Spojení se světem

Tak tedy dnes, 30.11.2000 kolem deváté ráno přijel řemeslník od firmy Telstra, a do boudy, kterou jsme tu za minulé dva víkendy vystavěli, zapojil linku z kabelu, který firma natáhla pouhých dvacet metrů od dohodnutého místa. Naštěstí řemeslníci znalí poměrů, nechali přibližně stejnou délku kabelu v záloze, čili spojení se zdařilo. Jediné, co mi tedy zbývá pořídit, jsou dveře, a modem.

Poslední dva víkendy jsme s Jonem strávili horečnatou výstavbou boudy zvící plošných rozměrů něco málo přes 3x3 m, což je legální limit, do kterého není třeba žádat o stavební povolení. Sám poplatek za žádost, by nás v tomto případě asi vyšel dráž, než celá stavba. Měl jsem docela kliku, když jsem na nedaleké skládce nalezl na prodej dvě hromady izolačních panelů, ze kterých se dělají průmyslové mrazáky. Dal jsem za ně $30.-, a bylo jich skoro přesně na celou boudu i se střechou. Izolovaná střecha je ve zdejších podmínkách velice důležitá, jak jsme si hned prakticky ověřili. I když bouda nemá ještě dveře, ani zasklená okna, je v ní podstatně příjemněji, než venku, nebo v jakékoliv jiné boudě s plechovou střechou, ba co dím, i mnohem příjemněji, než v tradičních queenslandských domech. Kdysi tu totiž někoho napadlo, že v horku je nejlepší postavit dům tak, aby měl průvan, což všichni od té doby dodržují. Tradičně se tu tedy staví domy na nohách, s mnoha škvírami, a dohromady žádnou izolací. Výsledek je ten, že v létě je v nich o pár stupňů tepleji, a v zimě mnohem větší zima než venku. Podle statistik, je tu vysoký výskyt revmatických onemocnění, čemuž se není co divit.

Bohužel neočekávám, že s naší boudou změníme příliš trend. Zrovna byl nedávno v novinách článeček o tom, jak si tu kdosi postavil dům z takovýchhle panelů, a jak sousedi naříkají, že se na to není možné dívat. Sousedka prý nemá ani chuť jít ven ochladit své psíky, (aby doma nedostali infarkt z horka), protože jí pohled na tu “ledničku“ kulturně hrozně vadí. Doufám, že naši sousedi nebudou tolik cimprlich, a esteticky dokážou naší boudu tolerovat, zvlášť když jí někdy v nedaleké budoucnosti nastříkáme industriálními barvami, co jsme se značnou slevou dostali z obchodu, kde se jim nepovedly správně namíchat.

Bouda je totiž docela na očích, protože byla určena jako první centrála tohoto pozemku, která bude připojená na světovou telefonní síť. Zdejší telefonní firma Telstra vyžaduje, aby přívodní kabel na pozemku účastníka byl zakopán půl metru pod zemí, a výkop jde na triko zákazníka. Bylo tedy třeba zvolit místo pro telefonní boudu co nejblíž u hranice pozemku, abychom nemuseli zbytečně daleko kopat. Po menším dohadovaní s Telstrou, která se chovala, jako by snad každý občan měl za povinnost vědět, jak a kudy se má kopat přípojka na telefon, se nám podařilo vybrat vhodné místo, vyhovující oběma stranám. Největší problém měli úředníci Telstry s pochopením, jak je možné, že žádáme o přípojku telefonu do boudy, která ještě neexistuje, a chceme vědět, kde jí postavit. Nakonec se podařilo i v této státní organizaci najít pár lidí, kteří byli ochotni vysvětlit, co od nás firma bude chtít, a tak zvolit nejvýhodnější místo pro styčný bod.

Tak tedy dnes, 30.11.2000 kolem deváté ráno přijel řemeslník od firmy Telstra, a do boudy, kterou jsme tu za minulé dva víkendy vystavěli, zapojil linku z kabelu, který firma natáhla pouhých dvacet metrů od dohodnutého místa. Naštěstí řemeslníci znalí poměrů, nechali přibližně stejnou délku kabelu v záloze, čili spojení se zdařilo. Jediné, co mi tedy zbývá pořídit, jsou dveře, a modem. Sháním levný, neb ho použiju jen do té doby, než budu mít na dospělý počítač, ale zdá se tedy, že během krátké doby, budu schopen usednout u primitivního stolku v izolované boudě, a navzdory větru, dešti nebo pražícímu slunci brouzdat po netu za cenu telefonního rozhovoru, místo mobilní sítě, za $12.- za hodinu v nočních hodinách.

Až k nám někdy pojedete, (to platí momentálně hlavně pro Toma !), poznáte naše latifundie podle téhle telefonní boudy, jak je na obrázku. Na druhém vidíte zásuvku, s papírkem oznamujícím, že přišroubování těchhle drátů do ní, nás bude stát dvě stovky, na prvním telefonním účtu. Potěš pámbu.

Jo, a zmínka o zdejším slunci a počasí, mi připomněla nový, genální vynález, který jsem právě učinil. Protisluneční čepice!!!! Pro ty, co to tu neznají, dodávám, že levné víno se zde prodává v papundeklových krabicích, ve kterých je plastikový reflexní pytlík, odrážející teplo. Materiál vesmírného věku, který chrání důležitou tekutinu před nežádoucím ohřevem, když se s s ní touláte někde po pláži. Těchto pytlíků mám dnes prázdných v zásobě slušnou přehoušli, a konečně jsem si vyzkoušel nápad, který mi už delší dobu straší v makovici. Prostříhl jsem v jedné straně pytlíku díru, tak aby mi pasoval na hlavu, ustříhl jsem všechny čtyři rohy, aby prostor pod ním měl větrání, a to byste snad ani nevěřili, jak dokonalou ochranu tahle jednoduchá záležitost skýtá. Když si jen trochu navlhčíte vlasy, tepltoa na povrchu lebky se vám sníží sand o nějakých deset nebo dvacet stupňů. Nosit to na hlavě dýl, tak se člověk snad může i nastydnout. Je až s podivem, že to tu nikoho zatím nenapadlo, ale taková už je ta zdejší země. Trochu zvláštní ......

Tento článek je součástí seriálu Vanpacking. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017