Centrální Anatolie

Turecká Anatólie byla kolébkou mnoha civilizací a dlouhodobé působení člověka výrazně změnilo její tvář. Zejména díky intenzivnímu pastevectví je dnes tato oblast z velké části holou pustinou. Původní krajina s lesy tvořenými borovicemi, cedry a zakrslými duby se zachovala pouze v některých hůře přístupných horách. Zvláštní kouzlo dodávají této části světa vyhaslé vulkány, bizarní tufová skaliska a poměrně četná sladká i slaná jezera.

Téměř jako někde na Slovensku to vypadá v mnoha horách centrální Anatólie. Divoká koza bezoárová žije dosud relativně hojně ve většině maloasijských velehor. Turecko je jednou z mála zemí, kde se dodnes zachovaly původní porosty cedrů libanonských. Několikadenní treking v divokých soutěskách Tauru dokonale prověří vaši fyzickou kondici. Tento snímek typického stanu anatólských kočovníků byl pořízenl u silnice pod horou Honaz Dag. Krajina mezi sopkami Türkmen Dag a Emir Dag připomíná na mnoha místech slavnou Kapadokii. Poslední turecký levhart byl zastřelen v roce 1974 u vesnice Bagozu v pohoří Köroglu. Na nejvyšších anatólských horách leží sníh ještě začátkem léta.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Hory centrální Anatólie leží téměř přímo na cestě z Istanbulu k plážím turecké riviéry. Snadno proto můžete spojit jejich návštěvu s následným lenošením u moře.

Ilgaz Dagi

Tyto hory patří do pásma Pontského pohoří a nachází se v nich jedno z mála lyžařských center v Turecku. Nejvyšší vrchol bývá na podrobných mapách nazýván Kuçukhacet Tepe (2587 m). Pohoří bylo kvůli výskytu vzácných druhů zvěře a ptactva prohlášeno za národní park. Svahy místy hustě porostlé jehličnatým lesem nabízejí podobné scenerie jako slovenská Velká Fatra. Pokud nevěříte, podívejte se na fotogalerii na www.pbase.com/osmantanidik/ilgaz.

Na túru se zde můžete vydat i v létě, neboť Ilgaz Dag má mnohem mírnější klima nežli zbytek Anatólie. Na rozdíl od severních svahů Pontských hor tu však naštěstí přeháňky nejsou zas tak časté. Možná vás překvapí množství hub, které je tu po silnějších deštích někdy možné doslova sekat kosou. Domorodci je nesbírají a budou vám tvrdit, že jsou všechny jedovaté. To samozřejmě není pravda. Najdete tu pravé hřiby a další jedlé druhy podobné těm našim. Pro všechny houbaře ještě dodávám, že hřib nazývají Turci ayi mantari, tj. medvědí houba. Turecká jména ostatních hub najdete na stránkách: www.ogm.gov.tr/sites1/mantar19.htm – atlasem s obrázky lze listovat kliknutím na příkazy önceki (zpět) a sonraki (dopředu).

Zimní středisko s vlekem leží poblíž průsmyku Ilgazdagi Gecidi (1775 m) u silnice z Ilgazuna Kastamonu. Poblíž se nacházejí také tábořiště Derbent a Soguksu. Tady se můžete při troše štěstí připojit k nějaké výpravě tureckých výletníků, kterých sem v sezóně míří z Istanbulu a Ankary poměrně velký počet.

Do terénu se však můžete zkusit vydat i na vlastní pěst a to třeba i z méně obvyklých míst. Nejblíže vrcholu Kuçukhacet Tepe stojí vesnička Yukariberçin, do které se dostanete nejsnadněji z města Tosya. Za výchozí bod může také posloužit tábořiště Dipsizgöl na jižním svahu hory, kde se údajně nachází malé jezírko.

Poloha: Asi 250 k severně od Ankary poblíž měst Ilgaz a Tosya.
Doprava: Busem z Ankary nebo Istanbulu do města Tosya či Ilgaz. Dále pak mikrobusem do některé z okolních vesnic (Yukariberçin, Çomar)
Ubytování: Stan. Hotely v horském středisku (30-50 EUR) nebo ve městečku Tosya (20 EUR).
Památky: Pod severními svahy leží město Kastamonu s tradičními hrázděnými domky v řeckém stylu.
Vhodná doba: červen – září, v zimě možno lyžovat

Emir Dag

Rozlehlý vyhaslý vulkán (2281 m) ve střední Anatólii, jehož dlouhé svahy zdobí dosud málo prozkoumaná vzácná flóra.V jeho okolí se místy nachází podobně magická krajina s bizarními skalními útvary jako ve slavné Kapadokii. Jeden z posledních koutů v Malé Asii, kde dosud můžete spatřit bílé stany kočovníku turkmenského původu, kterým se turecky říká Jorukové. Výstup není obtížný, komplikuje jej pouze nesnadná orientace v terénu, neboť nejvyšší bod nelze z některých úseků cesty jasně určit.

