Když nastaly deště

Když drotista odjížděl, poradil mi ať se modlím, aby nezačlo moc brzo pršet, jinak že mi z cesty i placu zbyde jen blátivá jáma. Asi mi tam nahoře má někdo za zlé, že jsem atheista, neb hned za pár dní dobře sprchlo.

Jak Pepíček hlásil ve škole: „Katastrofa je, když třeba spadne letadlo s premiérem a celou vládou, ale není to škoda, škoda je, když nám chcípnou králíci“.

V druhé půlce ledna se k sousedovi nastěhoval drot, je to něco jako buldozer, ale má to ještě jakousi čelist dole, do které může nabrat zeminu, a někam jí převézt. Soused se rozhodl zvětšit si přehradu za cenu nějakých dvou tisíc dolíků, a tak jsem využil příležitosti na použití stroje, při polovičním výdaji za dopravné. Nechali jsme si pak udělat novou cestu 120 metrů k tábořišti nad rybníkem (neboli přehradou), a za těch pět stovek, co jsem na projekt měl, nám ještě drot stihnul vyrovnat většinu placu, kde jednou bude garáž a dílna, i s příjezdovou cestou k němu.

Na sousedním pozemku byly práce v o dost větším rozsahu, a padlo i dost stromů. Když jsem se tam šel podívat, jak jim to odsejpá, seděli majitel pozemku s drotistou pod stromem, a sváděli jeden na druhého, čí zvůlí byla vyplašena koalice s mládětem, která se teď vyděšeně krčila nad nimi na posledním stromku. Tihle mackové se totiž dovedou dobře schovávat, a tak nikdo netušil, že na jednom z porážených stromů se povedená rodinka pásla. Vrátil jsem se honem pro kameru, a využil příležitosti k snadnému snímku na stromě, kde se neměli za co schovat.

Během prací na naší straně jsem si říkal, že je spousta času na focení, až jsem na to uplně zapomněl. Když drotista odjížděl, poradil mi ať se modlím, aby nezačlo moc brzo pršet, jinak že mi z cesty i placu zbyde jen blátivá jáma. Asi mi tam nahoře má někdo za zlé, že jsem atheista, neb hned za pár dní dobře sprchlo. V tom vedru jsem měl otevřená okna dokola u busu, a za jedním z nich ležel můj laptop. Když jsem si toho všimnul, už byl dobře nasáklý. Nehrál pár dní, a když už jsem myslel, že konečně sepíšu tuhle zprávu, chytil mě asi slepák. (Neví se to přesně, neb na potřebná vyšetření se mi ještě nepodařilo se dostat, a za těch deset dní, už mě nic nebolí.) Než jsem se zpoloviny vzpamatoval, začlo pršet trochu víc, a lapťák znova odmítl hrát.

Franta zrovna odjel s novým strojem na cesty, a nově zbudovaná cesta se začala pomalu roztékat. Když jsem se pokusil odpoledne po ní vyjet k tábořišti, zapadl jsem asi v polovině zcela po nápravy. Obchůzka sousedů žádnou pomoc nevynesla, hupcuk, nebo auto, které by terénem projelo se nezdál nikdo mít. Ne, že by se s pomocí moc exponovali, jsme přeci v Queenslandu. Až druhý den pro mě sousedka zavolala State Emergency Service, kteří mě promptně a zadarmo vyprostili. Se službama jako je tahle, kdo potřebuje sousedy?

Dalších pár dní jsem částečně s Jonem trávil kopáním drenáží, aby cesta co nejdříve vyschla. Bál jsem se jí použít ještě pár dní po tom, co přestalo pršet, a raději spal ve vanu na silnici před pozemkem. Déšť mi nepřipadal ani nějak prudký, přestože 30 cm vysoký hrnec na dvorku za 3 dny přetékal. Náš rybník už první noc dosáhl maxima, a přepadem se valilo tolik vody, že sousedi mysleli, že se nám provalila hráz. Nicméně vydržela, a voda z přepadu stačila naplnit všechny ostatní přehrady cestou do Laidley. Z naší nové cesty v první chvíli bylo řečiště, ze kterého kameny plavaly až na silnici. Smůla, že už nikomu nemůžu ukázat, jak krásně rovnou jí ten drot původně udělal.

Inu, všechno špatné, je k něčemu dobré, takže teď máme konečně zas plný rybník, což by bylo docela fajn, kdybychom pro tu vodu měli nějaké využití.

Tento článek je součástí seriálu Vanpacking. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Oregon