Egejské pobřeží

Následující řádky jsou stručným přehledem nejméně známých a turisty zatím prakticky vůbec nenavštěvovaných hor na území Turecka. V knižních průvodcích, včetně Lonely Planet, je o těchto lokalitách nanejvýše zmínka nebo se tady o nich nepíše vůbec. Ani na internetu nelze zatím v českém ani anglickém jazyce nalézt více nežli údaje o jejich výšce a poloze. To vše je samozřejmě pro každého dobrodružně založeného cestovatele zárukou skutečně objevitelských zážitků!

Na jaře hýří turecká příroda květy všech barev I v relativne nízkých horách u Egejského pobřeží lze podniknout velmi zajímavé túry Zvláštní půvab dodávají tureckým horám pokroucené jalovce, vzácné cedry a zakrslé duby Legendární Tarzan z Manisy byl nejen nadšeným milovníkem přírody, ale jedním z prvních tureckých horolezců. Mimo jiné podnikl výstup na Ararat a Demirkazik. V pohoří Kaz Daglari je kvůli strmým skalám a hustému porostu pohyb často možný pouze po úzkých kozích stezkách. Krajina u Egejského moře má své kouzlo i na podzim. Červené květy ibišku mají velmi výraznou vůni. I po takovýchto krásných roslinách budou v Turecku šlapat vaše pohorky. Mnoho rostlin bylo do Malé Asie zavlečeno, ale kvetou zde i velmi vzácné endemické druhy. Agáve není puvodně součástí turecké přírody, ale na západě země se tomuto sukulentu viditelně daří.

V této galerii je 11 obrázků. Zobraz celou galerii

Většina níže popisovaných hor je zároveň i národním parkem či chráněnou přírodní rezervací. Pravidla ochrany přírody nejsou však v Turecku dodržována příliš striktně a národní parky mají v této orientální zemi zcela jiný režim než je tomu v Evropě. Jedním z důvodu je skutečnost, že v nich zatím nepředstavuje žádný problém masová turistika. Táboření je zde proto všude tolerováno a pro pohyb v rezervacích neplatí žádná omezení. V budoucnu se to ovšem může změnit, proto z cestou za krásami divokých tureckých hor rozhodně neváhejte.

Nejdříve začíná turistická sezóna na horách roztroušených podél pobřeží Egejského moře, kde panuje nejteplejší klima. A právě těm je věnován tento díl.

Kaz Daglari

Toto pohoří bylo kulisou mnoha antických bájí. Jeho nejvyšším vrcholem je legendární hora Ida (1774 m), které Turci říkají Karataş nebo Kirklar. Právě odtud prý bohové sledovali trojskou válku. Slavný amatérský archeolog H. Schliemann, který podle Homérova popisu Tróju znovu objevil, vyrážel během vykopávek do tohoto pohoří na koni relaxovat. Dnes je toto území národním parkem, který byl zřízen zejména na ochranu vzácné středomořské flóry. Pohoří nabízí nejen úžasnou přírodu, ale i rázovité vesničky, kde se dodnes uchovávají dávné tradice.

Největší chloubou pohoří je zvláštní endemický jehličnan, kterému se říká turecky Goknar a latinsky Abies Equi Trojani. Tento elegantní strom se nevyskytuje nikde jinde na světě mimo pohoří Kaz Daglari. Dosahuje výšky 25 – 30 metrů a nejčastěji roste ve výškách od 1000 do 1500 metrů. Roku 1988 byla nejzachovalejší část tohoto porostu vyhlášena za přísně chráněnou oblast se zvláštním režimem a návštěvníci se zde mohou pohybovat pouze v doprovodu strážců rezervace.

Kaz Daglari, v překladu Husí hory, nabízejí snadné i poměrné obtížné túry. Do některých částí je údajně vstup povolen pouze na základě povolení od správy parku, ale v praxi se nebere toto nařízení příliš vážně. Nejlepším výchozím bodem je obec Güre. Obvyklá trasa vede přes vesničky s poetickými názvy Çamlibel (Sosnový hřeben), Pinarbaşi (Studánka) a Beyoba. Na všechna tato místa se však musíte doptat, neboť nejsou na běžných mapách.

Z Güre lze podniknout i další zajímavé výlety. Můžete se odtud vydat například podle potoka Kizilkecili k 17 metrů vysokým vodopádům Sütuven Şelalesi, kam každý víkend vyráží mnoho tureckých rodinek na piknik.