Vydáte-li se na Emir Dag, pak nesmíte zapomenout navštívit rezervaci Dandindre na jednom z jeho úbočí, kde roste na ploše 260 hektarů souvislý porost libanonských cedrů, jinak se vyskytujících pouze v pohoří Taurus na jihu Malé Asie.

Nejblíže vrcholu leží vesničky Darisekisi, Çaykişla a Türkmen, kam lze z Emirdagu dojít pěšky či dojet mikrobusem. Z jihu lze na túru nastoupit z vesničky Büyükkarabag, která má spojení s městečkem Bolvadin. Nejrozumnější je rozdělit túru do dvou dnů. První den rozložit stan kousek nad některou z vesnic a následující den zdolat vrchol. Cestou pravděpodobně narazíte minimálně na jednu yaylu – horský tábor pastevců.

Poloha: Východně od města Afyon, západní Turecko.
Doprava: Autobusem z Afyonu nebo Ankary do městečka Emirdag nebo Bolvadin.
Ubytování: Stan, v Afyonu stojí hotely různé úrovně.
Památky: Muslimská architektura v Afyonu.
Vhodná doba: květen, červen

Honaz Dag

Pohoří porostlé voňavými borovicemi, kterému dal název stejnojmenný vrchol (2571m). Návštěvníka na první pohled okouzlí množstvím malebných zákoutí. Ideální destinace k jednodenním výletům a na jaře i k několikadenním túrám. Kromě vzácné endemické flóry je tento park domovem mnoha druhů divoké zvěře. Potkat tu můžete dokonce i medvěda, jelena a divoké kozy bezoárové (viz foto). Nepřekvapí tedy, že jde o vyhlášený revír tureckých lovců a nimrodů.

Do nitra hor nejlépe proniknete od městečka Honaz (560 m), které leží schouleno přímo pod hlavním vrcholem. Další možností je nechat se vysadit na silnici z Denizli do Antalye v průsmyku Kazikbeli (1250 m) a vydat se k vrcholu z opačné strany. Zajímavě vypadá i protější vrchol Kizilsihar (2241 m), ale žádné bližší informace o tomto místě nejsou k dispozici. Dostanete se sem však snadno. Stačí jen ve výše zmíněném průsmyku sejít ze silnice na opačnou stranu.

Jako ideální se jeví spojit výpravu na Hanaz Dag s následnou relaxací v nedalekém lázeňském letovisku Pamukkale.

Poloha: U města Denizli na západě Turecka.
Doprava: Denizli má dobré autobusové i vlakové spojení s Izmirem, Ankarou i Istanbulem.
Ubytování: Stan, hotely všech kategorií v Denizli a sousedním Pamukkale
Památky: Na úpatí hory antické ruiny Kolosai. Asi 25 km od známých travertinových kaskád Pamukkale a starověkého města Hierapolis.
Vhodná doba: květen, červen, září

Köroglu Daglari

Hory které nesou název po legendárním tureckém hrdinovi a zbojníkovi. Právě zde stojí vyhlášená Kartalkaya - asi nejlepší lyžařské centrum v Turecku s mnoha vleky a luxusními hotely. Pohoří je nejzápadnější částí Pontského systému. Jeho nejvyšší horou je Köroglu Tepe (2378 m). Ještě koncem 20. století byly některé části těchto hor opravdovou divočinou. Není jistě náhodou, že právě zde, poblíž městečka Beypazari, byl zastřelen v 70. letech jeden z posledních anatólských levhartů (viz. foto). Dnes je Beypazari díky své tradiční architektuře stále vyhledávanějším letoviskem bohatých Turků. Také z dalších půvabných míst tohoto pohoří se staly turistické atrakce. Populární je zejména jezero Abant na severní straně hor u města Bolu, kam jezdí zbohatlíci z velkých tureckých měst relaxovat a opékat pstruhy.

