Tonga - Tongatapu

Ze Samoi jsem opět odletěl směrem na západ, tedy do budoucnosti. Ano, již potřetí (a naposledy) jsem přeletěl datovou hranici a přistál jsem v tichomořském Království Tonga.

Tongatapu - dům v Nukualofě Tongatapu - Nukualofa - královský palác Tongatapu - Tofoa - to vzadu je palác nějakého prince Tongatapu - Lapaha - pohřebiště Tongatapu - Ha’amonga’a Maui Trilithon Tongatapu - dětičky Tongatapu - silnice postavená s čínskou pomocí Tongatapu - krápník v jeskyni Anahulu Cave Tongatapu - viselec - kaloň tonžský Tongatapu - a ještě jednou královský palác, Nukualofa

V této galerii je 10 obrázků. Zobraz celou galerii

Poslední ráno v hotelu Seaside Inn v Apii jsem byl nucen vstát už ve 3.30. Ve 4:00 se dostavil objednaný „shuttle“. Myslel jsem, že to bude autobus, ale byl to normální taxík a jel jsem v něm jen já a řidič. Platil jsem 25 tala (200 Kč), normální taxi stojí 50–60 T. Řidič mě vyhodil na letišti, kde pak vyzvednul další turisty, jedoucí do Apie.

Na letišti jsem byl už ve 4:30 a letadlo letělo až v 8:30. Odbavení proběhlo v pohodě. Poprvé jsem letěl se společností Air New Zealand a řekl bych, že jejich Boeing byl pohodlnější než Airbus. Bylo tu více místa na nohy a před každým cestujícím je obrazovka i s ovladačem. Můžete sledovat filmy, poslouchat hudbu nebo hrát hry. Let jsem strávil s místní verzí hry „Chcete být milionářem?“.

Potřetí, a s velkou pravděpodobností naposledy, jsem přeletěl mezinárodní datovou hranici (international date line). Tentokrát jsem letěl ze západní polokoule na „východní“, což znamená, že jsem si na hodinkách posunul datum o den napřed (a současně o hodinu zpět). Slovo „východní“ je v uvozovkách záměrně – ve skutečnosti totiž leží Tonga na stejné polokouli jako Samoa, a to na západní! Mezinárodní datová hranice ovšem v těchto místech nevede přesně po 180. poledníku, nýbrž uhýbá doprava (směrem na západní polokouli), takže Tonga leží na opačné straně datové hranice, než Samoa.

A to je ještě ve většině map a atlasů datová hranice zakreslena špatně, neboť už v roce 1995 si Kiribati posunulo jednostranně datovou hranici ještě mnohem dále na východ. Předtím totiž datová hranice rozdělovala Kiribati (měřeno mořskou rozlohou je to jeden z největších států světa!) na dvě části s rozdílným datem, což bylo dosti nepraktické. Zato teď je celé území státu Kiribati rozděleno na tři časová pásma, která mají čas +12, +13 a +14 hodin od Greenwiche! Za posunutím hranice stál ovšem v případě Kiribati i chladný politicko-ekonomický kalkul – díky pozměněné datové hranici se Kiribati stalo první zemí světa, která přivítala rok 2000. Posunutí hranice před tímto termínem mělo přilákat do této země více turistů. Prvním ostrovem na světě, který přivítal rok 2000, se tak stal kiribatský ostrov Caroline Island, který byl promptně pro turistické účely přejmenován na Millenium Island. Je v tom prostě zmatek… Opět jsem tedy během jednoho běžného dne prožil kalendářní dny dva a doletěl jsem tak vlastně do budoucnosti. Zatímco na Samoi jsem byl za časem v Praze o 11 hodin pozadu, na Tonze mám naopak o 12 hodin více.

