Další hosté

Oproti Sydney mi připadá, že v Brisbáně není zdaleka taková poptávka po levných vozidlech. Za tuhle cenu v Sydney by člověk musel být na místě před osmou ranní v den vyjití inzerátu, aby měl jakous-takous naději na úspěšnou koupi. Van byl pojízdný, jen nepřihlášený, tak jsme museli vyřídit papíry na převoz, a odpoledne dorazili na mou základnu do Laidley. Franta neměl námitek na dohodu, že za mou pomoc s přípravou vanu mi později píchne s busem. Není sice technický typ, ale to je vlastně co potřebuju, někoho spíš s cítěním estetickým, kdo by na busu řídil práce výzdobné.

Jak jsem se minule zmínil, v týden starých novinách jsme pro Frantu objevili van, Toyotu Hiace 1978, sice nabízený za $500.-, který jsme ale po skromném dotazu na slevu byli schopni zakoupit za pouhá tři kila. Našli jsme ho už před Silvestrem, ale zjevně nikdo do úterka nenabídl lepší cenu, tak tam na nás stále čekal.

Oproti Sydney mi připadá, že v Brisbáně není zdaleka taková poptávka po levných vozidlech. Za tuhle cenu v Sydney by člověk musel být na místě před osmou ranní v den vyjití inzerátu, aby měl jakous-takous naději na úspěšnou koupi. Van byl pojízdný, jen nepřihlášený, tak jsme museli vyřídit papíry na převoz, a odpoledne dorazili na mou základnu do Laidley. Franta neměl námitek na dohodu, že za mou pomoc s přípravou vanu mi později píchne s busem. Není sice technický typ, ale to je vlastně co potřebuju, někoho spíš s cítěním estetickým, kdo by na busu řídil práce výzdobné. Vím dobře, jak jsou důležité, nakonec jsem se pokoušel bus prodat už před pár měsíci, a k svému údivu ztroskotal na takových pitomostech, jako že jsem neměl uvnitř nainstalovaný dřez (v hodnotě $20.-), nebyl tam záchod ($50.-), a sprcha ($25.- + $50.-). Že má bus motor po generálce ($4500.-) a novou střechu ($800.-), nikoho ani tak moc nezajímalo, jako ten DŘEZ!!!! Pro krinda pána!!!

Mezitím přivezla Milena ze Sydney, syna Tomáše, s jeho dívkou Irenou, kteří přiletěli na necelé dva měsíce na návštěvu. Aby se o ně nemusela celou tu dobu starat, koupili tady druhý den auto, kombíka Mazdu za $600.-, takže se Milena mohla vrátit. Tomáš s Irenou strávili další dva dny drobnými opravami a úpravami vozidla, z něhož se po dotyku šikovných českých rukou stal stroj tak dokonalý, že si nezadá ani s takovými evropskými značkami, jako je třeba i Volvo. Viz foto přední masky. Neměli samozřejmě příliš času na zřizování řádného vanu, ale na pár týdnů se člověk i v kombíku slušně vyspí. Vyrazili tedy brzy na vandr po východním pobřeží a mělkém vnitrozemí do Brisbáně směrem na Sydney, a později i Melbourne. Slíbili dodat z cesty reportáž včetně fotek, jen co se dostanou k tomu, aby veškerý materiál doma v klidu zpracovali. Máme se tedy na co těšit. Mimochodem, kdyby měl někdo zájem o spolehlivé vozidlo, Mazda (nebo spíš „Malvo“) bude v únoru v Sydney na prodej.

S Frantou jsme tu tedy osaměli, a vrhli se na zbudování jeho vanu. Snad si můžu ušetřit práci, a nechám tyhle informace podat Frantu osobně.

Píše Franta:
Silvestra jsem strávil na nejvýchodnejším cípu AUS, ve vyhlášeném ráji cetovatelů a hippies v Byron Bay. Sjela se tam neuveřitelná kupa lidí, a protože se mi tam podařilo dostat až den před silvestrem, všude bylo plno. Až nakonec jsem sehnal místo v 5 km vzdáleném karavan parku, což ve skutečnosti byla neuveřitelně veliká travnatá pláň, kde se ke konci roku tísnilo moře lidí, po pravdě jsem ztratil odhad kolik asi (možná to přeháním, tolik jako při poutní slavnosti u Gangy v Indii jich zase myslím nebylo).

