zápisky z cest: články, reportáže, cestovní deníky | dalky.cz

Peru a Ekvádor: Machu Picchu - Řada obřích kamenných bloků vyzařuje magickou energii, kterou mnozí návštěvníci čerpají, ať již ze své vůle nebo na popud průvodců. Hlavní chrám disponuje hned několika takovými objekty, ze kterých energie zrovna sálá, nejmagičtější je však zvláštním způsobem opracovaný Intihuatana (Sluneční kámen). Ve chvíli, kdy jsem se k němu dostal, stojí okolo v kruhu asi deset turistů, drží se za ruce a podle pokynů průvodce absorbují bezplatnou energii.

Australské záhady: Oolana - Záhadné příhody nejsou v Austrálii žádnou novinkou. Mnoho se jich dodnes prolíná ve starých pověstech Aboriginských. V severním Queenslandu, přímo na hlavní pobřežní silnici leží obec jménem Babinda. Pár kilometrů odtud směrem na západ dojedete k místu zvanému “Boulders”. Je tam už kemp s kasičkou, a piknikové místo u říčky, opředené prastarou pověstí...

Peru a Ekvádor: Cuzco a Inca Trail - Po dlouhém sestupu jsme konečně nad ruinami a v jejich spodní části vidíme postavené naše stany - Miloš si opět bude smět upéci bábovku. Místo je nádherné, uprostřed hradeb přímo pod strmými terasami. Nejsme tu sami, opodál jsou připravené stany cestovek pro paďourské turisty. Silně nás však znervózňují dva pobudové, kteří se válí opodál zachumlaní do dek a po očku si nás prohlížejí. Evidentně nepatří k žádné organizované skupině, neboť nevyvíjejí žádnou veřejně prospěšnou činnost. Představa prořezaných stanů mě vede k tomu, že se ptám jednoho z nosičů, zda to nejsou robos.

Australské záhady: Záhada Nullarbor plain - Jak se tady říká, největší záhadou co se Austrálie týče je, proč Angličané poslali svoje trestance sem, a sami zůstali v Anglii. Nicméně bylo by jen divné, kdyby kontinent rozlohy Spojených Států včetně Aljašky, obydlený zhruba stejným počtem lidí jako mají Čechy a Slovensko dohromady, neměl pěkně dlouhou řádku záhadných příhod. Když jsem se rozhodl napsat něco na tohle téma, nenapadlo mě nic víc, než světla Min-min a pověstný Yowie, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc případů se mi vybavuje, nebo nacházím v tisku. Je mi už jasné, že se do jednoho článku ani nevejdou.

Peru a Ekvádor: V Limě - Na letišti se setkáváme všichni bez krizovek skoro ve stejnou dobu, koluje rum, nálada je velmi optimistická. Optimismus končí u odbavovací přepážky, když nám sdělují, že nejsme na seznamu cestujících British Airways do Londýna, po půlhodinovém telefonování zjišťujeme, že nemáme rezervaci ani pro let Aviancou z Londýna do Bogoty a dále do Limy. Je to šok, nikdo nečekal problémy v tak raném stadiu expedice.

Vanpacking: Práce, práce... - Trochu jsme zjišťovali, jak to tu vypadá s pracovními příležitostmi, a jak se zdá, je tady v okolí práce docela dost, tedy hlavně při sklizni zeleniny a ovoce. Platí se něco kolem $11.- až $12.- na hodinu, pokud neděláte v úkole, to pak může hodit i víc. Práce za hotovku na dlaň se tu jak se zdá také občas najde, ale chvíli trvá, než to člověk vystopuje. Větší farmy chtějí zpravidla vidět daňové číslo a pracovní víza. Jak mi zkušení místní hobos radili, číslo se dá zfixlovat, jméno pozměnit, a víza neukazovat. Když to vyjde, je možné asi tak měsíc v klidu pracovat, než se člověk musí pohnout dál, neb prý asi 6 neděl trvá, než se firma od berňáku dozví, že zmíněné číslo a jméno neexistuje.

Peru a Ekvádor: Prolog - Nápad členů HO TAK navštívit Ecuador a pokořit Chimborazo je už staršího data. Před první expedicí do Jižní Ameriky se rozhodovalo právě mezi Chimborazem (tedy nejvzdálenějším bodem zemského povrchu od středu Země) a Aconcaguou (nejvyšší horou obou Amerik a současně západní i jižní polokoule). V roce 1997 to vyhrála Aconcagua, resty je však nutné likvidovat a tak přišlo na řadu i Chimborazo. První konkrétnější podoba expedice byla načrtnuta na posledním slanění oddílu na počátku prosince 1999. Vznikl totiž nápad spojit Ecuador s vedlejším Peru, byť poněkud na úkor dobývání ekvádorských nadoblačných výšin.