Odbavení na letišti Fua’amotu bylo pomalé, ale bezproblémové, a do pasu jsem dostal razítko, opravňující mě pobývat v Království Tonga až 31 dní. Když jsem vylezl z odbavovací haly letiště, zmerčil jsem chlapíka, který tam postával s cedulí hotelu Toni’s Guest House. Jelikož jsem měl tento hotel zrovna vyhlédnutý (nejlevnější v Lonely Planet), svezl jsem se jeho dodávkou za 10 pa’anga až přímo do hotelu. kde jsem se, jako obvykle, ubytoval v dormitory.

Tonga – základní informace

Království Tonga je ostrovní země v Polynésii, ležící asi 2000 kilometrů na severoseverovýchod od Nového Zélandu a 3000 kilometrů na severovýchod od Sydney. Tonga patří k nejmenším státům světa – zaujímá rozlohu pouhých 747 km2 a v červenci 2010 zde žilo asi 123000 obyvatel. Slovo Tonga znamená v několika polynéských jazycích jih. Tonga se skládá ze 176 ostrovů (z toho jen 52 je obydlených), z nichž daleko největší je ostrov Tongatapu (257 km2), na němž žije přes 70% obyvatelstva království. Celkově se ostrovy táhnou v severojižním směru v délce zhruba 800 kilometrů.

Mořská rozloha Tongy je 700000 km2. Čtyři nejdůležitější ostrovní skupiny jsou Tongatapu Group (jih), Ha‘apai Group (střed) a Vava‘u Group a Niua‘s (sever). Hlavním městem Tongy je Nuku’alofa na ostrově Tongatapu, ve které žije přes 20,000 obyvatel. Nuku’alofa (zeměpisné souřadnice 21°08’S a 175°12‘W) je nejzápadnějším hlavním městem světa, je vzdálena 16686 kilometrů od Prahy a je tak druhým nejvzdálenějším hlavním městem nezávislého státu, kam se můžete z Prahy vypravit (dále už je pouze novozélandský Wellington).

Většina ostrovů Tongy jsou korálové atoly, jsou zde však i ostrovy sopečného původu. Nejvyšší horou Tongy je bezejmenný vrchol na ostrově Kao (Ha’apai Group), který má nadmořskou výšku 1033 m.n.m.

V Nuku’alofa spadne za rok v průměru asi 1600 mm srážek, což je skoro 2× méně než v Suvě (Fidži) a na Samoi (Apia). Nejvíce prší v únoru a v březnu. Východně od Tongy se nachází hlubokooceánský Tonžský příkop (Tonga Trench), jehož nejhlubší místo se jmenuje Horizon Deep. Byla zde naměřena hloubka 10882 metrů. Větší hloubka oceánu byla naměřena pouze v Marianském příkopu, a to jen o pár metrů (10924 metrů).

Zatím první historické osídlení je doloženo na ostrově Tongatapu, a to již ve 12. století př.n.l. Později se Tongané stali obávanými válečníky a vynikajícími mořeplavci. Občas podnikali výpravy do Mikronésie, na Fidži a dokonce až na Havajské ostrovy. Ve 12. století vytvořili Tonžskou říši (Tongan Empire), která po 400 let dominovala nad okolními ostrovy.

Prvními Evropany, kteří přistáli na souostroví Tonga, byli Holanďané Willem Schouten and Jacob Le Maire. V roce 1616 se vylodili na dvou menších severních ostrovech. Prvním Evropanem, který přistál na Tongatapu, byl Abel Tasman (rovněž Holanďan), který přistál na největším ostrově v roce 1643. Významné byly dále tři návštěvy Jamese Cooka v letech 1773, 1774 a 1777. Cook pojmenoval toto souostroví jako Přátelské ostrovy (Friendly Islands), neboť se zde setkal s velkou pohostinností místních obyvatel. Se vší pravděpodobností se ovšem Cook zmýlil, neboť Tongané ho zřejmě chtěli zabít, naštěstí však k tomu nedošlo.

