Záhada Nullarbor plain

Jak se tady říká, největší záhadou co se Austrálie týče je, proč Angličané poslali svoje trestance sem, a sami zůstali v Anglii. Nicméně bylo by jen divné, kdyby kontinent rozlohy Spojených Států včetně Aljašky, obydlený zhruba stejným počtem lidí jako mají Čechy a Slovensko dohromady, neměl pěkně dlouhou řádku záhadných příhod. Když jsem se rozhodl napsat něco na tohle téma, nenapadlo mě nic víc, než světla Min-min a pověstný Yowie, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc případů se mi vybavuje, nebo nacházím v tisku. Je mi už jasné, že se do jednoho článku ani nevejdou.

Jak se tady říká, největší záhadou co se Austrálie týče je, proč Angličané poslali svoje trestance sem, a sami zůstali v Anglii.

Nicméně bylo by jen divné, kdyby kontinent rozlohy Spojených Států včetně Aljašky, obydlený zhruba stejným počtem lidí jako mají Čechy a Slovensko dohromady, neměl pěkně dlouhou řádku záhadných příhod. Když jsem se rozhodl napsat něco na tohle téma, nenapadlo mě nic víc, než světla Min-min a pověstný Yowie, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc případů se mi vybavuje, nebo nacházím v tisku. Je mi už jasné, že se do jednoho článku ani nevejdou.

Jak už to bývá, odlehlejší místa nějakým způsobem záhadné příhody přímo přitahují. Jednou z takových oblastí v Austrálii je Nullarborská pláň. Sám jsem přes ní cestoval jenom 3x, samozřejmě s přespáním na nějakém odpočivadle, a měl jsem asi smůlu, že se tam ani jednou zrovna nic nestalo. Stovky kilometrů od nejbližšího lidského obydlí pod bezmračnou oblohou v noci jsem si jist, že přiblížit se jakékoliv UFO, nebo jiný světelný úkaz, docela určitě bych si všimnul. Asi jeden z důvodů, proč právě tady jsou tyhle věci vidět, v městě by si jich těžko někdo všiml.

Někdy okolo r. 1985 měla skupinka cestující po této trase rodinným sedanem opravdu pádný důvod si podivného úkazu všimnout. Svítící vznášející se objekt je začal nad silnicí následovat. Nějakou chvíli se s autem předháněl, a oblétal ho ze stran, až si usmyslel věc pořádně prozkoumat, a snesl se nízko nad něj. Jak bývá v těchto případech obvyklé, motor v tu chvíli „chcípnul“, a auto zůstalo stát, s vystrašenými pasažéry uvnitř kteří nejevili nejmenší zájem vystupovat. UFO se sneslo až na střechu vozidla, nějakým způsobem ho „uchopilo“, a vzneslo se s kořistí opět vzhůru. Bylo už pozdě bycha honit co se vystupování týče, ale naštěstí let neprobíhal ve velké výšce. Po několika stech metrech se únosce zřejmě unavil, snesl se poněkud níže, a auto z výšky nějakých pár metrů „upustil“ na zem.

Pamatuju si ještě tohle vyprávění ze zdejších novin, které měly tou dobou denně několik zpráv o tomhle případu. Rozhovory s policií vyšetřující případ, s „unesenou“ rodinkou a očité svědectví reportérů, kterým se podařilo dostat na místo dřív než je někdo vyhnal. Podle těchto svědectví auto stálo ve zcela neprůjezdném terénu, s proraženými pneumatikami a zlomenými péry jako po silném nárazu, svědčící o pádu z výšky, střecha měla zvláštní otlačeniny, a nesla stopy jemného bílého prášku.

Noviny byly případu plné tenkrát snad týden, případ byl tak závažný, že k vyšetřování se do Austrálie vypravila speciální komise jakéhosi amerického úřadu na vyšetřování těchhle věcí, a od momentu, kdy dorazila na místo, najednou bylo přímo až hlasité ticho po pěšině. Noviny jako by hrály mrtvého brouka: „Co? UFO? Nic o tom nevíme!!!“ dalo se skoro číst mezi řádky. ANI MUK!!!! Až po letech jsem někde našel zprávu o rodince co byla účastníkem tohohle zvláštního výletu. Unaveně komentovali, že je jim líto, že se vůbec snažili kdy vysvětlovat, co se jim přihodilo, že jakékoliv úřady, co s tím měly kdy co dělat, se je jenom snaží prohlásit za magory. Přesto se nikomu zatím nepodařilo objasnit, jak se jejich auto dostalo tak daleko od silnice, kam nemohlo nikdy samo projet, a co to bylo za otlačeniny na jeho střeše. „Co jsme zažili víme sami nejlíp, a je na každém, jestli nám chce věřit nebo ne, nám je to dnes už uplně fuk“ prohlásil mluvčí skupiny.

Ne pokaždé se těmto záhadám nepodaří přijít na kloub. Právě na Nullarbor došlo v dobách poněkud dávnějších k jiné zajímavosti, která zvedla odbyt novin po celém kontinentě. „Nullarborská divoženka“, jak tajemnou bytost tisk nazval, se čas od času zjevovala vyjeveným řidičům. Bylo to dávno předtím, než jsem se sem přitěhoval, takže informace mám jen z třetí ruky, nebo spíš z třetího tisku. Podivná ženština oděná v kožešinových cárech čas od času přeběhla silnici nedaleko před uhánějícím autobusem, nebo silničním vlakem. Podle svědectví některých řidičů, byla prý obklopena houfem klokanů, nebo jiné místní zvěře.

Záhada vydržela záhadou kupodivu dlouhou řádku let, než se správce odlehlého hotelu na trase přiznal, že s manželkou vymysleli tenhle „hoax“ pro pobavení své a svých několika přátel. Inu, umím si představit, že život v takovém hotelu musí být otrava, pokud si člověk nedokáže vymyslet nějaké ptákoviny na pobavení. Docela si umím představit, že vtípek měl i svůj praktický význam skoro bych si troufal hádat, že „divoženka“ většinou přeběhla přes cestu vozidlu přijíždějícímu k jejich hotelu, než vzdalujícímu se. Když se člověku taková divná věc stane, první reakce bývá, dát si pořádného panáka něčeho ostrého, co asi tedy udělá, když se objeví najednou na cestě hospoda??

Tento článek je součástí seriálu Australské záhady. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017