Údolí Kasagh - za poklady arménského venkova

Arménie byla první zemí, která přijala křesťanství za oficiální státní náboženství. O církevní památky není proto v této části světa nouze. Starobylé kostelíky a kaple stojí i v těch nejzapadlejších vesnicích a horských údolích. Zpravidla se jedná o stále funkční stavby, jimž masivní kamenná konstrukce umožnila v minulých staletích přečkat bez větší úhony všechna zemětřesení i válečné konflikty.

Starobylá kaple Karmravor ze 7. stol. patří k nejstarším církevním památkám Arménie. Zručnost dávných kameníků lze v Hovhannavanku obdivovat na každém kroku. Černobílý chrám Surp Gevorg uctívali kdysi i muslimští poutníci. Plánovaná rekonstrukce kostela Hovhannavank prozatím skončila instalací rezavého jeřábu. Chloubou kostela Hovhannavank je soubor nádherných kamenných reliéfů. Hovhannavank byl postaven s různobarevného sopečného tufu. Monastýr žalmů leží v nejvyšší části údolí Kasagh. Vyhaslý vulkán Ara se jmenuje podle staroarménského hrdiny, který byl udajně zabit a následně vzkříšen legendární královnou Semiramis.

V této galerii je 8 obrázků. Zobraz celou galerii

Zajímavý soubor křesťanských památek se nachází v malebném údolí Kasagh (Kasakh), které začíná u města Aštarak asi 25 kilometrů na sever od Jerevanu. Tento velmi úrodný kraj, kde se daří vínu i moha druhům ovocných stromů, leží vklíněn mezi vyhaslou sopku Aragat, jejíž čtyři tisíce metrů vysoký vrchol nikdy nesundává sněhovou čepici a bájemi opředenou horu Ara, kam dodnes lákají zbožné arménské poutníky původně pohanské skalní svatyně. Jde vlastně o jakousi zelenou oázou uprostřed pustých hor. Zároveň tudy odnepaměti vedla nejfrekventovanější cesta skrz horskou hradbu z jihu na sever. Není divu, že se na tomto příhodném místě lidé usazovali již od dávných dob. Jedním z důkazů o prosperitě této části země jsou církevní stavby, které patří ke klenotům arménské architektury.

Památky z počátku křesťanství

Pomyslnou branou do údolí Kasagh, je okresní městečko Aštarak. Na první pohled nepříliš zajímavý zapadákov. Mezi oprýskanými domky s plechovou střechou však nesměle vyčuhuje několik věží církevních staveb, které rozhodně stojí za návštěvu. Nejcennější jsou ty na první pohled nejméně nápadné. Jedna patří strohé kamenné kapli Tsiranavor z 6.století, o níž se kupodivu mnoho turistických průvodců vůbec nezmiňuje.

Dalším skvostem, jenž pamatuje počátky křesťanství v Arménii, je svatostánek Karmravor. Tato elegantní stavba je pouze o století mladší, ale výrazně propracovanější. Její červená střecha svým stylem může laikovi tak trochu připomínat některé balkánské chrámy. Ale to je jen mylný dojem. Žádná spojitost zde není a masivní zdivo ze sopečného tufu kromě toho nese všechny známky typických arménských staveb. Původně nebyly kvádry zvenčí nijak zdobené, ale dnes je pokrývá množství vyrytých křížů a nápisů, které vznikly až dodatečně během středověku. Nevelký interiér zaujme svou jednoduchostí a působivou atmosférou. Zčernalé stěny zdobí jen pár svatých obrázků, které osvětluje mihotavé světlo z tenkých svíček, jež tu zanechali věřící. Také jich před ochodem několik zapalujeme, jak je v kraji zvykem. Snad nám to přinese štěstí na další cestě.

Smrt zamilovaných panen

Než však opustíme nadobro Aštarak, alespoň letmo si prohlédneme ještě kostelík Spitakavor ze 14. století. To jen tak pro úplnost. Není tak zajímavý jako předchozí dvě památky, ale pojí ho s nimi stará arménská legenda, na jejíž pravdivost je mnoho domorodců dodnes ochotno přísahat.

Příběh z dávných dob vypráví, že v tomto úrodném kraji kdysi žily tři krásné sestry, které se všechny zamilovaly do stejného mladíka, jenž se jmenoval Sargis. Po určitých peripetiích se nakonec starší dvě rozhodly uvolnit cestu té nejmladší a společně spáchaly sebevraždu skokem do rokle. Když se však nejmladší dívka dozvěděla o osudu svých drahých sester, přemohl ji strašlivý žal. Nakonec se rozhodla skočit také do propasti.