Jen pár kilometrů od Güre se nachází také Tahtakuşlar Koyu (Vesnice dřevěných ptáků), kde místní učitel Alibey Kundar s několika dalšími nadšenci provozuje malé etnografické muzeum (viz www.etnografya-galerisi.com). Exponáty přibližují návštěvníkům tradiční život tureckých nomádů a i dávnou historii pohoří Kaz Daglari. Kousek od vesnice začíná jižní trasa vedoucí na vrchol Idy.

Domorodci podnikají do hor rodinné výlety pouze autem. K jejich oblíbeným cílům patří Avlicar Koyu (Lovecká vesnice) a vrchol Sarikiz (Blondýnka), ke kterému se váže mnoho pověstí. Pouze pro trekkaře je prý průchodná trasa z Yayla Tepe do Ayi Deresi (Medvědí údolí). Kde však přesně Yayla Tepe leží, to se mi nepodařilo zjistit, určitě se však toto místo nachází někde na jižní straně pohoří. Další cíle, po kterých doporučuji pátrat jsou: Yeşil Göl (Zelené jezero) a vodopády Çifteşelale.

Poloha: Kaz Daglari leží na nejzápadnějším výběžku Malé Asie poblíž města Edremit a stejnojmenného mořského zálivu.
Doprava: Autobusem z Istanbulu do Edremitu (asi 5 hod./ 350 kč) Odtud pak mikrobusem do Güre či jiné vesnice.
Ubytování: Stan. V Edremitu a okolí je několik motelů i hotelů (15-40 EUR).
Památky: Přímo na úpatí hor ruiny antických měst Anlandrus, Assos, Skepsis a Astyra. Asi hodinku busem leží slavná Trója.
Vhodná doba: duben, květen

Beşparmak Dag

Turecké národy dávají s oblibou horám s několika vrcholy název Beşparmak Dag – Pětiprstá hora. Nějaký „Pětiprsťák“ najdete proto v každé zemi střední Asie, ale také třeba v Ázerbájdžánu. V Turecku je jich hned několik. Ten asi nejzajímavější se zvedá nad jezerem Bafa nedaleko Aydinu. Vrchol (1367 m) bývá občas nazýván též Latmos - stejně jako antické město jeho úpatí, z něhož zbyly dodnes pouze ruiny.

Je přímo s podivem, že tato snadno dostupná hora stále uniká pozornosti zahraničních turistů. Jedná se přitom o místo, kam k výletům přímo vybízí nejen malebná příroda, ale úžasné historické monumenty. Navíc sem lze s turistických center v Efezu nebo Kuşadasi dojet za pár minut.

Ideální je ubytovat se na břehu obrovského jezera Bafa, které vzniklo při zemětřesení teprve před 2000 let, a kombinovat pěší túry s koupáním. Druhou možností je přejít Besparmak někde mezi jeho „pěti prsty“ napříč. Vyrazíte-li od jezera Bafa, pak je asi nejlepším výchozím bodem vesnice Kapikiri. Pokud odstartujete výpravu ze severu, což není obvyklé, bude asi nejlépe začít v obci Karakaya.

K ostře řezaným vrcholům Beşparmaku se vztahuje podivná legenda. Na úbočí této hory žil prý kdysi krásný pastýř Endymión, se kterým se vždy, když spal ve své jeskyni, přicházela pomilovat bohyně Seléné. Nakonec mu porodila patnáct dcer, aniž by jejich zploditele vůbec probudila. Endymión nakonec přemluvil Dia, aby celou tuto záležitost zastavil tím, že ho nechá usnout navždy. Tak se stalo, že se pastýř proměnil v jediného poloboha erotických snů.

Není bez zajímavosti, že ještě ve středověku byla někde poblíž Latmosu uctíván kamenný sarkofág, o kterém se věřilo, že je Endymiónovou hrobkou.

Kromě zbytků antických staveb se ukrývají na svazích Besparmaku také křesťanské památky. Nejvzácnějším pokladem Beşparmaku jsou však unikátní prehistorické malby. První byla nalezena roku 1994 a dodnes bylo objeveno dalších 170. Nejčastěji se tyto neolitické památky nacházejí pod skalními převisy, na okraji malých jeskyní a poblíž pramenů.