Köroglu Daglari je však velmi rozlehlé pohoří, a tak je zde stále co objevovat. Kam dosud nevedou asfaltové cesty, tam zatím nejezdí ani turečtí výletníci. A takových míst tu není málo. Pro zahraniční návštěvníky je navíc celá tato oblast dodnes naprosto bílým místem.

I v případě, že neplánujete žádnou pěší túru, stojí rozhodně zato vydat se po serpentinově se klikatící silničce spojující napříč pohořím města Bolu a Beypazari. Trasa vede přímo pod nevyšším vrcholem hor a nabízí skutečně úchvatné výhledy. Vystupte tam, kde se vám to bude nejvíce líbit nebo tam, kde vám doporučí domorodci. Pokud máte v úmyslu zaútočit na vrchol Köroglu Tepe, tak vystupte u odbočky na vesničku Çokeler.

Na nejvyšší horu se můžete vydat také ze severovýchoduz rušného resortu Kartalkayaa pokračovat po hřebeni až do vesnicky Deveören pod jižním svahem. Tato túra je však poměrně náročná a zabere několik dní.

Poloha: Jižně od města Bolu na severozápadě Turecka.
Doprava: Bolu leží na dálnici mezi Istanbulem a Ankarou. Z obou měst sem jede každou hodinu několik autobusů (300 Kč). Z Bolu se do Beypazari nebo lyžařského centra Katalkaya dostanete mikrobusem.
Ubytování: stan, drahé hotely ve středisku Kartalkaya, holely v Bolu a Beypazari (od 20 EUR)
Památky: staré osmanské domy v Beypazari
Vhodná doba: červen – říjen, v zimě vynikající podmínky pro lyžování.

Kara Dag

Kara Dag nebo-li Černá hora je vyhaslá sopka, jejíž nejvyšší vrchol (2288 m) nazývají domorodci z okolních vesnic Mahliç Tepe. Leží v odlehlých pustinách střední Anatólie a bez vlastního dopravního prostředku je poměrně obtížné se k ní dostat. Málo obydlená krajina v jejím okolí je prý dodnes domovem divokých koní. Jak dlouho tu jejich stáda běhají, nikdo neví. Člověka hned napadne, že možná ne náhodou je název opodál ležící Kapadokie zkomolenou původního perského jména, které v překladu znamenalo „Země krásných koní“.

Vulkán Kara Dag se nehodí ke klasickým vysokohorským túrám. Výprava sem uspokojí především milovníky historie. Na úpatí hory se poblíž vesnice Madenşehri nachází místo zvané Binbir Kilise, tedy Tisíc kostelů. Název sice trochu přehání, ale i tak vás nejspíše překvapí, kolik zřícených kostelů, kaplí a klášterů tu stojí. Většina kamenných staveb pochází z období mezi 9. – 11. stol., kdy bylo toto místo útočištěm pro pronásledované křesťany.

Od Binbir Kilise lze podniknout výšlapy na další zajímavá místa. Pokud vás lákají především byzantské památky, pak dojdete po dvou hodinách cesty stále na západ k dalšímu opuštěnému městu se skrumáží zřícených kostelů z černého čediče, kterému se říká Degler (též: Degile).

Další možností je pokračovat vzhůru k vrcholu. Využijte při tom průvodcovské služby některého z vesničanů, jinak patrně minete většinu zajímavostí, kterých se ve svazích ukrývá celá řada. Obdivovat je možné například jeskyni vyzdobenou hieroglyfickým nápisem z chetitských dob, jehož kopie je součástí expozice muzea v nedalekém městě Karaman. Za pozornost stojí také chetitský reliéf u kultovního místa zasvěceného bohu Hartapušimu, které se nachází poblíž skály zvané Kizil Dag na západním úbočí.

Poloha: Kara Dag se zvedá severně od města Karaman ve středním Turecku.
Doprava: Karaman má dobré spojení s městem Konya, které patří k největším v zemi. Pokud nemáte k dispozici vlastní vůz, potom pokračujte mikrobusy přes vesnici Kilbasan k obci Dinek, kde je odbočka na Madenşehri. Posledních deset kilometrů musíte dojít pěšky, ale patrně se vám podaří stopnout nějaké auto nebo traktor. Příležitostně jezdí mikrobus až do vesnice Madenşehri, ale spoléhat se na to nedá.
Ubytování: Stan, v Karamanu je několik hotelů.
Památky: Byzantské kostely (Binbir Kilise, Degler) a chetitské reliéfy.
Vhodná doba: květen, červen, září

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017