Zafar - klenot starověké Arábie

Lidská civilizace se na úsvitu svých dějin neformovala pouze v Mezopotámii a Středomoří, jak se do nedávna soudilo. Mnoho starověkých kulturních center bylo nalezeno i mnohem jižněji na Arabském poloostrově. Například biblický Eden ležel pravděpodobně v dnešním Bahrajnu a sídlo starozákonní Sibyly neboli královny ze Sáby, jež tolik okouzlila moudrého Šalamouna, zas v Jemenu. Na archeology v tomto regionu však nepochybně čekají i další zajímavé objevy. Na začátku proslulé kadidlové stezky leží totiž ruiny řady kdysi přepychových měst z otesaného kamene, jenž byla založena už před třemi tisíci lety a zatím pouze velmi málo prozkoumána.

Návštěva Zafaru by nebyla úplná bez prohlídky improvizovaného vesnického muzea, kde si turista může potřást rukou i s pyšnými nálezci některých artefaktů. V Zafaru, jenž býval svého času hlavním městem sabejského království, mají vesničané své domky postavené z kamenů pobořených chrámů. Do odlehlého Zafaru se lze dostat pouze pronajmutým autem, veřejná doprava sem nejezdí. Na terase před muzeem jsou vystaveny velké kamenné stély a kameninové nádoby. Sabejci neměli nikdy dřeva nazbyt, stali se proto mistry v opracovávání kamene, který rádi zdobili především rostlinnými motivy. Sabejské písmo  má 28 znaků se čte zprava do leva, tak jako je tomu v arabštině. Torzo býčí hlavy, jež byla oblíbenou modlou v sabejských chrámech. Život jemenských horalů se od dob královny ze Sáby téměř nezměnil. K častým nálezům patří v Zafaru starověké mince.

V této galerii je 9 obrázků. Zobraz celou galerii

Arabský poloostrov byl místem, kde prosperovalo mnoho dnes zcela zapomenutých civilizací dlouho před příchodem islámu. O bohatství dávno zaniklých měst v této části světa vypráví bible (Kniha proroků) i staré orientální pohádky. Mnoho dobrodruhů riskovalo v 19. století život, když hledalo jejich trosky v písku tamních rozsáhlých pouští. Později se ukázalo, že tato starověká sídliště neskrývají písečné duny, ale skalnaté hory v dnešním Jemenu.

Někdejší Šťastná Arábie vydala nejprve trosky Maribu, který byl hlavním městem království Sabá, často chybně nazývaného Sába. Následovaly další zajímavé objevy, jenž vrhly zcela nové světlo na historii Blízkého Východu. Dnes tu archeologové systematicky odkrývají tajemné město Zafar, kde sídlila dynastie Himjarovců, posledních vládců mocné sabejské říše.

Jako za Přemysla Oráče

Naše terénní toyota sjíždí z hlavní silnice a brzy jsme rádi, že jsme si najali auto s náhonem na čtyři kola. Cestu sice stále místy pokrývá asfalt, ale jinak připomíná spíše tankodrom. Občas míjíme vesničany na oslech, kteří jsou v tomto kraji jediným opravdu spolehlivým dopravním prostředkem. Potkáváme také malebné skupinky zahalených žen s kanystry vody na hlavě. Řidič Jahjá co chvíli zastavuje, aby se zeptal domorodců na cestu. My se zatím rozhlížíme po okolní krajině. Náhorní plošina je orámována zubatými skalami, jež od sebe oddělují široká údolí. Každý přístupný kousek půdy je obdělán. Nejde o strmá terasovitá políčka, jak je v této zemi běžné, ale o často poměrně rozsáhlé a souvislé plochy.

