Z Adelaide do Melbourne

Naše poslední reportáž byla z Adelaide, kde jsme strávili celkem týden a dopřávali si odpočinek po ujeté více než půlce expedice. Kam dál?

V této galerii je 11 obrázků. Zobraz celou galerii

festival Cyklocestování Frýdek Místek

Poslední dny v Adelaide

Určitě největším zážitkem pro nás byla návštěva přírodního parku Clealand, kde mají návštěvníci možnost spatřit mnohá australská zvířata jako klokany, emu, dingo wombaty, ježury atd. Největším lákadlem jsou ale koalové. A právě zde máte možnost si za poplatek koalu pohladit, vzít do náručí a nechat se s ním vyfotit.

To jsme si nemohli nechat ujít! Pro Renču to byl nezapomenutelný zážitek, na který se celých 5000 km těšila. A i těch 10 km šlapání do pořádného kopce stálo za to. Kromě parku se zvířaty jsme navštívili ještě nádhernou botanickou zahradu, a také největší aboriginské museum na světě, které stojí právě v centru Adelaide.

V Adelaide jsme se také měli sejít s dánským cyklistou Nicolaiem, ale na místo srazu jsme dorazili nechtěně se zpožděním a Nicolai už na nás bohužel nečekal. Tak snad v Melbourne, jede totiž stejnou trasu. Neplánovaně trávíme další tři noci v Adelaide navíc a to u Pavla Kohouta, který je zde na stáži. Společně s ním vyrážíme na první koupání k moři. Dosud totiž jsme se ještě nikde nekoupali, neboť moře bylo studené. Tady je tomu podobně, moc teplé není. Renča zůstává na břehu a já lezu do oceánu sám.

Hurá na Kangaroo Island

Tento ostrov plný původní fauny se nachází asi 100 km jižně od Adelaide a lodí se k němu jede asi dvě hodiny. Do přístavu Wirrina nás doprovází Pavel a pak už plujeme sami do hlavního města Kingscote.

Teprve až na lodi se dozvídáme, že téměř 85% ostrova bylo evakuováno a je policejními zátarasami zavřeno kvůli obrovským požárům. Jsme rozčarováni, neboť zaměstnanci lodní společnosti nám to řekli až po zaplacení lodních lístků a nástupu na palubu. Zároveň jsme strašně zklamáni, že asi nic neuvidíme. Po připlutí zjišťujeme aktuální stav v infocentru a je to opravdu tak. Může se jen do druhého přístavu Penneshaw, což je asi 60 km. Váháme, zda tam jet a vidět aspoň tučňáky a nebo se vrátit hned na australskou pevninu. Nakonec tučňáci vítězí.

Pozorování těchto tvorů při setmění, když se vrací z moře, stálo opravdu za to. Vracíme se zpět do Kingscote a tam se dozvídáme, že byla otevřena další malá část ostrova, kde je jeden park se zvířaty. A tak se jedeme podívat na klokany, medvídky koala, krokodýly, papoušky, dravce a dokonce i possumy. Měli tam také wombata, toho jsem viděli úplně poprvé. Před odplutím pozorujeme ještě krmení pelikánů a potom už nám nezbývá nic jiného než se vrátit na australskou pevninu.

Ohně zuří dále, zvětšují se a nedaří se je uhasit. Přijíždějí požárníci z celé Austrálie, dokonce až z Tasmánie. Jsou to konvoje stovek vozů. Nepříjemný pohled. Myslíme jen na ta všechna nadherná zvířátka, která se asi nepodaří zachránit...

Podél pobřeží směrem na Melbourne

Volíme trasu, která kopíruje pobřeží směrem na Victor Harbor a Goolwa. Udělali jsme dobře, je to parádní cesta skrz vysoké lesy, je příjemné chladno, nádherné panoramatické pohledy z kopců na oceán. Jediné, co nás trápí, jsou stovky dotěrných much. Moskytiéry máme navlečené už celé dny, bez nich to nejde.

Ve Victor Harbor musíme s mým kolem do servisu, mám něco se středem. Profesionální a příjemný chlapík během 30 minut vše perfektně opravuje a účtuje si jen 15 AUD. V tomto městečku nás zaujala historická, koňmi tažená tramvaj, která po náspu vozí turisty na ostrůvek Granite Island.

Následující kilometry následují po atraktivní pobřežní cyklostezce. Velmi nás zaujalo historické městečko Strathalbyn, asi doposud nejhezčí město na naší cestě. Odsud dále jedeme několik set kilometrů neatraktivní a fádní krajinou. Jediným zpestřením kromě několika úplně vyschlých bílých solných jezer je překonání slavné řeky Murray, po které se v historii plavily krásné kolesové parníky.

Začíná nás trápit počasí - začíná pršet, máme hodně silný protivítr a takto to trvá několik dní. Nedá se nic dělat, musíme s tím bojovat. V městečku Kingston nás vítá obrovská socha laminátového humra, člověk by se skoro až lekl.

Za Kingstonem už začíná být cesta konečně trošku zajímavější, občas nějaké kopečky, lesy a vinice. Musíme ale spěchat, další den nás čeká více než 130 km do Mount Gambieru. A to určitě chceme zvládnout, neboť když to stihneme do setmění, budeme mít šanci krmit possumy. A vychází nám to.

