Zkáza Hasankeyfu
Kvůli kontroverznímu rozhodnutí turecké vlády již brzy zanikne starobylé městečko Hasankeyf, jež by si spíše zasloužilo zápis na seznam UNESCO. S budováním nové přehrady na horním toku řeky Tigris se již začalo. Pokud chcete toto úžasné místo ještě spatřit na vlastní oči v jeho původní podobě, tak s cestou příliš neotálejte.
V Turecku se nachází více jak deset tisíc archeologicky cenných lokalit. Většina nebyla doposud systematicky prozkoumána a některá budou bohužel zničeny dříve než-li k tomu dojde. Na území Malé Asie se psaly dějiny lidstva, takže o památky tu člověk zakopává na každém kroku. Kdyby měly být všechny nekompromisně chráněné, nemohla by Turecká republika už budovat nic nového a jakákoli modernizace země by byla téměř vyloučena. Na druhou stranu, je až zarážející, s jakou lehkostí vláda v Ankaře nechává likvidovat některé historické unikáty. Výmluvný je zejména osud Hasankeyfu.
Toto malebné městečko patří k nejstarším trvale obydleným místům na světě. Do ne dávna mnoho historiků věřilo, že se stane kulturním pokladem zapsaným na prestižním seznamu UNESCO. Dnes už je jeho existence zpečetěna. Celé zmizí nejpozději do konce roku 2013 pod vodou nové přehrady Ilisu. Pohasly také naděje, že se Turci pokusí o jeho alespoň částečnou záchranu. Přitom přestěhovat odtud část památek, by bylo nesrovnatelně jednoduší, než-li muselo být před padesáti lety stěhování chrámu Abu Simbel v Egyptě, během dodnes sporné stavby Asuánské přehrady. Vláda v Ankaře má však naspěch a pouze omezené finanční možnosti. Patrně bude mít problémy i se slíbenými kompenzacemi pro postižené domorodce.
Stručný nekrolog
Hasankeyf patří mezi nejkrásnější městečka východního Turecka. Orientální atmosféru tohoto místa umocňuje nádherná poloha v hluboké skalní soutěsce řeky Tigris (turecky Didžle). Posledních dvě stě let jsou jeho obyvateli převážně Kurdové. Dějiny města však psalo mnoho dalších národů. Jeskyně, jimiž je jako ementál provrtána skála nad dnešním centrem města, byly kdysi sídlištěm obyvatel říše Urartu. Postupně je rozšiřovali Asyřané, Římané a Byzantinci. Dnes tato skalní pevnost připomíná bizarní obydlí ve slavné Kapadokii.
Umělé jeskyně a starověké nápisy nejsou jedinými poklady Hasankeyfu. Poté, co město dobyli Arabové (roku 640) začala jeho ráz silně ovlivňovat islámská architektura. Později tu vyrostl palác náčelníka jednoho z tureckých kmenů, jenž se valily během středověku na západ z nitra Asie. Zachovaly se z něj však jen ruiny. Dnešního návštěvníka nejvíce okouzlí kamenné mešity a minarety, z nichž nejstarší pocházejí z 12. století. Každá z těchto muslimských svatyní má neopakovatelné kouzlo, ale jedinečné jsou hlavně tím, že neprošly žádnými úpravami v následujících staletích.
Mimořádně pozoruhodnou památkou je také mauzoleum nazývané Zaynal Beg Türbesi, postavené pro tureckého prince z rodu Akkojun, který v 15. a 16. století ovládal celé dnešní východní Turecko. Stavbu v středoasijském slohu pokrývá množství barevných kachlů, čímž se značně odlišuje od všech ostatních muslimských hrobek v Anatólii.
Město však nejvíce proslavila stavba mnohem prozaičtější – most. Vznikl ve 12. století, kdy byl Hasankeyf sídlem mocné turecké dynastie Artukovců. Jedná se o velkolepé dílo, doslova milník v dějinách blízkovýchodní architektury.
Gigantický most tvořilo pouze pět oblouků. Střední pole mělo rozpětí 40 metrů jeho klenba byla patrně největší ze všech středověkých mostů. Stavba sloužila několik století, nežli ji poškodilo zemětřesení. Trosky obřích pilířů však stojí dodnes. Dvě krajní klenby dokonce ještě nedávno sloužily jako obydlí.
Blahobyt přinese voda
Z Hasankeyfu byla po tisíciletí kontrolována doprava a obchod na řece Tigris. Význam tohoto strážního bodu ještě vzrostl po vybudování mostu spojujícího oba břehy. Město se stalo důležitou karavanní stanicí, kde se křížili cesty obchodníků z celého muslimského světa. Jeho úpadek začal až s rozpadem Osmanské říše na začátku minulého století. Někdejší rušná obchodní křižovatka se proměnila v chudou osadu, ztracenou v nejzaostalejším regionu země, kam jen pomalu pronikaly výdobytky moderní doby. Situaci obyvatel tu navíc také začaly komplikovat militantní kurdští separatisté, jejichž aktivity polevily až v polovině devadesátých let.