K důležité události u břehů Tongy došlo 28. dubna 1789. Tehdy vypukla nejslavnější námořní vzpoura v dějinách. Kapitán lodi Bounty William Bligh byl vzbouřenci, vedenými Fletcherem Christianem, vsazen do člunu a ponechán svému osudu. Stalo se tak nedaleko tonžského ostrova Tofua (ve skupině Ha‘apai Group). Brzy poté přišli na Tongu křesťanští misionáři. V roce 1900 se pak stala Tonga britským protektorátem, když byla nucena s Brity podepsat „smlouvu o přátelství“. Britská nadvláda byla ovšem velmi volná a u moci zůstala místní tonžská vládnoucí dynastie, která vládne v zemi dodnes. 4. června 1970 získala Tonga plnou nezávislost na Velké Británii.

Od roku 1845 vládne na Tonze dynastie Tupou. George Tupou I. (vládnul 1845 – 1893), George Tupou II. (1893 – 1918) a Taufa’ahau Tupou IV. (1965 – 2006) byli muži, Salote Tupou III. (1918 – 1965) byla žena. Král Taufa’ahau Tupou IV. byl mimochodem chlap jako hora – měřil 196 centimetrů, hlavně ale vážil přes 200 kilogramů, což mu v 70. letech vyneslo neoficiální titul „nejtěžší monarcha světa“. Dnes vládne (od 11. září 2006) jeho syn Tāufa’āhau Manumataongo Tuku’aho Tupou V., jehož jméno se do angličtiny obvykle přepisuje jako George Tupou V.

Království Tonga je už dlouho formálně konstituční monarchií, neboť země má ústavu, avšak místní králové vládli donedávna spíše jako absolutní monarchové. Tonžská vládnoucí dynastie ovšem nedávno čelila masivním protestům. Cílem nespokojenců byly prodemokratické změny. V roce 2005 se několik týdnů stávkovalo, v listopadu 2006 pak došlo na Tonze k masivním násilným nepokojům a výtržnostem, během nichž bylo zničeno 60% hlavního města a 6 lidí bylo zabito. Král ustoupil a slíbil vypsat demokratické volby, načež následovalo zklidnění situace.

Aby toho nebylo málo, postihují Tongu často i přírodní katastrofy. V září 2009 zde udeřila vlna tsunami (byly zde i nějaké oběti na životech, i když podstatně více to odnesla Samoa), v lednu 2010 tu pro změnu řádil hurikán. I když tedy Tonga působí dosti idylickým dojmem, v poslední době tu není dvakrát bezpečno.

V mnoha publikacích a průvodcích někteří méně bystří autoři tvrdí, že Tonga je jedinou monarchií v Oceánii. To samozřejmě není pravda. Z celkem 14 nezávislých států Oceánie je jich totiž monarchiemi 6, tedy skoro polovina! Ve zbylých 5 monarchiích je ovšem hlavou státu britská královna Alžběta II. – panuje v Austrálii, na Novém Zélandě, na Papui-Nové Guneji, na Tuvalu a na Šalomounových ostrovech. Kromě toho je zde ještě Samoa, která se sice obvykle označuje za republiku, avšak forma vlády zde není ústavně definována a je dosti nejasná. Rovněž není pravda, jak tvrdí mnoho autorů, že Tonga byla jedinou zemí Pacifiku, která nikdy nebyla kolonizována. Tonga byla britským protektorátem, což je zcela jistě také forma koloniální nadvlády. Pravdou ovšem je, že se na Tonze i přes britskou přítomnost udržela místní vládnoucí dynastie.