139 kilometrů přibylo na tachometru a večer se jdeme podívat do propasti, která je plná malých nor, že kterých po setmění vylézají possumi za potravou a lidé je tam chodívají krmit. Je to krásný zážitek. Tyhle zvířátka, něco jako veverky ve velikosti kočky se vás vůbec nebojí, žerou vám ovoce klidně z ruky, můžete si je pohladit, no paráda. Mount Gambier má ovšem ještě jednu raritu, a to nádherné sopečné jezero Blue Lake o obvodu 5 km, které se třpytí fantastickou tyrkysovou barvou. Nemůžeme se toho nabažit. Tady také končí naše putování Jižní Austrálií a vstupujeme na území dalšího státu, Victorie.

Slavná pobřežní silnice Great Ocean Road

Dorážíme k ní přes města Portland a Warrnambool. Prvními útesy, které proslavily tuto silnici jsou pro nás skaliska v místě zvaném Bay of Islands. Přijíždíme sem chvíli před setměním. Akorát přichází silná bouřka, hodně blesků a deště. Je to ale jen přeháňka a hned po ní přichází západ slunce. Je to neuvěřitelné divadlo stínů a barev. Takové přírodní show jsme ještě tady nezažili. Fotíme, co to jde, ale spíš vše jen pozorujeme a užíváme si to. Tak tohle bylo opravdu skvostné přivítání na Great Ocean Road.

Druhý den ráno je ještě hezky, projíždíme kolem bizarních útesů ve tvaru mostu London Bridge. Pomalu se ale počasí horší, sluníčko se ztrácí a když jsme na tom nejlepším, tedy v místě Loch Ard Gorge a pak dále na slavných Twelve Apostels, tak už nám počasí moc nepřeje. Ještě neprší, ale už to není na focení.

Na těchto místech se prvně setkáváme s proudícími davy turistů. Je to skoro jak v Praze na Václaváku. Trošku nám to kazí dojem, ale nic nenaděláme. Komerce a turismus dorazily bohužel už i sem. Naštěstí jenom sem. Zbytek po Great Ocean Road překonáváme hodně v dešti, hlavně v okolí Apollo Bay jsou velké lijavce a krajina kopcovitá. Nedá se nic dělat, musíme šlapat, chceme být přece včas na vánoce v Melbourne.

Na závěr Great Ocean Road jsme narazili na medvídky koala, kteří žijí v malém eukalyptovém lesíku úplně volně v přírodě, hned u cesty. Tak přece jen nejsou pouze v parcích, ale i divocí ve volně přírodě.

Setkání s blbcem

V městečku Princetown jsme byli požádat v místní restauraci o vodu. Odmítli nám ji dát, že prý podzemní voda není pitná, a že nám ji dát nemůžou. Že si prý máme koupit balenou vodu. O tom, že mají dešťovku, se ani nezmínili. Tak jsme vyšli ven a chtěli si nabrat z kohoutku, který jsme objevili pár metrů vedle na pozemku kempu. Odtamtud nás ale sprostě vyhodil jeden nepříjemný Australan. Absolutně nám vodu odmítl dát a že jestli chceme vodu, máme si ji koupit u něj v obchodě. Vysmál jsem se mu a řekl, že on je prvním a jediným zlým Australanem, kterého jsme potkali, a že ostatní jsou moc fajn. O vodu jsme nakonec požádali na nedaleké farmě, kde nám ji bez problémů velmi ochotní Australané dali. Ostatně jako vždy jindy.

Příjezd do Melbourne

Ze 70 km vzdáleného Geelongu vede dvouproudová dálnice, po které se může zpočátku i na kole. Tak tedy jedeme. V jednom místě je najednou cyklistům vjezd zakázán. Hledáme náhradní řešení. Asi po půl hodině marného hledání se vracíme na dálnici a frčíme dalších 20 km k Melbourne. Je to dost nepříjemná jízda a navíc se bojíme, že nás bude pokutovat policie.

Těsně před městem se dálnice začíná zvedat nahoru na obrovský a dlouhý most. Tak tohle určitě nezvládneme. To by bylo o život. Sjíždíme z dálnice dolů a jdeme se motat předměstskými uličkami, abychom se dostali do centra. První pohledy na Melbourne jsou úchvatné. Je vidět plno skleněných mrakodrapů i historických budov. Je až překvapivé, jak to celkem ladí k sobě. Na několik hodin se zastavujeme u rodiny Kořínkových, kteří zde žijí už mnoho let a u kterých je na návštěvě zrovna Mirek, spolupracovník z Renčiny bývalé práce. Povídalo by se dlouho, jenže my se musíme prokousat skrz Melbourne na druhý konec města k našim známým, u kterých budeme trávit vánoce.

Jedeme podél řeky Yarra po parádní dlouhé cyklostezce. Pro cyklisty je Melbourne opravdový ráj. Začíná se stmívat, cesta je dlouhá a celkem komplikovaná. Nemáme podrobnou mapu a trošku se motáme. S pomocí kolemjdoucích se ale daří dosáhnout cíle a jsme na místě. Tachometr ukazuje 6506 km. Tak tady, ve čtvrti Ivanhoe u Marka a Prue budeme trávit vánoce.

Závěrem

Jak probíhaly naše australské vánoce, co vše jsme zde zažili, jak se nám líbilo Melbourne a co jsme v něm viděli, tak na to vše se můžete těšit v další reportáži, která zároveň bude spojena s prvními zážitky z Tasmánie, kam se vydáváme už 28.12. a budeme tam trávit Silvestra.

Tento článek je součástí seriálu Kolmo napříč Austrálií. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017