ostrova, kde padáme z hladiny na útes ve dvaceti metrech.

Každému z nás dali na cestu do hlubin nakrájený bochník chleba v plastikovém obalu. Marně jsem se pídil, zda mezi krajíci není někde přiskřípnutá tlačenka či škvarky s cibulí. Ani viditelnost kolem čtyňceti metrů nemůžeme náležitě ocenit, neboť jsme okamžitě zavaleni tisíci žebrajících korálových ryb. Neplatí na ně ani facky, ani hrozivé pobrukování Internacionály. Teprve když pozřely všechny bochníky, odkryly výhled do krajiny. Teď bych tedy mohl filmovat, ale není co. Korálový útes je velmi chudý. Ještě že se jednomu z Japonců nějak zasekla automatika a hlava mu zmizela v proudu unikajícího vzduchu. Je to jediné oživení v prázdném prostoru. Našmátral s pomocí kolegů záložní octopus a do nešťastné automatiky dva surovci zuřivě bijí. Vyhráli, únik vzduchu se zastavil.

Odpoledne vyrážíme do laguny znovu a tentokráte voda dostála své pověsti. Přes hladinu vidíme každý detail dna v patnáctimetrové hloubce. Všechny vraky, které jsme na Saipanu navštívili, byly něčím zvláštní a nikdy neodpovídaly tomu, jak měly dle potápěčského průvodce vypadat. První byla japonská transportní loď. Na palubě, kde měly být navijáky, jsou zbytky velké dělové věže. Ve skladištích je jak po velkém vánočním úklidu. Kromě granátů ani stopy po nějakém nákladu. Loď měla na palubě velké množství tlakových láhví, které nyní, značně zrezivělé, pokrývají písčité dno v okolí vraku. Jirkovi se podařilo po značném úsilí otevřít ventil jedné z nich a prudký únik jakéhosi plynu vyrazil s hukotem k hladině. Jelikož jsme později po vynoření zjistili, že posádka člunu je stále ještě při vědomí, nejednalo se tedy asi o bojový nervový plyn.

Další vrak je již úplný omyl. Měla zde ležet ponorka a zatím koukáme na šklebící se pláty podivné lodi. Má tak ostrou příd, že to vypadá, že v konstrukční kanceláři v Jokohamě zrovna něco oslavovali, když konstruktér vypisoval na výkres úhel přídě. S dvaceti stupni jsem velice konzervativní. Podvodní průvodce nám pak vysvětlil, že to s tou ponorkou je jaksi jen tiskový nedostatek, že zde ležící loď je stíhač ponorek a ne ponorka sama.

Na severním konci Saipanu je věc, která se jmenuje Grotto. Je to bývalá obrovská jeskyně, které se propadl strop a dole je zaplavená vodou. Pod hladinou je dvěma tunely spojena s mořem, takže v ní vzniká i nepříjemné vlnobití. Ale je tam absolutně křišťálová voda s hloubkou asi deset metrů. Potápění s přístrojem je tam velice namáhavá záležitost, pokud vás tedy nedoprovází psovsky oddaná manželka. Snésti dolů k vodě a vynésti opět nahoru potápěčský přístroj a olova je větší výkon, než vylézti s dvěma kýbly vody a televizorem na sloup vysokého napětí. Cestu tvoří dvěstě schodů, z nichž většina je kolem půl metru vysoká. Šnorchl jsme odtud vynášeli natřikrát. Na dně jsme našli desítky mincí, které sem házejí náhodní turisté, doufajíce, že se sem ještě jednou vrátí. Jirka se nesměle dotázal, zda by se mince neměly zúčastnit obíhačky. Tím myslil, zda by se neměly ze dna vytěžit a dát znova do oběhu. Jeho návrh jsem z morálních důvodů zamítl. Za prvé jich tam nebyla dostatečná vrstva, a za druhé od banky nás dělilo těch neuvěřitelných dvě stě schodů.

Zde poblíže Grotta je skála sebevrahů a také Banzai Cliff. Když americká armáda zahnala zbytky Japonců až do těchto míst, odkud nebylo už kam ustupovat, tak radši než by se vzdali, zabili se skokem z těchto skal. Svůj život zde ukončilo také mnoho civilistů, které japonská propaganda přesvědčila, že by je Američané mučili a že jedí malé děti. Tak zde zahynuly také desítky žen, které skočily dolů i s dětmi v náručí. Díváme se na úpatí útesů o které se tříští průzračné vlny, a i když zde moře vypadá lákavě, tak se nám jaksi nechce se tam jít potopit. Asi je nad tím místem přízrak těch zabitých dětí.

Nejhezčí ponor jsme měli opět v křišťálové laguně na čtyřmotorový bombardér. Náš podvodní průvodce nás ujistil, že sejedná o americkou létající superpevnost B-29, kterou zde Japonci sestřelili v poslední den bitvy o Saipan, a jeden z pilotů dokonce přistál na padáku na jednom americkém torpédoborci. Při nárazu na hladinu se letadlu z křídel odtrhly motory a zůstaly stát ve vzpřímené poloze. Části trupu jsou rozesety na velké ploše a je tam mnoho zajímavých nálezů. Někdo z našich předchůdců posbíral z letounu úzké tlakové láhve a o jejich hromadu opřel japonský náhrobní kámen. Ovšem také zde neodpovídá příď letounu s vestavěným kulometem žádnému známému typu B-29. Až doma po prolistování odborné literatury a porovnání s fotkami, které jsme tam nasekali my, jsme odhalili další blaf potápěčského průvodce. Letoun na dně laguny není americký B-29, ale japonský Kawanishi Ki-8. To vysvětluje i to, proč je u letounu japonský pohřební kámen.

Při dalším ponoru na japonskou stíhačku Zero bereme už jako samozřejmost poznámku průvodce, že se jedná o zvláštní typ, který se zkoušel koncem války. Podle řady průstřelů se zřejmě nijak výrazně neosvědčil. Do knih jsme se pak radši ani nedívali.

Do odletu nám zbývaly už jen dva dny, a tak po jednom dnu stráveném na vedlejším ostrově Tinianu se vracíme do Saipanské laguny. V její západní části je malý ostrůvek Managaha Island, který byl za války opevněn a měl pomoci zastavit americkou invazi. Nezvládl to, a tak je lemován rozstřílenými bunkry a kanóny. Na mělčinách kolem je několik vraků menších lodí. Na ostrůvku je také vypouštěcí líheň několika potápěčských škol, a tak po plážích bloudí zástupy Japonců a zejména útlých Japonek, kterým se pod váhou aqualungů podlamují nohy.

Jirka si vymyslil, že si vypůjčí windsurfové prkno a objede na něm ostrůvek s polarizačními brýlemi na čumáku, doufaje, že objeví pod hladinou zbytky nějakého odlehlého a dosud nevybraného vraku. S větrem v zádech vyrazil na plavbu, na kterou jen tak nezapomene. Dlouho se nevracel a už jsem začal uvažovat, zda nemám zahájit nějaké záchranné operace, nebo zda nemám jít ještě jednou zkusit hrozné japonské pivo. Po druhém doušku se plachta objevila zpoza rohu, a tak jsem si oddechl a vylil do vyprahlého těla zbytek této tekutiny. Deset metrů od břehu Jirka seskočil elegantně z prkna, zařval jako tur a skácel se do vody. Seskočil totiž rovnou na ostrý korál, který mu projel neoprénovou botkou, narazil na kost a zlomil se tam. Nemocnice na Saipanu je celkem dobře vybavená a než Jirku před operací uspali, ani jsme se nestačil zeptat, zda něco při plavbě objevil. Pak dostal i překrásné berle a do letadla jej vezli na vozíčku. Na letišti pak ještě napsal povzbudivý pohled domů tohoto znění:

"Dnes za úsvitu jsme se vylodili s těžkými ztrátami na plážích Saipanu v Severních Marianách. Já jsem celkem O.K. a snad za dva týdny už budu moci zase chodit. Také tatínek má zdravou lesní barvu a je mu již dva dny špatně, když se sám pokusil zničit skladiště japonského piva."

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-tezke-ztraty-na-saipanu.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-tezke-ztraty-na-saipanu.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Potápění v Pacifiku. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017