Divoký východ

Východní Turecku bývá často nazýváno „Divokým Kurdistánem“. Snad právě pro tuto nálepku sem zatím míří jen velmi málo turistů. Není přitom žádný důvod se cesty do této části světa obávat. Kurdové jsou stejně přátelští a pohostinní lidé jako Turci a potencionálně nebezpečné mohou být pouze některé odlehlé regiony u Iráckých hranic. Nicméně kvůli preventivním bezpečnostním opatřením ze strany tureckých orgánů lze zatím vysokohorskou turistiku na východě země provozovat pouze omezeně.

Pokud se vydáte na Kaçkar nebo Verçenik v polovině léta, hned vám bude jasné, proč se východní části Pontu říká Květinové hory. Tábor kurdských kočovníků z okolí města Erzincan. Přímo pod horou Esence Dag stojí urartské hradiště Altintepe (Zlatý vrch). Setkání s kurskými pastevci se zpravidla neobejde bez společného vypití konvičky čaje. Na úpatí hory Cudi Dag stojí ve městě Cizre posvátná hrobka praotce Noema. Takhle hezké počasí vydrží v Pontských horách vždy jen velmi krátce. Východní Turecko má do budoucna největší potenciál pro rozvoj vysokohorské turistiky. Na severních svazích Pontských hor se na rozdíl od zbytku země chovají především krávy.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Kromě pohoří Kačkar, které leží mimo oblast obývanou Kurdy, bývá nějčastějším cílem zahraničních návštěvníků hora Ararat a vyhaslé vulkány u jezera Van. Stále více dobrodruhů však uvažuje o skutečně objevitelských výpravách hlouběji do nitra „Kurdistánu“. Patříte-li mezi ně, pak tady je pár zajímavých tipů.

Köse Dagi

Nápadně výrazná hora na západním okraji Arménské vysočiny. Na úpatí tohoto nádherně symetrického vrcholu (3433 m) leží rozvodí Arabského a Kaspického moře. Na jedné straně sbírá totiž vodu řeka Aras a na druhé Tigris, zde ještě nesoucí jméno Murat. Bližší údaje o tomto vrcholu nejsou k dispozici. Turisté, kteří se sem vypraví, mohou počítat se skutečně dobrodružnými zážitky.

Hora patří podle mapy k pohoří Aras Daglari a někde je uváděna také pod názvem Büyük Köse Dag. Přestože se tyčí nedaleko hlavní silnice vedoucí k nejfrekventovanějšímu turecko-íránskému hraničnímu přechodu, dosud sem nemíří ani žádní domácí turisté. Důvodem je problematická bezpečnostní situace na východě Turecka, tedy vlastně v Kurdistánu. Na kontrolních stanovištích Jandarmy (turecké četnictvo) se nechlubte tím, kam máte namířeno, neboť hrozí, že vám bude cesta s poukazem na vaši bezpečnost znemožněna. Ve skutečnosti leží tato část Turecka stranou hlavní „frontové linie“ a nehrozí zde ze strany kurských povstalců téměř žádné nebezpečí. Vrchol značně převyšuje okolní terén, připravte se proto na namáhavou túru. Není od věci, najmout si na tuto túru místního člověka jako průvodce.

Poloha: U městečka Eleşkirt asi 50 km západně odměsta Agri,východní Turecko.
Doprava: Eleskirtem projíždí denně několik busů na trase Erzerum-Agri. Také můžete vystoupit z vlaku v Horasanu a do 80 km vzdáleného Eleşkirtu dojet mikrobusem.
Ubytování: V Agri je několik hotelů (15-20 EUR)
Památky: 25 km od Eleşkirtu stojí pevnost Toprakkale.
Vhodná doba: konec června, červenec

Veçenik Dag

Tato hora (3711 m) patří k nejvyšším a nejkrásnějším vrcholům Pontského pohoří. Na rozdíl od sousedního poměrně známého a turisty z celého světa často navštěvovaného pohoří Kaçkar tu panuje i v sezóně klid.Pokud tu narazíte na nějaké stany, pak budou téměř jistě patřit nějaké turecké výpravě.

Hřeben, kterému Verçenik dominuje bývá na některých mapách označován jako Dilek Dagi. Sehnatspolehlivé mapy této stále panenské oblasti je prakticky nemožné, nezbývá než správnost cesty průběžně konzultovat s domorodci. Trasa vedoucí na vrchol začíná vesnici Çat a stoupá k táboru Ortayayla, který tvoří několik primitivních dřevených chat. Do Ortayayly lze i dojet mikrobusem, který vyjíždí každé ráno z městečka Çamlihemsin. Pokud jej nestihnete, pakvás čeká z Çatu téměř třicetikilometrový pochod strašidelným mlžným lesem, který tvoří podivná spleť stromů, obrovského kapradí a vlajících lišejníků.