Tragickou smrt zamilovaných panen prý dodnes připomínají tři nejstarší chrámy v Aštaraku. To proto, že každý má odlišnou barvu. Stejně tak každá ze tří sester s oblibou nosila jiné šaty. Nejstarší si potrpěla meruňkově oranžovou barvu a tu připomíná kaple Tsiranavor. Prostřední sestra milovala šaty s narudlým nádechem, který má svatostánek Karmravor. Nemladší z dívek dávala zas přednost bílé a spojována je s kostelíkem Spitakavor. Co na tom, že ten se dnes zdá být ze všech tří staveb nejtmavější a ani ostatní zmíněné chrámy svým vzhledem s pověstí příliš nekorespondují. Dříve možná vypadaly jinak. Nebo mohla hrát hlavní roli barva střechy, která již dnes u žádné z těchto památek není původní.

Hrob uctívaného písmáka

Při cestě přes Aštarak nelze vynechat přilehlou obec Oshakan, kde působil Mesrop Maštoc – legendární tvůrce arménského písma a pravopisu, jenž zemřel roku 440. Nad jeho hrobem dnes stojí monstrózní chrám, jehož dnešní podoba pochází z roku 1875, ale základy jsou staré možná až 1500 let. Pro dnešní Armény je to jedno z nejposvátnějších míst v zemi a často sem pořádají rodinné výlety. Jejich vztah ke knihám a psanému slovu je jak známo výjimečný a patří k hlavním rysům kultury tohoto malého národa. A možná právě to mu umožnilo přežít dodnes a uchovat si svou svébytnost i pod staletí trvající cizí nadvládou.

Inspiraci při tvorbě arménské abecedy hledal Mesrop Maštoc na svých cestách do Řecka a Arabského světa. Dodnes se používá beze změny a po rozpadu sovětského svazu opět zcela nahradilo azbuku, což poněkud komplikuje turistům orientaci. Marietta Šahinjanová, velká obdivovatelka a znalkyně Arménie napsala v jedné ze svých knih: „V tvarech arménských písmen, díváme-li se na ně bez předsudků, očima umělce a ne zrakem lingvisty, je něco podivného; jednotlivá písmena jsou si navzájem podobna, jako je tomu v abecedě koptské. A kořeny této abecedy sahají do veliké hloubky věků, až k hieroglyfům.“

Svatyně křesťanů i muslimů

Z Aštaraku silnice stoupá po západní straně údolí, které se stále hlouběji zařezává do reliéfu a postupně vytváří až několik stovek metrů hluboký kaňon. Vesničky nestojí na jeho dně, ale lemují okraj této divukrásné propasti. Zahrady okolo skromných stavení jsou stále hustěji zarostlé stromy. Míjíme nádherně zelené sady s meruňkami, morušemi a ořešáky. Na plotech visí bohaté trsy vinných hroznů, ze kterých se pálí vynikající arménské destiláty. Naším dalším cílem je chrám Surp Gevorg, který je chloubou vesničky Mughni. Konečně vidíme vedle silnice jeho charakteristickou věž. Ta připomíná pootevřený deštník a je dekorativně poskládána z bílých a černých kvádrů. Toto barevné provedení nemá nikde jinde v Arménii obdoby.

Kostel Surp Gevorg pochází ze 14. století, ale dnešní podobu dostal při přestavbě roku 1669. Arménský architekt Saak Hizani měl prý tehdy podle legendy muslimského pomocníka jménem Murat. Neobvyklé je, že tuto svatyni do ne dávna uctívali nejen Arméni, ale přicházeli sem i vyznavači islámu. Kostel patrně stojí na místě, které hrálo významnou úlohu při náboženských rituálech již v pohanských dobách.

Interiér tvoří prostorná chrámová loď s dřevěnými lavicemi. Přijíždíme právě na začátku nedělní mše. Veškerou naši pozornost upoutává tato ceremonie, a tak ani příliš detailně neprohlížíme vnitřní výzdobu. Kostel je plný zpívajících věřících a zahalen clonou voňavého kouře z velkých stříbrných kadidelnic, kterými neustále pohupují kněží v černých kápích. Mystický zážitek trvá skoro hodinu.

Kamenná obrazárna

Další zastávkou je chrám Hovhannavank ve vesničce Ohanavan. Mohutná stavba pochází ze 7. století, ale ve středověku prošla mnoha přestavbami. Její historii dobře známe díky rukopisu, který zde roku 1686 dokončil kronikář Ardeaceon Zakaria. Zdi z různobarevného sopečného tufu pokrývá bohatá reliéfní výzdoba a to zvenčí i v interiéru. To tento svatostánek odlišuje od okolních kostelíků.

Dekorace jsou do kamene vytesány s obdivuhodnou precizností a uměleckým citem. Dávný kameník měl smysl pro detail i celkovou kompozici. Reliéfy se díky kvalitnímu kameni dodnes zachovali v dobrém stavu a působí dojmem plastickým obrazů. Jen na málo místech v celé Arménii najdeme srovnatelnou výzdobu.

Kromě reliéfů s biblickými motivy, najdeme na zdech množství různých nápisů z mnoha historických období. Za pozornost stojí i architektonické provedení některých detailů stavby. Například dekorativní okna složená z několika přesně otesaných kvádrů. Raritou je též tajná chodba, jež v podzemí navazuje na jeskyni ústící do přilehlého kaňonu.