Oficiální jazyky na Tonze jsou dva – tonžština (Tongan, polynéský jazyk) a angličtina. Místní Polynésané tvoří 98% obyvatelstva, dále zde pak žijí malé menšiny Evropanů a Číňanů. Prakticky všichni obyvatelé Tongy jsou křesťané. Tonga je chudou zemí. Dvě třetiny jejího exportu tvoří ryby a zemědělské výrobky, přesto musí Tonga řadu potravin dovážet, a to především z Nového Zélandu. Významným zdrojem příjmů je turistický ruch. Tonga je také hodně závislá na zahraniční pomoci. Nejvíce je v tomto směru aktivní Čína, která si ovšem jako svou odměnu vymohla právo umístit sem určitý počet Číňanů. Číňané také dnes vlastní mnoho malých krámků, a to především v Nuku’alofě. Při nepokojích a rabování v roce 2006 se nenávist vybila i proti těmto přistěhovalcům a mnoho Číňanů z Tongy odešlo, brzy se však po zklidnění situace, vrátili zpět.

Nuku’alofa

Nuku’alofa má sice přes 20000 obyvatel, ale moc městským charakterem nepůsobí a řekněme si na rovinu – hezké město to není. To i samojská Apia je ve srovnání s hlavním městem Tongy pulsující metropolí. Pár zajímavých budov lze zahlédnout v centru, směrem dál od středu se však spíše jedná o roztahanou vesnici. Nuku’alofa byla zle zpustošena během nepokojů v roce 2006. Město už se stačilo dát celkem do pořádku a mnoho budov bylo obnoveno nebo postaveno znovu. Nové škody ovšem napáchal cyklon počátkem roku 2010.

Co stojí v Nuku’alofě za zmínku? V první řadě asi královský palác. To je docela hezká stavba. Dovnitř se bohužel nesmí a navíc budova v době mého pobytu procházela rekonstrukcí. Hlídkujícím vojákům se nelíbilo ani pouhé focení sídla jejich vladaře. Dále jsou ve městě asi tři velmi pěkné kostely. Doporučuji také zajít na místní tržiště Talamahu Market. Vypadá jako všechna ostatní tržiště v Tichomoří a je to nejlepší místo, kde se dá koupit něco malého na zub. Více zde hlavní město Tongy popisovat nehodlám, protože bych si pamětihodnosti musel cucat z prstu.

Hned první den mého pobytu na Tonze, 25. listopadu 2010, jsem se stal svědkem historické události – prvních svobodných voleb v historii Tongy. Volby připadly na čtvrtek a volilo se jeden den. Nějaké volby sice už proběhly dříve, ale tyto byly první po změně politického systému v zemi a první opravdu svobodné. Druhého dne, po oznámení výsledků, jezdili po vesnici Tofua, kde jsem se ubytoval, troubící auta. Lidé na nich oslavovali zvolení jejich kandidáta do parlamentu. Snad jim to nadšení alespoň nějaký čas vydrží.

Křížem krážem po ostrově Tongatapu

Ostrov Tongatapu má rozlohu 259 km2 (rozloha odpovídající zhruba polovině plochy hlavního města Prahy) a v roce 2006 zde žilo přes 70000 lidí (z toho zhruba třetina, 22400 obyvatel, v hlavním městě Nuku’alofa), čili dvě třetiny obyvatelstva celé Tongy. Vzdálenosti jsou tu menší než na ostrovech Upolu a Sava‘ii (Samoa) a jelikož i ubytování v Toni‘s Guesthousu bylo celkem levné, zvolil jsem si tento hotel jako stálou základnu, ze které jsem podnikal výlety po ostrově a do samotné Nuku‘alofy.