Prosperitu mohl Hasankeyfu v budoucnu přinést slibně se rozvíjející turistický ruch, ale turecká vláda se rozhodla jít jinou cestou. Chudobu obyvatel jihovýchodního Turecka podle jejího názoru odstraní megalomanský projet nazývaný GAP. Během něho bude vybudována na řekách Eufrat a Tigris soustava přehrad, která umožní zrealizovat velké zavlažovací systémy a zároveň i poskytne levnou elektrickou energii. Údajně prý díky tomu najde práci na 2 milióny lidí z osmi nejchudších provincií země. Nakolik se vyplní tato očekávaní je velkým otazníkem. GAP už je z velké části dokončen a vše nasvědčuje tomu, že nepřinese do budoucna jen užitek, ale i mnoho vážných problémů.
Pouze plané sliby
„Voda přitahuje vodu“, tvrdila řada tureckých odborníků, když argumentovala pro výstavbu přehrad. Poukazovali na velké jezero Van, na jehož březích spadne nejvíce srážek v celém jihovýchodním Turecku. A skutečně se potvrdilo, že velké vodní plochy přitahují déšť. Jenže, co naprší na jednom místě, to nenaprší jinde. Voda se pouze přemístí, ale nepřibude jí, pouze se naruší ekosystém.
V praxi už se ukázala být demagogií i dalších vládních tvrzení. Zpochybňován je především ekonomický přínos projektu GAP pro místní kurdské obyvatelstvo. Po vybudování zavlažovacích kanálů došlo sice k očekávanému zvýšení sklizně bavlny a dalších plodin. Výnosy však obohatily především státní pokladnu a zemědělcům zůstala zas jen každodenní dřina. Mnoho z nich navíc přišlo kvůli výstavbě přehrad a rozšiřování polí o tradiční pastviny. Někteří dokonce také o původní domov, neboť pod hladinou nádrží zmizela řada vesnic. To mělo pochopitelně velmi dramatické sociální dopady. Také se lze pozastavit nad faktem, že na stavbě a provozu stávajících přehrad bylo zaměstnáno jen velmi málo místních kurdských dělníků.
Konec světa
Přehrada Ilisu, která brzy zaplaví i Hasankeyf, má být dovršením již čtvrt století budovaného projetu GAP. Její úplné napuštění potrvá tři roky a z údolí řeky Tigris, které bylo osídleno po celých pět tisíc let, bude vystěhováno možná až šedesát tisíc vesničanů, kteří nadobro ztratí svůj domov i obživu a nezbude jim nic jiného, než-li čekat na vládou slíbené kompenzace. Nový Hasankeyf má být sice postaven na kopci pár kilometrů od toho dnešního ještě před začátkem napouštění přehrady, ale nikdo ze starousedlíků se do něj stěhovat nechce. Staří již nemají sílu začínat znovu a mladí půjdou raději do velkých měst, kde snadněji seženou obživu.
Kromě toho, že přehrada zničí historické památky, krajinu a způsobí mnoho lidských tragedií, její výstavba ještě zhorší vztahy Turecka s jeho jižními sousedy. Sýrie od počátku oprávněně kritizovala GAP, neboť na vodě, kterou zadrží přehrady v Turecku, jsou existenčně závislé tisíce jejích zemědělců. Také obyvatele dnes těžce zkoušeného Iráku, kde lidé již od dob starověké Mezopotámie hospodaří na březích biblického Eufratu a Tigridu, postihuje díky tureckým přehradám stále vážnější nedostatek vody. V souvislosti s poklesem říčního průtoku klesá i hladina spodních vod. Na některých místech v Sýrii až o pět metrů za rok. Irák na tom bude určitě mnohem hůře, neboť tam prakticky vůbec neprší.
Jestli Turecko zcela dokončí GAP, bude to pro Sýrii a Irák, jako když se zavře kohoutek. Nejvíce se to postihne ty nejchudší vrstvy. Do budoucna je tak zaděláno na velmi vážný problém, který může skončit i válečným konfliktem. Pesimisté mluví dokonce o konci světa a poukazují na proroctví o Armagedonu v Novém zákoně. To říká, že králové z východu se k poslední velké bitvě na světě shromáždí, až vyschne Eufrat a Tigris.
