Trekking na Střeše Arábie

Jemen proslul častými únosy cizinců a podle současné americké vlády je součástí „Osy zla“. Není divu, že většina českých turistů považuje tuto zemi za nebezpečnou část světa, kde trekking vůbec nepřipadá v úvahu. Skutečnost však není zas tak dramatická a po některých horách někdejší Šťastné Arábie (Arabia Felix) se lze bez obav toulat celé dny s batohem na zádech.

Hlavní město země San’á leží ve výšce 2000 metrů a je ze všech stran obklopeno skalnatými horami. Jemenští chlapci se od malička oblékají po vzoru svých otců do dlouhé košile a saka. Pohádkový palác Dar al Hadžar je typickým příkladem jemenské architektury. S místním průvodcem a šátkem na hlavě se může do jemenských hor bez obav vydat i mladá Evropanka. Jemenské hory jsou pomyslnou „Střechou Arábie“. Náhorní plošinu pod Kawkabánem zdobí hvězdice léčivého aloe i další zajímavé sukulenty. Zahnutá dýka džambíje dodává jemenským mužům loupežnické vzezření. Stromy se vyskytují v Jemenských horách jen velmi vzácně. Nedobytná vesnice Kawkabán je zavěšena nad několik set metrů vysokým skalním srázem. Krajina stolových hor u městečka Šibám připomíná tak trochu slavné národní parky v americkém Utahu.

V této galerii je 12 obrázků. Zobraz celou galerii

Horská turistika v Jemenu má ovšem svá specifika. Naprostou nezbytností je dobrý průvodce. Neexistují totiž žádné mapy, podle kterých by se dalo v terénu orientovat. S domorodci se navíc není možné domluvit jinak než arabsky. Průvodce vám zajistí místní cestovní agentury, stejně jako speciální povolení od vládních úřadů, které je nutné pro každou cestu mimo hlavní město. Do některých problémových oblastí nemohou cizinci cestovat bez povinného vojenského doprovodu.

Nedobytné vesnice

Liduprázdnou divočinu v Jemenu nenajdete. Všechny zdejší hory jsou poměrně hustě obydlené. Kamenné vesnice bývají zavěšené vysoko na skalách, což v minulosti zajišťovalo jejich nedobytnost. Brány do některých se i v současnosti na noc z bezpečnostních důvodů zamykají. Od poslední občanské války uplynulo už více jak deset let, ale horalé jsou stále dobře vyzbrojeni. Dodnes tu občas vzplanou šarvátky mezi jednotlivými kmeny a klany. V doprovodu průvodce, který dobře zná nejen hory ale i místní poměry, se však turista může cítit relativně bezpečně. Domorodci jsou vůči cizincům, kteří respektují místní kulturu, vstřícní a přátelští.

Žádné zvláštní vybavení není do jemenských hor potřeba. Stačí jen pevné boty. Nocleh i stravu lze téměř vždy zajistit u vesničanů. Rozhodně však nezapomeňte na pár kusů teplejšího oblečení. Jemen je „střechou Arábie“ a výška místních hor nezřídka přesahuje tři tisíce metrů. Teplotní výkyvy mezi dnem a nocí jsou tu proto velké. Na venkově obvykle není k dispozici balená voda, takže pokud nedůvěřujete místním zdrojům, musíte si ji nést s sebou. Pro delší trasy se proto rozhodně vyplatí pronájem oslíka či muly.

Střecha „Šťasné Arábie“

Rozeklané horské hřbety vyplňují celou západní polovinu Jemenu. Jednotlivé regiony se od sebe poměrně výrazně liší klimatem, geologickou stavbou i mentalitou domorodců. Nejsnadněji se cestuje po horách v okolí San’á, kde je dobrá síť silnic i základní turistická infrastruktura.