Kromě velikosti se Tongatapu od obou samojských ostrovů liší dosti podstatně i svým povrchem. Je to totiž atol, ostrov korálového původu, a tudíž placka placatá (na rozdíl od hornatých samojských ostrovů Savaii a Upolu, které jsou původu sopečného). Opět se mi potvrdilo, že téměř každý ostrov v Pacifiku, který jsem navštívil, se liší podstatně od ostrovů ostatních. A to se netýká pouze krajiny. I zvyky jsou na Tongatapu jiné než na Samoi. Vstupné se neplatí téměř nikde. Oproti Samoi zde chybí před domy typická fale, naopak zde mají hřbitovy (nepohřbívají své mrtvé před domem jako na Samoi). A holky jsou na Tonze určitě hezčí než na Samoi, a to především díky faktu, že jsou mnohem méně často korpulentní. Avšak zatímco tlustí lidé u nás často sklízejí posměch svého okolí, na Tonze obezita spíše budí respekt a úctu. Jiný kraj, jiný mrav. Koneckonců, i ten král vážil přes 200 kilo. A tak i na Tonze můžete potkat mnoho žen a mužů, kteří jsou pomalu širší než delší. Inu, proto gustu žádný dišputát, pokud si ovšem dotyčný nebo dotyčná nechce zrovna sednout vedle vás v autobuse nebo nedej bože v letadle…

Po ostrově jsem se dopravoval autobusem, stopem i pěšky, přičemž na prohlídku ostrova mi stačily dva dny. Autobusy jsou levné, jezdí velmi často, avšak nezajíždí do odlehlejších vesnic. Setkáte se tu prakticky výhradně s malými čínskými autobusy, které byly zřejmě vyvinuty pro transport trpaslíků, ne však pro mě. Pokud jsem stál v chodbičce, cestoval jsem v permanentní poloze skrčence, přičemž hlavou jsem se zapíral o strop (držadla v Číně asi ještě nevynalezli). Téměř vždy jsou navíc autobusy nacpané k prasknutí. Proto jsem často stopoval. A zastavovali mi tentokrát nejenom místní, nýbrž i turisté. A opět se budu opakovat – na Tonze se stopuje dobře, stejně jako jinde v Oceánii. Většinu podstatných spojů pokrývá asfaltová silnice.

První den bylo hezky a já jsem vyrazil prozkoumat východní část ostrova. Autobusem jsem se nejdříve dopravil ke Captain Cook Landing Site. James Cook přistál na tomto místě v roce 1777. Zde údajně odpočíval pod velkým banyánem, který tu už ovšem dnes nestojí, a tak zde kromě pamětní desky nenajdete celkem nic zajímavého. Asi o 2–3 kilometry dále se nachází Lapaha Archaeological Site. Lapaha se stala kolem roku 1200 n.l. hlavním městem Tongy a nacházejí se zde zbytky pohřebišť. V Lonely Planet tomu věnují spoustu prostoru, já tu ale nic úžasného neviděl a navíc zde nejsou žádné informační cedule, značky apod. Jsou tu zbytky jakýchsi mohyl („pyramidovité struktury“, píše LP), ovšem je to bída s nouzí.

Asi o 10 kilometrů dále se nachází místo zvané Ha’amonga’a Maui Trilithon. To je kamenná brána, skládající se ze tří čtyřicetitunových kamenných bloků. Jako materiál pro jejich zhotovení byl použit korálový vápenec. Brána je vysoká asi 5 metrů a byla postavena pravděpodobně kolem roku 1200 n.l., její účel či význam je však dodnes nejasný. Jelikož je to asi nejvýraznější stará památka na Tonze, zajeďte sem. Nečekejte ovšem, že zde uvidíte nějakou kolosální stavbu, ačkoliv místní průvodci, aby sem nalákali turisty, označují toto místo dosti megalomansky jako Stonehenge of the South Pacific.

