Vánoce v Melbourne a Silvestr na Tasmánii

K našim hostitelům Prue a Markovi jsme dorazili den před Štědrým dnem. Jen tak tak jsme to tedy stihli. Na Štědrý den jsme téměř celý den odpočívali, neboť jsme měli za sebou dlouhý úsek, kde jsme museli hodně spěchat, aby jsme na Vánoce dojeli včas.

V této galerii je 7 obrázků. Zobraz celou galerii

festival Cyklocestování Frýdek Místek

Samotný Štědrý den se v Austrálii neslaví tolik jako u nás. U protinožců to totiž není státní svátek a lide chodí ještě normálně do práce. Není ani štědrovečerní večeře a ani se nerozdávají dárečky. Spíše se všichni na vánoce připravují, shánějí poslední dárky, vaří se, zdobí atd. Jakási „štědrovečerní hostina” je až 25. prosince odpoledne a dárky se rozbalují hned po snídani, což pro nás byl ovocný salát s jogurtem. Mezi rozdáváním dárků a odpolední hostinou mnohé rodiny ještě chodí do parku se projít, někteří zahrát cricket atd.

Nelze ale říci, že je to pravý typický průběh australských vánoc. Ten totiž v podstatě ani neexistuje, neboť Austrálie je tak multikulturní, že je tu tradic mnoho. Ale způsob, jak to slaví naši hostitelé je prý asi ten nejčastější. Na hostinu se dělají různá jídla, v mnoha rodinách ryby či mořské plody a také velmi často pečená krůta.

To byl náš případ. A aby jsme si trošku připomněli naše české vánoce a ukázali Markovi a Prue naše zvyky, udělali jsme k tomu typicky český bramborový salát. Pro nás netradičně na stole nebylo žádné cukroví, jenom ovoce a různé druhy oříšků a mandle.

Dlouho jsme s Renčou nevěděli, co našim hostitelům koupit za dárek. Nakonec jsme ale dostali super nápad - koupili jsme jim nádhernou knihu (průvodce) o České a Slovenské republice. Byla tištěna na lesklém křídovém papíře s plno úžasnými fotkami československých zajímavostí. Fakt povedená kniha. No a jako doplněk se nám podařilo v Melbourne sehnat i plzeňský Prazdroj. Mark i Prue z dárků byli nadšeni, neboť příští rok plánují dovolenou na kolech do Evropy a tak tato kniha byla pro ně zároveň pozvánkou do naší země. Oba slíbili, že určitě přijedou.

Během následujících dní strávených v Melbourne jsme provedli generální revizi všeho vybavení, vše vyprali, vyčistili, seřídili kola atd. To vše je třeba jednou za čas udělat, aby se zase mohlo pokračovat dál.

Dalším, pro nás velmi netradičním, zážitkem byla návštěva mezinárodního utkání v cricketu mezi Austrálií a Indií. Cricket je totiž u Australanů velmi populární a zápasu se účastní desetitisíce fanoušků. Tenhle se zrovna konal na obrovském olympijském stadionu, kam se vejde pres 100 tisíc diváků. I když jsme si byli cricket na vlastni kůži vyzkoušet den předem, moc jsme pravidlům nerozuměli a hlavně nechápali, jak ty davy fanoušků mohou tak šílet.

Nám ten sport přišel velmi nudný a zdlouhavý. Jeden zápas se totiž hraje třeba 3-5 dnů! Co se nám ale strašně líbilo, byla atmosféra na stadionu. To byl fakt super zážitek. V jednu chvíli dokonce na hřiště mezi hráče vběhl nahý fanoušek a běžel po celém hřišti, než ho ochranka zpacifikovala a odtáhla do zákulisí. Tahle sranda ho prý přijde na 6000 AUD,v přepočtu asi 100 tisíc korun.

