Vanpacking? Cože?

... protože však v Austrálii není snadné dostat se na spoustu zajímavých míst, nemáte-li vlastní povoz, a navíc ubytování i v hostelech dnes dosahuje nestydatých cen, je čím dál populárnější si i na dobu poměrně krátkého pobytu tady pořídit kempovací vozidlo, nebo prostě dodávku (van), kterou je poměrně snadné si na kempování upravit.

Drazí přátelé, cestující veřejnosti!!!

Otvírám konečně tuto stránku, která by měla sloužit všem, kdo by se rádi podívali do Austrálie, a co nejvíc toho tady viděli.

V angličtině existuje výraz “backpackers“, označující druh turistů, kteří většinou nemají na rozhazování, a jelikož netáboří v Hiltonu či jiných pro američany nepostradatelných kempech, tahají si vlastní spacáky a ostatní cestovní příslušenství v ruksaku na zádech. Protože však v Austrálii není snadné dostat se na spoustu zajímavých míst, nemáte-li vlastní povoz, a navíc ubytování i v hostelech dnes dosahuje nestydatých cen, je čím dál populárnější si i na dobu poměrně krátkého pobytu tady pořídit kempovací vozidlo, nebo prostě dodávku (van), kterou je poměrně snadné si na kempování upravit. Jelikož majitel takového vanu už málokdy potřebuje tahat svou výstroj na zádech, nepovažuju název “backpacker“ pro tyhle turisty za příliš výstižný. Naopak, řekl bych, že tohle je už dost odlišná třída, řekněme už jenom v tom, že backpacker při autostopu bude ten co stojí v pankejtu, a ten co mu nejspíš zastaví s kempovacím vanem by se snad měl správně nazývat vanpacker.

Mám trochu pocit, že mnoha lidem připadá vanpacking jako jistý přepych ve srovnání s backpakingem, já bych ale tenhle mýtus rád vyvrátil. Než uvedu některé praktické příklady, začal bych s malou aritmetikou. Řekněme, že sem pojedete jen na tu nejkratší dobu, na kterou už sem skoro nemá cenu jezdit, na 3 měsíce. Že celý měsíc z této doby prospíte pod širákem, a jen 60 dní budete utrácet za neskrovnější ubytování v hostelech, které jak známo v téhle zemi jsou nepříjemně hořlavé, občas se tam i krade, a spíte většinou v místnosti s několika cizími lidmi. Za to vše navíc zaplatíte za ty dva měsíce $600.-. To je prosím suma, za kterou skoro v každém hlavním městě v Austrálii pořídíte pojízdný van. Do $1000.- ho v místních inzertních novinách najdete skoro každý týden. Takovýhle van sice potřebuje jistou péči a vydání, a pokud se v tom vyznáte, a chcete se s tím zabývat, za pár dní práce, a pár stovek dolíků ho dáte do slušného stavu. V takovém případě se vám ovšem přinejmenším veškeré výlohy při prodeji vozidla vrátí, pokud na něm nevyděláte něco mezi $500.- až $1000.-.

Samozřejmě ne každý se chce zabývat zalepováním rezavých děr na vanu, nebo výměnou těsnění pod hlavou. V takovém případě nezbyde než zvolit poněkud nákladnější alternativu, a pořídit van ve stavu už připraveném na cestu. Takový vás přijde na něco kolem $2000.- až $3000.-. Pokud budete mít trochu kliku při nákupu i prodeji, netratíte na něm nic, normálně ale budete mít výdaje a ztrátu někde kolem $500.- až $1000.-. Pokud jste dva, je ztráta pořád menší, než činže za hostely. Teď si spočítejme benzín. Cesta okolo celé Austrálie vás přijde na něco přes $2000.- ve vanu s rozumnou spotřebou při letošních cenách benzínu. Není-li van, dá se koupit jednosměrná jízdenka okolo kontinentu s některou autobusovou společností, neposloužím sice přesným cenovým údajem, ale bude to kolem tisícovky. Jste-li dva, jste na tom ve vanu stejně jako s autobusem. Je ale jasné, že autobus vás nedoveze 150 km od hlavní silnice k druhému největšímu meteorickému kráteru na světě, ani ke spoustě dalších unikátních zajímavostí, kvůli kterým snad jedině má cenu takovou cestu podnikat. Je tedy potřeba připočíst další výlohy na postranní výlety jiným způsobem dopravy, nebo aspoň čas navíc na autostop, který, abych vás upozornil, v Austrálii nefunguje zrovna nejlíp.

Ztrátu a výlohy při koupi a prodeji jsem odhadoval při pobytu tříměsíčním, cesta okolo celého kontinentu se za tak krátkou dobu nedá dost dobře stihnout. Ztráta a výdaje při půlročním výletu ale nebudou o moc větší, zatímco k úspoře si můžete v takovém případě připočítat daších šest stovek na osobu, nevyhozených za hostely. Podnikáte-li ale cestu sám/a, pořád ještě není nutno „táhnout“ všechno jen ze své kapsy. Ve všech turistických hostelech mají nástěnku, kam můžete dát oznámení, že máte tolik a tolik volných míst v autě, a za úhradu poměrných výloh vezmete sebou bacpackery. Jak je z předběžné kalkulace vidět, a jak mám už po leta vyzkoušeno, pohodlí cestování a kempování ve vlastním vozidle vás přijde nakonec levněji než spaní pod širákem kombinované s hostely a veřejnou dopravou. Vůbec už nemluvě o ušetřeném čase, který takhle máte možnost strávit na zajímavějších místech než jsou autobusová nádraží.

Jsem si vědom, že obě zmíněná schémata mají jisté nedostatky. V případě, že si umíte auto sami opravit a vybavit na cestu, je jasné, že se tyhle věci těžko dělají někde pod mostem, nebo na ulici. Neznám ani mnoho hostelů, nebo jiných ubytovacích zařízení, kde by vás nechali rozebrat si auťák na parkovišti, a ještě vám tam natáhli nástavní šňůru s elektrikou, nebo půjčili svářečku. Na druhé straně nevím o dílnách, kde by vás nechali bydlet.

Pokud zvolíte druhou nákladnější alternativu, je tu stále ještě jeden problém. Abyste sehnali slušné auto hned první týden, potřebujete při nejmenším místo s telefonem, někoho, kdo vás doveze se na auto podívat, a značnou dávku štěstí. Abyste před odjezdem auto výhodně prodali, potřebujete opět jistou dávku štěstí, bohužel, nepřímo úměrnou času, který vám do odjezdu zbývá.

Mám s těmihle problémy důvěrnou zkušenost, sám totiž už léta žiju v obytných vozidlech, pobyl jsem v zahraničí a zažil trable kolem odjezdů a návratů. Trampoty kolem posledního návratu, mě tentokrát dohnaly k rozhodnutí, že si pro jednou budu muset trajdání po světě odpustit, dokud si nezařídím alespoň nějaký dvorek. Kousek vlastního pozemku s boudou, kde se nebudu muset starat o placení činže během pobytu v cizině, kde se dá opravit van, uložit si věci, a bydlet do doby, než se člověk připraví na další přesun.

Samozřejmě sám bych takový dvorek naplno nevyužil, a tak rád nabídnu takovou základnu k použití i jiným cestovatelům. Poslední dobou se okolnosti konečně seřadily do správné konstelace, a s kamarádem Jonem kupujeme svůj první víceúčelový pozemek. Jelikož cena malého dvorku ve městě je obyčejně vyšší, než hektarový lán kousek dál, zvolili jsme alternativu pozemku většího a levnějšího. Kupujeme 4 hektary, vzdálené asi hodinu jízdy z Brisbane.

Odhaduji, že do roka bude náš pozemek natolik funkční, aby se tam daly dělat jakékoliv opravy na autech a vanech, zapojen telefon a internet, a možnost dočasného pobytu. Když nebudu mít zrovna nic důležitějšího na práci, mohu pro případné zájemce koupit cenově dostupné vozidlo dřív než vstoupí na australskou půdu, což ušetří určitě každému dost času i peněz.

O postupu prací na základně u Brisbáně budu průběžně informovat v seriálu vanpacking.

Budete-li sledovat můj cestopis z loňska, který bude na Australských stránkách zrychleně uveřejněn jako seriál, dočtete se o výletu Zdenky a Cyrdy, kteří mě doprovodili jako vanpackers na cestě z Perthu do Darwinu. Van, který jsem pro ně koupil v Perthu, po příjezdu do Sydney prodali za tolik, kolik je celkově stál včetně pojistky. Jediná jejich investice do vozidla, které je odvezlo 20000 km po klokánii, tím pádem byly 3 dny práce na opravě motoru.

Zatím čauves, Stáša

Tento článek je součástí seriálu Vanpacking. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017