Od „pacifického Stonehenge“ jsem potom pěškostopem přes značně odlehlou východní část ostrova dorazil k jeskyni Anahulu Cave. Je to jediné místo, kde jsem na Tongatapu platil vstupné, a to docela vysoké (10 pa’anga), ovšem pravdou je, že to je asi nejzajímavější místo na ostrově. Navíc jsem měl kliku, že mě sem vzali autem Novozélanďané, kteří se občas potápí a tudíž měli s sebou podvodní baterky. Ty se velmi hodily. V jeskyni Anahulu Cave je totiž nejen pěkná krápníková výzdoba, ale hlavně sladkovodní jezírko, ve kterém se dá plavat. Voda má tak 20–22°C. Je tedy podstatně chladnější než v moři, ale o dost teplejší, než voda v našich jeskyních. Pokud máte podvodní baterky, můžete si navíc krápníky prohlížet i pod vodou. Zlatým hřebem je pak proplavání skalním oknem z jedné části jezírka do druhé. Okno se nachází asi 1.5 metru pod hladinou a je to tak akorát, aby se to dalo pohodlně proplavat na jeden nádech. Baterka se hodí i mimo jezírko, ačkoliv i bez ní se obejdete, neboť jeskyně je osvětlena (dosti chabě ovšem). Anahulu Cave je malá, ale moc pěkná, sem určitě zajeďte.

Novozélanďané mě pak ještě hodili na pláž Oholei Beach. Ta vypadá taky moc hezky a je pokrytá pískem. Na koupání jsem zde ovšem neměl zrovna náladu. Bylo zataženo a já se navíc krátce před tím koupal v jeskyni. Na pláži jsou v zajímavé rozsedlině situovány i chatky, kde se můžete ubytovat. Jedná se vlastně o turistický resort, ovšem můžete se sem jít klidně vykoupat, i když zde nebydlíte, žádné vstupné se tu nevybírá. S výjimkou středečního a pátečního večera ovšem. To se zde dělají velké „pařby“ pro turisty. Za 35 pa’anga zde údajně dostanete jídla, co hrdlo ráčí, a navíc se zde koná asi i nějaké kulturní představení (tanec?) pro turisty, a to ve stylovém prostředí zdejší turistické jeskyně Hina Cave. V ceně ovšem není pití a doprava zpět do Nuku’alofy, takže počítejte z vyšší útratou. Já jsem se této akce nezúčastnil a stopnul jsem dvojici Australanů, kteří mě hodili zpět do Nuku’alofy.

Druhou, západní část ostrova, jsem objel dalšího dne. Bohužel celý den pršelo (je konec listopadu a máme období dešťů), takže výlet za moc nestál. Nejdříve jsem dostopoval k Mapu’a’a Vaca Blowholes. Sem se určitě vyplatí zajet. Tyto blowholes ovšem nestříkají zdaleka tak vysoko jako na ostrově Savaii a navíc jsou jen jakousi doprovodnou kulisou zdejšího mohutného příboje, který se s nebývalou silou tříští o místní pobřeží, vytvářející skalní terasu, o niž se vlny rozbíjejí. Kdyby bývalo nelilo, dalo by se tu zevlovat dost dlouho. Pro místní to zřejmě je (soudě podle odpadků a ohnišť) oblíbené místo pro pikniky.

Pak jsem se přemístil do vesnice Kolovai. Ta je zajímavá především tím, že zde na stromech visí stovky kaloňů (anglicky flying foxes). Kaloňům se také někdy říká fruit bats, neboť na rozdíl od svých menších bratranců se neživí hmyzem, nýbrž ovocem, a proto ani nemají „radar“ (ovoce najdou i bez něj). Jsou to největší netopýři na světě a ve vzduchu vypadají docela impozantně.

Je jich spousty druhů (řádově několik desítek). Největší druh, Pteropus vampyrus (kaloň malajský, anglicky Malayan Flying Fox), dosahující rozpětí křídel až 1.83 metru a vážící až 1.5 kilogramu, je největším aktivně létajícím savcem na světě. Kaloni žijí v Asii, v Austrálii a na mnohých ostrovech v Tichém a Indickém oceánu. Mnohé druhy jsou endemické, žijí tedy jen na jednom ostrově a proto jim často hrozí vyhubení. Jedním z důvodů je i fakt, že v některých zemích je jejich maso vyhlášenou pochoutkou. Na Tonze žije druh Pteropus tonganus (kaloň tonžský, anglicky Pacific Flying Fox), který dosahuje rozpětí křídel až 1.5 metru. Pár kaloňů jsem viděl i na Samoi a na Vanuatu. Ale ve vesnici Kolovai jsem viděl kaloňů viset na každém stromě několik desítek. Občas některý z nich na chvíli procitne a vyletí do vzduchu, ale hned se zase vrátí zpět do visací polohy. Aktivnější jsou kaloni až za soumraku…