Během týdne stráveném v tomto druhém největším městě Austrálie jsme také zavítali několikrát do centra, aby jsme si ho prohlédli. Melbourne na nás zanechalo velký dojem. Je to krásné, čisté a hodně zelené město s evropským nádechem. Je tu totiž velká komunita Němců, Italů a hlavně Řeků. Pro cyklisty tu mají plno parádních cyklostezek a pro ostatní spousty parků atd. Oba s Renčou jsme se shodli, že tady by se nám na bydlení opravdu líbilo. Velmi zajímavé je, jak zde celkem dobře k zapadají staré kamenné stavby a hned vedle nich obrovské skleněné mrakodrapy.

S Markem a Prue se loučíme 29.prosince ráno a míříme do přístavu, kde na nás čeká loď, která nás během 9 hodin převáží na Tasmánii, největší svazovou republiku Austrálie. Cesta trajektem proběhla bez problémů, část jsme prospali a část strávili také v lodním kinosále, kde probíhala velmi zajímavá beseda o tasmánské fauně, hlavně o ohroženém živočichovi jménem tasmánský čert (Tasmanian devil).

První kilometry Tasmánií a první dojmy

V podvečerních hodinách připlouváme do přístavu Devonport a z něj se vydáváme k východnímu pobřeží. Hned na prvních desítkách kilometrů poznáváme základní rozdíly mezi pevninskou Austrálií a ostrovní Tasmánií. Tasmánie je mnohem zelenější, je tu mnoho lesů, všude plno vody - jezera, potoky, řeky…

Také je zde všude hodně kopců a hor, svěžejší vzduch a s tím spojené nižší teploty. Řádově o 5-10 stupňů méně než na kontinentě. A tohle vše je jen v náš prospěch. Pro cyklisty jedině dobré.

První noc na Tasmánii spíme na pozemku u jedněch farmářů a ráno když se probouzíme, u stanu vidíme černoušky. Farmářka totiž nemohla mít vlastní děti a tak spolu s manželem adoptovali tři děti z Etiopie. Ke snídani nás pozvali do sadu, kde bylo mnoho druhů ovoce - maliny, ostružiny, kanadské borůvky a další. To byla dobrota.

Silvestr na Tasmánii uprostřed buše na maďarské farmě

V podvečer před Silvestrem dorážíme do Lilydale na maďarskou farmu, kam nás naši hostitelé pozvali, když jsme se s nimi potkali před mnoha týdny na Nullarbor Plain. Tato původem maďarská rodina emigrovala v 80. letech do Perthu a když už je komerční způsob života ve městě přestal bavit, koupili si část pralesa na Tasmánii a odstěhovali se tam. První měsíce žili ve stanu a postupně káceli stromy, z nichž si pak postavili srub, na vykáceném prostranství začali pěstovat zeleninu, ovoce a vinnou révu. Vše pouze pro vlastní potřebu.

Pan domácí, Sandor, je technik a konstruktér a tak si sestavil svou vlastní vodní elektrárnu, která vyrábí energii pro celou farmu. Vodu mají přímo z pramene z hor, pečou si vlastní chleba, pěstují zeleninu a ovoce, takže jsou v podstatě soběstační. Tento život všichni strašně milují a jsou také hrdí na vše, co si sami uprostřed pralesa vlastníma rukama vybudovali.

S těmito přátelskými lidmi jsme společně strávili Silvestr a zůstali u nich celkem tři noci. Na silvestrovský oběd jedeme všichni na další maďarskou farmu poblíž, kde je celkem asi 20 lidi různých národností, kteří se pravidelně setkávají. Oslava Silvestra probíhala u našich hostitelů ve srubu uprostřed buše ve velmi přátelském a klidném duchu. Žádné opíjení se, žádné ohňostroje, prostě pohodové klábosení, hraní karet a celkově fajn atmosféra. Nový rok trávíme ještě na farmě a druhého ledna už vyrážíme dál vstříc dalším tasmánským zážitkům…

Tento článek je součástí seriálu Kolmo napříč Austrálií. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017