Záhada bezústé bytosti

Konečně tedy uvidím kresby domorodců, známé z knížek Součka a Dännikena, které prý zobrazují astronauty. Zajímalo nás to všechny, a cestou po západním pobřeží na sever, Zdenka s Cyrdou objevili kdesi knihu fotografií, kde bylo těchto "bezůstých bytostí" neboli "Vandjeena man", jak je nazývají domorodci, hned vyobrazeno několik. Jak zmínění autoři uvádějí, některé z nich měly na helmách jakési antény.

Na tuhle záhadu jsem narazil během své třetí cesty kolem Austrálie v r. 1999 s návštěvníky z Čech, Zdenkou a Cyrdou, kteří mě doprovázeli. Zmíněné místo se nachází v oblasti pohoří Kimberlies přibližně pár tisíc kilometrů na západ od Darwinu. Kontinent jsme objížděli tentokrát po směru hodinových ručiček.

Za mých předchozích návštev téhle oblasti bývala zajíždka z hlavní silnice prý sjízdná jen pro 4WD vozidla, čili jsem se se po ní dříve nevydal. Tentokrát podle informací turistické informační kanceláře v Derby byla cesta místy sice ve špatném stavu, ale celá sjízdná silnicními vozidly. Konečně tedy uvidím kresby domorodců, známé z knížek Součka a Dännikena, které prý zobrazují astronauty. Zajímalo nás to všechny, a cestou po západním pobřeží na sever, Zdenka s Cyrdou objevili kdesi knihu fotografií, kde bylo těchto "bezůstých bytostí" neboli "Vandjeena man", jak je nazývají domorodci, hned vyobrazeno několik. Jak zmínění autoři uvádějí, některé z nich měly na helmách jakési antény. Z fotografií to nebylo sice zas tak zřejmé, ale občas mi ty čáry okolo jejich helem připadaly daleko víc jako nějaké hadice.

Moje podezření, že teorie o astronautech je maličko za antény přitažená, značně zesílilo, když jsme v místním muzeu v Broome objevilili potápečský skafandr, jaké se tam hojně používaly už dříve než před sto lety, ke sbírání perel. Kromě Japonců, tam byli za potápěče najímáni také domorodci. Dovedl jsem si v tu chvíli velice žive představit, jak takový domorodec, který ve zdraví přežil nějakou dobu potápění, a rozhodl se zajít podívat na svuj rodný kmen tábořící někde v oblasti kolem Vindjana gorge, se přece musel pochlubit, jaký to v práci nosil oblek do vody. Jak známo, potápečská helma nemá díru na pusu, (Vanjeena je bezústá bytost) a vlastně všechno co je na kukle vidět jsou 3 okénka. Během opakovaného překreslování se z nich staly dvě oči a nos Vanjeeny. Austrálci totiž nepoužívají dost dobré barvy na to, aby snesly povětrnostní vlivy nějak moc dlouho. Mají proto tradici v tom, že svoje skalní kresby chodí každých pár let domalovávat. Z tohohle důvodu totiž také nejde žádným datovacím systémem určit, kdy původní kresba vlastně vznikla. Dännikenovi sice řekli, že kresby jsou tam odedávna, ale pro domorodce, v jejichž folklóru se prolíná doba vzniku světa (dream time) se současností, tenhe časový údaj může znamenat tisíc, stejne jako padesát let.

Prašnou cestou jsme kolem poledne dodrkotali k Vindjaně, a honem, ověšeni foťáky a videokamerou vyrazili do soutěsky. Skály jsou tady z podobného matroše, jako barrandien, najdou se v nich spousty všelijakých fosílií. Na ty jsme se však zrovna koukat nepřijeli. Dál se naši pozornost snažili rozptýlit malí krokodýli, kterých tu v říčce, touhle dobou zrovna neproudící, bylo spousta. Do vody jsme nevlezli hlavně proto, že byla dost špinavá, ne že bychom se krokodýlů báli, to samozřejmě určitě ne, je přece známo, že sladkovodní druh, což tihle byli, lidi nenapadá. Nakonec jsme sami zjistili, že ty potvůrky, vyhřívající se na písčitém břehu, utečou, když se k nim člověk přiblíží. Samozřejmě, že jsme si nejdřív počkali, až se k nim přiblížil někdo jiný.

Po kresbách nebylo stále ani vidu, začal jsem se tedy vyptávat kolemjdoucích co se již vraceli zpátky z 3,5 kilometrové procházky. Nikdo z nich o žádných kresbách nic nevěděl, a Dännikena neznal, byli to australáci. Na radu jednoho, který prý došel až na konec, jsme už sami tak daleko ani nešli. Není tam prý nic zajímavého, cesta končí soutěskou, zadrátovanou ostnáčem, pod kterým vytéká potůček. To je celé. No to jsem teda blázen, pomyslel jsem si, že by existovala ješte nejaká jiná Vindjana? Vydali jsme se tedy nazpátek, že se skočím zeptat rangera, který tam měl mít stanovište. Rangers tam byli dokonce dva, zrovna řezali dříví pro kempující veřejnost, a na můj dotaz prohlásili, že o místě, kde kresby jsou nic nevědí, a ani vědět nechtějí, že je to přání domorodců aby se na ně lidi nechodili koukat, aby je nevykoukali. Hm, no dobře. Jenom nevím, proč tedy v turistických brožurkách je informační střediska tolik propagují.

Abychom ušetřili poplatky za táboření, rozhodli jsme se vydat dál na cestu, a najít si vhodné místo někde, kde se za něj nebude platit. Vyspali jsme se až o 80 km dál u Tunelového potoka, a teprve po ránu nám začalo pomalu docházet, že ten zmíněný ostnatý drát tam jistě měl svůj účel. Kde jinde ty kresby mohly být než právě za ním!! Bohužel, z časových a palivových důvodů už cesta zpátky nepřipadala v úvahu. Až tam tedy někdo pojedete, nezapomeňte podlézt ten ostnáč, a prosím vás, podívejte se mi tam, jestli Vanjeena man má taky nakreslenou od helmy, nahoru vedoucí hadici.

P.S.: Ještě mě, až za nějakou dobu napadlo, proč asi najednou domorodci mají tolik obav, aby jim Vanjeenu nikdo nevykoukal. Čím dál víc návštěvníků se sem v dnešní době totiž dostane jen pár dní potom, co si zblízka prohlídli potápěčský skafandr v Broome, a tak asi nejme jediní, komu ta podoba přišla až příliš nápadná.

Tento článek je součástí seriálu Australské záhady. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017