Městečko je nádherný a večer je tady skvělá muzika na ulicích i v klubech, a tak jsem se dobře bavil. Na silvestra to bylo ale jiný. Měl jsem smůlu podařilo se mi ztratit dvě angličanky, které mi dělaly společnost. Nemohl jsem je potom v davu najít. Pít se na ulici nesmělo všude byli “police“ a kontrolovali okoli. Tak jsem počkal do půlnoci. Před koncem roku a tisíciletí jsem usedl na pláž, a čekal jsem na dvanáctou a očekávaný ohňostroj. Všude kolem mě se tísnily davy lidí a já jsem se jen uklidňoval myšlenkou, že jsem mezi “několika prvními”, kteří oslaví silvestra v AUS nejdříve. Nastala dvanáctá, lidé začali burácet a nad hlavami nám zaprskal ohňostroj. Jak rychle začal tak i rychle skončil a to to ještě bylo nemastné a neslané.

Dobrá řekl jsem si, to mi stačí, žádná party se tady konat nebude, tak co tady. Stejně zítra, respektive v té chvíli už dnes, musim brzy vstát, před sedmou, abych stihl autobus. Tak jsem se odebral s nepřebernými zážitky do mého stanu, v té chvíli vzdáleného jen, co by kamenem dohodil, přesněji řečeno pouhých pět kilometříků. Doufám že toto nezní moc kriticky, možná je to jen střízlivý !!! pohled na celý ten silvestrovský podnik.

Po Byron Bay jsem se vrátil zpět do Brisbane, kde jsem měl sraz se Stášou. Jeli jsme kupovat auto. Jak bylo naplánováno tak jsem i učinil a koupil jsem Toyotu Hiace, což je dodávka a je stejně stará jak já. Koupil jsem ji za tři sta $, když se mi podařilo snížit cenu o dvě stě. Odjel jsem společně se Stášou na jeho pozemek nedaleko Brisbane necelých 100 km, kde jsme se vanu věnovali po nějakou dobu, která jinak neočekávaně vzrostla z dvou týdnů na celý měsíc. Celkem se ani nedá říci, že jsme něco na tomto vanu opravovali. Měnili jsme jen několik věcí v motoru, jako jsou pístní kroužky, a všecko těsnění a ostatní malinkaté detaily, které nám v klidu spolykaly celý to první týden.

Už mě ani mozek nechce sloužit, co všechno bylo tak nějak ve stavu nedostatečném, a co vše se muselo najít, vyndat, opravit, nandat a vrhnout se na další kousek. Poté jsme dělali jen takové “malé” dodělávky jako je vybroušení a vykytování zrezavělých a pomačkaných částí kastle a poté již jen nastříkání. A skoro nový van byl na světě. Odvezl se tedy již jen s několika malými nedostatky na kontrolu k mechanikovi před registrací. Jak jinak, než očekávaně van prošel, neboť mechanik se již nějaký ten týden dopředu živil na prodeji drobných součástek na opravu mého stroje. Poté proběhla registrace, kde jsem se dozvěděl další radostnou zprávu, budu muset čekat “couple of weeks”, tedy jen pár týdnů na značky a registrrační kartu. Tak jsem se se Stášou dal do opravování jeho busu, jak jsme měli předem domluveno.

Ke konci třetího týdne se mi podařilo najít si tady práci na několik dní, opět sbírání manga. Naštěstí farmáři jsou výborní, proti jen mluví to, že farma je trochu z ruky a peníze jsou nic moc. Potřeboval bych získat nějaké dodatečné peněžní zdroje, neboť jsem se dosti vyčerpal ani ne tak koupí, jako renovací vanu. Jinak v nejbližší době, asi ve čtvrtek se chystám na cestu. Už jsem si ji naplánoval skoro až do Adelaide, což je hodně daleko, asi 4000 km. Doufám, že se moc od svého plánu neodchýlím. Vyjedu sám a pokusím se někoho nabrat cestou. První zastávka bude ve Stanthorpu, pak to vezmu na jih do Sydney, potom Canbera, Melbourne a Adelaide. To jsou jen ty velký města, který asi znáte, a tak si můžete udělat obrázek jak asi pojedu. Doufám, že mé auto nyni vydrží nápor mého jezdeckeho umu. Jinak se mi s ním jezdí dost dobře a sedí mi víc než osobák. Spí, a tak nějak “žije” se mi v něm velmi dobře, a tak jen doufám, že brzy potkám, někoho kdo mi na tý dlouhý cestě bude dělat společnost.

Tolik tedy Franta. Odfrčel, a nám nezbývá, než se těšit, že si najde čas, a poreferuje z cest. Má před sebou víc jak 4 měsíce, a nějakých 20 000 km. Za tu dobu bude mít aspoň dost času si krajinu prohlídnout tak, aby z toho měl něco víc, než pár fotek z významných míst.

Tento článek je součástí seriálu Vanpacking. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017