Snad se bible bude mýlit. Jisté však je, že kvůli projektu GAP bude rozsáhlá masa lidí v několika zemích neklidného Blízkého Východu vytržena ze svého prostředí a původních sociálních vazeb, ohrožená ztrátou tradičních hodnot i fakticky vyloučená ze společnosti. Tisícům frustrovaných nešťastníků zůstane jen pocit křivdy a strach z myšlenek přicházejících ze Západu. Nečekají náhodou verbíři z al Kajdy právě na takové lidi?
***
Co je to GAP?
GAP neboli Güneydogu Anadolu Projesi (Projekt jihovýchodní Anatólie) spočívá ve vybudování 22 přehrad s 19 hydroelektrárnami na Eufratu, Tigrisu a jejich přítocích. Ty mají pokrýt dlouhodobý energetický deficit Turecka, které musí rok od roku importovat stále větší množství elektrického proudu. Současně má být vybudována síť dlouhých zavlažovacích kanálů a tunelů, jež změní v úrodná pole 1,6 miliónů hektarů půdy v nejsušších oblastech země. Projekt započal roku 1974 výstavbou přehrady Keban. Původně měl být dokončen roku 1977, ale nyní se předpokládá, že všechny práce skončí až roku 2010.
Zatím největším dokončeným vodním dílem je Atatürkova přehrada, která se svou rozlohou 817 kilometrů čtverečních řadí k největším stavbám svého druhu na světě. V souvislosti s výstavbou přehrad zmizelo pod hladinou nemálo památek a došlo k zániku životního prostředí endemické populace mnoha živočišných druhů. Vyhubení poslední kolonie vzácných ibisů v Turecku je například dáváno do souvislosti s budováním přehrady u Bireciku na Eufratu. Dnes je jasné, že se mezinárodním protestním skupinám nepodaří projekt GAP zastavit. Investoři z Velké Británie, kteří měli stavbu původně financovat, se sice stáhli, ale turecké vláda našla údajně peníze ve vlastním rozpočtu. Nadále se však objevují spekulace, že výstavbu přehrady Ilisu skrytě podporují některé firmy a státy z EU.
Ilisu v číslech
- Výška hráze 135 metrů, šířka 1820 metrů
- Plánovaný výkon elektrárny: 3.833 miliard kWh
- Obsah přehrady: 11 miliard m3 vody
- Zatopená plocha: 313 km2
- Začátek výstavby: srpen 2006
- Předpokládaný datum napuštění: 2013
Ohrožené kulturní poklady aneb co zaplaví Ilisu
- asi 300 téměř neprozkoumaných archeologických nalezišť
- vesnici Kattepe s pozůstatky byzantské pevnosti a kostela
- městečko Hasankeyf, kde se mimo jiné nachází:
- Zaynal Beg Türbesi – okázalé mauzoleum tureckého prince (12.stol.)
- Rizk Camii – kamenná mešita s minaretem (1409)
- pilíře unikátního mostu s pěti oblouky (1116)
- Sulayman Camii – kamenná mešita s minaretem (13 stol.)
- ruiny hradní brány (12. stol.)
- palác tureckých emírů (12. stol.)
- stovky umělých jeskyní se skalními nápisy starými 2-4 tisíce let
Informace na cestu
Do města se snadno dostanete busem nebo mikrobusem z některého většího města na jihovýchodě Turecka (Diyarbakir, Batman, Cizre, Midyat…). V Hasankeyfu funguje pouze jeden jednoduchý motel. Relativně čistý pokoj se společnou koupelnou pořídíte od 15 EUR za noc. Ve městě je několik obchodů a levných jídelen. Během sezóny funguje též stylová zahradní restaurace přímo na břehu řeky, kde se servírují zejména pečené ryby.
Vstupné se platí pouze do hradu nad městem. Zbytek historického areálu je volně přístupný. Na prohlídku městečka stačí několik hodin, ale turisté zde často zůstávají mnoho dní, neboť je to velmi romantické a poklidné místo, odkud lze podnikat relaxační procházky na pastviny ve skalách nad městem.
Ideální dobou k návštěvě je jaro a podzim. V létě počítejte s extrémními denními teplotami. Hasankeyf leží v nekonfliktní části země. Před cestou dále na jihovýchod se však raději informujte na aktuální situaci. V oblastech podél irácké hranice dochází pravidelně ke třenicím mezi kurdskými separatisty a tureckou armádou.
Pár odkazů...
Mapa popisované lokality
Stáhnout mapové body
c-zkaza-hasankeyf.kml (Google Earth)
c-zkaza-hasankeyf.gpx (GPX - GPS Exchange)
30.05.2008 | Zdeněk Micka | kategorie: zápisky z cest | země: Turecko | zobrazeno: 3752x
komentáře...
Vaše komentáře:
