Výlet helikoptérou nad hory Bungle Bungle

Letěli už jsme letadlem? Samo. Letěli jsme malým vyhlídkovým letadlem? Ano. A co helikoptérou? Ještě nikdy!

Letěli už jsme letadlem? Samo. Letěli jsme malým vyhlídkovým letadlem? Ano. A co helikoptérou? Ještě nikdy!

Patnáct minut před odletem jsme připraveni. Holohlavý sympatický pilot dopíjí kávu a odvádí nás na vzletovou plochu. U helikoptéry pár nutných bezpečnostních zásad, společné foto a už sedíme upoutáni na sedačkách. Je to malá helikoptérka, žádný kolos, přesto taková hračka stojí více než půl milionu amerických dolarů. Dovnitř se vejde jen pilot, vedle něj já a pro Ježka zbývají dvě sedačky ve druhé řadě.

Na uši dostáváme bytelná sluchátka – jsou proti hluku a zároveň s vestavěnými reproduktory a mikrofonem před ústa. Foťák i oba objektivy jsou v plné pohotovosti. Vrtule se pomalu roztáčí, a když přestala být vidět a hluk zesílil, prozradil mi pohled pod nohy, že jsme metr nad zemí, aniž bychom to pocítili! Proskleným dnem v tentýž okamžik registruji keře, plot, domy… vše mi mizí pod nohama dozadu. Nabíráme výšku a lidské stavby se zmenšují. Do sluchátek k nám přichází pilotův klidný hlas, vykládající něco o vzniku těchto hor.

Občas s ním komunikujeme, jen je třeba zmáčknout botou na podlaze takový čudlík. Ptám se na řadu věcí a dovídám se, že letíme rychlostí 200 km/hodinu, že vrcholky Bungle Bungle jsou 700 m nad mořem a my že nad nimi poletíme pouhých 150 m vysoko. Teď už jsme přímo nad nimi. Vypadají opravdu tak, jak je známe z knížek – jako poslepované včelí úly. Jsou to pískovcové útvary a zbarvení jim dodávají tmavé lišejníky a naoranžovělý křemík. Tím prý někdy připomínají zbarvení žíhaného tygra. Dostat se k nim není vůbec jednoduché – řádná cesta k nim nevede a výlet 4WD zabere mnoho hodin. Proto k nim létá buďto vrtulník, nebo malé letadlo, ale to se rozhodně nesmí přiblížit tolik, jako my.

Celou čtvrthodinu nalétáváme zprava i zleva nad jednotlivé rokle. Vtipálek pilot vždycky jen říká: „Támhletu vám musím ukázat“ a hmmm, nakloní stroj o 50° hned na pravý, hned na levý bok. Nalétává tak, abychom co nejlépe do jednotlivých roklí, hlubokých od jednoho sta do tří set třiceti metrů, viděli. Je to nádhera, je to skvělé, je to zážitek, je… je toho až až a nám je šoufl!

On nás upozorňoval, že dnes není úplně klidné povětří. Naší maličkou věcičkou to v prostoru pěkně škube, hází a drncá. Zvláště když prolétáváme nějakou tu ostrou zatáčku a jsme řádně nakloněni, tak je pohled prosklenou podlahou hrůzostrašný. Natož když se poryvy větru notně opírají do lopatek vrtule a člověk si představí, jak to foukne více a sroluje milou helikoptérku do té bezedné hloubky! Jenže jsme si zaplatili svých pětačtyřicet minut za neuvěřitelných 170 $ na hlavu, tak si to přece musíme vypít až do dna! Marně jsme se oba, tajně a každý zvlášť, ohlíželi po blicích pytlících. Nebyly tam. Nakonec jsme to „ustáli“ celkem v pohodě, ale srovnejte nás blázny s řadovým alkoholikem – ten zvládne svůj bolehlav pořídit mnohem levněji.

Bez problémů a jediného drncnutí jsme se zase posadili na matičku zemi. Podáváme si ruce a trochu pobledlí míjíme dvojici, která má let teprve před sebou. V hlavě nám hučí a ještě 40 minut jsme jak praštění. Až tudy pojedete, nenechte si to ujít, čím dál víc jsme té investici rádi.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017