Z osady Ortayayla stoupá kozí stezka k jihu až do ledovcové doliny, kde mají domorodí pastevci pár jednoduchých kamenných přístřešků. Ještě mnohem výše leží Yayla Veçernik odkud je pěkný výhled na skalnatý štít hory Veçernik. Odtud se lze následující den pokusit o poměrně náročný výstup nebo pokračovat přes sedlo dále k jihu a sestoupit osadě Pokut. Tato cesta míjí pěkné ledovcové jezírko. Putování může značně zkomplikovat počasí, které je v těchto horách velmi nestabilní. Počítejte s každodenním odpoledním deštěm, hustou mlhou avýrazným poklesem teploty přes noc.

Poloha: Jižně od města Rize na severovýchodě Turecka.
Doprava: Z Istanbulu nebo Ankary přímým autobusem do Pazaru, kde je nutné přestoupit na mikrobus do městečka Çamlihemsin.
Ubytování: Stan, levné hotely v Çamlihemsinu a sousedních lázních Ayder, jednoduchý penzión v Çatu
Památky: tradiční dřevěná architektura v Çamlihemsinu
Vhodná doba: konec července, srpen

Bingöl Daglar

Bingöl Daglari, v překladu Pohoří tisíce jezer, je skutečnou lahůdkou. Zejména na konci jara cesta do těchto hor skutečně estetickým zážitkem. Záplava květů, třpytící se jezera a bílé ostrůvky sněhu vytvářejí dojem, že nejste v Orientu, ale spíše někde v Norsku. Snad jen volání muezzina z vesnického minaretu trochu opraví tento dojem.

Podle pohoří Bingölse jmenuje i jedno z velkých měst východního Turecka. Nejvyšší vrchol hor, který bývá na mapách označen obvykle jakoDagkale Tepe (3193 m), leží však ještě mnohem dál na východ mezi městečky Karliova a Varto. Původní arménské jméno této oblasti je Çabakçur. Kurdové používají název Çewlik (nářečí Zazaki) nebo Çolik (nářečí Kurmanji).

Odlehlé pohoří Bingöl tvoří spolu se sousedním masívem Şeytan Daglari (Satanské hory) rozsáhlou divočinu, která je dodnes domovem velkého množství medvědů a dalších vzácných zvířat. Největší obcí přímo v horách je vesnice Çaylar. Nomádi z kurdského klanu Beritan užívají svahy hor dodnes k pasení svých velkých stád ovcí a koz. Cestou do hor na tyto svérázné horaly určitě narazíte. Cesta na vrchol Dagkale Tepe začíná totiž na tábořišti zvaném Zarovan Yaylasi, které je vzdáleno 20 kilometrů od městečka Karliova. Pokud se vám nepodaří sehnat minibus jedoucí až sem, dojeďte alespoň do blízké vesničky Karapinar.

Poloha: Bingöl Daglar leží asi 120 km jižně od města Erzerum ve východním Turecku.
Doprava: Kterýmkoliv autobusem spojujícím města Bingöl a Erzerum. Nutno vystoupit v obci Karliova a doptat se na mikrobus jedoucísměrem na Zarovan Yazalasi nebo Karapinar.
Ubytování: Stan, hotely různé úrovně ve městech Erzerum a Bingöl (15-30 EUR)
Památky: V Erzerumu stojí mnoho středověkých muslimských hrobek a mešit.
Vhodná doba: červen, červenec, srpen

Cudi Dag

Podle Koránu nepřistál Noe se svou archou na Araratu, ale právě na tomto impozantním vyprahlém vrcholu nad řekou Tigris. Rozeklaný skalnatý masív, pod jehož svahy dodnes táboří beduíni arabského původu,ukrývá mnoho archeologických nalezišť, ale zatím je jen těžko dostupný kvůli blízkosti Irácké hranice a přestřelkám mezi tureckou armádou a kurdskými povstalci. Letos na jaře jsem při cestě po Turecku projížděl městečkem Cizre přímo pod horou a zdálo se, že tu panuje klid. Bohužel jsem neměl již čas pokusit se o výstup. Škoda, podle posledních zpráv se bezpečnostní situace v této oblasti opět zhoršuje, přibývá mrtvých na obou stranách a turecká armáda občas podniká odvetné výpady proti bojovníkům PKK (Kurdská strana pracujících) na irácké území.

Lze jen doufat, že se čtvrtstoletí trvající konflikt brzo vyřeší. Nic tomu však bohužel zatím nenasvědčuje. V současné době patří Cudi Dag spolu se sousedním pohořím Hakkari stále k nejnebezpečnějším místům v celém Turecku a turistům bývá v těchto regionech bráněno v pohybu mimo města a hlavní silnice. Dobrodruhům, kteří by se o výstup na Cudi Dag přesto chtěli pokusit, doporučuji vyrazit po méně střeženém severním svahu.