Zvenčí působí kostel poněkud zchátrale. Opodál stojící jeřáb však svědčí o plánované rekonstrukci. Marně se pokoušíme vyfotografovat památku bez tohoto rušivě působícího monstra.

Monastýr žalmů

Výpravu za zapomenutými kostelíky arménského venkova zakončujeme u kláštera Saghmosavank, který leží dalších několik kilometrů výše v údolí. Stavbu nazývanou též „Monastýr žalmů“ nechal postavit roku 1215 princ Vache Vachutian spolu s manželkou Mamakhatun. Na stěnách chrámu, který tvoří kaple, knihovna a hlavní modlitebna, najdeme několik nápisů z pozdějších let od jejich potomků, kteří měli ke stavbě dlouho blízký vztah.

Díky nedávné rekonstrukci je klášter Saghmosavank ve velmi dobrém stavu dodnes se v něm pravidelně slouží bohoslužby. Vyznačuje se dramatickou polohou na okraji prudkého skalnatého srázu, neboť zde se již údolí Kasagh mění na divoký horský kaňon.

Od památky je pěkný pohled na posvátnou horu Ara, která se zvedá na opačné straně propasti. Tento vyhaslý vulkán nese jméno staroarménského hrdiny, který byl podle pověstí zabit a následně vzkříšen legendární královnou Semiramis.

Na vrcholu se nachází několik skalních svatyní, uctívaných pramenů a kaple zasvěcená sv. Barbaře. Arméni tomuto svatostánku říkají Kuys Varvara nebo též Tsaghkevank. Jde o významné poutní místo, ke kterému se stoupá po strmých kozích stezkách. Cesta na úpatí hory vede bohužel po opačné straně údolí Kasagh, takže tentokrát již navštívit toto pozoruhodné místo nestihneme. Máme však alespoň dobrý důvod, proč se do tohoto zapadlého koutu Arménie ještě někdy vrátit.

Sladký suvenýr

Chloubou údolí Kasagh nejsou jen církevní památky. Tento region je po celé zemi proslulí výrobou ovocných cukrovinek a pamlsků. V každé domácnosti tam na podzim dělají sladký došab, hustý přírodní syrup bez cukru, do něhož potom vkládají jádra vlašských ořechů, navlečená ještě předtím na silnou nit. Došab po ztuhnutí spojí vše do dlouhého zlatavého pendreku, kterému se říká sudžuch. Dalším oblíbeným místním pamlskem jsou alani – sušené broskve nadívané ořechy rozemletými s cukrem a vonnými přísadami, šafránem a skořicí.

Delikatesou je též ovocná drť rozválená na obrovskou jako papír tenkou placku. Všechny tyto pochoutky seženete ve vybraných obchodech a tržnicích i v centru Jerevanu a turisté je s oblibou nakupují před návratem domů jako suvenýr a originální dárek.

Informace na cestu

Doprava: Všechny zmiňované kostelíky jsou snadno dosažitelné veřejnou dopravou. Mašrutky (mikrobusy) vyjíždějící z Jerevanu mají ovšem velmi dlouhé intervaly, takže pokud vystoupíte u jedné památky, budete již jen obtížně pokračovat v cestě. Chcete-li stihnout vše během jednoho dne, pak je nejlépe dojet mašrutkou jen do Aštaraku a odtud pokračovat k dalším kostelíkům v pronajatém taxi. Za odpolední výlet zaplatíte okolo 50 USD. Další možností je autostop, ale při tomto způsobu dopravy můžete cestovat maximálně ve dvojici, neboť místní vozidla jezdí vždy přecpaná.

Ubytování: Sehnat v Arménii ubytování bývá problém. Hotelů je málo a jsou přemrštěně drahé. Neseženete-li v Jerevanu ubytování v soukromí (30 USD), pak je dobrou volbou podnik Areg (od 70 USD). V Aštaraku se nachází moderní hotel Ashtaraki Dzor (od 50 USD) s vyhlášenou restaurací. V ostatních vesnicích není žádná možnost ubytování, ale v přilehlých sadech lze legálně a bezpečně stanovat.

Knižní průvodce v AJ: Nicholas Holding: Armenia with Nagorno Karabagh (nakl. Brant, zakoupíte i v ČR), Brady Kiesling a Raffi Kojian: Rediscovering Armenia (kompletní text je dnes na internetu), Georgia, Armenia and Azerbaijan (nakl. Lonely Planet)

Ostatní: Arménie je bezpečnou destinací, kde se snadno domluvíte rusky. Občané ČR mohou zakoupit turistické vízum přímo na hranicích. Do kostelů se neplatí žádné vstupné. V zemi praktický neexistuje jakákoli turistická infrastruktura. Přímé lety z Prahy do Jerevanu provozuje ČSA (zpáteční letenka i s poplatky přijde přibližně na 16000 Kč).

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017