O tom, jak to Beşparmaku vypadá, si můžete udělat představu také z fotografií na webu www.anzguesthouse.com/turkey/mountain-trek/

Poloha: Besparmak se tyčí nad jezerem Bafa nedaleko města Aydin v západním Turecku.
Doprava: Autobusem z Izmiru, Efezu (Selçuk), Bodrumu. Kolem jižního břehu jezera Bafa vede frekventovaná silnice. Do vesnic na severních svazích lze dojet mikrobusy z Aydinu.
Ubytování: U jezera Bafa stojí několik levných podniků přímo podél silnice a ve vsi Kapiriki. Lepší výběr je v Selçuku u Efezu, odkud sem lze snadno podniknout jednodenní výlet
Památky: Latmos (též Herakleia), Myos, zbytky byzantských staveb na ostrovech v jezeře, neolitické malby
Vhodná doba: duben – červen, září, říjen

Sipil Dag

Na turecké poměry nepříliš vysoký Sipil Dag (1513 m) se každé jaro na čas promění v pestrý koberec vzácných středomořských bylin a skalniček. Místní specialitou jsou zvláštní divoké tulipány nazývané anemon. Od výšky 600 metrů rostou také cypřiše, zakrslé duby a myrta.

Na úpatí hory lze také obdivovat několik méně známých antických památek. Není divu, že byla tato zajímavá oblast vyhlášená za národní park. Ten nese jméno Sipil Dag Milli Parki. Na některých mapách se však objevuje také název Manisa Dagi Milli Parki. Neustálený je také přepis názvu samotné hory. V tureckých materiálech se často objevuje tvar Spil Dag, v angličtině zas původní řecký tvar Sipylus.

K hoře jménem Sipylus se vztahuje několik antických bájí, jejichž hrdinou je obr Tantalus. Turci však vrchol spojují s úplně jiným hrdinou. Právě zde totiž žil v Turecku svého času velmi populární Ahmet Bedevi, který se zapsal do historie pod přezdívkou Manisa Tarzani – Tarzan z Manisy. Tento svérázný muž s nikdy neholenou bradou měl svůj skromný příbytek přímo na svazích hory, staral se o výsadbu nových stromů a ochranu původní vegetace. Své sousedy šokoval mimo jiné tím, že se oblékal zásadně pouze do krátkých kalhot a jednoduché vesty. Zemřel roku 1963 a o dvacet let později byl o něm natočen životopisný film. Jeho socha je jednou ze zajímavostí Manisy.

Hora Sipil Dag je vzhledem ke své rozloze vhodná spíše k jednodenním pěším výletům. V létě jsou její svahy značně vyprahlé a pokud se sem přesto vypravíte, pak riskujete úpal.

Zajímavý je i sousední vrchol Yamanlar Dagi (1240), který je sopečného původu a kupodivu není součástí chráněného území. Až na jeho vrchol, kde se nalézá malé kráterové jezírko Karagöl, vede silnice. Jedná se o populární výletní místo s nádherným výhledem do okolí.

Poslední dubovou sobotu se každoročně koná v Manise tradiční folklórní festival. Není od věci spojit výlet na Sipil Dag s návštěvou této velkolepé slavnosti.

Poloha: Sipil Dag se tyčí mezi přístavem Izmir a městem Manisa na západě Turecka.
Dorava: Izmir má denně dobré autobusové, vlakové i letecké spojení s Istanbulem i Ankarou. Výchozím místem k návštěvě parku je Manisa, kam dojedete z Izmiru busem za půl hodiny.
Ubytovaní: Izmir i Manisa nabízejí hotely všech cenových kategorií
Památky: Pod svahy Sipil Dagu reliéf bohyně Kybelé a tzv. Niobe Kaya. Hodinu cesty od Manisy stojí slavné Sardy.
Vhodná doba: duben, květen

Tento článek je součástí seriálu Ve stínu Araratu. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Vaše komentáře:

[1] Josef Dostál (2013-07-20 13:35:30 | 94.113.234.87)
Dobrý den!Chtěl bych se zeptat na ceny v TureckuJak je to s cenami v těch nejlevnějších hotýlcích,kolik asi vyjde obyčejné jídlo v nějakých jídelnách a kolik asi stojí přeprava mezi vesnicemi minibusy,JJe Turecko drahá nebo relativně rozumná země co se cen týče pro obyčejného trekaře a milovníka hor?Děkuji za odpověď Josef Dostál

Diashow Aljaska 2017