Last Frontier: Koktejl v San Franciscu - V září, říjnu je v San Franciscu nejkrásnější počasí. Letní mlhy, které srážejí rtuť teploměru o podstatnou část směrem dolů, již pominuly. A tak se rozhoduji nehledat si na tu jednu noc hostel. Svůj baťoh dávám za $6 do úschovny na nádraží autobusové společnosti Greyhound v centru města a vyrážím do ulic. Nejsem zde poprvé, a tak se již neženu k slavnému mostu, či k nejklikatější ulici světa Lombard Street a s klidem nasávám atmosféru lidí v ulicích. Na Market Street můžete vidět skupinku šachistů, v Japan Town si dát za $5 Yakisoba - nudle s bohatou přílohou a zeleným čajem, v západní části navštívit japonské zahrady či si udělat výlet na známou opuštěnou věznici Alcatraz.

Last Frontier: On The Road - Stopování v USA bylo velice oblíbené v šedesátých letech. S růstem kriminality se však lidé začali bát. Dalším důvodem pro pokles stopování je fakt, že koupě auta v Americe není problém ani pro slabší vrstvy pracujícího obyvatelstva a dá se říct, že auto zde je nutné k běžnému životu. Dnes je stopování v některých státech přímo zakázané (např. stát Washington), v každém případě jste pak jako stopař "podezřelým", v lepším případě "zajímavým" individuem.

Last Frontier: Zlatá horečka - Když 17. srpna 1896 Skookum Jim Mason, Dawson Charlie a George Washington Carmack našli na Rabbit Creek (dnešní Bonanza Creek), přítoku řeky Yukon na Klondiku ležícím v kanadském Yukon Territory zlato, netušili, že spustí největší "zlatou horečku" v historii. Během několika dní se po celé Americe rozšířila zpráva o zlatě na Klondiku. Hodnota vytěženého zlata by na počátku třetího tisíciletí byla několik bilionů dolarů.

Last Frontier: Prince William Sound - Velryby se na rozdíl od většiny savců neživí celý rok, ale během léta musejí nasbírat tuk, který jim má vydržet i přes zimu. Protože pobřeží zde je pouze kamenité a útesové, tak tuleni obecní rodí svá mláďata na ledovcových krách. Zde jsou také nejlépe chráněna před predátory jakými jsou vlci a medvědi. Naopak jim ale zase hrozí nebezpečí od kosatek, které se často sdružují do skupinek a příležitostně podnikají nájezdy na ledové kry, odkud shazují mláďata tuleně obecného do vody, kde již pro ně jsou snadnou kořistí. Kosatky někdy napadnou i největšího savce na světě - modrou velrybu.

Tepuis Guyanské vysočiny - V cípu Venezuely, v oblasti nazývané Guyanská vysočina, se rozkládá pustá říše ticha, které kralují mohutné stolové hory. Oblast okouzlila spisovatele A. C. Doyleho natolik, že ji ve své fantazii zabydlil prehistorickými zvířaty a napsal o ní knihu Ztracený svět.

Last Frontier: Trajektem na jihovýchod - Na trajektu můžete spát v kajutě, kde by vás noc vyšla asi na $20. Ale také lze spát ve spacím pytli v zadní vyhlídkové místnosti, a nebo v soláriu - zastřešeném prostranství na nejvrchnější palubě. Zde můžete také postavit stan, který ale nesmí být pod přístřeškem. Je zde nejlepší výhled, ale občas tu fouká. Většinou je solárium obsazeno mládeží. Přeci jen se tu tak nekontroluje konzumace alkoholu či travičky...

Nad Varanasí svítá - Ubohé dláždění, zvyklé pouze na nohy bosých rikšů, zní ozvěnou našich bot. Spěcháme, abychom shlédli obřad pro Indy nejposvátnější - obřad očisty u svaté Gangy. Řeka pramenící v Himálajích u posvátné hory Kailáš, kde si Šiva dopřává šluků z marihuanové cigarety, je už po staletí pro lidnatou Indii řekou posvátnou. Přináší s sebou tolik žádanou vodu a dává tak obživu tisícovkám hubených rolníků, hrbících se denně v rýžových polích. Samozřejmě Ganga slouží i pro jiné účely.

Last Frontier: Čekání na polární záři - Já jsem měl tu příležitost vidět jednu polární záři, která postupně pokryla celou polovinu oblohy. Vedle stojící chlápek, žijící na Aljašce již dvanáct let, mi potvrdil, že žádnou podobnou záři ještě nikdy neviděl a byl z ní stejně unesen jako já. To naopak můj spolubydlící Indián Vernon ji okomentoval slovy: "That was just a little bit different but nothing new..." Byla pouze trochu jiná, ale nic nového. To víš, když já byl ještě malý kluk... A započal vyprávět, jaké to byly zlaté časy, když...