Hlavní město země leží ve výšce 2000 metrů, takže ani nepřekvapí, že se zajímavé terény nacházejí hned za jeho humny. Při pohledu na mapu zaujme na první pohled kóta s nadmořskou výškou 3660 m, nalézající se pouhých třicet kilometrů od metropole. Jedná se o vrchol Jabal an-Nabi Shu‘ayb, který je sice nejvyšší horou země, ale ve srovnání s jinými jemenskými masívy nenabízí příliš atraktivní možnosti pro horskou turistiku. Z vesnice Matna vede až na vrchol cesta, kterou zvládnou i terénní automobily.

Jemenský Grand Canyon

Pro první seznámení s exotickým prostředím někdejší Šťastné Arábie je patrně nejlepší zvolit Wadí Dhahr, které leží pouhých 15 kilometrů od San’á. Tahle gigantická skalní rokle tak trochu připomíná slavný americký Grand Canyon, jen na dně se místo řeky táhne řetěz zelených oáz. V jedné z nich stojí asi nejznámější jemenská památka – zámek Dar al Hadžar (Skalní palác). Okázalá rezidence v typickém místním slohu byla kdysi letním sídlem vládce země – imáma. Zaujme nejen bohatě zdobenými zdmi, které vypadají jako z perníku, ale i bizarní polohou na vrcholu osamocené skály.

Zevnitř není palác tak působivý, jako při pohledu zvenku. Při procházce údolím nebo po jeho strmém okraji jej lze obdivovat ze všech úhlů. Wádí Dhahr by však stálo za návštěvu, i kdyby tu žádný palác nestál. Jeho medově zbarvené skály vytvářejí nádhernou scenérii, kterou navíc doplňuje zajímavá sukulentní vegetace. I obyvatelé Sana’á podlehli kouzlu tohoto místa a každý pátek sem vyrážejí na piknik. Často se tady také konají svatby spojené s několikadenními oslavami pod širým nebem. Muži při nich střílí do vzduchu ze samopalů a tancují tradiční bojové tance s dýkami v rukou.

Kraj stolových hor

Výlet do Wádí Dhahr je pohodovou záležitostí. Potkáte tu sice asi také domorodce s kalašnikovy přes záda, ale nemusíte se bát. Místní jsou na turisty zvyklí a nedělají jim žádné problémy. Pokud máte potřebný „permit“, můžete se sem vydat ze San’á pronajatým taxi i bez průvodce. Totéž platí i pro kraj stolových hor u městečka Šibám (neplést s pouštní oázou Šibám ve východním Jemenu) severně od hlavního města. Nenechte se zmást tím, že někteří ustrašení západní turisté jezdí i do této pohostinné oblasti s vojenským doprovodem.

Přímo nad Šibámem se tyčí čtyřistametrové strmé stěny hory Kawkabán se stejnojmennou vesnicí na vrcholu. Svou divokou krásou ohromí tohle místo i ty nejzkušenější světoběžníky. Z odvrácené strany majestátní hory vede už dnes nahoru silnice, ale ještě do nedávna byl jediný přístup namáhavou skalní cestou přímo ze Šibámu. Pro horaly se však mnoho nezměnilo, neboť nová cesta je o mnoho delší a automobil tu nemá prakticky nikdo. Výstup není tak náročný, jak to vypadá na první pohled a trvá i s batohem na zádech asi hodinu. Na trase se pohybuje mnoho pohádkově vyhlížejících dědečků s bílým plnovousem a velkou dýkou džambíjí za pasem, kteří si s cizinci horlivě potřásají rukou.

Ráj romantiků a dobrodruhů

Kawkabán se stal v posledních letech cílem mnoha západních dobrodruhů, takže tu fungují i dva malé penziony. Mnozí nadšenci na tomto místě zůstávají i celý týden, podnikají odtud výlety do okolí a vychutnávají ničím nezkaženou orientální atmosféru. Plochý vrchol Kawkabánu není příliš rozlehlý, patrně má jen několik málo čtverečních kilometrů, ale je odtud nádherný výhled do kraje. Kamenné domy dodnes opevněné vesnice jsou tu přilepena ke skále jako vlaštovčí hnízda a jejich obyvatelé vedou život, jenž připomíná biblické doby.