Chcete-li obdivovat Cudi Dag pouze z dálky, pak zamiřte do městečka Cizre nebo Şirnak. Návštěva těchto míst nepředstavuje téměř žádné riziko. Počítejte však z mnoha kontrolními stanovišti armády na silnicích spojující tato města se zbytkem země a skutečností, že navzdory své úžasné historii neoplývají tato města mnoha půvaby.

Poloha: Mezi městy Cizre a Şirnak v jihovýchodním Turecku
Doprava: Autobusem z Ankary a velkých měst na východě Turecka (Diyarbakir, Van, Urfa)
Ubytování: Cizre, Şirnak - mnoho levných hotelů (10-25 EUR)
Památky: Přímo v Cizre stojí honosná hrobka, kde je údajně pohřben Noe.
Vhodná doba: duben, květen, září, říjen

Esence Tepe

Masív Esence Tepe (3549 m) je nejvyšším vrcholem pohoří, které Turci nazývají Keşiş Daglari (Mnišské hory). Název je nejspíš jakousi upomínkou na dobu, kdy tuto část východní Anatólie obývali převážně Arméni. Na většině map jej však budete marně hledat. Pohoří je tu obvykle zakresleno jen ledabyle a jménem bývá označen pouze vrchol Esence Tepe. Pokud se dostanete k podrobnějším mapám, pak na nich může být tato horská oblast označena také jako Otlukbeli Daglari.

Z výše uvedeného myslím jasně vyplívá, že výprava na Esence Tepe je tak trochu cestou do neznáma. Hora však leží přímo za městem Erzincan, takže není nijak nedostupná. Na vrchol vede několik cest. Domorodci prý vystupují na vrchol nejčastějí ze západu podle bystřiny Karakaya a přes tábořiště Sarigöler. Na orientaci méně náročná je však podle mého názoru cesta z jihu. Začít lze přímo u slavného archeologického naleziště Altintepe. To je snadno dosažitelné, neboť leží u poměrně frekventované silnice asi 15 km východně od Erzincanu. Předem však varuji, že jižní svah je velmi prudký a dlouhý, neboť se zvedá přímo z roviny poblíž horního Eufratu (turecky: Firat). Záleží na vás, zda zvolíte cestu po dně údolíčka, které se do něj strmě zařezává, nebo přímo po některém oblém žebru. Problematické partie začínají až těstě pod vrcholem, kde je několik skalnatých úseků.

Koncem jara kvete na svazích Esence Tepe spousta horských bylin, které jsou dodnes domorodci používány k léčebným účelům. Snad odtud je odvozen podivný název hory.

Do nitra pohoří Keşiş Daglari lze proniknout také od severovýchodu z odlehlých vesnic Çayrli a Otlukbeli. Samotný vrchol Esence Tepe je odtud však vzdálený několik dní cesty. Nicméně návštěva Otlukbeli se vyplatí i v případě, že neplánujete trek napříč pohořím. Nedaleko vesnice leží totiž stejnojmenné jezírko Otlukbeli Gölü, jehož přírodní hráz z barevného travertinu je jednou z největších přírodních zajímavostí této části Turecka a trochu připomíná sedimentární útvary u termálních lázní Bešeňová na Slovensku.

Dalším zajímavým jezírkem po vrcholem Esence Tepe je Aygür Gölü. Jeho obrázek se objevuje v propagačních prospektech, které vydává místní samospráva ve městě Erzincan, nikdo mi však nebyl schopen říci, kde přesně se nachází.

Poloha: Esence Tepe se tyčí nad městem Erzincan v severovýchodním Turecku.
Doprava: Erzincan má dobré autobusové spojení ze všemi tureckými velkoměsty. Vzhledem k odlehlosti města uvažujte o lůžkovém vlaku z Istanbulu či Ankary. Do Altintepe a Otlukbeli z Erzincanu snadno dojedete mikrobusem.
Ubytování: V Erzincanu je mnoho levných hotelů. Přímo v centru najdete hotel Kiliçkaya, kde pokoj pořídíte od 10 EUR.
Památky: Altintepe, ruiny významného urartského sídliště s hrobkou krále Rusa I. V Erzincanu: muslimské mauzoleum Terzibaba.
Vhodná doba: od konce května do září

Na co se můžete těšit příště...

Pohoří, která jsme vám právě představili, leží stranou zavedených turistických tras. Možná si také hned při první cestě do Turecka netroufáte vydat do těchto odlehlých končin. V příštím díle proto přineseme zajímavý tip pro cestovatele, kteří dávají přednost snadným výletům nebo si zkrátka chtějí do hor pouze na chvíli odskočit z přímořských letovisek. Představíme vám horu s pohnutou historií, na jejímž vrcholu stojí ruiny antického města, a ke které dojedete z turecké riviéry za necelou hodinu.

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017