Zafar leží nedaleko města Yarim asi na poloviční cestě mezi Sana’a a Taizzem. Tady v srdci jemenských hor, kde se průměrná nadmořská výška pohybuje okolo dvou tisíc pěti set metrů, jsou kupodivu dobré podmínky pro zemědělství. Půda na polích je sice kamenitá, ale ne tak vyprahlá jako ve zbytku země. Také klima, které tu panuje, lze označit za příjemné. Nepanují zde extrémní vedra a pravidelně přicházející monzunové deště umožňují sklízet úrodu dvakrát do roka. Dnes se tady pěstují hlavně brambory, ale v minulosti to bylo především proso. Kromě ovcí a koz chovají místní rolníci také zakrnělé jemenské krávy. Existují různé teorie o tom, jak a kdy se do Arábie tur domácí dostal. Jak jsme se mohli sami mnohokrát přesvědčit na prastarých reliéfech, chován a uctíván tu byl už před více než dvěma tisíci let.

Metody místních zemědělců jsou stále stejně primitivné jako u nás za Přemysla Oráče. Obilí zde nemlátí cepem, ale uvážou za oslí spřežení velký kámen a tahají ho po rozložených klasech tak dlouho, až se zrno oddělí od slámy. Běžným výjevem jsou voli zapřažení do dřevěného pluhu. Co se v této části Arábie změnilo od dob královny ze Sáby, která v koránu vystupuje pod jménem Bilkis? Lidé tu pouze vyměnili pohanská božstva za víru v Alláha. Jejich život to však v ničem neulehčilo. Proč se jinde ve světě ubíral vývoj kupředu a tady jako by se zastavil čas? Nalézt odpověď by možná znamenalo i objevit recept na odstranění chudoby třetího světa…

Vesnička plná starožitností

Zafar (též Dhafar) leží na vrcholu strmého kopce ve výšce tří tisíc metrů nad mořem. Není to mrtvé město, ale živá vesnice, jejíž domy tvoří se starými ruinami podivný propletenec. Ani pro zkušeného archeologa není lehké poznat, která kamenná zítka je z himjarských dob a jaká pochází teprve z minulého století. Místní lidé totiž při stavbě a opravách svých domů do nedávna používali již opracované kameny ze starověkých trosek. Některé bloky s archaickými reliéfy byly patrně dokonce záměrně vkládány do stěn z dekorativních důvodů. Podivné je na tom jen to, že tak bylo nakládáno i se stylizovanými obrazy zvířat, přestože korán zakazuje zobrazovat živé bytosti.

Náš příjezd do vesnice neušel pozornosti místních dětí. Ochotně nás provází křivolakými uličkami a ukazují na zajímavé kameny se sabejskými motivy ve zdech. Některé reliéfy jsou dobře patrné už z dálky, jiné bychom však bez pomoci našich samozvaných malých průvodců jen těžko vypátrali. Většinou jde o do kamenných kvádrů vyryté sabejské nápisy, jejichž podivná písmena mají geometrické tvary a harmonické proporce. Zobrazení květin a zvířat jsou podstatně vzácnější.

Všechny nápisy v sabejštině se podařilo poměrně snadno rozluštit. Jsou totiž napsány písmem, které dodnes přežívá v Etiopii. První písemné památky vznikly na území Jemenu asi roku 1200 př. n. l.. Jsou to většinou vlastní jména vyškrábaná do keramiky. Nejstarší nápisy vyryté do kamene pocházejí z 8 století př. n. l. Ve stejném období se tu kámen začal široce používat při stavbě domů a chrámů.

Historie země Sabá

Sabejská říše vznikla spojením několika knížectví už více jak 1500 let před naším letopočtem. Kolem šestého st. př. n. l. skončila nadřazenost Maribu nad ostatními částmi království. Novým centrem se stala kvůli své poloze na rušné karavanní cestě oáza Shabwa. O svou moc přišla až za dalších tři století. To začali sílit horské kmeny na západě země, z nichž nejsilnější byl klan Himjarovců. V letech 275 – 300 za vlády krále Šamara si podmanili všechny okolní kmeny a poprvé sjednotili celou jižní Arábii. Jejím srdcem se stal Zafar, kde přebýval odnepaměti rod Himjarovců. Úředním jazykem byla ustanovena sabejština, jazyk příbuzný arabštině a staré etiopštině.