Z Kawkabánu lze podniknout několikadenní trek Růžovou soutěskou do vesnice At Tawila, která leží už na okraji atraktivního pohoří Haraz, odkud v minulosti pocházela většina vyhlášené jemenské kávy. Úplně opačným směrem se kroutí cesta do městečka Thuly (též Thila), které se choulí pod malou, ale nesmírně působivou stolovou horou asi den pochodu od Kawkabánu. Při přechodu náhorní plošiny se pod nohy občas pletou hvězdice různých druhů aloe – rostliny, jejíž šťáva má neuvěřitelné spektrum léčivých účinků a dodnes se používá v medicíně.

Úkryt v oblacích

Thula je skutečnou perlou celého kraje. Její svérázná architektura aspiruje na zápis mezi památky chráněné UNESCO. Zdi všech staveb tu byly vybudovány z jednotlivých kamenů bez malty či jakéhokoliv jiného pojiva, přičemž se nezapomínalo na estetický dojem, a tak jsou tu různé druhy kamene poskládané do obdivuhodných ornamentů. Staré jádro města je prý staré přes pět set let. Všechny historické domy jsou však stále obydlené. Chloubou Thuly jsou také obrovské nádrže vysekané do skály. Dodnes k nim chodí místní přísně zahalené ženy pro vodu s vědry na hlavách.

Hora tyčící se nad městem sloužila v nejistých dobách obyvatelům města jako úkryt. Vždy, když do města přitáhli divoké beduínské kmeny z pouští na východě (což se stávalo ještě v polovině 20. století), stěhovali bohatí měšťané na její vrchol svůj majetek a harémy.

Vystoupat na vrchol hory lze jen po do skály vytesaných schodech, kde se sotva vyhnou dva lidé. Z hlediska obrany to bylo jistě velmi účinné zabezpečení. Jiná cesta totiž na vrcholovou plošinu, která leží asi v nadmořské výšce tři tisíce metrů, nevede. Místo slouží jako malá základna jemenské armády a cizincům sem byl přístup povolen teprve před několika lety.

Svérázná země

Hluboko pod horou se táhne nekonečná mozaika malých políček. Na jejich okraji na podzim zemědělci mlátí zrno stejně, jako se to dělalo i u nás v dobách před vynálezem cepu. Uvážou za oslí spřežení velký kámen a tahají ho po rozložených klasech tak dlouho, než se zrno oddělí od slámy. Sami si to tu můžete na požádání vyzkoušet. Nebo si raději zastřílíte z rezavého samopalu značky Kalašnikov? Či dáte přednost žvýkání mírně omamných listů kátu - místní drogy, kterou si cpe většina Jemenců do pusy celé odpoledne, až má tvář nafouklou jako křeček? Záleží jen na vás. Jemen je svérázná země, kterou dosud nepřeválcovala globalizace ani turistický průmysl, takže tu lze prožít mnoho nevšedních dobrodružství. Cestovatel v tomto zapadlém koutě světa sice nedostane nic naservírované v přepychovém balení jako v Alpách či Nepálu, ale o to jsou zážitky silnější.

Přehled jemenských hor a pohoří

Jebel Haraz (2240 m.) - prakticky jediné jemenské pohoří, kde se pomalu rozvíjí turistika. Centrem oblasti je městečko Manacha, které leží na poloviční cestě mezi San’á a přístavem Hodeida. Nádhernou horskou scenérii doplňuje množství pitoreskních kamenných vesniček., ve kterých se zastavil čas. Na jednom z vrcholů stojí významná svatyně muslimské sekty ismailitů, ke které každoročně putují věřící z celého islámského světa.

Jebel Bura (2720 m.) - málo známé pohoří, které dodnes navštívila jen hrstka Evropanů. Na rozdíl od sousedního Harazu zde panuje mnohem vlhčí klima. Jedná se o poslední region v zemi, kde se ještě ve velkém pěstuje káva.