Poslední zastávkou v západní části ostrova bylo pro mě Abel Tasman Landing Site. Slavný Holanďan zde přistál 21. ledna 1643. Podle Tasmana je sice v Oceánii pojmenováno kde co (moře, ostrov, národní park, ledovec…), přesto je ale jeho jméno podle mého názoru trochu nedoceněno, neboť je zastíněno jiným objevitelským velikánem, Jamesem Cookem. Celou tuto oblast totiž nakonec ovládli Britové, kdežto Tasman byl Holanďan. Samotné místo ovšem není moc zajímavé, je tu jen pamětní deska. Možná by se tu dalo hezky zašnorchlovat, ovšem za silného lijáku na to nebylo ani pomyšlení, zvláště když na mě čekal můj „osobní řidič“, kterého jsem sem stopnul, a který mě potom hodil až do Nuku’alofy.

Shrnuto a podtrženo: z pamětihodností, které jsem viděl na ostrově Tongatapu, bych vám doporučil navštívit tyto (v pořadí podle důležitosti):

  1. jeskyně Anahulu Cave
  2. Mapu’a ‘a Vaca Blowholes
  3. vesnici Kolovai s visícími kaloni
  4. Ha’amonga’a Maui Trilithon

Vynecháte-li další místa, celkem o nic nepřijdete. Pokud si půjčíte auto, v pohodě všechna místa objedete za den. Celkově mě ale ostrov Tongatapu zase tak moc nezaujal a pokud hledáte pravou tichomořskou exotiku, musíte navštívit jiné tonžské ostrovy. A dobrá rada na závěr – nejezděte sem (jako já) v období dešťů.

Ostrov Tongatapu – praktické informace

Oficiální měnou Království Tonga je pa’anga (dále P), která se dělí na 100 seniti. Orientační kurs v prosinci 2010: 1 P = 11 Kč. Místní často říkají místo „pa’anga a seniti „dolar“ a „cent“.

Obecně k cenám Tonze: Tonga je o trochu levnější než Samoa (to platí zejména o ubytování), avšak dražší než Fidži.

Ubytování: Nuku’alofa: Toni’s Guest House. Ubytování v dormitory pro 4 osoby přišlo na 15 P na osobu a noc. Hotel je situován 4 kilometry od centra ve vesnici Tofoa, což je jakési „předměstí“ Nuku’alofy. K dispozici je kuchyňka. Hotel zajišťuje i dopravu na letiště Fua’amotu (vzdálenost cca 20 kilometrů od hotelu) za 10 P.

Doprava: Autobus Tofoa → centrum Nuku’alofy (cca4 kilometry): 0.80 P. Autobus Tofoa → Captain Cook’s Landing Site (cca 12–15 km): 2 P.

Jídlo: Příklady cen v Nuku’alofě. Obchody: špagety v tomatě 2.50 P (420 gramů), nudlová polévka 0,80 P, cukr (pytlík – půl kila?) 2.50 P, čaj (30 pytlíků) 2.80 P, indická čočková polévka (konzerva, 420 gramů) 1 P. Tržiště: kus bábovky 1 P, malý kousek pizzy 1 P, párek v rohlíku 1 P, hamburger (výborný!) 1 P. Čínská restaurace: beef + egg fried rice 4.80 P.

Vstup: Jeskyně Anahulu Cave 10 P. Jinde jsem vstupné neplatil.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-tonga-tongatapu.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-tonga-tongatapu.gpx (GPX - GPS Exchange)

 

Tento článek je součástí seriálu Tichomořská plavba. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017