Zlatá horečka

Když 17. srpna 1896 Skookum Jim Mason, Dawson Charlie a George Washington Carmack našli na Rabbit Creek (dnešní Bonanza Creek), přítoku řeky Yukon na Klondiku ležícím v kanadském Yukon Territory zlato, netušili, že spustí největší "zlatou horečku" v historii. Během několika dní se po celé Americe rozšířila zpráva o zlatě na Klondiku. Hodnota vytěženého zlata by na počátku třetího tisíciletí byla několik bilionů dolarů.

Gold! Gold! Gold! hlásají titulky novin 17. července 1897 když šedesát osm zlatokopů připlulo na parníku Portland do Seattle. Stalo se tak po sedmi letech od svolení používat Chilkoot Pass Trail, které prospektorům dali místní Indiáni. Když 17. srpna 1896 Skookum Jim Mason, Dawson Charlie a George Washington Carmack našli na Rabbit Creek (dnešní Bonanza Creek), přítoku řeky Yukon na Klondiku ležícím v kanadském Yukon Territory zlato, netušili, že spustí největší "zlatou horečku" v historii. Během několika dní se po celé Americe rozšířila zpráva o zlatě na Klondiku. Hodnota vytěženého zlata by na počátku třetího tisíciletí byla několik bilionů dolarů.

Započal "Golden Rush" který probíhal hlavně v období 1897-1898. Všechny lodě plující skrze Inside Passage do Skagway byly plně obsazeny. Také tratě a řeky na sever od kanadského Edmonton se staly "dálnicí" na sever. Tato pouť za bohatstvim však zdaleka nebyla procházkou růžovým sadem a jen malé procento šťastlivců opravdu zbohatlo. Dobrodruzi a zlatokopové museli čelit nejen nástrahám divočiny a těžkým klimatickým podmínkám, ale také zlu, které páchali lidé mezi sebou. Ve městě Skagway neoficielně kraloval Soapy Smith, původně z Denveru, který velel své osobní bandě zločinců čítající na 300 členů. V únoru 1898 do Skagway dorazil 14. pěší pluk, který měl za úkol zajistit pořádek a demonstrovat vládu US v této oblasti. Po patnácti měsících je vystřídal 24. pěší pluk, který se skládal z černochů. Ti zde setrvali tři roky.

Na kanadské straně díky Kanadské jízdní policii vládl větší pořádek. Policie sice tolerovala prostituci a hráčství, ale vraždy byly těžce trestány. Díky tomu se většina zločinů odehrála v amerických městech Sheep Town, Skagway a Dyea.

Ze Skagway vedly přes pohoří dvě cesty: Chilkoot Pass a White Pass. White Pass, která začínala přímo za Skagway východním směrem, byla brzy přejmenována na Dead Horse Trail, protože byla lemována desítkami hnijících zdechlin koní. Také Chilkoot Pass si vyžádal nesčetný počet obětí. Protože na Yukonu z počátku nebyly žádné zásoby životu potřebného zboží, kanadská jízní policie vyžadovala, aby každý příchozí měl zásoby na celý rok. Díky tomu museli lidé vystoupat přes Chilkoot Pass v průměru čtyřicetkrát.

Indiáni kmene Chilcoot byli tvrdí obchodníci a vyžadovali zaplatit za průchod jejich stezkou. Také si nechali platit od $5 do $15 za půl kila nákladu. Náčelník vyžadoval za každého bělocha procházejícího skrze jejich území $1. Ale ani dnes se celá trasa nedá překonat zdarma. Na kanadské části se vybírá poplatek 35 CAD pro dospělého a 17,5 CAD pro děti 6-15 let. Na americké straně se poplatek nevybírá. Na obou částech stezky je zavedena regulace počtu vydaných povolení. Za $10 na turistu lze získat rezervaci, která je doporučena. Osm povolení je vyhrazeno pro příchozí bez rezervace.

The White Pass and Yukon Route Railway - ze Skagway ležícím na břehu moře byla za 26 měsíců mezi 28. květnem 1898 a 29. červencem 1900 postavena železnice s jedním z nejstrmějších stoupání na světě. Na pouhých 36 kilometrech nastoupá do více jak 960 metrů. Na stavbě pracovalo až 30 tisíc pracovníků. 176 kilometrů dlouhá železnice stála na 10 milionů dollarů a byla plně financována soukromými zdroji. Umožnila překonání pohoří již bez velkých útrap. Bohužel, byla dostavena v době, kdy již zlatá horečka téměř pominula.

Dawson City se velice rychle rozrostlo v nejvetší město západně od Winipeg a severně od San Francisco. V roce 1899 se však náhle téměř všichni vytratili. Většina se jich vydala západním směrem k dnešnímu Nome v oblasti Beringova průlivu, kde se objevila nová naleziště. Ale ne pouze psí spřežení, sněžnice a koně byli použity pro transport. Ed Jesson opustil 22. února Dawson City na kole a 29. dubna znaven, téměř oslepen sněhem, ale úspěšně, dorazil do Nome. Svoji trasu volil po zamrzlé řece Yukon.

Na zlaté horečce nejvíce vydělalo město Seattle, které bylo posledním možným místem nákupu všech potřebných předmětů a zásob. Zde lidé utráceli poslední peníze za lodní lístky. A naopak ti štastní, kteří na severu opravdu zbohatli, zde své peníze opět ve velkém roztočili.

Bohužel se mi ke Skagway a na Chilkoot Pass Trail nepodařilo dostat. Považuji ale tuto oblast z historického hlediska za zajímavou a proto jsem jí věnoval tento díl.

Zdroj: http://www.gold-rush.org/

Tento článek je součástí seriálu Last Frontier. Nezapomeňte si přečíst i další články:

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

přidat komentář

Diashow Aljaska 2017