Himjarští vládcové si udrželi moc nad sabejskou říší po mnoho století. Do historie se nejvýrazněji zapsal král Abikarib, jenž provedl roku 384 n. l. pozoruhodnou náboženskou reformu. Zakázal nejrůznější doposud praktikované formy polyteismu a nechal rozbořit všechny pohanské svatyně. Jako oficiální náboženství vybral judaismus, který pak zůstal v zemi primárním náboženstvím prakticky až do vítězství islámu.

Následovníci Proroka Mohameda se o odkaz svých předků nijak zvlášť nezajímali. Sabejská říše zůstala zapomenuta a její památky začaly odkrývat až archeologové v minulém století. Často za dramatických okolností kvůli konfliktům s místním obyvatelstvem. Prvním cizincem, jenž zkoumal ruiny Zafaru, byl německý cestovatel Ulrich Seetzen. Roku 1810 okopíroval pět zdejších reliéfů a poslal je do Evropy. Krátce na to byl zavražděn beduíny.

Himjarské poklady

V současnosti nehrozí cizincům v Zafaru žádné nebezpečí. Vesnice na nás působí pokojným dojmem, ale z počátku také celkem opuštěně, neboť většina jejích obyvatel přes den pracuje na polích. Až po chvíli se s námi přichází pozdravit několik místních mužů. Na scéně se objevuje také starosta obce a ujímá se role průvodce. Řidič Jahjá nám překládá jeho výklad. Dozvídáme se, že jádro starého Zafaru, kde stál i velký himjarský hrad Husn Raydan, leželo na pahorku nad současnou vesnicí. Ten byl ovšem na doporučení německých archeologů, jenž sem v posledních letech pravidelně jezdí kopat, celý oplocen, aby se zabránilo rozkrádání starožitností. Je proto přístupný jen na zvláštní povolení. To jsme bohužel neměli.

Když domorodci viděli naše zklamání, rychle nás ujistili, že na pahorku kromě děr do země stejně není prakticky nic k vidění. Pak jsme byli zavedeni do podzemních prostor ve skále pod hradem, které kdysi patrně sloužily jako vězení. Následovala prohlídka místního muzea, kde jsou uloženy artefakty vykopané v minulých několika sezónách. Nejčastěji jde o předměty z alabastru, keramiku a drobné bronzy. Máme dokonce to štěstí, že si můžeme potřást rukou i s několika pyšnými nálezci některých těchto historických pokladů. Prohlížíme si regály s exponáty a za našimi patami se tlačí stále rostoucí dav zvědavců. Turisté evidentně nepřijíždějí do těchto končin často.

Kdysi byl vztah Jemenců k předislámské minulosti velmi chladný. V mnoha obdobích byly dokonce památky z této doby záměrně ničeny muslimskými fanatiky. Dnes už je naštěstí situace jiná, jak je vidět i na příkladu Zafaru. Domorodci jsou tu hrdí na historii svého domova a aktivně se podílejí i na ochraně této unikátní archeologické lokality.

Informace na cestu

Zafar je málo známou destinací, kam se běžní turisté nevydávají. Nelze se sem dostat žádnou veřejnou dopravou. Můžete si najmout taxi v nedalekém městě Yarim, ale rozumnější je nechat realizaci celého výletu na některé místní CK. Ta vám zajistí potřebný „permit“, spolehlivého řidiče i průvodce. Počítejte s cenou od 70 EUR za den. Ve vesnici Zafar není žádná restaurace ani obchod. Nejbližší hotel najdete v hodinu vzdáleném Dhamaru (20 EUR). Uvnitř zafarského muzea je přísně zakázáno fotografovat! Samotné vykopávky himjarského hradu Hosn Rayadan jsou v současné době nepřístupné.

Pro cestu do jemenských hor se nehodí letní měsíce, kdy zde často prší a přívalová voda strhává cesty. Zafar leží v bezproblémové oblasti – na rozdíl od starobylého Maribu a Shabwy, kde dochází často k únosům cizinců. Nicméně v celé zemi se v posledních měsících významně zhoršuje bezpečnostní situace a přibývá míst, kterými zmítají lokální konflikty. Před cestou se informujte o aktuální stavu u místních cestovních agentur.

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017