Jebel Shihara (2600 m.) - strmá hora ležící v relativně nebezpečné oblasti na severu země. Stejnojmennou vesnici na jejím vrcholu odděluje od ostatního světa starobylý most, zavěšený nad bezednou propastí. Místo občas využívají jako startovací plochu vyznavači paraglidingu. Místní horalé se svou uzavřeností značně liší od ostatních Jemenců.

Jebel Sabir (3006 m.) - hora nad městem Taiz, jejíž svahy jsou díky příznivému klimatu stále svěže zelené. Populární výletní místo pro turisty ze Saudské Arábie. Ráj pro milovníky exotické flóry. Hora leží v nejliberálnější části země, kde ženy nenosí černý hábit a roušku, ale pestré šaty a slaměné klobouky.

Jebel Ispir (3190 m.) - působivé sopečné pohoří s nejmladšími vulkány v Jemenu. V oblasti se nachází množstvím horkých pramenů a přírodních lázní. Při výpravě do zdejší pustiny se neobejdete bez stanu a vlastních zásob.

Jebel Umm Layla (2400 m.?) - název této odlehlé hory na hranicích Jemenu a Saudské Arábie znamená prý v překladu Matka noci. Vrchol tvoří pískovcová skála a zdobí jej malá mešita. Na svazích leží také několik ruin s reliéfy z předislámských dob, které dokládají, že toto místo bylo významnou zastávkou na někdejší kadidlové stezce. Zpravidla nepřístupná lokalita.

Informace na cestu

Vhodná doba: Do jemenských hor se lze vydat prakticky kdykoliv. V zimních měsících je však třeba počítat s relativně nízkými teplotami přes noc a méně bujnou vegetací. V období monzunových dešťů (červenec, srpen, září) mohou být poškozené některé komunikace. Za ideální lze považovat měsíc říjen.V každém případě se vyhněte pohyblivému svátku Ramadán, kdy je po třicet dnů život v celé zemi téměř ochromen.

Doprava: Nejlevnější letenky do Jemenu nabízejí společnosti Qatar Airways, Turkish Airways a Emirates. V závislosti na sezóně se cena pohybuje od 18 – 22 tisíc včetně poplatků.

Formality: Občanům ČR je vízum za poplatek vydáváno přímo na letišti. Při zhoršené bezpečnostní situaci bývá čas od času cizincům bráněno cestovat po zemi individuálně a je třeba obrátit se na místní cestovní agentury.

Ceny: Slušné ubytování pořídíte od 20 EUR. Najmutí terénního auta i s řidičem přijde na 50 – 80 EUR na den. Částečně AJ hovořící průvodce do hor vás bude stát 15 – 25 EUR na den. Ceny potravin a běžných služeb jsou nižší než v ČR.

Bezpečnost: Aktuální situaci konzultujte těsně před cestou se znalci místních poměrů. V zásadě platí, že do opravdu nebezpečných oblastí se turista nemá šanci dostat, neboť pro téměř každou cestu mimo hlavní město je třeba speciální povolení místních úřadů.

Jen to ne!

  • Nikdy nefotografujte bez dovolení místní ženy.
  • Nikdy nevstupujte do mešit, které jsou v Jemenu jinověrcům nepřístupné, tak jako ve všech ostatních zemích na Arabském poloostrově.
  • Nikdy se nepouštějte do „misijní činnosti“ a kritizování místních poměrů (např. postavení žen). Nikdo není zvědav na to, aby ho někdo v jeho vlastní zemi poučoval. Podobné aktivity přenechte prezidentu Bushovi, to je jeho hobby.
  • Nepokoušejte se odvézt jako suvenýr listy kátu. Na některých letištích mimo Jemen můžete být obviněni z pašování drog.
  • Nikdy neporušujte příkazy a varování domorodých průvodců, i když se vám budou zdát hloupá a nesmyslná.

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017