První hosté

Vanpackerská základna ještě není o moc dál, než ve formě mlhavých představ v mojí hlavě, ale už se tu objevilo pár prvních návštěvníků...

Vanpackerská základna ještě není o moc dál, než ve formě mlhavých představ v mojí hlavě, ale už se tu objevilo pár prvních návštěvníků. Andrea z Budějovické cestovky vyhrála letenku do Sydney za pilnou propagaci společnosti KLM. Chystali se odtamtud vyrazit s kamarádem Martinem, autobusem a stopem směrem na sever, s tím, že se cestou zastaví za mnou. Přibližně tou dobou jsem dostal mail od Toma, který čítával moje články ještě na Australských (Janiných) Stránkách. Tom aby mě zbytečně nezatěžoval, si přes internet sám předem koupil 4wd, (čili terénní vůz s náhonem na 4 kola) od dealera v Sydney. Holden Jackaroo (domácí značka) z r.85 za $2500.- byl podle mého dost dobrý “kauf“, přestože na tenhle druh vandru bych 4wd nijak zvlášť nedoporučoval. Za stejné peníze obvykle koupíte o dost lepší van, s nižší spotřebou, větším pohodlím, a za to, co ušetříte na benzínu, si na to jedno nebo dvě místa, kde byste ho snad mohli potřebovat, můžete 4wd snadno pronajmout.

Když se mi ozval, bylo už na rady ovšem pozdě, vyráželi ze Sydney směrem na Brisbáně se spolujezdkyní Janou, kterou, jak bývá dobrým zvykem, přibral, aby nemusel všechen benzín platit sám :-). Dorazili ještě včas do ČS klubu v Brisbane, aby shlédli Mikulášskou nadílku, a jak jsme zjistili, plánovali trasu, kterou by Andy s Martinem bývali rádi sami procestovali, jenže veřejnými prostředky nemohli zdaleka doufat stihnout. Slovo dalo slovo, mobilní telefony se zahřály, a brzy bylo dohodnuto, že Tom s Janou si projedou menší okruh jižně od Brisbáně, než si Andy s Martinem sbalí bágly a dorazí sem. Všechno se stihlo během týdne, a v pátek jsme se všichni sešli opět v ČS klubu.

Jak nám bylo sděleno zástupci představenstva, za mírný poplatek $2.50 mohli návštěvníci využít pohodlí, které klub skýtal, kromě táboření na pozemku i použití sprchy a pračky druhý den ráno. Zpráva ovšem nejspíš nepronikla kompletně mezi veškeré funkční členstvo klubu, takže ráno si hosté vyslechli nepříjemnou dávku hemzů od klubové kuchařky a uklízečky o tom, kdo bude platit všechnu tu elektriku, vodu, a podobně, v čemž jí nezastavilo ani sdělení, že dohodnuté poplatky byly již včera řádně uhrazeny. Inu, asi bysme to nebyli ani češi, kdybychom se dokázali na tak jednoduchých pitomostech v klidu domluvit, a neznepříjemňovali si život nerudnými kecy.

Prádlo nakonec stačilo uschnout včas na to, abychom stihli půl hodiny před zavřením udělat razii na potravinový supermárket, kde před nedělí padají ceny netrvanlivých potravin často na míň než polovinu. Celá parta, jak se tu lidem od nás stává, se nechala zlákat levnou zmrzlinou, které naštěstí koupili jen menší dvoulitrové balení. Bez mrazáku v autě ovšem nezbylo než celé balení spotřebovat okamžitě. Chovali se všichni hrdinně, i když zjevně některé žaludky už ke konci odmítaly nadbytečnou dobrotu přijímat, a bylo nutno je klamat ukrýváním zmrzliny do housek, a podobně. Po hostině následovalo vztyčení české vlajky na anténu vozidla, a důstojný odjezd. Skoro všichni slíbili napsat něco z cest pro naše stránky, a doufám, že aspoň trochu slibům dostojí. Cesta to bude jistě hektická, neboť i bez nečekaných problémů, bych těch 20 000 km viděl pěkně knop. Navíc, aby se to nepletlo, partu potkala zatracená smůla, jak jsem se záhy dověděl ze stručné SMS zprávy, když jim fouklo těsnění pod hlavou ani ne 2000 km za Brisbane.

Jak už to chodí, součástky a tím i jakýkoliv druh práce na 4wd bývá znatelně dražší, než na obyčejných vozidlech včetně vanů, nicméně odhad místního automechanika na $2000.- za opravu, mi i v takovém případě připadá snadno žalovatelný jako zločin proti lidskosti, nebo lichva. Zjistil jsem sice do 24 hodin firmu, která by Jackaroo dovezla do Brisbáně za necelých $500.-, ale na časový pres, jaký skupina zažívala, to bylo už i tak pozdě. Z další SMSky, kterou jsem od nich obdržel prostřednictvím mobilního telefonu, jsem se dozvěděl jen, že vozidlo zanechali v Mackay skoro zadarmo, za šílený peníz koupili stejšna, a jedou dál. Prý se ozvou z Uluru. Tak doufám, že už jinak v pohodě.

Nakonec přece jen dali vědět z cesty na západ, když o vlásek unikli povodním. Stihli ještě v Queenslandu shlédnout ptakopysky v parku, o kterém jsem do téhle doby nevěděl, a želví pláž, kterou jsem doporučoval shlédnout, našli snad nakonec někde uplně jinde. Těším se, že něco z cest poskytnou k zveřejnění i na Australských stránkách.

Jen tahle výprava opustila Brisbane, přišel mail od Franty. Franta se už půl roku pohybuje veřejnými prostředky a stopem po Queenslandu, kde sbíral ovoce, a vůbec se věnoval různým podobným (nedůstojným) způsobům opatřování si peněz. Procestoval tu stopem až neuvěřitelný kraj světa, ale když si prodloužil víza o další půlrok, rozhodl se přece, že vanpacking nakonec bude ten nejschůdnější způsob, jak tady něco vidět. Dorazil do Brisbáně pár dní před Silvestrem, a přestože inzertní noviny tento týden nevyšly, tak i v těch z minulého týdne se nám podařilo vyšťourat slušný van za $500.-.

Nějak se nám to rozjíždí...

Tento článek je součástí seriálu Vanpacking. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017